261001   Přezázračný Svazek: 9 Strana: 0253
Přezázračný. P. ústrojí. Slád. Ham. 78.

261002   Přezbožný Svazek: 9 Strana: 0253
Přezbožný. P. pieseň = světská. Slov. Ces. 1. VII. 50.

261003   Přezbrojení Svazek: 7 Strana: 0454
Přezbrojení, n., die Umrüstung. Dch.

261004   Přezbrojiti Svazek: 7 Strana: 0454
Přezbrojiti vojsko, umrüsten.

261005   Přezbyti Svazek: 2 Strana: 0995
Přezbyti, yl, ytí, přezbývati, übrig sein. Háj.

261006   Přezděnec, převzděnec Svazek: 2 Strana: 0995
Přezděnec, převzděnec, nce, m., der einen Spitz-, Schimpfnamen hat. D.

261007   Přezděnek Svazek: 2 Strana: 0995
Přezděnek, nku, m., přezděný pokojík, die Kammer, Alkove. Jg.

261008   Přezdění Svazek: 2 Strana: 0995
Přezdění, n., vz a) Přezdíti, b) Převzděti.

261009   Přezdění Svazek: 7 Strana: 0454
Přezdění. Šf. Strž. II. 103.

261010   Přezděný Svazek: 2 Strana: 0995
Přezděný; -ěn, a, o, vz Přezdíti, 2. Pře- zděti.

261011   Přezděti Svazek: 7 Strana: 0454
Přezděti, vz Převzděti.

261012   Přezděv Svazek: 2 Strana: 0995
Přezděv, u, m., přezdívka, převzdívka, y, f., na Mor. a Slov. přezvisko, a, n. Pře- zděv. Č. P. z pře-vz-děti, pře-vz-dívka, pře-z-děti, přezdívka. Vz Vzděti. Prk. P., jméno nehodné, zneuctívající někomu dané. Vz S. N. DeR Spott-, Schimpf-, Spitzname. P. ta postupem času ztratila docela povahu nenávistnou. Sš. J. (55. Nyní se na Pána tím p-vem potrhují. Sš. J. 154. Ta p-ka nás hněte. Sych. — Nadávky, převzdívky a slova ob- hroublá na mor. Zlínsku. Protivou eufemismů jsou nadávky a převzdívky. Nadávky jsou důležitosti nemalé, jde-li o poznání povahy národní. Ve mnohých věcech shodují se tu snad všichni národové (osel na př. sotvy as kterému bude vzorem moudrosti), v jiných však liší se charakteristicky. Nám na př. ovečka vzorem jest pokory a trpělivosti ná- sledování hodným, kdežto Němci pro tytéž vlastnosti jest dummes Schaf. Ve které spo- lečnosti slyšeti mnoho nadávek hrubých a sprostých, v té zajisté nevládnou mravy jemné a ušlechtilé, a tak jest i s lidem a národem. Náš lid nadávek sprostých mnoho nemá, většina jich odnáší se ku mravním vadám a všelikým křehkostem, jež káry a posměchu zasluhují, jinými označuje se věc, jež není člověku po chuti, některé jsou též plodem prostonárodního humoru. Takovýchto převzdívek jest hojně a synonymika v té pří- čině znamenita. Synonyma uvádím od pojmu nejslabšího počínaje k mocnějším. — Pře- vzdívky dětské. Děcko již odrostlejší, se kte- rým se rodiče ještě mazlí, jest cagoň, kor- hoň, orgoň, děcko ubrečené je skřekoň. Děcku pustému říká se: hopsoň (neposeda), pustou (rozpustilec), paskuda (které svou rozpusti- lostí i škodu působí). Škut jest zavilec, za- rputilec, słota malý darebák. Nejškaredší nadávkou, jíž se pustoni na vzájem poctí- vají, jest všiva, všivál. Rozumbrada jest ně- mecký naseweis. — Převzdívky mužské. Nej- jemnější z nich, jež za často ani nejsou na- dávkami, jsou tyto : štverák, matěra, šelma vybíjaná, kostka, kostelník, mastikula. Jmény těmito označuje se člověk vychytralý, všemi mastmi mazaný, jenž snadno se vymotá z ne- snází a svého prospěchu uhledí třebas i na škodu jiným. Jest to ferina lišák lidské společnosti. = Taškář hrubšího zrna, lhář a podvodník jest: kmín, portukáł, šot, cigán. Cigán jest obecným názvem zpronevěřilce, lháře a taškáře. Slov lhář, lháti téměř ani se neužívá, vůbec mluví se: Ty cigáne! (= lháři). Necigaň! (= nelži). Ocigánil mne (=ošidil mne). To je cigana (=lež). Duší sa jak starý cigán. Bałamuťa jest mluvka i taškář v jednom, rovnaje se úplně moder- nímu švindléři. — Hlupák označen jest epi- thety přehojnými, jež takto se stupňují: ťuhela, měchem pobúchaný, Jan borový, roh baraní, trúba olejová, hłúpé jelito, střevo, tele Machovo, trdlo, poleno, mrkva, mrkvús, osel, tele, hňup. — Nehybu, nešiku, nemo- toru označují: kołohnát, čáčvara, mrňa, ohřebło, motovidło, trnčák, majstr pipła (fušer), matlafús. — Mrzout hněvivý a sou- porný má přívlastky: návara, skřeček, somár (vz Somłat). Sprosták, surovec jest: chałoň, halama, chebzoň, slivoň, chrapún, hřbet, pa- zúr. Jmény těmito dříve páni měšťáci po- ctívali sedláky. — Člověk zevnějšku zane- dbaného, oškubaný, otrhaný označen jest jmény: pařiłata (který páře na sobě laty, záplaty, místo aby nové přišíval), plezmero, škuban, trhan. — Na označenou člověka ostudného, protivného, nestydatého a p. užívá se podstatných jmen odtažitých a těm podobných: dožera (kdo dozírá, dopaluje), oštera (kdo ošteruje, dopaluje), otrapa (kdo trápí), ostuda, špata, ohava, pałuda (který se paluduje, pobuda), ošusta (pol. poszust), omasta, smotłacha, pluha (vlastně = deštivé počasí), nestyda, nehaňba, necuda. Jako se- dláci nebyli u veliké přízni pánů měšťáků, tak i ti ševci, kteří jim šili boty, od ševců městských za rovny považováni nebyli, pře- vzdívaliť jim ňuhňálů. Žid slul dříve pra- chél (prašivec), nyní jest pantátou. — Pře- vzdívky ženské. Ženská, která si příliš hledí parády, jest strojna (Putzdocke), opak její je strap, střapál, jež chodí střapatá. Modlena označuje totéž co německé Betschwester. Klebetnice jest reclvna, kalabizňa. Skrošňa (vlastně skříň, kterou nosí kuřenčáři na zádech) znamená ženskou, která lenošně po- sedává. Baby tělnaté označují se jmény: bechyňa, machna. Stará hachla, staré ohřeblo jsou staré baby jedovaté. Čava (velbloud) je robsko škaredé, nepříjemné; halda, chala- chyňa znamenají robska sprostá, nemravná. Ženské přihlouplé říká se Rozinka Vachet- kova. Přihlouplá osoba tohoto jména žila skutečné v létech asi dvacátých na zlín- ských Pasekách, mladší generace nynější jí ani neznala, ale rod Rozinčin nevyhynul. — Zajímavy jsou převzdívky: korhél (Chor- herr), herpiška (jeptiška), abatyša. Onen značí ochlastu, herpiška jest erdek baba, abatyša stará klepna. — Avšak nejen osoby, i věci mají své převzdívky, mluví-li se o nich s nelibostí, s jakýmsi despektem. Tak na př. některé udy těla lidského: hlava jest leben (od lebavý, holý, holohlavý), když zasloužila pohlavku, palica, když jest tvrda, neústupna, kotrba, když je v ní sečka. Huba (ústa) jest gambou, když jest velika, nepěkna, a člověk jí obdařený jest gambatý, gambál; paščekou jest huba prostořeká, odmlouvačná; proto se říká: Zavřeš tú paščeku! Dostaneš po paščece. Kdo paščekou mnoho mlátí, jest paščekář; papula jest huba vypasená, která hodně papá. — Oči veliké, vyvalené jsou šiše, nohy hnáty, koty, ruce paprče, prsty pazúry. — Převzdívky své mají též oděv, ná- řadí ? náčiní domácí. Staré šatstvo jmenuje se háby, klobouku ošumělému říká se plzák, není-li již na něm chlupů a je-li už hodně ušpiněný; klapák jest klobučisko staré, jehož střecha klapí, dolů visí. Veliké bera- nici převzdívá se kucma, a kdo v ní chodí, jest kucmák. Ošumělý kabát jest kabaňa, široké gatě plátěné pltě, botám velikým, ne- svěčným říká se hňápy, obuvi staré, roze- drané škarbaly. Nábytek odrabaný jsou staré zgarby, peřinám se převzdívá báchory, sta- rému křiváku (kudle) říká se pajzák a ná- činí kuchyňské jsou střepy. Nechutná-li ně- komu polévka, máčka, buchta, vdolek, že nejsou dobře připraveny, nemastny, nebo že by raději něco jiného chtěl, slovou mu jídla tato: poleva, mačura, buchár, osúch. Jablko nebo hruška zakrsalá, rudou spálená jest šurpáň. Pole na strmé stráni, hrdelné, neúrodné je zdrap, hrb, strup, a chalupa stará, na spadnutí slove : chajda, kuťa po- łoma, české herce říká se hliva, koza má převzdívku prča, kozel košut ? cap, škaredý chrobák (brouk) jest chrobaňa, škrabaňa. Ostatně převzdívky tyto neznamenají vždy věcí samých v sobě špatných, začasté užívá se jich i o věcech dobrých, mluví-li kdo s jakousi nelibostí. Tak nazve muž peřiny třebas nové báchory, když vidí, ana žena v nečas jimi se obírá: zas ty báchory roz- tahuješ, pokliď rači krávy! Nevrlému otvírá paščeku, kdo sotva mukl atd. Témuž účelu slouží přípona -isko, jíž se velmi zhusta užívá: Zas ty nožiska roztahuješ ? Nemôžeš si ty ručiska umyť? Daj tom kravsku žrat, ať nebečí. Vyžeň to psisko. Už to kočisko zaséj králíka sežralo atd. — A jako jmen pod- statných tak i sloves hojně se užívá na ozna- čenou děje nelibého, neplechého, nemírného a p. I v této příčině synonymika jest velmi vyvinuta. Kdo v nečas mluví nebo pleská věci nerozumné, ten plká, jest plkoš, upl- kaný ; prdolí, jest prdola, uprdolený, ? ženská taková jest prdolena. Nevdákej! okřikuje ženu muž, stará-li se pořád, jak bude dále. Kdo neustále o jednom mluví, ten pořád o tom koleduje, klábosí, kalabizňuje, łamúzgá, kdo má hubu nevymáchanou, ten křápe. Rechna rechní, sápati se na někoho jest békať, skřékať. Skřékni na něho, dyž nesłyší! Kdo se vadí na veřejném místě křiče ne- smírně, ten sa rozdavuje (je rozdávený, rozdava), hylásňá, zvoříňá, ? komu kdo ná- ležitě vynadal, tomu vyzvoříňáł. — Děcko ubrečené cébí sa, dává sa do cebíka, je ucé- bené nebo sa ogebuje, je ogébené, činí-li to starší člověk, tedy škňůrá a je škňůra. Kdo se má ku pláči, ten dělá pekáč, má hubu na pekáč. Směje-li se kdo potměšile, ščúří sa, ščéří sa, má hubu oščéřenú (= otevřenu). Kdo se směje na hlas, ten sa oščeřuje a vysmívá-li se jiným vyščeřuje sa, dělá si výščeřky. Smáti se nezbedné, nezpůsobně (cachinare) jest chlachýzňat sa. Tančiti ne- pěkně, v nečas anebo vůbec pozorovateli nemilo, jest hépat (vl. skákati), pytlovat sa, trdłovat sa. Kdo hltavé, nezpůsobně jí, ten cúhá, pere, džgá do sebe; spažerkuje, spa- túhá všecko, kdo není vybíravý. Požívati nestřídmě nápojů lihových, neb i vodu ne- způsobné píti jest dut, chlámat, słopat a ožralec jest ožrała, ochlasta, ochlama. Kdo nemírně spí, ten kyše, hníje, jest kysáč, uky- saný. Uvelebiti se někde jest usádlit sa, seděti v nečas jest lapět, skřečat, čučet. Co sa's tak rozkřečál praví se tomu, kdo se nemá k odchodu; kde tak dlúho čučí, trčí (vězí), začučéł sa kdesi. Kdo má chůzi zdlou- havou, kdo plete nohama, ten sa glajdá, grande, rajdá, jest glajdavý, gramlavý, raj- davý, kterážto slovesa vlastně označují zdlou- havou a nepěknou chůzi volů; rozglajdaný znamená tolik co něm. schlampet. Nemilí hosté sa z izby vykasali, vyštragali. Už sa štragá, jde si pěkně zvolna, maje pospíšiti. Vyťalúpíł sa, vyskytl se z nenadání, aniž ho třeba bylo, přitalúpíł sa, připlichtil se společník nemilý. Lenoch sa šuká, je šu- kaný, ochúňá sa (okouní, nemá se k dílu), pelencuje sa kole úhlů, poładuje sa, přesúšá sa po poloch a po zahradách. Kdo hledá co neschoval, ten ňúrá, zbłýňá, zglýňá. Brt. v Mtc. 1878. str. 53.—57.

261013   Přezděv Svazek: 7 Strana: 0454
Přezděv. Cf. Salát, Sedlák, Smrděnka, Kurvička, Složpytel, Jagićův Archiv f. slav. Philologie XII. 47. nn., Wtr. Obr. 78. nn.

261014   Přezdisko Svazek: 10 Strana: 0301
Přezdisko, a, n. = převzdívka. Haná. Hoch 57.

261015   Přezdíti Svazek: 2 Strana: 0997
Přezdíti, zdím, zdi, il, zděn, ění; pře- zdívati, um-, übermauern, — co čím: za- hradu zídkou. — P., vz Převzděti.

261016   Přezdívaná Svazek: 2 Strana: 0997
Přezdívaná, é, f. — přezdívka. 1746.

261017   Přezdívati Svazek: 2 Strana: 0997
Přezdívati, vz Převzděti, Přezdíti.

261018   Přezdívka Svazek: 2 Strana: 0997
Přezdívka, vz Přezděv.

261019   Přezdívka Svazek: 10 Strana: 0301
Přezdívka, y, f. P. při stavbě. KP. IX. 289.

261020   Přezdobnosť Svazek: 2 Strana: 0997
Přezdobnosť, i, f., zastr., die Aehnlich- keit. Mm.

261021   Přezdolný. P Svazek: 10 Strana: 0301
Přezdolný. P. srdce ho ponuklo bojovati. Msn. II. 120.

261022   Přeze Svazek: 2 Strana: 0997
Přeze = příze.

261023   Přezelenatěti, ěl Svazek: 2 Strana: 0997
Přezelenatěti, ěl, ění, allzu grün wer- den. Ros.

261024   Přezelenatiti Svazek: 2 Strana: 0997
Přezelenatiti, il, cen, ení, allzu grün machen. Ros.

261025   Přezeleniti Svazek: 2 Strana: 0997
Přezeleniti, andere grüne Farbe geben. Ros.

261026   Přezemování Svazek: 2 Strana: 0997
Přezemování, n., pobyt na zemi, der Aufenthalt auf Erden. Posýlá je ke všem národům, ne jak za svého p. je byl toliko k Israelu poslal. Sš. L. 222.

261027   Přezeň Svazek: 7 Strana: 0455
Přezeň = přes něj. Nejeď mi p. Sš. P. 207.

261028   Přezeračka Svazek: 7 Strana: 0455
Přezeračka, y, f. = přezíračka, obhlídka, die Umschau. Slov. Čkžk. XIII. 1.

261029   Přezerzavěti Svazek: 2 Strana: 0997
Přezerzavěti, přerezovatěti, přezrzavěti, ěl, ení, zu sehr rosten o. rostig werden. Ros.

261030   Přezetice Svazek: 2 Strana: 0997
Přezetice, Prösteritz, ves u Kodaně. PL.

261031   Přezim Svazek: 2 Strana: 0997
Přezim, u, m., přezima, y, f. = prezi- mování, das Uiberwintern. Bude to do p-mu. L.

261032   Přezimiště Svazek: 7 Strana: 0455
Přezimiště, ě, n., Knospendecke, f. Vz Rst 475.

261033   Přezimniště Svazek: 2 Strana: 0997
Přezimniště, ě, n., částka rostliny, v níž květ nerozvitý přes zimu leží, hibernacu- lum, die Knospendecke. Rostl.

261034   Přezimný Svazek: 2 Strana: 0997
Přezimný, was über den Winter dauert. P. král Fridrich. GL

261035   Přezimovací Svazek: 9 Strana: 0253
Přezimovací stanice. Nár. list. 1898. č. 6. 1.

261036   Přezimování Svazek: 2 Strana: 0997
Přezimování, n., die Uiberwinterung. P. včel, ovcí. Us.

261037   Přezimování Svazek: 7 Strana: 0455
Přezimování rostlin. Vz Kram. Slov.

261038   Přezimování Svazek: 10 Strana: 0301
Přezimování, n. Vz Ott. XX. 661.

261039   Přezimovaný Svazek: 7 Strana: 0455
Přezimovaný; -án, a, o, über den Winter gehalten. P. rostliny. Dlj.

261040   Přezimovati Svazek: 2 Strana: 0997
Přezimovati, přes zimu kde ostati, něco přechovati, überwintern. — koho: ovce. dobytek, včely. D. — kde. Na tom ostrově přezimovati. Hlas. — co kde, čím: bram- bory v jamách. Včely p. podáváním jim medu. Rozm. o včel.

261041   Přezimovati co kde Svazek: 7 Strana: 0455
Přezimovati co kde: květiny pod sklem. Dlj. 32.

261042   Přezimovna Svazek: 2 Strana: 0997
Přezimovna, y, f., der Uiberwinterungs- ort. Šm.

261043   Přezírání Svazek: 10 Strana: 0301
Přezírání, n. Velkomyslné p. Nár. list. 1904. 356. 17.

261044   Přezírati Svazek: 2 Strana: 0997
Přezírati, vz Přezříti.

261045   Přezisk, u Svazek: 2 Strana: 0997
Přezisk, u, m., der Uibergewinn, der Uibersatz. Dch.

261046   Přezívati, co Svazek: 2 Strana: 0997
Přezívati, co: celé kázání, durchgähnen. Jg.

261047   Přezka Svazek: 7 Strana: 0455
Přezka. List. fil. XIV. 191.

261048   Přezka Svazek: 10 Strana: 0301
Přezka, y, f., feruncula, Schnalle. Bhm. hex. 541., Baw. Arn. 3045.

261049   Přezka, přeska, přazka, přaska Svazek: 2 Strana: 0997
Přezka, přeska, přazka, přaska, (na Slov. pracka), přeztička, y, f., die Schnalle. P. m.: přezka, sr. přež, koř. pręg, příp. -?k?, Mkl. B. 272. Cf. Bž. 233. P. od přeh v: za- přah-nu. Tedy lépe přezka než přeska. P., malý kovový nástroj ku spojování konců úzkých řemenů, pasů atd. sloužící. Vz S. N. P. k řemenu třemenímu, náhřbetníková, na svrchní popruh, ohlávková, otěžní, podpín- ková, pohřbetníková, uzdová. Kh. P. vpa- dající, spouštěcí v hodinkách; p. u pod- kovy (oblouk podkovy). Rohn. P. má 1—3 jazýčky. Us. Na p-ku zapiati, upiati; p-kou zatáhnouti. V. P-ku zapíti, přepíti, připíti. D. Opasek p-kou opatřiti. Kom.

