1 Car
Car, a, m., cař, cář, e. Má se psáti: cár, poně- vadž a vzniklo z ae (Caesar), proto také císař a ne: ...

6 Délka
Délka prostorová, časová. Dk. Aesth. 201. Vz S. N. D. přímky kladná n. příčetná, záporná n. odčetná. ...

1 -dko či -tko
-dko či -tko? Srovnáme-li držátko, no- sítka, měřítko, cedítko, zrcátko a podobné se slovy: držadlo, ...

6 Dloužení
Dloužení samohlásek na konci slov libo- volné, přízvučné (fonetické), vz Bž. 20., ná- hradné, výměrné, ...

9 Dloužení
Dloužení. D. slabiky kořenné, kmenové j přípony, koncovky. Vz Gb. H. ml. III. 2, 447. D. etymologické, ...

1 Etymologický
Etymologický, etymologisch. E. pravopis, když se píše, jak toho původ slov žádá, tedy podlé původu slov. ...

1 Figl
Figl, figel, gle, m., na Slov., šibalství, šelmovský kousek. Na figle trefiti. Schaber- nack, Streich. ...

6 Fonetický. F
Fonetický. F. proměna týká se jen zvuku hlásek. Vz Bž. 15., 56. — Gb. Hl. 131. ...

1 Foneticlý
Foneticlý, z řec. F., což hlasem neb hláskami naznačiti možno. F. pravopis, pouze na zvucích, jak je ...

1 Chyše
Chyše, e, chyš, e (dříve: chyša, na Slov. chyža), chyška, na Slov. chyžka, chyžice, e, f.; ale mnohá ...

1 Kvantita
Kvantita, y, f., kolikosť, velikosť, Quan- tität, Menge, Grösse, Gewicht, Mass. — K., míra slabik, časomíra, ...

1 Mohutný
Mohutný z mohutý, Mkl. B., 204., lépe než mohútný, n v příponě -ný jest vedlejší živel a mohlo by rovněž ...

2 -óv
-óv. Délka v genit. plur. mužóv a p. je bezpochyby fonetická. Možná, že byla tato slabika dlouhá již ...

2 Podlé, podle
Podlé, podle; etymologicky zajisté podlé, neboť dlé = subst. neutr. = délka, podlé = längs; foneticky ...

2 Pravopis
Pravopis, u, m., orthographia, die Recht- schreibung, učí nás grammaticky správné tvary správně psáti. ...

8 Pravopis
Pravopis náš není převahou fonetický, nýbrž etymologický. Vz Mus. fil. 1896. 423. ...

2 Proměna
Proměna, y, f., proměnění. P., každé přejinačení tvaru, polohy n. stavu. S. N. Der Wechsel, Tausch, die ...

7 Přehláska
Přehláska. Přehlasování smysloplodné, silojevné, ústrojné (dynamické, genetické), kterým se, význam slova ...

7 Přestrojování
Přestrojování smysloplodné, sílojevné, ústrojné, kterým se význam slova více méné mění: zučeti, hučeti, ...

2 Přídech
Přídech, u, m., der Hauchlaut. Přídechy jsou hlásky jednotlivé, ježto se vnitř nebo vně na kořeny a odvozené ...

2 Přisouvání
Přisouvání, n., das Einschalten. P. jest vsouvání jistých Klásek k podstatě slov ne- náležejících k odstranění ...

2 Přízvučný
Přízvučný, Ton-, Akcent-. P. syllaba (která má hlavní přízvuk), znamení, D., pro- sodie (na přízvuku ...

3 Ř
Ř jest rozlišené r a obsahuje v sobě bytně měkké b nebo j, tak stojí na př. záře m. zar -/- ja jako duše ...

3 S
1. S článkuje se súžením proudu zvuko- vého mezi koncem jazyka a horními zuby, pročež se nazývá souhláskou ...

3 Samohláska
Samohláska, y, f., der Selbstlaut, Vokal. S. jest čistě pronesený článkovitý zvuk řeči lidské; otvor ...

7 Sbočiti
Sbočiti, seitwärts springen. Tou chvílí koně již s-li. Zl. Praha 1889. č. 12. Sbor etym., zbor foneticky. ...

3 -slo
-slo, -sl?. Přípona -tlo přešla někdy v -slo, jako t nezřídka v s, ne však k vůli l, sr. řee. rép«? ...

3 Spodoba
Spodoba, y, f., spodobování, n., assimi- latio, die Anähnlichung (der Laute). A) S. samohlásek. Samohlásky ...

4 -tlo
-tlo, přípona jmen podstatných. Před touto příponou zubnice se rozlišuje v s, v něž se i sykavka z důvodův ...

4 Veliký, velký
Veliký, velký; velik, a, o; komp, větší, věčší, věčí (vz čs), větčí, na Slov. vatší, zastr. veličejší; ...

5 Zdvojiti
Zdvojiti, il, en, ení; zdvojovati = dvoj- násobným udělati, verdoppeln; na dva kusy rozmnožiti, in zwei ...

7 Zrcadlo
Zrcadlo. Cf. Mkl. Etym. 402. a., Sv. ruk. 8 , Mách. 178. Zrcátko foneticky, zr- cádko etymologicky, obé ...

5 Zvukový
Zvukový, phonetisch, akustisch, Schall-, Ton-. Z. obrazy, Klangfiguren, paprsek. Vz KP. II. 288., 289.; ...