261050   Přezkář, přeskář Svazek: 2 Strana: 0997
Přezkář, přeskář, e, m., der Schnallen- macher, -händler. V.

261051   Přezkářka Svazek: 2 Strana: 0997
Přezkářka, y, f., die Schnallenhändlerin.

261052   Přezkářský Svazek: 2 Strana: 0997
Přezkářský, Schnallenmacher-.

261053   Přezkářství Svazek: 2 Strana: 0997
Přezkářství, das Schnallenmacherhand- werk. Jg. — Vz Přeskář.

261054   Přezkoumání Svazek: 7 Strana: 0455
Přezkoumání, n., die Uiberprüfung. P. účtů. Us.

261055   Přezkoumati Svazek: 7 Strana: 0455
Přezkoumati, überprüfen. — co: parní kotel, Šmr. 41., účty. Us. Pdl.

261056   Přezkoušení Svazek: 7 Strana: 0455
Přezkoušení, n., die Uiberprüfung. Lpř., Hrm. 54.

261057   Přezkoušený Svazek: 7 Strana: 0455
Přezkoušený; -en, a, o, überprüft. P. žák, účty. Us. Pdl.

261058   Přezkoušeti Svazek: 7 Strana: 0455
Přezkoušeti, überprüfen. — koho, co: žáka, kotel. Us. Pdl.

261059   Přezkoušeti koho Svazek: 10 Strana: 0301
Přezkoušeti koho. Nár. list. 1903. č. 243. 13.

261060   Přezkum Svazek: 9 Strana: 0253
Přezkum, u, m. P. literární. Nár. list. 1899. č. 61. feuill.

261061   Přezkušený Svazek: 10 Strana: 0301
Přezkušený = příliš zkušený. P. dívka. Hlk. IX. 296.

261062   Přezlatiti Svazek: 7 Strana: 0455
Přezlatiti, übergolden. — co. Výb. I. 795. — P. = nad zlato vychvalovati. Sv. ruk. Al. 173.

261063   Přezle Svazek: 7 Strana: 0455
Přezle, sehr schlimm. P. stojíš. 1468.

261064   Přezletice Svazek: 7 Strana: 0455
Přezletice, dle Budějovice, Předletitz, ves u Brandýsa nad Lab.

261065   Přezlezký Svazek: 7 Strana: 0455
Přezlezký, ého m., os. jm. Arch. VII. 503.

261066   Přezlíti Svazek: 7 Strana: 0455
Přezlíti. Však sě se mnú nepřezlíte. Hr. ruk. 73.

261067   Přezlíti se s kým Svazek: 2 Strana: 0997
Přezlíti se s kým = zlostí ho přemoci V Skl. I. 48.

261068   Přezlivý Svazek: 7 Strana: 1367
Přezlivý, fautor, zastr. Rozk.

261069   Přezloba Svazek: 10 Strana: 0301
Přezloba, y, f. = veliká zloba. Msu. Od. 265.

261070   Přezlý Svazek: 2 Strana: 0997
Přezlý, sehr böse. P. nenávistnice. Pass. 858.

261071   Přezmatený. P Svazek: 10 Strana: 0301
Přezmatený. P. spleť. Kká. Sion. II. 43.

261072   Přezmen Svazek: 2 Strana: 0997
Přezmen, u, m., soukenická váha nosecí bez misek s jedné strany hák mající, s druhé závaží, (páka dvou nestejných ramen, ne- stejnoramenné váhy. Vz Prm. III. č. 5.). KP. II. 403., Kom. J. 767. Stran odvození slova vz Mz. 1. 19; Die römische Wage, Ck., die Schnellwage. Šp. P. s závažím posuvným a neposuvným, vz Prm. III. č. 5. Soud o pred- nosti těch čtení na p-nu jest. Sš. J. 24. Něco na p-nu vážiti. Vz Váhy. My zde nemálo na p-nu (na váze, v nejistotě) jsme. Sš. Mt. 9.. — P., stroj, jímžto zločince náhle vyzdvihují a opět spouštějí, der Wipp-, Schnellgalgen. Zločince na p. vyhoupnouti, wippen. I). — Jg. — P., die Wippe am Drehstuhl. Šp.

261073   Přezmen Svazek: 8 Strana: 0314
Přezmen, z něm. Besem, Besen, Desem. Mtz. 19.

261074   Přezmen Svazek: 10 Strana: 0301
Přezmen. Sr. Ott. XX. 661.

261075   Přezmenový Svazek: 9 Strana: 0253
Přezmenový. P. krok hodin. Vz KP. VII. 474.

261076   Přezmilelý Svazek: 7 Strana: 0455
Přezmilelý, sehr lieb. P. syn. Hr. ruk. 159. — Sv. ruk. SR. 646., 760.

261077   Přezmilelý, přezmilitký Svazek: 2 Strana: 0997
Přezmilelý, přezmilitký, sehr geliebt. St. skl.

261078   Přezmilutkný Svazek: 7 Strana: 0455
Přezmilutkný, sehr lieb. P. syn. Bož. umuč. v. 215.

261079   Přezmotaný Svazek: 2 Strana: 0997
Přezmotaný, sehr verworren. Kom.

261080   Přezmouti se čím Svazek: 7 Strana: 0455
Přezmouti se čím: větrem (polámati, překroutiti se). Č. T. Tkč.

261081   Přeznačiti Svazek: 2 Strana: 0997
Přeznačiti, il, en, ení, přeznamenati, umzeichnen. — co. Kk.

261082   Přeznačiti Svazek: 7 Strana: 0455
Přeznačiti. — co nač. Všechny aesthe- tické formy p-li jsme na ideje praktické. Dk. Aesth. 478.

261083   Přeznamcnitý Svazek: 2 Strana: 0997
Přeznamcnitý, sehr berühmt. P. skla,- dač. Troj.

261084   Přeznamenati Svazek: 2 Strana: 0997
Přeznamenati, přeznamenávati, anders o. umzeichnen. — co čím: knihy novou signaturou.

261085   Přeznámý Svazek: 2 Strana: 0997
Přeznámý, -znám, a, o, sehr bekannt.

261086   Přeznati Svazek: 2 Strana: 0997
Přeznati, přeznávati = z omylu za něco jiného míti, verkennen. D. — koho kde. Přeznati jelena v té léči (poznati pomocí psa, že jelen v té léči jest; bestätigen.) Sp.

261087   Přeznica Svazek: 9 Strana: 0253
Přeznica, e, f. = cesta u Bavorova v pr. Slez. Čes. 1. X. 193.

261088   Přezníti Svazek: 2 Strana: 0998
Přezníti, ěl, ěn, ění, übertönen. — koho. Us.

261089   Přeznojný. P Svazek: 10 Strana: 0301
Přeznojný. P. spara, xav{icc. Msn. II. 98.

261090   Přezný Svazek: 10 Strana: 0301
Přezný = z příze, přízový, přízný. P. zá- věs, Kká. Sion II. 56., ubrus, trh, zásoba. Nár list., 1902. č. 233. 15., 1903. č. 144. 5.

261091   Přeźobnouť Svazek: 7 Strana: 0455
Přeźobnouť = přezábnonti. Laš. Tč.

261092   Přezočivě Svazek: 7 Strana: 0455
Přezočivě = uhrančivě. Slov. Němc. VII. 147., I. 134.

261093   Přezočivec Svazek: 7 Strana: 0455
Přezočivec, vce, m. = nestyda; dotěra. Vz Neočatník. Slov. Zátur.

261094   Přezočivý Svazek: 7 Strana: 0455
Přezočivý = uhrančivý. Slov. Němc. I. 134.

261095   Přezor Svazek: 2 Strana: 0998
Přezor, u, m., přezření, die Uibersicht. Ráj.

261096   Přezouti Svazek: 2 Strana: 0998
Přezouti, zuji, zul, ut, utí; přesouvati — co: boty, střevíce = je s jedné nohy na nohu obouvati, die Stiefel, Schuhe wech- seln; 2. jiné boty atd. vzíti. — koho: pána. Ros. — se. Já se musím p. Us. — Jg.

261097   Přezouti Svazek: 7 Strana: 0455
Přezouti. Cf. Mkl. Etym. 371. a.

261098   Přezouvací Svazek: 2 Strana: 0998
Přezouvací boty. Us. Tč.

261099   Přezouvačky Svazek: 7 Strana: 0455
Přezouvačky, pl., f. = přezouvací boty. Us. Kšť.

261100   Přezouvání Svazek: 2 Strana: 0998
Přezouvání, n., das Wechseln der Fuss- bekleidung.

261101   Přezouvati Svazek: 2 Strana: 0998
Přezouvati, vz Přezouti.

261102   Přezovu Svazek: 2 Strana: 0998
Přezovu, vz Přezvati.

261103   Přezový Svazek: 10 Strana: 0301
Přezový = z příze, vz předcház. Přezný. P. košile. Val. Čes. 1. XII. 318.

261104   Přezpěv Svazek: 10 Strana: 0301
Přezpěv, u, m., accentus. Mam. F. 85b. 2.

261105   Přezpívati Svazek: 2 Strana: 0998
Přezpívati, přezpěvovati, opět zpívati, übersingen. — co komu: celou píseň. Us. — koho — zpěvem přemoci, übersingen. — se = zpěvem ochraptěti. D. — Jg.

261106   Přezpívati se kdy Svazek: 7 Strana: 0455
Přezpívati se kdy. Jeho sv. pění na jitřní dvakrát se přezpěvuje. Pass. mus. 434.

261107   Přezprzněný Svazek: 10 Strana: 0301
Přezprzněný hřích. 1561. Frant. 34. 10.

261108   Přezpupný. P Svazek: 10 Strana: 0301
Přezpupný. P. slova. Škd. Od. 62.

261109   Přezpyt Svazek: 7 Strana: 0455
Přezpyt, u, m. = přezvěd. Rada šel na p. (na inspekci). Šml. V. 131.

261110   Přezpyt Svazek: 9 Strana: 0253
Přezpyt. V VII 455. přezčd oprav v: přezvěd.

261111   Přezračnosť Svazek: 7 Strana: 0455
Přezračnosť, i, f., vada zření, Hyper- metropie. Kv. 1871. 267.

261112   Přezračný Svazek: 7 Strana: 0455
Přezračný, hypermetropisch. P. oči. Kv. 1871. 268. — P. = průzračný. Slov. Bern.

261113   Přezraditi co komu Svazek: 2 Strana: 0998
Přezraditi co komu, verrathen. Na Ostrav. Tč. Vz Zraditi.

261114   Přezrádný Svazek: 7 Strana: 1367
Přezrádný lid. Lerm. I. 11.

261115   Přezrakosť Svazek: 2 Strana: 0998
Přezrakosť, i, f., die Uibersichtigkeit (des Auges). Dch.

261116   Přezralosť Svazek: 2 Strana: 0998
Přezralosť, i, f., die Uiberreife. Ros.

261117   Přezralý Svazek: 2 Strana: 0998
Přezralý, überreif, -zeitig. P. ovoce, obilí, überständig. Šm., Dch.

261118   Přezralý Svazek: 7 Strana: 0455
Přezralý = více než dokonale zralý. Rst. 526.

261119   Přezráti Svazek: 2 Strana: 0998
Přezráti, zraji, ál, ání; přezrávati, über- reifen. — Obilí, ovoce přezrálo. Ros.

261120   Přezření Svazek: 2 Strana: 0998
Přezření, n., die Uibersicht. P. celé krajiny. — P., das Versehen, nedopatření. Tehdy propojčky skrze hormistra tak uči- něné pro p. nebudú moci odolati. CJB. 357.

261121   Přezříti Svazek: 2 Strana: 0998
Přezříti, zřím, zři, zře (íc), zřel, zřen, ení; přezírati = přes něco zříti, přehlídnouti, übersehen; prominouti, über-, nachsehen; přezvěděti, vorsehen. Jg. Tělesná (milosť) v manželství jest přezřieNa. Št. N. 198. — co: krajinu, Us., chyby. D. — komu čeho. On svým zemanům přezří všeho. Dal. — co komu. Přezřie jim freje; Hřešie, kteříž dary berú, aby přezřeli masařům takového něco. Št N. 7., 89. Nechtěli jim toho čeští mistři trpěti a p. Let. 12. — co jak. P. něco v tiché mlčelivosti. Troj.

261122   Přezříti Svazek: 7 Strana: 0455
Přezříti. — co. Některú věc přezří. Št. Kn. š. 180. — komu. I přezří (Buoh) ďáblu, aby oklamal je. Št. Kn. š. 11. Často člověk nechce svému p. málo. Ib. 43. — co jak. Cizí vady dobrovolně p. Jel. Enc. m. 30. — komu kdy. Na modlitvách přezřel-li jest mysli blúditi kudys. Št. Kn. š. 182. — co kde: v manželstvě. Št. Kn. š. 38. — co na koho. Často přezří na ny Bóh leckakús práci. Št. Kn. š. 249. 4.

261123   Přezší Svazek: 2 Strana: 0998
Přezší, kompar od přední, jako zazší od zadní. P. = kdo před námi jest vzácnější, starší atd. Výb. I. 926. Vz Bž. 135. Zbitých těla pobral a s přezšími přátely pochoval. BO.

261124   Přezší Svazek: 7 Strana: 1368
Přezší, kompar. od přední, antecessor, zastr. Hank. Sb. 307. Pršp. 41. 6. praeces- sor.

261125   Přeztepilý Svazek: 2 Strana: 0998
Přeztepilý = velmi ztepilý.

261126   Přezubatěti Svazek: 2 Strana: 0998
Přezubatěti, ěl, éní, zu starke Zähne bekommen. Ros.

261127   Přezutí Svazek: 2 Strana: 0998
Přezutí, n., der Wechsel der Schuhe, Stiefel. Jg.

261128   Přezuvky Svazek: 2 Strana: 0998
Přezuvky, pl., f., die Uiberschuhe. Rk.

261129   Přezvání Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvání, n., die Antonomasie. Dch.

261130   Přezvati Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvati, přezvu, přezovu (zůveš atd, zovou), zvi a zov, zval, án, ání; přezývati =jinak nazvati, anders nennen, übernennen. — koho v co: v jiné jméno. — koho čím (=přezvěděti). Přezývají ho kapustou. Plk.

261131   Přezvěd Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvěd, u, m., přezvědění, die Aus- kundschaftung, Erforschung. J. tr. Jíti k ně- komu (k nevěstě) na přezvědy. Us. Dch. Vyslechnouti někoho pro dotázání, pro p. J. tr. Ohmatání na p. Sš. J. 297. — P., zkušeni, die Erfahrung. P. jest uvědomělá zkušenosť ve službě vědy. Hš. Vz více v S. N. Nauky bývají čerpány z dvojího pramene, buď z přezvědu (a posteriori) aneb z domyslu (a priori). Marek. Zprávy osnované na p-du a zkušenosti. Šf. — P.= předvědění, Vor- zeichen, n., Vorbedeutung, f. To je divno, že před každým pádem dostaneme nejaký p.; nedávno to zaklepalo na okno. U Rychn.

261132   Přezvěd Svazek: 7 Strana: 0455
Přezvěd, Erfahrung. Soud, důkaz z pře- zvědu. Dk., Jd. To vše váženo od nich pouze z p-du. Šf. Strž. I. 81.

261133   Přezvědavý Svazek: 7 Strana: 1368
Přezvědavý = velmi zvědavý. P. otázka, nachforschend. Nár. listy.

261134   Přezvědění Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvědění, n., die Prognostik. Šm.

261135   Přezvědění Svazek: 7 Strana: 0455
Přezvědění, vz Přezvěd.

261136   Přezvěděti Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvěděti, zvím, zvěz, děl, děn, dění; přezvídati, přezvězovati, přezvědovati = od- někud zvěděti, domakati se, dopíditi se, na- byti vědomí zkušeností, smyslem, auskund- schaften, erfahren, wahrnehmen. Jg. — co. P., vyzvěděti něco, kradenou věc, zločince. J. tr. Slíbil, že to jistě přezví. Us. Vk. Taj- nosti p. BN. — koho. Kdo takové povit-, leče přezvěděl. Pr. a Zříz. 1564. — co, na kom, o kom. Abych na něm o vás pře- zvěděl. Br. P. něco na někom. J. tr. — od koho. Přezvím od něho. Har. — s inft. Až císař přezvěděl ho býti v městě Ravenně. Háj. — kde. Pakli by zločinec byl přezvě- dín na hradiech. Vl. zř. 538. Aby takoví povaleči, kdežby mohli přezvěděni býti buď v městech nebo ve všech, aby vyzdvihováni byli. Zř. F. I. Abyste mezi obcí (= mezi občany) přezvěděli a zloděje shledli (1546.). Er.

261137   Přezvěděti koho k čemu Svazek: 7 Strana: 0455
Přezvěděti koho k čemu. Výb. II. 1644.

261138   Přezvědně Svazek: 7 Strana: 0455
Přezvědně, a posteriori. Psp.

261139   Přezvědný Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvědný, Erfahrungs-, aposteriorisch. P. jistota, Sš., J. 48., věda. Pal.

261140   Přezvědný Svazek: 7 Strana: 0455
Přezvědný, empirisch. Nz.

261141   Přezvědný Svazek: 9 Strana: 0253
Přezvědný. P. služba vojenská, Spionier- dienst. Mus. fil. 1900. 464.

261142   Přezvědný. P Svazek: 10 Strana: 0301
Přezvědný. P. osoby. Vz Ott. XX. 662.

261143   Přezvědy Svazek: 8 Strana: 0314
Přezvědy. Jíti na p. (k nevěstě), na do- vedy (Brezno), na priepačky (Liptov), naho- várať (Nitr.). Phľd. 1895. 526.

261144   Přezvěstel Svazek: 7 Strana: 1368
Přezvěstel, a, m, praenuncius. Pršp. 37. 13. Rj.: předzvěditel.

261145   Přezvěstovnice Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvěstovnice, e, f., zastr., věštkyně.

261146   Přezvídač Svazek: 9 Strana: 0253
Přezvídač, e, m. = kopretina. Hoř. 108.

261147   Přezvídka Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvídka, y, f., přezvídání, die Aus- kundschaftung. Zlob.

261148   Přezvisko Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvisko, a, n., na Mor. a na Slov. pří- jmení; přezdívka, der Spitzname. Jak se menuješ na p. Na Ostrav. Tč. Vz Přemenko, Přezděv.

261149   Přezvláštní Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvláštní, prazvláštní, ganz besonders, eigenthümlichst. Jel. Na Ostrav. Tč. Vz Pře-.

261150   Přezvolený Svazek: 7 Strana: 0455
Přezvolený; -en, a, o, vor allen erwählt. P. přiebytek. Výb. I. 351.

261151   Přezvoliti Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvoliti, il, en, ení, vor allen auslesen. Leg. — co, koho.

261152   Přezvoliti Svazek: 7 Strana: 0455
Přezvoliti, praedestinari. 15. stol. Jenž p-ls krále věkóm budúcim. Výb. I. 583.

261153   Přezvučiti Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvučiti, -zvukovati, über-, umtönen. Šm. — koho.

261154   Přezvučiti Svazek: 7 Strana: 0455
Přezvučiti. Bolonia přezvukováno na BonoNia Koll. St. 260.

261155   Přezvuk Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvuk, u, m., der Uiberton; Umlaut, vz Přehláska.

261156   Přezvukování Svazek: 8 Strana: 0314
Přezvukování. P. hlásek. Vz Brt. D. II. II.

261157   Přezvyk Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvyk, u, m., přezvyhání, die Ver- wöhnung. Šm.

261158   Přezvykati Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvykati, verwöhnen. Šm.

261159   Přezvyklý Svazek: 2 Strana: 0998
Přezvyklý, verwöhnt. Šm.

261160   Přezývati Svazek: 2 Strana: 0998
Přezývati komu darebáka, na darebáky. Vz Převzděti.

261161   Přezývati.— koho čím Svazek: 7 Strana: 0455
Přezývati.— koho čím. Chválami svojmi ju len p-vá. Sldč. — komu jak. Do ci- gánů mi nadal a prezýval. Val. Vck. — nad čím. Nad pšenicí a vínem budu p. t. j. přemyšlovati. Krnd. 25.

261162   Přezývavě Svazek: 7 Strana: 0455
Přezývavě. Šeďo, šedivec, žartovne alebo prezývave. Slov. DŠk. V. 374.

261163   Přež Svazek: 2 Strana: 0998
Přež, i, f., spřež, stsl. pręzb = jugum; koř. pręg. Mkl. B. 54. Cf. Přezka.

261164   Přežádající Svazek: 10 Strana: 0301
Přežádající, peroptatus, přežádoucí. P. viděnie. Pat. Jer. 69. 20.

261165   Přežádaný Svazek: 7 Strana: 0455
Přežádaný = přežádný. Hlk. S. I. 27.

261166   Přežádati Svazek: 2 Strana: 0998
Přežádati, předosti, nad náležitosť žádati, allzusehr begehren. By tebe vždy žádal, ne- mohl by tebe p. Ms. 14. stol.

261167   Přežádný Svazek: 2 Strana: 0998
Přežádný, zastr. = přežádoucí, sehr er- wünscht. Kat. 248., 1067.

261168   Přežádný Svazek: 7 Strana: 0455
Přežádný, vz Žádný, 1., Sv. ruk. SR. 440., 445.

261169   Přežádostivý Svazek: 2 Strana: 0998
Přežádostivý, sehr begierig. — P., žá- dosti hodný, begehrungswerth, reizend. Br.

261170   Přežádostný Svazek: 2 Strana: 0998
Přežádostný, sehr begierig. Jg.

261171   Přežádoucí Svazek: 2 Strana: 0998
Přežádoucí, (přežádný, zastr.). V. P. ra- dosť. Z. N.

261172   Přežádoucí Svazek: 7 Strana: 0455
Přežádoucí Výb. II. 25, 28., Pravn. 1937.

261173   Přežahnouti Svazek: 2 Strana: 0998
Přežahnouti, vz Přežžíci.

261174   Přežahovací Svazek: 7 Strana: 0455
Přežahovací (žíhací) pec, Verglühofen, m. Sl. les.

261175   Přežalosný Svazek: 7 Strana: 0455
Přežalosný = přežalostný. P. frajirečka. Sš. P. 571.

261176   Přežalostivý Svazek: 2 Strana: 0998
Přežalostivý, sehr traurig, erbärmlich. P. věc. Klat., Pass.

261177   Přežalostně něco Svazek: 10 Strana: 0301
Přežalostně něco zahubiti. Müll. 29.

261178   Přežalostný Svazek: 2 Strana: 0998
Přežalostný, sehr kläglich. Berg, exc., Sych.

261179   Přežalovati Svazek: 2 Strana: 0998
Přežalovati, zu sehr, übertrieben klagen. Ros.

261180   Přežasiti Svazek: 2 Strana: 0998
Přežasiti, il, ení, přežasati, přežasnouti, erschrecken. Br.

261181   Přeždímati Svazek: 2 Strana: 0999
Přeždímati, přeždíti, ždmu, žďal, žděn, ění, nochmals winden, überwinden. — co: prádlo. Vz Přežmíchati.

261182   Přeždimovati co kde Svazek: 10 Strana: 0301
Přeždimovati co kde. Čapku v pravici p. (ostýchavostí ždímati, žmoliti). Tbz. III. 1. 214.

261183   Přežéci Svazek: 7 Strana: 0455
Přežéci, vz Přežíci.

261184   Přežehnačka Svazek: 7 Strana: 0455
Přežehnačka, y, f. = prežehnání. Slov. Sb. sl. ps I. 181.

261185   Přežehnání Svazek: 2 Strana: 0999
Přežehnání, n., die Segnung. Slov.

261186   Přežehnaný Svazek: 2 Strana: 0999
Přežehnaný; -án, a, o, gesegnet. Slov. — Scip.

261187   Přežehnati Svazek: 2 Strana: 0999
Přežehnati, přežehnávati, segnen. — koho jak. P-hnal ho ve jméno boží křížem svatým. Klda. — se.

261188   Přežehnati Svazek: 9 Strana: 0253
Přežehnati. Chcel sa prežehnať a vyklal si oko (ťarbavý). Mus. slov. ?. 9

261189   Přežehnavka Svazek: 7 Strana: 0455
Přežehnavka, y, f. = přežehnání. Šd.

261190   Přežel Svazek: 9 Strana: 0459
Přežel. ?., že nemohl (to učiniti). Tbz. V 228.

261191   Přeželeti Svazek: 2 Strana: 0999
Přeželeti, el, ení. — co: potupu, den Schimpf verwinden. Dch.

261192   Přežení, n Svazek: 2 Strana: 0999
Přežení, n., spřežení, das Gespann. Oráč s p-ním jeho. Br.

261193   Přeženiti Svazek: 2 Strana: 0999
Přeženiti, il, ěn, ění. — koho = zle ože- niti, übel verheirathen. Ros.

261194   Přežertovati Svazek: 2 Strana: 0999
Přežertovati, durch Scherz anstossen. Ros.

261195   Přežertovati Svazek: 7 Strana: 0455
Přežertovati, vz Přežartovati.

261196   Přežesiti, il Svazek: 2 Strana: 0999
Přežesiti, il, en, ení = předěsiti (zastr.), erschrecken. — co, koho. Pass. Přežes tě strach dne súdneho. Št. N. 248. Nebyl jest, kto by je přežesil. BO. Nemóž mne p. množství mých hřiechóv. Ms. 14. stol.

261197   Přežesiti koho Svazek: 7 Strana: 0455
Přežesiti koho. Výb. I. 355., Hus III. 77., Št. Kn. š. 272. 23., Mkl. Etym. 406. b.

261198   Přežesť Svazek: 7 Strana: 0455
Přežesť = strach, hrůza, od žas, zasnu, terror. Alx. (Sf. III. 240.). P-sti tvé zamu- tily sú mě. Ž. kl. 87. 17. A země p-sti (terrae motus) budú v vlastech. Ev víd. 94.

261199   Přežesť Svazek: 8 Strana: 0314
Přežesť. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 42. P. = postrach, terror. AlxŠ. 53.

261200   Přežesť, i,f Svazek: 2 Strana: 0999
Přežesť, i,f., zastr., užasnutí, leknutí, der Schrecken. Ms. ps.

261201   Přežezný Svazek: 10 Strana: 0301
Přežezný oheň. Jiř. brn. 273. (Krok. 1891. 392. ).

261202   Přežiblý Svazek: 2 Strana: 0997
Přežiblý = přezáblý, vor Kälte starr, er- durchfroren. P. jabka, kobzole. U Opav. Klš.

261203   Přežibnuť Svazek: 2 Strana: 0997
Přežibnuť = umrznouti, vor Kälte starr werden. U Opav. Klš.

261204   Přežibnutý Svazek: 2 Strana: 0997
Přežibnutý; -ut, a, o, vor Kälte erstarrt. U Opav. Klš.

261205   Přežíci Svazek: 7 Strana: 0455
Přežíci, přežéci, správně m.: přežžíci, vz toto.

261206   Přežidnouti Svazek: 2 Strana: 0999
Přežidnouti, dnul a dl, utí, zu dünn werden. Vz Židký.

261207   Přežilosť Svazek: 7 Strana: 0455
Přežilosť, i, f. = vlastnosť přežilého. Bačk.

261208   Přežilý Svazek: 2 Strana: 0999
Přežilý, der sich überlebt hat. Šm.

261209   Přežilý Svazek: 7 Strana: 0455
Přežilý. Svět věčně ničí p-lé, by novému postoupilo místa. Cch. Živ.

261210   Přežínati Svazek: 2 Strana: 0999
Přežínati, vz Přežíti.

261211   Přežírati Svazek: 2 Strana: 0999
Přežírati, vz Přežrati.

261212   Přežitek Svazek: 7 Strana: 0455
Přežitek, tku, m. = zastaralý názor. Athen. III. 312. P. kulturní. Vz Zbrt. 46.

261213   Přežitek Svazek: 8 Strana: 0314
Přežitek, tku, m. Předhistorický p. NZ. III. 205.

261214   Přežitek Svazek: 10 Strana: 0301
Přežitek, tku, m. Nár. sbor. VIII. 151.

261215   Přežiti Svazek: 2 Strana: 0999
Přežiti, žiji, il, it, ití; přežívati, über- leben, přežívati, wiederkäuen. — co, koho. Jako volové, přežívajíc ten svój pokrm (pře- žvykujíc). Št. N. 329. P. koho. D. Přežil mnohá léta. Us. — koho (gt): svých rodičů, šp. m.: své rodiče. Brt. —jak dlouho. Ještě přežíváme do vůle boží (jsme živi). Na Slov. — co kde. Tvá slova v svých srdcích pře- žívajíc (přežvykujíc). St. N. 3.

261216   Přežíti Svazek: 2 Strana: 0999
Přežíti, přežati, přežnouti (cf. Jmouti, Pnouti), žnu, žal, žat, žatí; přežínati, pře- žinovati, in die Quere schneiden. — co: pole. Us. Dch. Již jste přežali (více žali, než jste měli). — koho: hada (srpem rozseknouti, entzwei schneiden). Ros. P. koho, im Schnei- den übertreffen. Us.

261217   Přežiti Svazek: 7 Strana: 0456
Přežiti. — co. Radosť i žal my p-jem, my přežijem cokoli. Nrd. — se. Názory ty se p-ly. Us. Pdl.

261218   Přežití Svazek: 7 Strana: 0456
Přežití, n., Uiberleben, n. Dk.

261219   Přežitkový Svazek: 10 Strana: 0301
Přežitkový material. Nár. sbor. VIII. 151.

261220   Přežitý Svazek: 7 Strana: 0456
Přežitý; -it, a, o, überlebt, überstanden. P. bieda. N. Hlsk. XI. 208.

261221   Přeživací Svazek: 2 Strana: 0999
Přeživací, vz Dvoukopytníci.

261222   Přeživač Svazek: 2 Strana: 0999
Přeživač, e, m., der Wiederkäuer. D. — P., scarrus, der Kauer, ryba.

261223   Přeživadlo Svazek: 2 Strana: 0999
Přeživadlo, a, n., der Inndruck bei Ochsen. Us. Puch.

261224   Přežívati Svazek: 2 Strana: 0999
Přežívati, vz Přežvati a Přežiti.

261225   Přežívavec Svazek: 7 Strana: 0456
Přežívavec, vce, m. = přeživač, př?žvy- kovač. Osv. VI. 551, Brm. I. 3. 56., 198.

261226   Přežívavec Svazek: 10 Strana: 0301
Přežívavec, vce, m. = přežvýkavec, rumi- nans, sudoprstý ssavec s 3—4 odstavci ža- ludku. Vz Ott. XX. 662.

261227   Přežívavý Svazek: 7 Strana: 0456
Přežívavý, wiederkäuend. Rk.

261228   Přeživení Svazek: 7 Strana: 0456
Přeživení = výživa, živobytí. Přeneščasné p., dyž tech malin tolik néni Sš. P. 779.

261229   Přeživiti Svazek: 2 Strana: 0999
Přeživiti, il, en, ení = přechovati, durch- bringen, eine Zeit lang ernähren. — koho, se jak dlouho. Těžce jsme ho (se) přes tu zimu přeživili. Ros. Snad se do toho času přeživíme. Jg.

261230   Přežívka Svazek: 2 Strana: 0999
Přežívka, y, f., přežívání, die Wieder- käue. D.

261231   Přeživořiti co: den Svazek: 10 Strana: 0301
Přeživořiti co: den. Jlnk. Jas. I. 127.

261232   Přežlabkovati Svazek: 2 Strana: 0999
Přežlabkovati, rinnenartig machen. — co: sloupy. Jg.

261233   Přežloutnouti Svazek: 2 Strana: 0999
Přežloutnouti, tnul a tl, utí, zu sehr gelb werden. Ros. — čím: nemocí.

261234   Přežlutiti Svazek: 2 Strana: 0999
Přežlutiti, il, cen, ení, zu sehr gelb machen. Ros. — co čím.

261235   Přežmíchati Svazek: 2 Strana: 0999
Přežmíchati = přeždímati. Na Slov. Bern.

261236   Přežnouti Svazek: 2 Strana: 0999
Přežnouti, vz Přežíti.

261237   Přežokovati Svazek: 2 Strana: 0999
Přežokovati, von neuem einsacken. Ros.

261238   Přežouti Svazek: 2 Strana: 0999
Přežouti, přežouvati, přežívati, wieder- käuen. Kráva přežúvá. Na Ostrav., Tč., u Brušperka. Mtl. Vz Přežvati.

261239   Přežouti Svazek: 7 Strana: 0456
Přežouti. Přežúvať sa = hádati se. Mor. Brt. D. 256.

261240   Přežový Svazek: 2 Strana: 0999
Přežový, lépe přezový, přízový, z příze, Garn-. P. šátky. Jg.

261241   Přežrati Svazek: 2 Strana: 0999
Přežrati, žeru, žer, žera (ouc), žral, án, ání; přežírati; přežrávati, přežírávati, žera přemoci, im Fressen besiegen; sežrati, zmoci, auffressen; se = přejísti se, sich überfres- sen ; sich Ekel fressen; opiti se, sich be- saufen. Jg. — co. Co zarobí, přežere, das verfrisst er. Rza přežere železo. Na Ostrav. Tč. — koho (žraním přemoci). Štelc. — se čím: jídlem a pitím, nápojem, vínem (opiti se). V. Dobytek jetelem se přežral. Jg. — se kde. Dobytek na trávě (travou) se pře- žral. — se jak. Mnoho lidí až k smrti se přežíralo. — se čeho = přejísti se toho (no- vější). Jg.

261242   Přežrati Svazek: 7 Strana: 0456
Přežrati. Kráva přežírá = přežvykuje. U Mešna. Otm. — co. Len tak slinky pre- žiera (o hladném). Sb. sl. ps. I. 91.

261243   Přežúvati Svazek: 2 Strana: 0999
Přežúvati, vz Přežouti.

261244   Přežuvavec Svazek: 9 Strana: 0253
Přežuvavec, vce, m. = přeživač, Wieder- käuer. Mus. 1849. IV. 70.

261245   Přežvahnání Svazek: 10 Strana: 0301
Přežvahnání, n., multiloquium. Rozk. P. 1355., R. 84.

261246   Přežváchati Svazek: 2 Strana: 0999
Přežváchati = přežvýkati. Na Slov.

261247   Přežvachovati Svazek: 7 Strana: 0456
Přežvachovati = přežváchati. Mor. Šd.

261248   Přežvati Svazek: 2 Strana: 0999
Přežvati, žvu, al, án, ání; přežívati, přežvykovati (hlavně o dobytku), wieder- käuen. Kom. — abs. Hovězí dobytek pře- žívá. Sych. Přežívající hovada bylinami se živí. Sych. Vz Přežvykavec, Přežvýkati. Jg. Kráva, koza, ovce přežívá. Us. — co. Přežvi to, než polkneš. Jg. P. libosti. Jel. = P., něco žvavou řečí přemluviti, über- faseln, überplappern. Ros.

261249   Přežvati co Svazek: 9 Strana: 0253
Přežvati co. Ovce pokrm přežívají. Chč. S. I 388.

261250   Přežvatlati co Svazek: 10 Strana: 0301
Přežvatlati co. Lid to přežvatlává (o tom mluví). Slád. Tříkr. 11.

261251   Přežvýkati Svazek: 2 Strana: 0999
Přežvýkati (na Slov. přežváchati), pře- žvykovati, přežvykovávati = žvýkáním pře- kousati, entzweikäuen; poznovu žvýkati, wiederkäuen; žvýkavě překusovati, v hubě se strany na stranu váleti, wiederkäuen; zvl. o dobytku přežívajícím, praví se, že přežvykuje, když potravu z prvního žaludku do úst opět dobývá, opět překusuje, wieder- käuen. Jg. — abs. Hovězí dobytek přežvy- kuje. Us. — co. Hříbě řemen přežvýkalo (přehryzlo). Ros. P. jídlo, Ros., věci dávno zažité (vzpomínati věcí zapomenutých). Sych. Dlouho to přežvykoval (slova překusoval mluviti buď nemoha neb nechtě), než to po- věděl. —- Jg.

261252   Přežvýkati Svazek: 7 Strana: 0456
Přežvýkati. — co. Slova přežvykovati, wiederkäuen, wiederholen. Lpř.

261253   Přežvykavec Svazek: 2 Strana: 0999
Přežvykavec, vce, m., der Wiederkäuer. Krč. 879. Dvoukopytníci slují také p-ci. Vz Ssavec, Frč. 380.

261254   Přežvýkavec Svazek: 10 Strana: 0301
Přežvýkavec, vz Přežívanec.

261255   Přežvýkavosť Svazek: 2 Strana: 0999
Přežvýkavosť, i, f.. das Wiederkäuen. Ja.

261256   Přežvýkavý Svazek: 2 Strana: 0999
Přežvýkavý, přežívající, wiederkäuend. P. dobytče. Ja. Vz Frč. 380.

261257   Přežvykování Svazek: 10 Strana: 0301
Přežvykování, n., ruminatio, Wieder- kauen. Ktt.

261258   Přežžíci Svazek: 2 Strana: 0999
Přežžíci, žhu, žžeš atd., žhou, žžal, žžen, ení; přežehati, přežahati, přežíhati, přežeh- nouti, přežahnouti, hl, ut, utí; přežehovati, přežahovati = přepáliti, überbrennen. Ná- dobí dvakrát se pálí, po prvé se přežahuje, pak se pálí na čisto. Us. Mý. — co: zlato, stříbro. BO. — co čím: sudy smolou, aus- pichen. Ros. — koho čím: někoho metlou, kopřivou. Us.

261259   Přežžíci Svazek: 7 Strana: 0456
Přežžíci, správně: přežíci, přežéci. Cf. Přižžíci, Žéci, Žžíci.

261260   Přhlava Svazek: 8 Strana: 0314
Přhlava, y, f. — žahavka. Slov. Zátur.

261261   Při Svazek: 2 Strana: 1000
Při, předložka s lokalem. —1.O místě znamená blízkosť bezprostřednou, blízko u, ne- daleko od, čemu po straně, kolem čeho, bei, neben, nahe bei. Táhli, až byli blíže při břehu. Alx. Listem, při němž visí pečeť jeho. Půh. II. 175. Plakali ti, kteří při ní stáli. Br. Při zemi bydlí. Us. — 2. O čase. K vytčení současné události, zu, während, unter, um. Při lámání chleba poznán jest. Har. Při čtení usnouti. Jg. Při čase sv. ducha bývá zde žeň. Har. Při sv. Bartolo- měji pršeli hustí dešťové. V. Při obědě, při večeři. Us. Zatmí se slunce při vycházení svém. Br. Zastřelen jest při dobývání Teplic. V. Nebyl jsem při počátku té různice (když se počala). Svěd. Při pivě jest výmluvný. Jg. — 3. O spojení, spolubytí a pří- tomnosti jedné věci s druhou, něm. bei, mit. A nenašel při nás nic svého. Svěd. Ne-
bude moci sám při tom býti. Smil. Žádné
zbraně při sobě jsme neměli. Smil. To se
při ženách schvaluje. Us. Při tuhé práci
vyrostl. Us. Při ruce býti, při kom věrně
státi, při sobě rozvažovati. Us. — 4. O tom,
co kdo v moci své má, čehož užívá, něm.
bei, in Jemands Macht, Besitz. Jest při
zdravém rozumu. Kom. Jest při síle a zdraví,
V. Měj vždy paměť při sobě. Smil. On jest
ještě při sobě. Dch. — 5. O způsobu a
činnosti odporné, která s čím spojena
jest, něm. ungeachtet, trotz. Při největším
dešti šel. Jg. Při tom při všem dobře se mu
vedlo. Svěd. Při vší opatrnosti sklamán jest.
Při penězích nedostatek trpí. Us. — 6. Při
osvědčování-se, něm. bei. Při mé víře.
Smil. A ten přisahá při živém boze. Jg. —
Zk. Skl. str. 239.—240. — Cf. Mkl. S. 680.
a násl. - Časoslova přechodná s předložkou
při složená znamenají:1.,běh činnosti k čemu,
nač, več. Kovář podkovy přidělává. Kom.
Rozkázal přinésti hlavu jeho na míse. Br.
Zločince na kříž přibíjeli. Kom. Přivalili
klady po kraj násep. Rkk. — 2. Ukazují
k cíli a účelu, za kterým se co děje. K pláči
je přinutil. V. K tomu ji její zloba přinutila.
Dal. Dítky k dobrému přihluzuje. Jg. Dceru
chtěl k božské službě přizpůsobiti. Pass.
To já jiným k uvážení připouštím. Byl. —
3. Ukazují ku vzoru a míře, jíž se co rovná.
Jedno k druhému přiměřuje. V. Dobře boty
přikrojil. Us. Dle nejnovějšího kroje kabát
přistřihl. Us. Ke komu mne připodobníte a
přirovnáte? Br. — 4. Ukazují, že se ku
předmětu přičiní, čím činnost slovesa, jedno-
duchého v skutek vchází. Tím své bludy při-
stírají. Br. Přikvačil Bůh Egypt vlnami moř-
skými. Kom. Ale však tvář svou přikryj.
St. skl. Přioděli jej. Br. — 5. Ukazuje k tomu,
že se činností předmět množí, že vzrůstá,
tudy k jisté kolikosti. Přidal mu tři sta
zlatých. Svěd. On za ty dvě léta 500 zl.
přichoval. Jg. Tu jsou mnoho koní připřáhli.
Háj. Přidojiti mléka. Přibiliti, přibořiti, při-
cpati, přidlabati, přihnojiti, přidrobiti; hezky
tam přiteplilo. Tn. Přisadil k minci třetí díl
mědi. V. Nepřilžeš-li, neprodáš. Barvy čer-
vené mu přidal (učinil, že se zapýřil). Přiorali
si meze. Přilepšil jim. Pk. — Zk. Skl. 72.-74.
Cf. Mkl. S. 234., Pk. v olom. progr. 1875.
14., a hlavně Tn. 81.--86. — 6. Složenina
s předložkou při, znamená někdy menší míru
děje: přiokrášliti, přičerniti, Mkl. S. 234.,
přichromuje, přikulhává, Brt. Připadáme
sněhem. Pk. Přižíti, přitnouti, přiřezati, při-
hrýzti, připloštiti, přižlutiti, přihrbiti, při-
hlušiti, přikysnouti. Tn. — Časoslova pře-
chodná s předložkou při složená řídí
akkusatív; genitiv pak, když se kolikosi
zřejmě nevytýká, když se z celku část po
části k čemu přičiňuje. Zk. Ku př.: přiví-
tati ženu, přibiti co, přivázati tele, přisoliti
omáčku; ale: přibrati, přičiniti, přidati čeho
(i. e. části nějaké k něčemu). Přines mi vodu
(vodu vůbec); přines mi vody (neurčitou mě-
rou). A přidal jemu slávy. Br. K nápoji slz
přiměšují (t. j. ze slz jednu po druhé). Br. — Časoslova nepřechodná s při složená mívají u sebe dativ cíle nebo předložky. Vz Dativ. — Při dlouží i v í: 1. ve složených adjektivech a v substantivech a adverbiích od nich odvozených : příhodný, příhodně, příhod- nost ; příležitý, příležitě, příležitosť. Pozn. 1. U adjektiv označuje při menší stupeň vlast- nosti: příbázlivý, příčerný, příčervený, pří- dlouhý, příhořký, přímodrý, přiúzký, při- slabý, Mkl. B. 363., příkyselý, pnhloupý, oči příšilhavé, přisladký, přichlupatý, příšedivý. Cf. Zk. S. 330. V příbělavý zdrobnění dva- krát označeno. Mkl. Vz Na, Za, Superlativ.

261262   Při Svazek: 2 Strana: 1001
Při sám Bůh, vz Bůh.

261263   Pří Svazek: 2 Strana: 1001
Pří-, předpona: přípis, příbytek. D. Vz Při (ku konci).

261264   Při Svazek: 7 Strana: 0456
Při. Cf. Brt. D. 168., 185. U sloves, vz Jurs. 20., 24., 27.-31., 34. — Při- řidčeji se dlouží ve složení se slovesy: příslušeti, pří- ležeti, přiseděti. Bž. 20.

261265   Při Svazek: 7 Strana: 1368
Při. Cf. Gb. Ml. II. 144, D. Lhrg. 306. Při u sloves. Cf. Brt. Ruk. 62. nn

261266   1. Při Svazek: 8 Strana: 0315
1. Při- se v Háj. Herb, dlouží: příbledý, příčervený. Vz List. fil. 1894. 379.

261267   2. Při Svazek: 8 Strana: 0315
2. Při- = pře-: prikrátky, prislabý, prine- dostatečný. Slov. Phľd. 1894. 21. B. Při- mění se u Letonic a v Brň. v pře- : převedl m. přivedl, přibit m. přibit, ale při- šel. Brt, D. II. 155., 161.

261268   Při Svazek: 9 Strana: 0253
Při předl, na Císařovsku. Vz Mtc. 1900. 145.

261269   Při chmelený Svazek: 9 Strana: 0459
Při chmelený. Jste trochu p-len = pod- napilý. Šml. V. 14.

261270   Pří chodec Svazek: 2 Strana: 1028
Pří chodec, dce, m. = příchozí, der An- kömmling, Fremdling. Slov. Bern.

261271   Při kyslý Svazek: 2 Strana: 1045
Při kyslý, säuerlich. Jg.

261272   Při mleti Svazek: 2 Strana: 1053
Při mleti, meli (melu), mlel, et, etí, en, ení; přimílaU, zumahlen. — čeho: obilí. Vz Při-. — co: kámen mlýnský (je-li ká- men nový n. po křesání). Vys.

261273   Při nízku Svazek: 7 Strana: 0477
Při nízku = nízko. Lastovičky p. n. lé- tajú. V Podluží. Brt. D. 257.

261274   Při ňom Svazek: 2 Strana: 1057
Při ňom, v obecné mluvě šp. m.: při něm.

261275   Při sám Bůh Svazek: 2 Strana: 1081
Při sám Bůh, vz Bůh (I. 107. a).

261276   Při smeknút se Svazek: 8 Strana: 0319
Při smeknút se. To se brzo p-kne = hned to zde bude. Zlín. Brt. D. II. 373.

261277   Při štěpiti Svazek: 2 Strana: 1101
Při štěpiti, il, en, ení, přištěpovati, an- propfen. — co kam: roub na jabloň. Us. Tč.

261278   Při tom Svazek: 2 Strana: 1106
Při tom, dabei. Při tom býti. V. Při tom (=mimo to, anbei, zugleich) oznamuji. Ros, Při tom (tím) mnoho vydělal. I).

261279   Příb Svazek: 8 Strana: 0315
Příb, a, m., cf. násl. Přibyslav.

261280   Příba Svazek: 7 Strana: 0457
Příba, y, f. = os. jm. žen. Arch. I. 392., II. 472., Mus. 1880. 467. — P., y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124., D. ol. IV. 56.

261281   Přibádati Svazek: 10 Strana: 0301
Přibádati, affabulare. Mam. F. 85a. 2.

261282   Přibafovati Svazek: 7 Strana: 0457
Přibafovati, dazu rauchen. Junáci p-fují do taktu z krátkých trysek. Kal. ústř. ma. šk. 1886. 48.

261283   Přibahniti Svazek: 2 Strana: 1001
Přibahniti, il, ěn, ění, více jehňátek při- ložiti, hinzulammen. Zatím jich více p-hní (ovce). Ros.

261284   Přibájiti co k čemu Svazek: 7 Strana: 0457
Přibájiti co k čemu, dazu dichten, zu- dichten. Dk.

261285   Přibalansovati k někomu Svazek: 10 Strana: 0301
Přibalansovati k někomu = přibelhati se. Čch. Kv. 27.

261286   Přibalený Svazek: 2 Strana: 1023
Přibalený; -en, a, o, ein wenig einge- hüllt. Dch. — čím.

261287   Přibalkánský Svazek: 7 Strana: 0457
Přibalkánský = jsoucí při Balkáně, am Balkan gelegen. P. Slované. Osv. 1880.

261288   Příban Svazek: 8 Strana: 0315
Příban, a, m., cf. násl. Přibyslav.

261289   Přibaňatělý Svazek: 2 Strana: 1001
Přibaňatělý, drobet baňatý. P. okvětí býkovce. Rostl.

261290   Příbarvek Svazek: 2 Strana: 1001
Příbarvek, vku, m., u zlatníků, die Zieh- farbe (der (Glanz des Goldes nach dem Fär- ben). P. nářečí, die Färbung des Dialektes Šm.

261291   Přibarvení Svazek: 10 Strana: 0301
Přibarvení. Fantastické, tragické, osobní p. Nár. list. 1885. č. 71., 1903. č. 141. 13., č. 291. 13. P. tonu. Us.

261292   Přibarviti Svazek: 2 Strana: 1001
Přibarviti, il,en, ení, přibarvovati, mehr färben, zufärben. — co: pečeni, bräunen. Plk.

261293   Přibarviti Svazek: 7 Strana: 0457
Přibarviti. Zeleň stromoví se na hoře do zlata p-vovala. Šml.

261294   Přibásniti co komu, co k čemu Svazek: 10 Strana: 0301
Přibásniti co komu, co k čemu. Pokr. 1884. č. 323.

261295   Přibatoliti se, il Svazek: 2 Strana: 1001
Přibatoliti se, il, ení, herbei watscheln. Ros. Dítě se p-lo. Us.

261296   Příbava Svazek: 7 Strana: 0457
Příbava, y, f. = bavení, meškání, Zöge- rung. Slov. Ber sa do báborských bez p-vy končin. Hol. 48.

261297   Přibavený Svazek: 7 Strana: 0457
Přibavený. P. mluno. Kod. Úv. 268.

261298   Přibaviti Svazek: 2 Strana: 1001
Přibaviti, il, en, ení, přibavěti, ěl, ěn, ění, přibavovati, přimnožiti, hinzufügen. L, — P., zabaviti, lang aufhalten. Slov. Bern.

261299   Přibaviti Svazek: 7 Strana: 0457
Přibaviti = přimnožiti, přičiniti. Řači dobroty p. Zastar. Mus. 1882. 121.

261300   Přibaviti Svazek: 8 Strana: 0315
Přibaviti. P. kroku. Phľd. 1895. 363., 427. P. se v meste = zdržeti se. Phľd. 1896. 193.

261301   Příbázlivý Svazek: 2 Strana: 1001
Příbázlivý, ein wenig furchtsam. Jg.

261302   Přiběbovati Svazek: 2 Strana: 1002
Přiběbovati, vz Přiběhnouti.

261303   Příbederní Svazek: 2 Strana: 1001
Příbederní, Giebel-. P. krokve. Us. u Be- rouna.

261304   Příbedří Svazek: 2 Strana: 1001
Příbedří, n., prkna, kterými konec stře- chy zapažen jest, které pažení slove štítem, je-li zděné, der Hausgiebel. Us. — P., n., zabednění ve stodole kolem mlatu u přísto- dolku. U Sulkovce na Mor. Ktk.

261305   Příbedří Svazek: 7 Strana: 0457
Příbedří = přehrazení. Nahoru vedou troje schody, oddělené dvojím p-ím. Exc.

261306   Příbedří Svazek: 8 Strana: 0315
Příbedří = stěna z odkorků, dělící ko- nírnu od kravína. Duf. 215.

261307   Příbedří Svazek: 9 Strana: 0253
Příbedří, n. = prkenný štít chalupy.

261308   1. Příběh Svazek: 2 Strana: 1001
1. Příběh, a, m., přiběhlec, der Uiber-. Zuläufer. Plk.

261309   2. Příběh Svazek: 2 Strana: 1001
2. Příběh, u, m., věc sběhlá, eine Bege- benheit, Geschichte, der Vorfall, Hergang, Vorgang, Verlauf, das Ereigniss. Jg. Veselo- hra zapletený p. vyobrazuje s veselým zá- věrkem. Kom. J. 953. Celý p. povídati. D. P. pomatený, podivný, skutečný, pravdivý, neobyčejný, pouhý. Us. P. z života svého
vypravovati. Us. Ve při p-hy líčiti, im Pro-
cese die Thatsachen darstellen. J. tr. Celý
ten p. divně a jinak od nevěrců natahován
byl. Sš. Mt. 121. Sv. Marek nejnázorněji p.
ten vystavuje. Sš. Mr. 13. Sv. Štěpán nej-
šířeji o p-zích za Mojžíše stalých mluví. Sš.
Sk. 74. (Hý.). — P, případ, Fall, Vorfall,
m. V tomto příběhu. Ros. Vz Skutek. — P., útok, der Anfall. Nebojíme se p-hu ne- přátelského, dokud tebe obranci miti budem. Roter, otčen. Dampier v p-hu vojenském hlava opatrná jest. Skl. 298.

261310   Přiběhač Svazek: 2 Strana: 1002
Přiběhač, e, m. = přiběhlec. Bern.

261311   Přiběhlec Svazek: 2 Strana: 1002
Přiběhlec, hlce, m., strsl. pribegl?c?, příp. -???, Mkl. B. 308., přiběhlík, a, m., ein her- gelaufener Mensch, der Zuläufer, Herbeiläufer. Sm., Dch.

261312   Přiběhlík Svazek: 2 Strana: 1002
Přiběhlík, a, m., vz Přiběhlec.

261313   Přiběhlý Svazek: 2 Strana: 1002
Přiběhlý, herbeigelaufen. Jg.

261314   Přiběhnouti Svazek: 2 Strana: 1002
Přiběhnouti, hnul a hl, utí, přibíhati (při- běhovati, na Slov.), zu-, her-, herbeilaufen, gelaufen kommen, anrennen, gerannt kom- men. Jg. — abs. Přiběhl a zase odběhl. Us. — kam: k boji. Troj. P. k řece. Alx. 1125. P-hl ke mně do pivnice NB. Tč. — za kým. Tu za ním přiběhnú lidé řkouce: poď ven. NB. Tč. — sobě = pospíchati. eilen. Ros. — komu k čemu, na co: ku pomoci, na pomoc, Ros. -- na koho čím: mečem (lépe: s mečem). D. — kdy. Hned po něm přiběhl Rad. zvíř. — se. Přiběhlo se = stalo se. Šm.

261315   Přiběhnouti kam: na Svazek: 7 Strana: 0457
Přiběhnouti kam: na lúku. Výb. II. 43. — se kdy. Co se p-hlo od té doby. Jrsk.

261316   Přiběhnutí Svazek: 2 Strana: 1002
Přiběhnutí, přibíhání, u., das Herbei- laufen. Us.

261317   Příběhopamátný. P Svazek: 10 Strana: 0301
Příběhopamátný. P. řeč. 1779. H. Jir. Mýto.

261318   Příběhopis, příběhospis Svazek: 2 Strana: 1002
Příběhopis, příběhospis, u, m., slovo nové, Geschichtsbuch, n. Kram.

261319   Příběhovědomosť, i, f Svazek: 2 Strana: 1002
Příběhovědomosť, i, f., dějepis, die Ge- schichte (slovo již zase zaniklé). Kram.

261320   Přibek Svazek: 7 Strana: 0457
Přibek, bka, m., os. jm. Arch. III. 477. — P. = rybník u Studénky na Bolesl. Blk. Kfsk. 843. — P., hora. Dal. 31.

261321   Příbek Svazek: 8 Strana: 0315
Příbek, bka, m., vz násl. Přibyslav.

261322   Příbělavý Svazek: 2 Strana: 1002
Příbělavý, přibělelý, weisslich. D.

261323   Přibelhati se Svazek: 2 Strana: 1002
Přibelhati se, hinkend ankommen. Us. — kam (k někomu) atd.

261324   Přibenice Svazek: 2 Strana: 1002
Přibenice, dle Budějovice, 2 hrady v Tá- borsku nyní shořené. Vz S. N. — P., ves v Žatecku u Lubence. PL., Tk. III. 386.. IV. 738.

261325   Přiběrák Svazek: 7 Strana: 0457
Přiběrák, u, m., přiběradlo, a, n. = roz- šiřovák, der Erweiterungsbohrer, Nachnahm- bohrer. Hř.

261326   Přiberaniti Svazek: 2 Strana: 1002
Přiberaniti, il, ěn, ění, anschlagen, fest- schlagen. Šm. — co čím.

261327   Příběrek Svazek: 7 Strana: 0457
Příběrek, rku, m., das Nachgenommene. Hrbk.

261328   Příběrný Svazek: 7 Strana: 0457
Příběrný = výběrný, Wahl-. Nz.

261329   Příbezbranný Svazek: 2 Strana: 1002
Příbezbranný, subinermis. Pen (lilkový) p. Rostl.

261330   Přibezděčiti Svazek: 2 Strana: 1002
Přibezděčiti, il, en, ení; přibězděčovati = bezděky přinutiti k čemu, nöthigen. — koho k čemu čím. Že by je byl násilím k obětování přibezděčil. Pass., Výb. I. 295. Aby studem a hanbou knapravení sv. života p-čen byl. Sš. II. 289. — Lom., Pass. 634.

261331   Přibezděčiti Svazek: 7 Strana: 0457
Přibezděčiti někoho, Pass mus. 398., k něčemu, BO., bitím. Pass. mus. 436.

261332   Příbezelistý Svazek: 2 Strana: 1002
Příbezelistý, fast blattlos. P. lodyha, Rostl.

261333   Příbezežilý Svazek: 2 Strana: 1002
Příbezežilý, subavenus. P. listy. Rostl.

261334   Přibezpečiti Svazek: 2 Strana: 1002
Přibezpečiti = přinutiti, dohnati, zwin- gen. — koho k čemu. P-čil ho k tomu. Us. v Čern.

261335   Příběžeček Svazek: 7 Strana: 1368
Příběžeček, čku, m, zdrobn. příběh. Kos.

261336   Přiběžeti Svazek: 10 Strana: 0301
Přiběžeti. Přiběželi pastýři do Betlema. Kld. II. 292. Vz Přiběhnouti.

261337   Příběžka Svazek: 2 Strana: 1002
Příběžka, y, f., příbížka, přiběhnutí, der Zusprung, das Zu-, Beispringen. P-kou něco dělati (s překážkami, odbíhaje). Ros. Otázky jen jalově jako p-kou odpraviti. Kom.

261338   Přiběžkati Svazek: 7 Strana: 0457
Přiběžkati = přiběhnouti. Slov. N. Hlsk. XIV. 4.

261339   Příběžně Svazek: 8 Strana: 0572
Příběžně, fortuito, contingenter. To všecko jest náhodou a p.; P. nalézti. Spis svadební Adamovi z Valdšteina, 1597.

261340   Příběžný Svazek: 2 Strana: 1002
Příběžný, Zulauf-, herbeieilend. P. vo- ják = obecný. V. — P., náhodný, zufällig. Zlob.

261341   Přibice Svazek: 2 Strana: 1002
Přibice, e, f., ves v Židlichovicku na Mor., vz S. N.

261342   Přibičest Svazek: 7 Strana: 0457
Přibičest, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

261343   Přibíhati Svazek: 2 Strana: 1002
Přibíhati, vz Přiběhnouti.

261344   Přibíječ Svazek: 7 Strana: 0457
Přibíječ, e, m.. Zu-, Anschläger, m. Šm.

261345   Přibíječka Svazek: 7 Strana: 0457
Přibíječka, y, f. = tyčka, jíž se na stavě stojatém niti sbíjejí. Lpř. Sl. I. 451. Cf. Sbíječka.

261346   Přibíjeti Svazek: 7 Strana: 0457
Přibíjeti, vz Přibiti.

261347   Přibík Svazek: 7 Strana: 0457
Přibík, a, m., os. jm. Výb. I. 1015., II. 805., 1190., Arch. VIII. 600., II. 449. — P. Jan, učit., nar. 1811. Vz Tf. H. 1. 200., Jg. H. 1. 614., Šb. Dj. ř. 2. vd. 279. — P. z Hra- denína, vz Pulkava. — P., sv. Adaukt. Šd.

261348   Přibík Svazek: 8 Strana: 0315
Přibík, a, m., vz násl. Přibyslav.

261349   Přibík Svazek: 9 Strana: 0253
Přibík z Klenového. Vz Pal. Děj. III. 2. 34.

261350   Přibík Svazek: 10 Strana: 0301
Přibík Jan, učit. a spis., 1811. —1883.; Jos., hud. sklad., nar. 1855. Vz Ott. XX. 665., Lit. II. 409.

261351   Přibíkovský Svazek: 7 Strana: 0457
Přibíkovský, ého, m. = lenní dvůr u Mi- lína.

261352   Přibil Svazek: 7 Strana: 0457
Přibil Mart. A., kněz. Jg. H. 1. 615.

261353   Přibil Svazek: 8 Strana: 0315
Přibil, a, m., vz násl. Přibyslav.

261354   Přibíleční Svazek: 7 Strana: 0457
Přibíleční, anliegend. P. kel (vně na bílku umístěný). Vz Rst. 475.

261355   Přibíliti Svazek: 2 Strana: 1002
Přibíliti, il, en, ení, weisser inachen o. ein Stück mehr weissen, tünchen. — co. Ros.

261356   Přibilka Svazek: 7 Strana: 0457
Přibilka, y, f., sam. u Strakonic.

261357   Přibilovský Svazek: 7 Strana: 0457
Přibilovský Mart. 1828. Jg. H. 1. 615.

261358   Přibina Svazek: 7 Strana: 0457
Přibina, y, m., kníže morav., jeho sto- lice byla v Nitře r. 810. a nsl. Šf. Strž. II. 511.

261359   Přibinova Svazek: 9 Strana: 0253
Přibinova, é, í., míst. jm. u Roketnice na Mor. Vck.

261360   Přibinoves Svazek: 7 Strana: 0457
Přibinoves, vsi, f., díl Dol. Újezda u Li- tomyšle.

261361   Přibírač Svazek: 2 Strana: 1002
Přibírač, e, m. P. stříd = havíř, jenž přibírá krovu n. počvy pro potřebnou výšku stříd, střídař, der Streckennachreisser. Hř,

261362   Přibírak Svazek: 7 Strana: 0457
Přibírak, u, m., vz Přiběrák. Hš.

261363   Přibírati Svazek: 2 Strana: 1002
Přibírati, vz Přibrati.

261364   Přibírka Svazek: 2 Strana: 1002
Přibírka, y, f., obyč. dobírka, přibírání krovu ve střídách, die Nachnahme. Hrn. P. stropu, die Firstennachnahme, spodku, die Sohlennachnahme. Hř. Vz Přibírač.

261365   Přibírka Svazek: 7 Strana: 0457
Přibírka = kudlmoch. U Počát. Psčk.

261366   Přibírka Svazek: 9 Strana: 0253
Přibírka, y, f. = mléko s brambory. Re- čice. Kub. L. f. 1900. 362.

261367   Přibisa Svazek: 7 Strana: 0457
Přibisa, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

261368   1. Přibislav Svazek: 2 Strana: 1002
1. Přibislav, a. m., Přibík, Jindřich. Pulk. 256.

261369   2. Přibislav Svazek: 2 Strana: 1002
2. Přibislav, i, Přibislava, y, f., mě. v čáslav. kraji, Přimislau. Vz více v S. N. a strany skloňování: Chrudim, Boleslav. — Přibislavan, a, m. — Přibislavský. — P., i, f., ves 1. u Bělohradu, 2. u Nového Města n. M. PL., Tk. IV. 738.

261370   2. Přibislav Svazek: 7 Strana: 0457
2. Přibislav, i, f. Pal. Rdh. 130. P., ě, f. Dobyvše hradu P-vě. Let. 64. Do P-vě. 15. stol. Cf. Arch. VIII. 483., Km. 1886. 27. Jak se P-ští modlívají sázejíce mrkev. Vz Sbtk. Krat. h. 93.

261371   Přibislav Svazek: 8 Strana: 0315
Přibislav. Miesta P-vě (gt.). 1441., 1543.. 1668., 1692., 1745. Mus. 1893. 614. P-vě mě- sta nedostali sú. Ib. 433. U P-vi. 1893. Ib. 617. Do P-vi. List, fil. 1895. 321. Do P-vě. Ib. 320. Také P-va, y, f. List, fil. 1895. 322.

261372   Přibislav Svazek: 9 Strana: 0253
Přibislav, ě, f., později také -i, a časem i -a. Vz Gb. H. ml. III. 1. 310., 312. U P-vě. Dač. I. 326. Dobyvše hradu P-vě. Pal. Děj. III. 1. 531.

261373   Přibislava Svazek: 7 Strana: 0457
Přibislava, y, f., vz Přibislav, 2. — P., os. jm. D. ol.

261374   Přibislavice Svazek: 2 Strana: 1002
Přibislavice, dle Budějovice, ves 1. u Čá- slavi, 2. u Čes. Dubu, 3. u Třebíče, 4. u Ná- městě na Mor. PL., Tk. III. 95.

261375   Přibišín Svazek: 8 Strana: 0315
Přibišín, a, m., pustá ves na Mor. Mtc. 1896. 119.

261376   Příbitek Svazek: 10 Strana: 0301
Příbitek, tku, m. = život, vita. Na svém p-tku sú se pohoršili. Pat. Jer. 25. 35. Vedú p. svój, dies suos. Ib. 30. 30

261377   Přibiti Svazek: 2 Strana: 1002
Přibiti, biji, bij, bije (íc), il, it, ití; při- bíjeti, anschlagen, anheften. — co, koho: cvočky. Jg. Na koni sedí, jako by ho při- bil. Sych. — co čím: hřebíkem, V., stany kolíkem. Kom. --- co kam (kde) : prkno před něco p. Jg. Něco na zeď, na kříž p. V., Kom. Pravda ve společnosti hříšníku vezdy na kříž bývá přibíjena. Sš. J. 228. — komu = bíti. Háj., Výb. I. 252., St. skl. A sobě dobře přibista (vespolek se servali). Dal. 9. — koho s kým kam. S Kristem byl přibit na kříž. Sš. I. 8. — kde. Dska byla nad spasitelem Pilatovým kázáním (=rozkazem, instr. příčiny) přibita. Pass. 374.

261378   Přibití Svazek: 2 Strana: 1002
Přibití, n., das Anschlagen, Anheften, die Anschlagung. Us.

261379   Přibiti Svazek: 7 Strana: 0457
Přibiti. — abs. Co řekl, jako když při- bito. Sá. — co čím. Přibil skřidlice zlaté zlatými hřebíky. Bj.

261380   Přibiti Svazek: 8 Strana: 0315
Přibiti. Přibíjajú a odbíjajú = přicházejí a odcházejí. Phľd. 1895. 6.

261381   Přibiti co Svazek: 9 Strana: 0253
Přibiti co. Přibijte to (říká se, když ně- kdo lže)! Hoř. 118.

261382   Přibitka Svazek: 2 Strana: 1002
Přibitka, y, f., der Ladepropfen. U Skryje. Kál. (Šm.).

261383   Přibitý Svazek: 2 Strana: 1002
Přibitý; přibit, a, o, angeschlagen. — kde: ve zdi, na kříži D. kam: ke kříži. Jel. čím: hřebíkem. Vz Přibiti.

261384   Přibitý Svazek: 7 Strana: 0457
Přibitý. Stál jako p. Us.

261385   Přibívati Svazek: 10 Strana: 0301
Přibívati = přibíjeti. Kbrl. Džl. 16. Sr. násl.

261386   Přibivovati co Svazek: 10 Strana: 0301
Přibivovati co. Když zámek přibivuje = přibíjí. Dšk. Km. 54.

261387   Přibízeti Svazek: 2 Strana: 1002
Přibízeti, el, en, ení, auffordern. — koho k čemu. Šm.

261388   Příbížka Svazek: 2 Strana: 1002
Příbížka, vz Příběžka,

261389   Přibka Svazek: 7 Strana: 0457
Přibka, y, f. = Přibislava, os. jm. D. ol. IV. 453., Mus. 1880. 467., Pal. Rdh. I. 124.

261390   Přibľakovat někomu Svazek: 10 Strana: 0655
Přibľakovat někomu = přisvědčovati. Brt Sl.

261391   Příblánitý Svazek: 2 Strana: 1002
Příblánitý, drobet blanitý. P. listy. Rostl.

261392   Příblankytný Svazek: 2 Strana: 1002
Příblankytný, schwach bläulich. L.

261393   Přiblázniti Svazek: 2 Strana: 1002
Přiblázniti, il, ěn, ění, durch Narrheit an sich ziehen. Jg. — se k někomu = bláznovstvím něčí přízeň získati. Ros.

261394   Přiblazňovatí Svazek: 8 Strana: 0315
Přiblazňovatí = drobet blázniti. Bl. Gr. 191.

261395   Přiblblý Svazek: 7 Strana: 0457
Přiblblý = drobet blbý.

261396   Přibledlý Svazek: 7 Strana: 0457
Přibledlý = příbledý. Us. Kšť., Pdl.

261397   Přibledlý Svazek: 8 Strana: 0315
Přibledlý. Háj. Herb. 352. b.

261398   Příbledý Svazek: 2 Strana: 1002
Příbledý, ein wenig bleich. Jg.

261399   Přiblížecí Svazek: 7 Strana: 0457
Přiblížecí traversy. NA. III. 158.

261400   Přiblíženě Svazek: 2 Strana: 1002
Přiblíženě = přibližně.

261401   Přiblížení Svazek: 7 Strana: 0457
Přiblížení. Přihlížení oprav v: Přiblí- žení a Autsicht v: Annäherung.

261402   Přiblíženosť Svazek: 7 Strana: 0457
Přiblíženosť, i, f. = blízkosť; podobnosť, die Nähe; Aehnlichkeit. Exc.

261403   Přiblížiti Svazek: 2 Strana: 1002
Přiblížiti, il, en, ení; přibližovati, an- nähern, anrücken. — co, koho, se kam. P. co k čemu. Ros. P. se lesem k městu. Háj. I přiblížili se k městečku, do něhož šli; Takto se přiblížili k Emausům. Sš. L. 216., 218. — se. Čas, den se přibližuje. V. — jak. Přiblížil se ke mně lehkým krokem, — kudy : lesem. Chč.

261404   Přiblížiti (co) kam Svazek: 7 Strana: 0457
Přiblížiti (co) kam. Pokora přibližuje k spasenie. Žvt. otc. 50. b. K tobě se ne- přiblíží. Ž. kl. P-il se proti próčelí pol- skému. BO. — s čím. Když se k městu s sv. tělem p-li. Pass. mus. 332. — jak. Jezdcové p-li se na 20 kroku. Posp. — se komu. Svätky se nám p-ly. Kyt. 1876. 23. Bičovánie nepřiblíži sě stanu tvému. Ž. kl.

261405   Příblíživě Svazek: 2 Strana: 1002
Příblíživě, annähernd. Míru p. určiti. Sš. J. 40. Přiblíživý, annähernd. Dch. Přibližmo = přibližně. Rk.

261406   Přibližně Svazek: 2 Strana: 1003
Přibližně = přiblíživě. Us.

261407   Přibližnosť Svazek: 7 Strana: 0457
Přibližnosť, i, f. = přiblížení, die An- näherung, Approximation. Nz.

261408   Přibližňovati Svazek: 10 Strana: 0301
Přibližňovati = přibližovati. Ž. wit. 148. 14.

261409   Přibližný Svazek: 2 Strana: 1003
Přibližný, annähernd. P. cena, hodnota, způsob, zlomek, Nz., Stč. Alg. 148., počet, vz Počet.

261410   Přibližný Svazek: 7 Strana: 0457
Přibližný. Bohy p-né k sobě měl, ap- propinquantes sibi. Budte řeči mé p-né Hospodinu. BO.

261411   Přibližný Svazek: 7 Strana: 1368
Přibližný. Jak se vyjadřuje číslo p-né? Vz GB. Ml. II. 93. 8.

261412   Přibližování Svazek: 2 Strana: 1003
Přibližování, n., vz Přiblížení.

261413   Přibobrovati Svazek: 2 Strana: 1003
Přibobrovati, přiběhnouti, heransprin- gen. Ros.

261414   Přibobulovitý Svazek: 2 Strana: 1003
Přibobulovitý, drobet bobulovitý, etwas knollig. P. plod. Rostl.

261415   Přibočený čemu Svazek: 10 Strana: 0301
Přibočený čemu. Rozsochy vrchu p-né. Zl. Pr. XXI. 122.

261416   Přiboči Svazek: 8 Strana: 0315
Přiboči, n. J. Kliment: Češ. brouci.

261417   Příbočí Svazek: 9 Strana: 0253
Příbočí, n. = proužek ležící mezi pří- hrudím a kyčelní jamkou brouků. Klim. X.

261418   Přibočiti co k čemu Svazek: 10 Strana: 0301
Přibočiti co k čemu = přiřaditi. Hanka. Lit. 1. 868.

261419   Přibočiti se Svazek: 2 Strana: 1003
Přibočiti se, il, en, ení, an die Seite Jemands treten, sich ihm anschliessen. — — se ke komu. Lubor sě k němu přiboči (přibočil). Rkk. 43. Když se k ní hezkej chlapec přibočí. Er. P. 101. — Ros.

261420   Příbočnice Svazek: 2 Strana: 1003
Příbočnice, e, f., die Zuhälterin. Rk.

261421   Příbočnice Svazek: 7 Strana: 0457
Příbočnice = příboční ohlaví, das Kopf- geschirr des Beipferdes. Lpř.

261422   Příbočník Svazek: 2 Strana: 1003
Příbočník, a, m., der Zuhälter.

261423   Příbočník Svazek: 7 Strana: 0457
Příbočník, a, m., das Nebenross, Bei- pferd. Lpř. — P. Či smutná sedává večer pri kúděli, či si kratochvíle s p-kom dělá? Koll. Zp. I. 118.

261424   Příbočný Svazek: 2 Strana: 1003
Příbočný, an der Seite befindlich. P. meč, člověk. Jg.

261425   Příbodec Svazek: 7 Strana: 0457
Příbodec, dce, m., Strichpunkt. Šm., Loos.

261426   Přibodnouti Svazek: 10 Strana: 0302
Přibodnouti, přibósti koho kam čím. P-dnu tě na zeď (mečem). Tbz. III. 1. 273. — kam s čím. P-dl k němu s koněm (přijel). 1512. Arch. XIX. 82. Sr. Dobůsti, Přibůsti. — se kam. P-dl se tam (přijel na koni). Gest. B. 44a.

261427   Příboj Svazek: 2 Strana: 1003
Příboj, e, m., průboj, na Slov. preboj, das Ritzeisen. Bern. — P., e, m., na Slov. náplav, stanoviště, der Flossplatz. Bern. — P., die Brandung. Zeď proti p-ji, die Bran- dungsmauer. Dch. Skála p-ji mořskými ubí- jená. Sš. Oa. 3. Vabům a p-jňm pokusby odolati. Sš. J. 246

261428   Příboj Svazek: 7 Strana: 0457
Příboj tonů, Zv., snů, Čch., žalů, Pdl., temných myšlének. Čch. P. moře, Fluth. Msn. Or. 27.

261429   Příboj Svazek: 9 Strana: 0253
Příboj (prieboj) = kladivo ? probíjeni děr. Sbor. slov. ?. 30.

261430   Příboje Svazek: 2 Strana: 1003
Příboje, dle Budějovice, ves u Klecan. Vz Tk. (v rejstříku). '

261431   Příbojnice Svazek: 7 Strana: 1368
Příbojnice v přístavu. Nár. list.

261432   Příbojník Svazek: 2 Strana: 1003
Příbojník, a, m., svědek: při souboji, der Sekundant. Zlatohv.

261433   Příbojný Svazek: 7 Strana: 0457
Příbojný, brandend. Lpř.

261434   Příbok Svazek: 2 Strana: 1003
Příbok, a, m., pobočnice, der Seitentheil, die Seite. P. domu. L.

261435   Přiboleti Svazek: 2 Strana: 1003
Přiboleti, el, ení, přibolívati, schmerzlich empfinden, büssen. Hosť pije chutně, hospo- dář přibolí. L.

261436   1. Příbor Svazek: 2 Strana: 1003
1. Příbor, u, m., náčiní (jídelně), das Be- steck, EssBesteck. P. stolový, das Gedeck (Tischzeug). Km.

261437   2. Příbor Svazek: 2 Strana: 1003
2. Příbor, a, m., mě. na Mor., Freiberg. Vz S. N. — Příbořan, a, m., pl. -né. — Příbořanka, y, f. — Příborský.

261438   2. Příbor Svazek: 7 Strana: 0457
2. Příbor. Jak zahánějí v P-ře krupo- bití? Jak tam kopali sklep? Porada, zdaří-li se kobzole. Vz Sbtk. Krat. h. 197.

261439   Příbor Svazek: 9 Strana: 0253
Příbor. O pův. sr. Mus. ol. IV. 90.

261440   Příbor Svazek: 10 Strana: 0301
Příbor, město = osada při boru. Hoš. Pol. 115. — P. Stůl na p-ry (vyobraz. ). KP. XI. za str. 96.

261441   Příborník Svazek: 7 Strana: 0457
Příborník, u, m., der Besteckkorb. Šp.

261442   Přibořiti Svazek: 2 Strana: 1003
Přibořiti, il, en, ení, přibourati, noch mehr zerstören, einreissen. Ros.

261443   Přibotnati Svazek: 2 Strana: 1003
Přibotnati, přibotněti, přibopněti, noch mehr aufschwellen. Ros. Vz Bobněti.

261444   Přibotněti Svazek: 7 Strana: 0457
Přibotněti, zuschwellen, noch mehr an- shwellen. Šm.

261445   Přibouditi Svazek: 2 Strana: 1003
Přibouditi, il, zen, ení, připáliti, anbren- nen, brenzlich machen. — co : kaši. — se, smoudnouti, brenzlich weiden, brenzeln. Us.

261446   Přiboudlina Svazek: 2 Strana: 1003
Přiboudlina, y, f., připálenina, brenzli- ches Wesen, b. Geruch. Presl. — P., smra- dlavý olej, brenzliches Oel. Krok. Přiboudlý olej jest zplodina kvašení tekutin cukerna- tých, zejména tvoří se při dělání kořalky z bramborů; jest surový alkohol amylnatý: C10 H12 O2 či hydrat amylnatý: C10 H11 O. HO. Vz S. N., Sfk. 683.

261447   Přiboudlina Svazek: 7 Strana: 0457
Přiboudlina = rozličné látky v nečistém líhu, vz KP. V. 596. nn., der Fusel. P-ny zbaviti, entfuseln. Nz. P. lihová = špatný nápoj kořalkový. Cf. KP. V. 402.

261448   Přiboudlosť Svazek: 2 Strana: 1003
Přiboudlosť, i, f., smadlosť, smudlina (Šm.), die Brenzlichkeit. Techn. 3. 125.

261449   Přiboudlý Svazek: 2 Strana: 1003
Přiboudlý, smoudný, přismoudný, při- čuchlý, smahlovinný (Šm.), brenzlich, Brandig. P. pokrm. Us. Vz Přiboudlina.

261450   Přibouchnouti co: dvéře Svazek: 10 Strana: 0302
Přibouchnouti co: dvéře. Rais. Lep. 366.

261451   Přibourati Svazek: 2 Strana: 1003
Přibourati, vz Přibořiti.

261452   Příbozy Svazek: 7 Strana: 0457
Příbozy, vz Přebozy. S. N. XI. 69.

261453   1. Příbram Svazek: 2 Strana: 1003
1. Příbram, a, m., jm. vlastní.

261454   3. Příbram Svazek: 2 Strana: 1003
3. Příbram Uhelná, městys v Chotěboř- sku. PL.

261455   2. Příbram Svazek: 7 Strana: 0457
2. Příbram, i, f. Pal. Rdh. I. 130. — P., ě, f. O. z D. 121. Z P-mě. Žžk. 8., Arch. VIII. 261., 299., IX. 76., List. fill. 1882. 124. — M. Jan z P-mi, vůbec Příbram, admini- strator pod obojí, 1448. Cf- Tf. H. 1. 54., Jg. H. 1. 615., Jir. Ruk. II. 141., Šb. Dj. ř. 2. vd. 312., Pyp. K. II. 545., Rk. Sl., Výb. II. 410. — M. Pav. z P-mi, prof. a hvězdář, † 1520. Cf. Pal. Rdh. I. 89., 91., Jg. II. 1. 615 , Jir. Ruk. II. 141.. 392. — O P. vz Pal. Rdh. II. 128., Arch. VII. 717., VIII. 600. V P-mi jídají rádi buchty. Vz Sbtk. Krat. h. 92. Co koukáte na mne, jako P. na Sv. Horu ? Šml. — Cf. stran gt. (ě) Km. 1886. 28.

261456   Příbram Svazek: 7 Strana: 1368
Příbram Do P mě. Arch. XI 81., XII. 158., 290., 427.

261457   Příbram Svazek: 8 Strana: 0315
Příbram, ě, f. List. fil. 1895. 320. P., i, f. Ib. 321. Také Příbrama, y, f., v tamějším okolí. Ib. 322. — Jan z P-mě + 1448. Cf. Vlč. Lit. 134.

261458   Příbram Svazek: 9 Strana: 0253
Příbram. O pův. sr. Mus. ol. IV. 90. ?., ě, f., pozdější gt. také -i, časem také -a v tamějším okolí. Vz Gb. H. ml. III. 1. 310. Do P-mi. Wtr. Vys. šk. 192. M. Jan z P-mě. Vz Mus. 1899. 209. U Příbrami. Dač. I. 352. M. Jan z P-mi, f 1448. Vz Pal. Děj. III. 1. 31., III. 2. 381., IV. 1. 383., Flš. Písm. I. 238.

261459   PříBram Svazek: 9 Strana: 0459
PříBram. Do P-mě. Tk. Žk. 147.

261460   Příbram. Do P Svazek: 10 Strana: 0302
Příbram. Do P-mě. Tk. XII. 69. a j. Arch. XIX. 80. (1512. ). Do P-mi. Tbz. V. 9 393. — P. {Mistr Jan z Příbramě), husit. theol. + 1448. O jeho literarní činnosti vz Mus. 1903. 425. nn. — P. Pavel (Hlavsa), č. math. a astron. f 1520. Vz Ott. XX. 671., 473.

261461   2. Příbram, i Svazek: 2 Strana: 1003
2. Příbram, i, f., horní mě. v Čech. Vz více v Tk. I. 621., ?. 657., IV. 738., v S. N., KP. III. 102. a strany skloňování vz Chru- dim. Kouká jako P. na sv. Horu. U Lito- myšle. Dř. — P., ves a) u Zástavky na Mor., b) Bibersdorf, ves u Děčína,

261462   Příbramec Svazek: 2 Strana: 1003
Příbramec, mce, m., kopanina v Pří- brami nalezená, der Přibramit,

261463   Příbramice Svazek: 9 Strana: 0253
Příbramice, e, f. = kudla z Příbramě. Kub. 156.

261464   Příbramit Svazek: 10 Strana: 0302
Příbramit, u, m., pyrrhosiderit, nerost. Vz Ott. XX. 673.

261465   Příbramka Svazek: 9 Strana: 0253
Příbramka, y, f. = kudla (z Příbramě). Kukla 104.

261466   Příbramský Svazek: 7 Strana: 0458
Příbramský, ého, m., os. jm. Arch. VIII. 546 , Mus. 1880. 24., 30.

261467   Příbramský Svazek: 10 Strana: 0655
Příbramský. Vz Škoda Jan Kar.

261468   Příbranec Svazek: 2 Strana: 1003
Příbranec, nce, m., der Hilfsgenosse. Vký.

261469   Přibránek Svazek: 2 Strana: 1003
Přibránek, nka, m., der Schlafkamerad. Plk.

261470   Přibrání Svazek: 2 Strana: 1003
Přibrání, n., die Beiziehung. Dch.

261471   Přibraný Svazek: 2 Strana: 1003
Přibraný; -án, a, o, hinzugenommen.

261472   Přibraný Svazek: 10 Strana: 0302
Přibraný erb. Kol. Her. I. 253.

261473   Přibrati Svazek: 2 Strana: 1003
Přibrati, beru, ber, bera (ouc), bral, án, ání; přibírati, přibrávati, přibírávati, noch mehr hinzu nehmen. — co (když se koli- kost' určitě jmenuje, jinak ,s genitivem, vz Při-.). Přiber si 3 vojáky, Us. P. slemeno (šp.: firšt) = srovnati. Vys. P. si dělníků, ale: 2 dělníky. Brt. P. si vojska. Dch. — se komu. Přiberou se mi dřímoty. Sš. Mt. 2. — co proč. Z prozřetelnosti přibral po- silu z Haliče. Ml. Skrze uzdravování a jiné divy a zázraky jménem Ježíše Krista činěné víra v učení Kristovo vzrostu p. musela. Sš. Sk. 51. — čeho: hrachu, kolníku (ne- určitou měrou), Ros., dělníků. — co k če- mu: k polévce něco přibírati (přikusovati). U Počátek. Kš. — se = přiblížiti se, herzu- kommen; přibyti, růsti, zunehmen. V. — co, se kam. Sedm mládenců k Vlastě se přibralo. Háj. P. se k městu. Ros. K hostině někoho p., k činnosti, k radě. Dch. Od měst se přibírali k němu. Sš. P-li se na Krumlov. Břez. 8. P. někoho v důvěru, Dch., ve spolek. Na ten kopec se přibrali. Sv. Petr do Říma se přibral. Pass. 1019. P. se k ně- čemu (na Slov.) — přičiniti se. Plk. Na 100 se jich do Děvína přibralo. Dal. — Ros. -— se kudy: lesem. Us. — co kde. Církev vzrůst v evangeliu přibírala. Sš. I. 23. — komu čeho: Přibral si do mísy z hrnce mléka. — nad co. Musili domové někteří jiní nad onen první přibráni býti. Sš. Sk. 34.

261474   Přibrati co k čemu Svazek: 7 Strana: 0458
Přibrati co k čemu. Dch. — se kam: k někomu, k něčemu. Ler., BN. Když sě tam přibéřeš. ML. 22. a. — se za kým. Posel se z ním přibral (přišel). Alx. V. v. 2221. — do koho. Já do něho nepřibírám (ho nepomlouvám). Č. T. Tkč.

261475   Přibratřiti se Svazek: 2 Strana: 1003
Přibratřiti se, il, ení, sich zugesellen. - ke komu. Laskavě sě k nám p-třil. Smil v. 221.

261476   Příbraz Svazek: 2 Strana: 1003
Příbraz, ves u Jindř. Hradce. PL.

261477   Přibrázditi se Svazek: 7 Strana: 0458
Přibrázditi se, herbeischleichen. Šm.

261478   Příbrázdnatý Svazek: 2 Strana: 1003
Příbrázdnatý, ein wenig furchenartig. P. lodyha. Rostl.

261479   Přibreptati Svazek: 2 Strana: 1003
Přibreptati, hinzuschwatzen. — co k če- mu. Ros.

261480   Příbreží Svazek: 2 Strana: 1003
Příbreží, n., die Küstengegend. Koll.

261481   Přibrousiti Svazek: 2 Strana: 1003
Přibrousiti, il, šen, ení, přiostřiti, zu- schleifen. Šm. — se kam : k nám (smýkavě přijíti, připlížiti, přišoustati se, schleichend herankommen). Na mor. Drahansku. Hý.

261482   Přibrousiti Svazek: 10 Strana: 0302
Přibrousiti, přibrusovati co: větu (pilo- vati, upravovati). Hav. Chamr. 28.

261483   Přibrousiti co jak. P Svazek: 7 Strana: 0458
Přibrousiti co jak. P. vápenec do hra- nolu. Mj. 304. P. krystal kolmo na osu. Mj.

261484   Přibroušený. — jak: na Svazek: 7 Strana: 0458
Přibroušený. — jak: na mdlo. ZČ. I. 472 Plocha hladce p.

261485   Přibručeti Svazek: 2 Strana: 1003
Přibručeti, el, ení, dazubrummen. Ros. — k čemu.

261486   Přibručovati Svazek: 7 Strana: 0458
Přibručovati. Vz Přibručeti. P-val si do kroku. Exc.

261487   Přibrukovati Svazek: 7 Strana: 0458
Přibrukovati, dazu brummen. Lpř.

261488   Příbrunatný Svazek: 2 Strana: 1003
Příbrunatný, scharlachröthlich. Šm.

261489   Příbrvitý Svazek: 2 Strana: 1003
Příbrvitý, drobet brvitý. P. listy. Rostl.

261490   Přibryndati Svazek: 2 Strana: 1004
Přibryndati, hinzuplanschen. Ros. — co kam: vodu do piva. Us.

261491   Přibrzglý Svazek: 7 Strana: 0458
Přibrzglý, val. přivrslý, slov. = při- vřený, při krádeži polapený. Vz Brt. D. 66., Vck.

261492   Přibrznút koho Svazek: 10 Strana: 0655
Přibrznút koho = přistihnouti. Brt. Sl.

261493   Příbřeh Svazek: 2 Strana: 1003
Příbřeh, u, m., die Küste. Us. P. moř- ský. Šm.

261494   Příbřežný Svazek: 2 Strana: 1003
Příbřežný, am Ufer gelegen, Küsten-. Jg.

261495   Přibřežný Svazek: 8 Strana: 0315
Přibřežný. P. stát. Mus. 1893. 452. — Phľd. 1894. 234.

261496   Příbřežný Svazek: 9 Strana: 0253
Příbřežný. P. ryba (při březích žijící)· Mus. 1849. IV. 63.

261497   Přibřiditi Svazek: 2 Strana: 1003
Přibřiditi, il, zen, ení, trochu pošpiniti, etwas beschmutzen. co: prsty. L.

261498   Přibříditi Svazek: 7 Strana: 0425
Přibříditi. Také slez. Zlým slovem ona mně nic nechce p. Šd. Kdyby mu něco p-dil. Šd.

261499   Přibřidlosť Svazek: 2 Strana: 1003
Přibřidlosť, i, f., die Ekelhaťtigkeit, Hässlichkeit. Jg.

261500   Přibřidlý Svazek: 2 Strana: 1003
Přibřidlý, který přibřidl, etwas ekelhaft, hässlich.

261501   Přibřidnouti Svazek: 2 Strana: 1003
Přibřidnouti, dnul a dl, utí, ziemlich hässlich werden. L.

261502   Přibřinkati Svazek: 7 Strana: 0458
Přibřinkati, přibřinkávati. Vz Břinkati. P-kával jsem posvátným zpěvům. Kos.

261503   Přibřísti Svazek: 2 Strana: 1003
Přibřísti, bředu, dl, ení, hinzuwaten. — k čemu: k břehu. Ros.

261504   Přibublati Svazek: 2 Strana: 1004
Přibublati, přibublávati, zumurmeln. — co k čemu. Ros.

261505   Příbudek Svazek: 2 Strana: 1004
Příbudek, dku, m., přístavek, das An- gebäude. D.

261506   Přibuditi Svazek: 2 Strana: 1004
Přibuditi, il, zen, ení, přiblizovati, noch mehrere hinzuwecken. Ros.

261507   Přibudnouti Svazek: 2 Strana: 1004
Přibudnouti = přibyti, anwachsen. Na Slov. Moře přibudlo.

261508   Přibudování Svazek: 2 Strana: 1004
Přibudování, n., vz Přibudovati.

261509   Přibudovaný Svazek: 2 Strana: 1004
Přibudovaný; -án, a, o, am-, zugebaut. Us.

261510   Přibudovati Svazek: 2 Strana: 1004
Přibudovati, přistavěti, an-, zubauen. — co k čemu. Us.

261511   Příbudovek Svazek: 7 Strana: 0458
Příbudovek, vku, m., vz Příbudek.

261512   Přibulky Svazek: 7 Strana: 0458
Přibulky. Na P-kácb, pole u Pocinovic. PBr.

261513   Přibůsti Svazek: 2 Strana: 1004
Přibůsti, bodu, bodl, boden, ení; při- bodnouti, ul, ut, utí; přibodati, přibádati = bodáním dohnati (V.), herbei stossen; při- biti, anheften, anschlagen, annageln. Jg. — koho k čemu (čím): ke skále (hřeby). Ráj. — se = přijeti na koni, herbei rennen. Troj. - se kde odkud kam. Přiboda sě s cesty v púšči pod krásný buk v jednu húšči atd. St. skl. — Jg.

261514   Přibůsti se kam s kým Svazek: 7 Strana: 0458
Přibůsti se kam s kým. Hrabě i s svými se tam přibodl (na koni přijel). GR.

261515   Příbuzenec Svazek: 2 Strana: 1004
Příbuzenec, nce, m. = příbuzný, der Verwandte. Šf., Bdl. Sv. rodiny p-ci. Sš. L. 3.

261516   Příbuzenka Svazek: 2 Strana: 1004
Příbuzenka, y, f., die Verwandte. Dch.

261517   Příbuzenkyně Svazek: 2 Strana: 1004
Příbuzenkyně, ě, f. = příbuzenka, SŠ. J. 38. Nebyla Salóma podlé pleti p-ní panny Marie. Sš. J. 1.

261518   Příbuzenský Svazek: 2 Strana: 1004
Příbuzenský, Verwandtschafts-. P. sva- zek. J. tr.

261519   Příbuzenský Svazek: 9 Strana: 0254
Příbuzenský. Po p sku se scházeti. Wtr Part 62.

261520   Příbuzenství Svazek: 2 Strana: 1004
Příbuzenství, n., příbuznost, i, f., pří- buzenstvo, a, n. (zastr. příbuzetství, pří- vaznost). Rozeznávají p. čtvero, totiž: a) pletské (Sš.) či rodné, rodem; b) bližně a svatovské; c) zákonité či občanské, umělé; a d) duchovné. Hý. — P. pleťské (po pleti) či rodné (rodem), Hý., též pokrerenství, po- krevnosť, p. krevnosti nebo po krvi (V.), krevné přátelství, Us. (Hý.). die wahre, na- türliche, leibliche Verwandtschaft, die An-, Blutsverwandtschaft, Sippschaft (v právu strněm.), cognatio naturalis s. vera consan- guinitas = svazek rodinný totiž poměr mezi rodiči kmenovými a vším jejich potomstvem jakož i mezi jednotlivými těmito potomky. S. N. Aneb dle A. Reiffenstuela (jus cano- nic. tom. IV. pg. 95., Venetis 1734.) — blíz- kosť či svazek osob osnovaný na (bezpro- středném anebo toliko prostředečném) pojití tělesném (pleťském) jedné od druhé, aneb obou či více osob od společného třetího, avšak dosti blízkého rodiče (otce nebo matky) jahožto společného původa či kmene. Docela stručně pak dí náš zákoník občanský (das allgemeine bürgerl. Gesetzbuch f. d. Kaiser- thum Oesterreich) §. 40. P. = svazek mezi rodiči kmenovými a celým jich potomstvem. Hý. — Koleno či stupeň p. dvou osob ur- čujeme dle §. 41. téhož zákoníku tím způ- sobem, že udáváme počet zplození (Zeu- gungen), jimiž v linii rovné jedna na druhé a v linii pobočné obě na svém nejbližším kmeni společném visí. Aby pak věc ta byla srozumitetnější a zároveň i prozračnější, třeba vyložiti, co nám kmenem a co linií, a co ko- lenem či stupněm slyšeti jest. 1. Kmenem či původem rodu (rodovým), der nächste ge- meinschaftliche Stamm, der Sipp (v právu strněm.), stipes, slyšíme osobu (muže nebo ženu), od níž pocházejí ti, o jejichž p. nám jde, či jak dí náš Brikcí (Brikc. Práva měst. 64., 11.): Kmenem jest ve stupni osoba, od které jiní jsou pečátek vzali, kteřížto jsou spolu přátelé krevní, majíc zření k ní, od které jsou pošlé. — 2. (Čára, S. N. =) Linie (tak V. a Br. [tito na Deut. 25. 7.: lina|) jest řada kolen t. j. posloupnosť osob, z téhož kmene rozličnými zplozeními pošlých, die Linie, linea. Linie tato jest dvojí: a) rovná, gerade Linie, 1. recta, a to buď: a) hořejší, na horu vstupující, V., vstupná (cf. Sš. L. 57), die aufsteigende Ĺ., buď ß) dolejší, dolů sstupující. V., sestupná (Hý.), die absteigende L.; a b) šikmá (Hý.), příčná, S. N., či po- boční, V., die Seitenlinie, linea obliqua s. collateralis, transversa. Poboční linie jsou vezdy aspoň dve, avšak může jich býti i více ; a jsou buď a) stejné či souměrné, aequales, srovnávají-li se počtem osob či odestávaji-li příbuzenci, o nichž nám řeč jest, stejnou měrou od společného původa (kmene), jako ku př. bratr a sestra; buď ß) nestejné, ne- souměrné, inaequales, je-li v jedné více osob jako v druhé či je-li osoba jedné linie spo- lečnému kmenu bližší jako osoba druhé linie, jako k př. můj bratr a syn mé sestry. Hý. Je-li poměr osob příbuzných takový, že jedna od druhé pochází, slove p. v rovné čáře lépe: linii, vz svrchu 2. a tu se roze- znává pokolení vstupující (předkové, die Ascendenten, parentes, die Obersippschaft, cognatio superior) a pokolení sestupující (potomci, posledstvo |Sš. Mt. 24], die Descen- denten, Busen, die Untersippschaft, liberi); v příčné čáře n. linii sluje poměr příbuz- ných, kteří nepocházejí jeden od druhého, nýbrž jen společného mají předka. S. N. — 3. Koleno nebo stupeň, der Grad, gradus, nazývá se jistá míra vzdálenosti jedné osoby od jiné v linii zplození nebo majíc ziení k mezirodím (Sš. Mt. 24.); čili jak tomu chce Brikcí (Brikc. 1. o. 64, 1): stupeň přá- telství pokrevního jest číslo jedné každé osoby krví nebo příbuzenství sobě spoje- ných, jímžto (1. c. 64, 1.0) se poznává, kterak dalecí sobě kteří přátelé jsou. Důvod pak, za kterým míru tuto vzdálenosti jedné osoby od druhé zoveme stupněm, udává ten (1. c. 64, 10): A slovú stupňové ku podobenství stupňův schodů, nebo se tak zdá, jako sstu- povati dolů a nahoru. — Způsob čítati ko- lena příbuznosti jest jiný dle práva římského a obecného, a jiný dle staroněmeckého a cír- kevního (kanonického); onen totiž přihlédá k počta plození, jež mezi osobami (o jichž p. jde) prichodí, ale tento ku vzdálenosti od společného otce kmenového. Rozdíl ten bije v oči. Tak jsou ku př. podlé římského a obecného práva otec a syn v 1., děd a vnuk v 2. koleně linie rovné, bratr a sestra v 2., strýc a bratrovec v 3. koleně linie poboční příbuzni; dle církevního práva však jsou bratr a sestra v 1, strýc a bratrovec v 2. koleně příbuzni. Na odchodném počítání tom osnuje se také rozdíl v rozsahu (t. j. ve stupněch) p. jakožto překážky k manželstvu dle práva obecního a církevního. V právu církevním čítají kolena příbuzenství (com- putatio graduum canonica) dle těchto tří pra- videl: 1. v linii rovné: „Tolik je kolen,kolik je osob (nb. z nichž jedna druhou bezpro- středně zplodila) méně jedné" (totiž: méně společného kmene) = tot sunt gradus, quot personae demta una (i. e. communi stipite); 2. v linii poboční stejné: „Tolikátým kole- nem dotýkají se vespolek pobočníci, koli- kátým kolenem jeden nebo druhý z nich dotýká se společného kmene" = tot gradi- bus distant inter se collaterales, quot gradi- bus alteruter distat a communi stipite. Tudy jsou si bratr a sestra v 1. kolenu příbuzní, neboť bratr (anebo sestra) dotýkají se jedním stupněm či kolenem společného svého pů- voda, totiž otce: 3. v linii poboční nestejné: „Tolikátým kolenem dotýkají se vespolek pobočníci, kolikátým vzdálenější z nich do- týká se společného kmene" = tot gradibus distant ab invicem collaterales, quot gradi- bus distat persona remotior a communi sti- pite. Tak ku př. jest syn bratra mého mi příbuzen v 2. koleně, an od společného pů- voda našeho (t. j. otce mého) dvojím kole- nem odestává. Čhtějíce pak píleti zevrub- nosti a jasnosti, udáváme v linii pobočné nestejné tytýž i koleno p-sti bližší osoby a mluvíme v případě tom ku př. o p. 3. ko- lena s 1. (gradus 3. tangens 1.). (Cf. Reiffen- stuel 1. c. pg. 96.). Hý. P. po otci (po meči), po matce (po přeslici, po vřeteně). S. N. Koleno n. stupeň, svazek p. J. tr. P. krev- nosti, po krvi. V. Příbuznosť platna co stará plachta. Pk. Sestavení pokrevního příbuzen- stva na způsob stromu s haluzemi a větvemi jmenujeme rodní strom, der Stammbaum, arbor consanguinitatis. Vz Strom. — P. bližné a svatovské či bližnosť a svatovství (Sš.), šva- krovství. V., Verwandtschaft durch Schwä- gerschaft, affinitas, jest = poměr či svazek mezi mužem a příbuzenstvem manželčiným a na obrat mezi manželkou a příbuzenstvem mužovým, původ svůj mající v pleťském sbydlení manželů (e copula carnali viri ac mulieris perfecta ac consumata). Dle §. 40. všeob. zákoníku obč. vchází jediné z rád- ného manželství, dle práva církevního však i z mimomanželského sbydlení. Hý. Žádný s ním v p. nevcházej. V. P-osť jejich tedy nebyla pokrevnosť, nébrž bližnosť a svatov- ství. Sš. L. 18. Někomu p-stvím spřízněnu býti. Zák. sv. Ben. V p-sti někomu býti. Sych. P. daleká, Vz Kráva, Matka, Přítel, Pes, Strýc. — P. zákonité či občanské, umělé, die bürgerliche, künstliche, nur fingirte Ver- wandtschaft, cognatio affinitasque civilis s. legalis s. legitima = svazek osob ze záko- nitého přisvojení (adopce) vzešlý. Přisvo- jovatel slyší též : otcem zákonitým n. zali- bitelem (opp. otec přírodný, životný), adop- tovanec pak: synem zákonitým, zvoleným, přisvojeným, zalíbeným, přijatým, zalíben- cem, přisvojencem, der Aüoptiv-, Wahlsohn, das Wahlkind. (Sš. Mt. 26., L. 56). Hý. — P. duchovní, die geistliche Verwandtschaft, cognatio spiritualis = svazek osob původ svůj mající z přisluhování a přijetí sv. svá- tostí křestu (duchovního to obrodu) a biř- mování (doplňku sv. křestu). Hý. — Pozn. Obojího tohoto p., jak občanského tak i du-
chovního, nezná náš zákoník občanský. Hý.
— P., příbuznost = spojenosť podobná pří-
buzenství, die Verbindung, Verwandtschaft.
P. s Kristem. Hus. K duchovnímu p-stvu
i Páně patřiti. Sš. J. 212. P-osť duchovná, Sš.
J. 27., 290., věcná, sachliche. V., Sš. L. 99.
Stoupená p-osť by mezi mnou a vámi za-
vládla. Sš. J. 151. Při vší p-sti s Matoušem
má každý z ostatních synoptiků i ve spo-
lečných částech vlastní svůj ráz. Sš. Mr.
Přdml. Ale tři ostatní evangelisté takovou
k sobě p-nosť, podobnosť a srovnalosť na
sobě nesou; P-nosť ta jejich nezáleží jenom
ve vypravování a vykládání týchže příběhův
a řečí Páně a v zachování po některou dobu
téhož pořádku, nébrž v užívání týchže slov,
týchže rčení, téže slov vazby. Sš. Mt. 16. — P. v lučbě n. chemická jest síla, která slu- čuje látky různorodé ve hmotu jedinou, jež pak pod každým zvětšením a každým mecha- nickým rozptýlením jednorodou se ukazuje (sloučenina chemická) a od látek, z nichž povstala (součástek), fysicky dokonale se liší, také v ně opět rozvedena býti může. Blř. Die chemische Verwandtschaft, Affinität. P. chemická n. lučebná; podvojná, dvojná, dvojitá; volící n. zlíbená, připravující n. přípravná, rozlučující n. rozlučná; spojující, příběrná, výběrná, Nz. Vz Šfk. II. 687. — 691. — Vz Příbuzný, S. N.

261521   Příbuzenství Svazek: 9 Strana: 0254
Příbuzenství. O dalekém p. říkají také: Napila se naše kráva z vašeho hrantu; Po- dávali jsme si hovno přes plot. Šeb. 218. Vz Příbuzný.

261522   Příbuzenství Svazek: 10 Strana: 0302
Příbuzenství, n. Vz Ott. XX. 673. P. (členy rodiny) na Litomyšl. Vz Litom. 69. nn. Sr. Rodina.

261523   Příbuzenstvo Svazek: 2 Strana: 1005
Příbuzenstvo, a, n. = příbuzenství. — P., přibuzní, die Verwandten. D.

261524   Příbuznec Svazek: 2 Strana: 1005
Příbuznec, ence, příbuzník, a, m = příbuzný, ein Verwandter. Ros. Vz Příbu- zenec.

261525   Příbuznění Svazek: 7 Strana: 0458
Příbuznění a plichtění Sarmatů s Ger- many. Šf. Strž. I. 401.

261526   Příbuznice Svazek: 2 Strana: 1005
Příbuznice, e, f., die Verwandte. Sš. L. 14.

261527   Příbuznice Svazek: 7 Strana: 0458
Příbuznice. Č. Kn. š. 367.

261528   Příbuzník Svazek: 2 Strana: 1005
Příbuzník, a,m., der Verwandte. Sš. J. 39., Bd.

261529   Příbuzník Svazek: 7 Strana: 0458
Příbuzník. Šf. III. 215. a Strž. II. 219., 251., 472.

261530   Příbuzník Svazek: 8 Strana: 0572
Příbuzník, a, m., vz Družník (3. dod.).

261531   Příbuznosť Svazek: 2 Strana: 1005
Příbuznosť, i. f., die Verwandtschaft. Vz Příbuzenství.

261532   Příbuznosť Svazek: 7 Strana: 0458
Příbuznosť vnitřní, Tš., přípravná, prae- disponirende V., Sl. les., kmenová, Mus. I880. 428., jazyků. J. Lpř. P. stupnic. Zv. Př. kn. I. 14. Osa p-sti. Jrl. 143. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 422., IV. 3. 2. 435.

261533   Příbuzný Svazek: 2 Strana: 1005
Příbuzný (m. přívuzný z příuzný, koř. uz (az), vez (vázati). Mkl. B. 38., Prk. Cf. Gb. Hl. 93. — P., spojený rodem, krví, an- verwatdt. V. Příbuzní v pokolení vzhůru stupujícím: příbuzenstvo vzhůru stupující, předkové, vstupníci (ascendenti); v pokolení dolů sestupujícím: příbuzenstvo sestupující, sestupvÁei, potomci (descendenti). J. tr. Vz Příbuzenství. On jest můj p.; Ona jest má p-ná. Us. Kteří téhož jsou rodu a kmene, p-zní a krevní přátelé slovou. Kom. P-ní v 1. koleně (dle způsobu počítání církev- ního), tudy bratři a sestry, mají-li téže ro- diče, slyší: vlastní, plnorodí, vollbürtig, bila- terales; pakli mají rozdílné rodiče, jsou nevlastní, neplnorodí, Halb- o. Stiefbrüder, unilaterales, a síce: bratři a sestry po pře- slici, uterini, mají-li rozličné otce, bratři a sestry po meči, consanguinei, mají-li roz- ličné matky. (Cf. Sš. L. 56.). Hý. — P. po ženě, verschwägert, affinis. Příbuzní slovou, kdož ne krví, ale prostředkem řádného man- želství spojeni a spřáteleni jsou. Vz Po- krevný. Rb. Kdo dceru vydal, tchán jest a tchýně; kdo pojal, zeť; která se vdala, ne- věsta; jiní příbuzní z toho titulem švakrů se ctí. Kom. — komu: Jsou si příbuzní. Jel. — Slova ta p-na jsou slovům, jež . . Sš. Sk. 53. - komu v čem. Jest mi v krvi p-ný. Cyr. P. v pokolení pobočním. J. tr. — po čem. Nemá příbuzného ani po meči (po otci) ani po přeslici n. p. vřeteně (po matce). Sych. P. po ženě, Jg., po boku. Er. komu čím. P. otcem i mateří. Ms. pr. Nebyli nám příbuzní rodem. Št. Kn. š. 42. P. pokreven- stvím. J. tr. — P., jakkoli spojený n. po- dobný, podobného způsobu, podobných vlast- ností atd., verwandt. Národové jazykem pří- buzní. Víd. list. Smyslem p. Dch. — jak s čím. Matěj, sličné jméno a dle kořene a významu p-né se jménem Matouš. Sš. Sk. 15.

261534   Příbuzný Svazek: 7 Strana: 0458
Příbuzný; příbuzen, zna, o. Mkl. Etym. 56. Cf. Deďuľa, Dever, Deverina, Drusák, Přívuzný, Sežrati (dod.). P. stupnice. Zv. Př. kn. I. 14. — komu. Místo p-né na- šemu. Sš. II. 45. Sluší více příti tomu, pří- buznější jsi ty komu. Ezp. 2172. — čím. Slova smyslem p-ná. Us. P. smýšlením. Dch. — jak. Vnitřně p., Tš., krevně, Osv. VI. 550., vzdáleně. Stč. Zem. 706.

261535   Přibuzný Svazek: 8 Strana: 0315
Přibuzný. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 48., 82. P-ní vypovídají se ze Strejčkova přes Tetín do Bratříc. NZ. III. 230.

261536   Příbuzný Svazek: 10 Strana: 0302
Příbuzný. Sluší více příti tomu, pří- buznější jsi ty komu. Baw. E. v. 2172.

261537   Příbuzný s kým jak Svazek: 9 Strana: 0254
Příbuzný s kým jak: po Adamu (da leko). Vz Příbuzenství.

261538   Příbuzy Svazek: 2 Strana: 1006
Příbuzy, dle Dolany, Frühbuss, mě. v Chebsku. PL.

261539   Příbydlí Svazek: 2 Strana: 1006
Příbydlí, n., die Anwohnung. D.

261540   Přibydlitel Svazek: 2 Strana: 1006
Přibydlitel, e, m., der Anwohner. D.

261541   Přibyl Svazek: 2 Strana: 1006
Přibyl, a, m., přibylec, der Ankömmling. Ros.

261542   Přibyl Svazek: 7 Strana: 0458
Přibyl = rybník na Třeboňsku. BPr.

261543   Přibyl Svazek: 8 Strana: 0315
Přibyl, a, m., vz násl. Přibyslav.

261544   Přibyl Svazek: 10 Strana: 0302
Přibyl Ant., cír. spis., nar. 1848. Vz Ott. XX. 674., Vck. Vset. 309.

261545   Přibylec Svazek: 8 Strana: 0315
Přibylec, lce, m. = prišelec. Ml. Hüb. 115.

261546   Přibylec, lce, m Svazek: 2 Strana: 1006
Přibylec, lce, m., člověk přibylý, přišelec, der Ankömmling. Židé p-lci do Jerusalema. Sš. I. 13. P., obrácenec z pohanstvu na víru židovskou, der Proselyt. Sš. L. 111. Vz Proselyt.

261547   Příbylinný Svazek: 2 Strana: 1006
Příbylinný, subherbaceus. P. lilek. Rostl.

261548   Přibylka Svazek: 9 Strana: 0254
Přibylka, y, f., poloha v Bradských horách. Čes. 1. VII 343.

261549   Přibylov Svazek: 7 Strana: 0458
Přibylov, a, m., Přibilow, osada u Skutče.

261550   Přibylová Svazek: 9 Strana: 0254
Přibylová Olga, vz Moudrá.

261551   Přibylý Svazek: 2 Strana: 1006
Přibylý, kdo přibyl, angekommen. Br. Ježíš uchýlil se od zástupu p-lého na tom místě. Sš. J. 81. Věc p-lá následuje věci hlavní, der Zuwachs folgt der Hauptsache. — odkud: žák z jiného gymnasia p. Židé z jiných národů p-lí. Sš. Sk. 23.

261552   Přibyňová Svazek: 7 Strana: 0458
Přibyňová, é, f. = les na Vsacku. Vck.

261553   PřiByslav Svazek: 9 Strana: 0459
PřiByslav. Od P-vě. Tk. Žk. 203.

261554   Přibyslav Svazek: 10 Strana: 0302
Přibyslav, ě, f. Tbz. III. 1. 31.

261555   Přibyslav, a, m Svazek: 8 Strana: 0315
Přibyslav, a, m., os. jm. Odtud: Příb, Příban, Příbek, Přibík, Přibil, Přibyl, Přinda. Kbrl.Sp. 18. Cf. Kotk. 29.

261556   Přibyšiec Svazek: 2 Strana: 1006
Přibyšiec, ves u Benešova v Budějovsku.

261557   Přibyšín Svazek: 7 Strana: 0458
Přibyšín, a, m., zašlá ves. D. ol. III. 370.

261558   Přibyška Svazek: 2 Strana: 1006
Přibyška, y, ť., ves u Votice. PL.

261559   Přibyt Svazek: 2 Strana: 1006
Přibyt, u, m., přibytí, die Ankunft. Doba p-tu jeho přišla, Sš. Mr. 8. — P., příbytek, die Wohnung.

261560   Příbyt Svazek: 7 Strana: 0458
Příbyt = přírůstek, příbytek. Kzl. 201.

261561   Příbytečné Svazek: 2 Strana: 1006
Příbytečné, ého, n., das Quartiergeld. J. tr.

261562   Příbyteční Svazek: 2 Strana: 1006
Příbyteční, Quartier-. P. lístek, Quartier- zettel, m. J. tr.

261563   Příbytečný Svazek: 7 Strana: 0458
Příbytečný. Nemáme zde přiebytečného miesta, ale budúcieho hledáme. Hus I. 299.

261564   Příbytek Svazek: 2 Strana: 1006
Příbytek, tku, m., příbyteček, čku, m. P., co přibylo, der Zuwachs. V. P. --- každý příplodek, přírůstek, náplavek, vůbec každé zmnožení n. přispoření věci aneb její ceny. Vz S. N. P. ovcí (na ovcích). Ros. — P., obydlí. P. n. byt jest místnost, v níž člověk (jednotlivý n. celé rodiny) buď obyčejně prodlévá i práce povolání svého konaje aneb po denní práci jinde konané ku potřebám odpočinku, útulku a ochrany před škodlivým působením přírodních vlivů nachází. Vz více v S. N. Die Wohnung, Wohnstätte, Behau- sung, das Wohnhaus, der Wohnplatz. P. malý, veliký, prostranný, čistý, Us., vnitrní. Kom. Z p-tku vyjíti; v jednom p-ku s ně- kým býti; p. míti (bydleti). V. Do p-tku někoho přijíti (přijati). Kram. Mrzí mě v tom příbytku býti. Dal. 24. P. prohledati. J. tr. Příplatek na p., hospodář p-tku, p. natu- ralní, p. v hotovosti. J. tr. V domě otce mého p-tkové mnozí jsou; Na zemi... kde- koli se životná síla vyskytá. Bůh jí připravil p., kdežby domovati mohla; Raduje se z p-tku sobe propůjčeného; Od cedru na Libáně až k nepatrným řasám na ledovcích nikde se nedostává těch p-tků; P-tky v nebesích ne- smíme si podlé způsobu pozemských p tků představovati; Rozdílnosť oněch p-tků ne- beských podlé rozličných zásluh; Pro vás ustrojeny p-tky v nebesích. Sš. J. 224., 225., 226.,(Hý.). Vložiti někomu někoho do p-tku, einlogiren. Čsk. P. v 1., 2. atd. patře, po-
schodí. O lidských p-cích vz KP. I. 28. a násl.

261565   Příbytek Svazek: 7 Strana: 0458
Příbytek, habitaculum, Ž. wit. Moys. 13., habitatio, 131. 13., incolatus. 119. 5. (Gb.). Nesl si jej ku přiebytku sv. tvému. Anth. I. 3. vyď. 7. P. u něho učiníme; V jeho srdce Bóh přichodí a v něm p. činí; P. každému vedle jeho zaslúženie rozdělie; Aby člověk vždy pomněl na svuoj p., od- kud jest přišel neb kam má jíti. Hus II. 207.. 209., III. 4., 179. — P. = přírůstek. P. tepla. Kod. P. na rychlosti. ZČ. I. 101.

261566   Přibyti Svazek: 2 Strana: 1006
Přibyti, budu a bydu, buď, buda ouc). yl, ytí; přibývali. P. = více nad počet a zrůst býti, zunehmen, anwachsen, anlaufen, anschwellen, zuwachsen; přijíti, kommen, ankommen, anlangen, eintreffen. Jg. — abs. Já jsem přibyl. Us. Měsíc přibývá, Kom., voda přibývá. — čeho (neosobně). Přibylo nás, dne, měsíce, Jg., moře. V., vody, Sych., lidu. Kom. A musí každý hospodář když mu dětí a čeledi přibude, poznamenávati. Har.II. 146. Dobroty móž i p. i ubyti. Št. 42. Čím dále tím více větru přibývalo. Har. 1. 72. Bohatství přibývá, ctnosti ubývá. Mudr. 166. Vody poče přibývati. Pass. 574. P-lo mu let. Dch. Slovu slabyky přibývá šp. m.: slabika, poněvadž celá slabika při- bývá. Brt. Přibývá ho co v hrsti krajíce. Ros. — komu čeho: Přibývá mu statku. lir , dobytka, Ros., dětí, Sych., vojska. Br. Přibývá nám bláta, Us.. rozumnosti. Kom. — (komu) na co, kam. P. komu na po-
moc. Háj. P. na hrad (přijíti). Tur. kron.
Přibývá jich do vězení, Solf.; p. do vojska.
Mus. Přibyl k nám (přišel). Us. na Mor. Hý..
Tč. Když Pán do Jerusalema přibyl; Člověk
jinak leč vstoupením do nebe p. nemůže ;
Pán na cestě do Galilee přibyl k Sycharu
městu. Sš. J. 201., 52., 38. (Hý.). P. do města
mají někteří za nečeské, poněvadž prý při-
byti vždy jen počet rozmnožiti znamená. Ale slova tohoto ve smyslu přijíti dobře užívají: Háj., Sš.. Biancof., St. skl., Tur. kron. atd. Cf. ??????? ŕtv 2(??)?~. X?n. (Pch.) —- čeho oč. Když dne přibývá o zaječí skok. Er. P. 37. Každého dřeva jedním rokem o jednu mízu přibývá. Anth. II. 302. — komu čím. Stromu jak zrostem přibývá, dívaje se naň neuhlídáš. Kom. D. 70. komu na čem. Přibylo mu na statku, Rk. — kdy v čem jak. Po těch převratech přibude spasitel v oblaku s mocí mnohou a velebností. Sš. L. 194. (Hý.). — komu z čeho: z toho ti rozumu nepřibude. Sych. — s kým kam = přijíti.

261567   Přibytí Svazek: 2 Strana: 1006
Přibytí, n., der Zuwachs. Vz Příbytek. — P., příchod, die Ankunft. Před p-tím Páně. Sš. Sk. 19.

261568   Přibyti Svazek: 7 Strana: 0458
Přibyti. Přibudu — přibydu. Vz Stří- dání. — čeho (komu). Čímž osvětě vše- obecné p-lo půdy. Sbn. Tak viecež a viecež znenáhla přibýváše toho zvuku. Bj. Aby p-lo jim zbožie jich; Dobroty móž p. i ubyti. Št. Kn. š. 4., 42. (184.). — kam kdy od- kud. Na své cestě přibyl Pavel do Galatie se strany západní. Sš. II. 3. Na svátky při- byl do Jerusalema. Sš. Sk. 103. Přibylo k němu poselstvo ze Španěl. Šb. F. Pěkné hříbě jim p-lo do stáje. Šml. — kde kdy. V Europě přibývá lidí v létech příznivých 1% ročně. Osv. I. 522. — komu čeho. Aby jim sbožie přibývalo. Št. Kn. š. 109. — komu čím k čemu. On sám v sobě má česť plnú, nic jie jemu vším stvořením k jeho většiemu blahoslavenstvie nepřibude. Št. Kn. š. 188. — čeho jak. Dráhy při- bývá s dobou poměrně. Mj. 152. Křehkosti přibývá pravidelně s tvrdostí. Mj. 13. Času p-vá v obráceném čtverečném poměru. ZČ. I. 249. Potravin přibývá postupem počet- ním. Osv. I. 520. (524.). Obyvatelstva může v některém státě jen o jistý určitý zlomek počtu obyvatelstva přibývati. Osv. I, 522. — kde. Chleba v ruke nepribýva. Slov. Rr. MBš. V rukách jí ubývá a v půli při- bývá (o těhotné). Dvor.

261569   Přibytí Svazek: 7 Strana: 0458
Přibytí, Zuwachs, m. Od toho času všecko p. i ubytí věci kúpené k témuž kupci má příslušeti. CJB. 365.

261570   Příbytík Svazek: 2 Strana: 1006
Příbytík, u, m., zastr. = příbytek.

261571   Příbytnosť Svazek: 2 Strana: 1006
Příbytnosť, i, f., přítomnosť, die Gegen- wart. Orlog.

261572   Přibytný Svazek: 2 Strana: 1006
Přibytný, co odjinud, přišlo a nás se drží, zugekommen, überschüssig. P. dobytče v stádě, p. čeledín v domě (zahaleč), Ros., měsíc, Kom., rok. D. Statek p-tná při člo- věku věc. Kom. L. 55. P. plat = příplatek. Tatínek dal do žita trochu hrachu, aby byl chléb hezky vysoký, příbytný (aby ho při- bylo). U Dobrušky. Vk. — P., vedlejší, pří- padný, Neben-. Kom. P. věc. V.

261573   Příbytný Svazek: 7 Strana: 0458
Příbytný, accessorisch. P. při člověku věc. Kom. Lab. 55.

261574   Přibytovati se Svazek: 2 Strana: 1006
Přibytovati se = přistěhovati se, přibyti kde, wo einziehen, sich wohnhaft machen. — kam kdy. Když o letnicích k nám se přibyto val. Prot.

261575   Přibytý Svazek: 2 Strana: 1006
Přibytý = přibylý, hinzugekommen. P. vojsko. Br. Mach. IV. 35.

261576   Přibytý Svazek: 7 Strana: 0458
Přibytý. Aby jiného zápisu pro zbožie p-té nedělal. Vš. 317. (389.). Mniši k nám p-tí. Krnd. 29.

261577   Přibytý Svazek: 9 Strana: 0254
Přibytý = přibylý. Nad ten cejch topiti nemá, leč by voda zbytečně p-tá přišla. 1502. Arch. XVII. 15.

261578   Přibývání Svazek: 2 Strana: 1006
Přibývání, n., die Zunahme. P. moře. Měsíc p. a ubývání trpěti se zdá. Kom. Vz Přibyti. Přibývati, vz Přibyti.

261579   Přibývavě-peřený Svazek: 7 Strana: 0458
Přibývavě-peřený, zunehmend-gefiedert. P. list. Vz Rst. 475.

261580   Příbyvek Svazek: 2 Strana: 1007
Příbyvek, vku, m., přibytí, der Zuwachs. Presl.

261581   Přibzdívati Svazek: 2 Strana: 1007
Přibzdívati, dazu furzen. Ros. — komu. — si k čemu. Houpá se a k tomu si při- bzdívá. Us.

261582   Přica Svazek: 7 Strana: 0458
Přica = přece. Laš. Tč.

261583   Přica Svazek: 10 Strana: 0302
Přica. Smrť hříšných p., pessima. Ž. wit. 33. 22. Chybně dle Ž. pod m.: přezlá. Mš,

261584   Přicahnuť co Svazek: 10 Strana: 0302
Přicahnuť co = přitáhnouti. Spiš. Sbor. slov. 1901. 85.

261585   Přicalovati Svazek: 7 Strana: 0458
Přicalovati = přicválati, schnell heran- kommen. P. domů. Val. Vck., Brt. D. 255.

261586   Přicapati se Svazek: 2 Strana: 1007
Přicapati se, im Kothe herbeitrotten. Ros. — se kam: do lesa, na louku atd.

261587   Přicapkati Svazek: 8 Strana: 0315
Přicapkati. Stařenka se k ní p-la (přibel- hala). Kld. III. 90.

261588   Přicapkati se Svazek: 2 Strana: 1007
Přicapkati se = přicapati se.

261589   Přicediti Svazek: 2 Strana: 1007
Přicediti, il, zen, ení, hinzuseihen. — čeho: polívky (neurčitou měrou), polívku (vůbec), vz Při-.

261590   Přicejchovati Svazek: 2 Strana: 1007
Přicejchovati, vz Cejchovati. — co k če- mu: cizí les k svému. 1560.

261591   Přiceleti Svazek: 2 Strana: 1007
Přiceleti, el, ení = sceleti, ganz werden, an-, zuheilen. — k čemu. Tak přicele k hlavě (úško) = přicelilo se. Dal. 53.

261592   Přicelivý Svazek: 7 Strana: 0458
Přicelivý úhel, Kernwinkel, m., v dělo- střel. Čsk. Vz Celík.

261593   Přícelý Svazek: 2 Strana: 1007
Přícelý, skoro celý. P. listy. Rostl.

261594   Přícenek Svazek: 2 Strana: 1007
Přícenek, nku, m., das Accessit, Rk.

261595   Přicepovati Svazek: 2 Strana: 1007
Přicepovati, ein wenig abhobeln. — koho.

261596   Přícestí, n Svazek: 2 Strana: 1007
Přícestí, n., vedlejší cesta, die Wildbahn. Když tři koně vedlé sebe zapraženi jsou, třetí musí jíti p-tím. Jg.

261597   Přícestní Svazek: 7 Strana: 0458
Přícestní, Wege-. Lpř.

261598   Přícestný. P Svazek: 10 Strana: 0302
Přícestný. P. vosy (bydlící při cestě) Msn. II. 293.

261599   Přicestovalý Svazek: 10 Strana: 0302
Přicestovalý = kdo přicestoval. P. ob- chodník. Hol. Met. II. 448.

261600   Přicestovatel Svazek: 7 Strana: 0458
Přicestovatel, e, m., der Zureisende.

261601   Přicestovati Svazek: 2 Strana: 1007
Přicestovati, zureisen. — kam kdy. Prvoapoštol (Petr) do Říma druhého léta Klaudia císaře p-val. Sš. I. 13.

261602   Příci Svazek: 2 Strana: 1007
Příci, přahu (zastr.), přehu, přeži, prahl, přehl, přažen, žení a přáhnouti, hnul, ut, utí, přáhati, verbinden. V češtině užíváme jen složených: za-, vypřáhnouti atd.

261603   Příci Svazek: 7 Strana: 0458
Příci, vz Přieci.

261604   Přicíditi Svazek: 7 Strana: 0458
Přicíditi, mehr reinigen. Bern.

261605   Přicifrovati koho Svazek: 7 Strana: 0458
Přicifrovati koho, vz Cifrovati. Roll. Zp. I. 235.

261606   Přícilník Svazek: 2 Strana: 1007
Přícilník, a, m. P. čtvrtníkový, das Čsk. kenvisir. Čsk.

261607   Přicinkovati Svazek: 7 Strana: 0458
Přicinkovati, auspeilen. Šp.

261608   Přicítiti se komu Svazek: 7 Strana: 0458
Přicítiti se komu. Přednášec má se básníkovi p. Dk. Poet. 509.

261609   Přícitnosť Svazek: 2 Strana: 1007
Přícitnosť, i, f., theilnehmendes Gefühl. Dch.

261610   Přicláněti Svazek: 10 Strana: 0302
Přicláněti si oči (rukou). Zl. Pr. XXII. 49.

261611   Přicmírati Svazek: 2 Strana: 1007
Přicmírati, hinzu planschen. Ros. — co k čemu.

261612   Přicmrda Svazek: 7 Strana: 0458
Přicmrda, y, m. = přicmrdálek. Tkč.

261613   Přicmrdálek Svazek: 2 Strana: 1007
Přicmrdálek, lka, m. = přicmrdovač. Vz Očmrda.

261614   Přicmrdovač Svazek: 2 Strana: 1007
Přicmrdovač, e, m., kdo přicmrduje. Us. Kšá.

261615   Přicmrdovati Svazek: 2 Strana: 1007
Přicmrdovati = kolem někoho býti a jemu malichernostmi v práci vypomáhati, sich um Jemanden unnützer Weise zu schaffen machen. Us. Jg., Kšá. Vz Osmrdati se, Ocmr- dati.

261616   Přicmudnouti Svazek: 8 Strana: 0315
Přicmudnouti = připáliti se. Kaše p-dla. Brt. D. II. 372.

261617   Přícný Svazek: 10 Strana: 0302
Přícný = přísný. Dšk. Km. 14.

261618   Přicpati Svazek: 2 Strana: 1007
Přicpati, cpám a cpu, přicpávati, dazu stopfen. Ros. — co k čemu.

261619   Přicpatí si čeho kam Svazek: 7 Strana: 0458
Přicpatí si čeho kam: tabáku do dýmky. Us. Rgl.

261620   Přicrnkoliti se Svazek: 2 Strana: 1007
Přicrnkoliti se, heran klirren. Dvě ostruhy se p-ly. Div. z och.

261621   Přicukrovati Svazek: 2 Strana: 1007
Přicukrovati, ein wenig zuckern. — co: kávu.

261622   Přicupati Svazek: 10 Strana: 0302
Přicupati někam = přijíti drobným krokem (o dětech). Rais. Lop. 254. Sr. Při- capati.

261623   Přicupitati Svazek: 10 Strana: 0302
Přicupitati někam = přijíti drobným krokem. Us.

261624   Přicválati Svazek: 2 Strana: 1007
Přicválati, spornstreichs herankommen. — kam jak: na koni do města.

261625   Přicválati Svazek: 9 Strana: 0254
Přicválati. P-lal radní poselka. Braun. 12.

261626   Přicvaňhati Svazek: 2 Strana: 1007
Přicvaňhati, noch mehr beschmutzen. Ros. — co čím. Us.

261627   Přicvankati sa Svazek: 7 Strana: 0458
Přicvankati sa = pomalu, nesměle při- jíti. Val. Brt. D. 203.

261628   Přicvičiti Svazek: 2 Strana: 1007
Přicvičiti, il, en, ení; přicvičovati, etwas mehr üben. — se v čem: v slovu božím. Plk.

261629   Přicvočiti co nač Svazek: 7 Strana: 0458
Přicvočiti co nač = cvočky přibiti. NA. III. 163.

261630   Přicvrkati Svazek: 2 Strana: 1007
Přicvrkati, přicvrknouti, knul a kl, ut, utí; přicvrkovati, ještě více k tomu cvrkati, dazu zirpen; maličko přidati, zutröpfeln. Jg. — komu co, čeho kam. Přicvrkni mu kapku piva do plechovky. Sych.

261631   Přicvrlíkati Svazek: 2 Strana: 1007
Přicvrlíkati, hinzu zwitschern. Ros.

261632   Přič Svazek: 2 Strana: 1007
Přič, zastr.= pryč, hinweg. St. skl.

261633   Příč Svazek: 7 Strana: 0458
Příč. Cf. Mkl. Etym. 242., List. fil. 1888. 105. Nikdy na příč slova si neřekli. Vm. Dělati někomu něco na příč, po příč, přes příč. Us. Rgl. — P. = příčné dřevo. Hdk. Kr. v. 823, Mlč. 181. - P. = příčné pole, záhony orané na příč jiného pole. Dnes žneme na příči, na příčích, vozíme hnůj na příč. Us. v záp. Čech. BPr. Cf. Příčka, Příč- nice, Příčný, Příčina.

261634   Přič Svazek: 8 Strana: 0315
Přič (na překy). Cf. Gb. H. ml. I. 27.

261635   Příč, i, příčka Svazek: 2 Strana: 1007
Příč, i, příčka, y, f., (zastr. přek), pří- ček, čku, m. — P. = směr přes délku křížem jdoucí, přek, šever, šeber, šika, šmika (Šm.), die Quere. Na p., v p., příčkou, příčkem. Jg. Příč na příč, kreuz u. quer. Us. na mor. Drahansku. Hý. Roztrhlina na p., der Quer- ritz, říznuti na p., der Querschnitt, čára n. pruh na p. der Querstreif. Šm. Na p. měřiti, na p. přes řeku; na p. přes pole jíti, hoblovati, říznouti. Us. Široký z příčí ruky. D. Šlo mu to na příč (proti srsti); na p. položiti; na příč polem, querfeldein. Dch. V pravo (v levo) v přič! Halb- rechts (-links)! Čsk. — Příčka, co na příč jest: příční zeď n. dřevo atd. Querwand, -holz. P. u pytlování, der Klobenarm; u stup, die Scheidelatte; u var- han, die Einschubleiste; mezi videlci u pily, der Steg o. Spanner an der Säge; u lešení, die Rückstange. Jg. — P., přímá čára z křivky na veleosu spuštěná, die Ordinate. Sedl.

261636   Přičaditi Svazek: 2 Strana: 1007
Přičaditi, il, zen, ení, na Slov. děn, ění, přičazovati, noch mehr berussen. Ros. — co čím.

261637   Příčák Svazek: 2 Strana: 1007
Příčák, a, m., u soukeníků, die Scheide (der Querriegel an einem Tuchrahmen). Šm.

261638   Přičakati Svazek: 7 Strana: 0459
Přičakati, exspectare. Ž. kl. (327.).

261639   Příčan Svazek: 2 Strana: 1007
Příčan, a, m., ixa, korýš, ein Schalthier. Krok.

261640   Přičapati za kým Svazek: 7 Strana: 0459
Přičapati za kým = přijíti. Sš. P. 765.

261641   Přičapkaný Svazek: 8 Strana: 0315
Přičapkaný. P. plusgier. Mtc. 1894. 334

261642   Přičapkati Svazek: 9 Strana: 0254
Přičapkati. Sr. Čapnút, Přičapnout.

261643   Přičapnout Svazek: 9 Strana: 0254
Přičapnout = kolena ohnouti a k zemi snížiti. Mus. ol. 1897. 159.

261644   Přičapovat Svazek: 9 Strana: 0254
Přičapovat = dřepěti. Šeb. 288.

261645   Příčárkovitý Svazek: 2 Strana: 1007
Příčárkovitý, drobet čárkovitý. P. listy. Rostl.

261646   Přičarovati Svazek: 2 Strana: 1007
Přičarovati, zu-, herbeizaubern. — koho sobě. Ros. P. si mládenečka. Er. P. 104. Přičaruj ty mi manžela, Er. P. 408. — koho kam: k stromu (přimraziti). Us. Hý.

261647   Příčasí Svazek: 10 Strana: 0302
Příčasí, n. Krátké p., momentem. Mam. A. 28b.

261648   Příčasť Svazek: 2 Strana: 1007
Příčasť, i, f., sv. přijímání, die hl. Kom- munion. Na Mor. Pm. Ku p-i se připraviti, strojiti, přistoupiti; p. pod jednou podobou: Den p-i má býti dnem díků a chvalozpěvu. Sš. J. 212., 113., 218., Sš. Mr. 64. Aby tam p. nejsvětéjší přijali. Sš. Sk. 32. (Hý.).

261649   Příčastie Svazek: 7 Strana: 0459
Příčastie, n. = příčestí. Ht. Sl. ml

261650   Příčastiti Svazek: 7 Strana: 0459
Příčastiti = příčast přijímati n. podá- vati, communiciren. Šd.

261651   Příčastnice Svazek: 2 Strana: 1007
Příčastnice- e, f., die Kommunikantin. Sš. J. 115.

261652   Příčastník Svazek: 2 Strana: 1007
Příčastník, a, m., der Kommunikant. Sš. J. 115.

261653   Přičastovati Svazek: 2 Strana: 1007
Přičastovati, připiti, zutrinken.

261654   Příče Svazek: 2 Strana: 1007
Příče, f.= příč. P. lisovací, das Press- querstück (am Strumpfwirkerstuhle). Šm.

261655   Přičechrati Svazek: 2 Strana: 1007
Přičechrati, přičechrávati, mehr dazu auflockern. — co: vlnu (všecku). — čeho: vlny (neurčitou měrou). Us.

261656   Příček Svazek: 2 Strana: 1007
Příček, čka, m., zastr., balcula, ryba. Rozk.

261657   Příčel Svazek: 2 Strana: 1007
Příčel, e, příčlík, u, m., lépe než šprysel n. špryslík, z něm. Spriessel. Jg.

261658   Příčelek Svazek: 2 Strana: 1007
Příčelek, lku, m., přední štít domu, der Vorgiebel. L.

261659   Přičemeřiti se Svazek: 8 Strana: 0315
Přičemeřiti se. Do jizby p-li se hoši (přišli). Kár. list. 1896. č. 107. feuill.

261660   Příčen Svazek: 2 Strana: 1007
Příčen, čně, f. = příč, die Quere. Koži- šníci mají korúhey červenú a na priečni štrych běliznový. Ž. Karl. IV.

261661   Příčení Svazek: 2 Strana: 1007
Příčení, n., der Widerstand. Vz Příčiti.

261662   Příčenka Svazek: 7 Strana: 0459
Příčenka křivohubá. Čs. lk. I. 94.

261663   Přičepcovati Svazek: 7 Strana: 0459
Přičepcovati si dívku = oženiti se s ni. Rl. ČM. IX. 33.

261664   Přičepený Svazek: 7 Strana: 0459
Přičepený; -en, a, o, angeheftet, příčep- kami upevněný. Vz Rst. 475.

261665   Přičepiti Svazek: 2 Strana: 1007
Přičepiti, il, en, ení, die Haube aufsetzen.

261666   Přičepiti Svazek: 8 Strana: 0315
Přičepiti. Cí. Přičepený.

261667   Přičepivý Svazek: 2 Strana: 1007
Přičepivý kořen, radix adligans, die Klammerwurzel. Kk. 15.

261668   Příčepka Svazek: 7 Strana: 0459
Příčepka, y, f., Halfter, Haftfaser, v bo- tan Sl. les., Rst. 475.

261669   Přičernalý, příčerný Svazek: 2 Strana: 1007
Přičernalý, příčerný, na Slov. příčer- nastý n. příčernavý, schwärzlich. Rostl.

261670   Přičerniti Svazek: 2 Strana: 1007
Přičerniti, il, ěn, ění, přičerňovati, etwas mehr schwärzen. Ros. — co čím.

261671   Přičervenalý Svazek: 2 Strana: 1007
Přičervenalý, röthlich. Jg.

261672   Přičervenati Svazek: 2 Strana: 1007
Přičervenati, röthlich werden. Us.

261673   Přičerveniti Svazek: 2 Strana: 1007
Přičerveniti, il, ěn, ění, röthlich machen. Ros.

261674   Příčervený Svazek: 2 Strana: 1007
Příčervený, röthlich. D.

261675   Příčes Svazek: 8 Strana: 0315
Příčes, ecthyma = neštovice z pravidla větší, v horních vrstvách pokožky. Vz Ott. VIII. 473. a, — P. vlasů. Světz. 1895. 554. c.

261676   Přičesaný Svazek: 7 Strana: 0459
Přičesaný; -án, a, o, aufgekämmt. Vlasy pečlivě p-né. Vlč.

261677   Přičesati Svazek: 2 Strana: 1008
Přičesati, česám a češi; přičesnouti, při- čísnouti, snul a sl, ut, utí; přičísávati, při- česávati, ab-, aufkämmen; přitrhati, noch dazu lesen. — co komu: vlasy. Us. — co k čemu. Přičesej ještě k tomu několik hrušek (přitrhej). Ros. — Jg.

261678   Přičesati Svazek: 9 Strana: 0254
Přičesati. A falešní proroci všecko to přičesují (przíczesují) pod víru. Chč. (List. fil. 1898. 456. ).

261679   Příčesek Svazek: 7 Strana: 0459
Příčesek, sku, m. = účes. Čch., Dch. Antický p. se zlatou čelenkou jí výborně slušel. Jrsk. Vz násl.

261680   Příčeska Svazek: 2 Strana: 1008
Příčeska, y, m., žertovně, der Friseur. Dch.

261681   Příčeska Svazek: 7 Strana: 0459
Příčeska, y, f. = učes, die Frisur. Bkř. Rk.

261682   Příčeska Svazek: 8 Strana: 0315
Příčeska, y, f., Frisur. Phľd. 1894. 429. Cf. Př čes, Čch. Kand. 42.

261683   Příčesný Svazek: 7 Strana: 0459
Příčesný. P. neštovice, Ecthymapustel. Nz. lk.

261684   Příčesť Svazek: 7 Strana: 0459
Příčesť, i, f. = příčes (nemoc). Vz Slov. zdrav. 451.

261685   Příčesť Svazek: 8 Strana: 0315
Příčesť, i, f. = podebranina na prstu. Dšk. Jihč. I. 18.

261686   Příčestí Svazek: 2 Strana: 1008
Příčestí, n., participium, das Mittelwort. P. náleží k jménům přídavným a tvoří se od slovesných kmenů. (P. nejsou nic jiného leč od časoslov odvozená přídavná jmena a tudy slovanská p. rovně jako přídavná dvojího jsou způsobu, totiž neurčitá a určitá. Č. Sr. ml. 271., 345).). P. jest tedy forma jmenná utvořená z kmene slovesného, jejíž význam základně souvisí s významem téhož kmene, ale koncovkou svou vzhledem k způ- sobu, rodu, číslu, pádu a času se obměňuje; čili jinak řečeno, p. může býti činné, z vratné n. trpné, může koncovkou rod označiti a se skloňovati a děj, který se jím náležitému logickému podmětu připisuje, může spadati do minulosti, přítomnosti aneb budoucnosti. Dle toho měla by sem náležeti i tak zvaná nomina agentis, jejichž koncovka též podlé rodu logického podmětu se mění, ale obyčej jest v mluvnici jen ty jmenné tvary slovesné za příčestí pokládati, které jsou vlastně jména přídavná a užívání jich předpokládá již jistý stupeň stilistické a logické zralosti, neboť vesměs rozlišiti se dají ve věty, které tu staženy a v pouhý přívlastek svého lo- gického podmětu přetvořeny jsou. V jazy- cích indoeuropských vyvinulo se takovýmto stahováním pobočných vět veliké množství participialních forem, které zde v krátkosti vyčítáme: 1. P. činné, tvořené koncovkou -ant neb -nt od kmene času přítomného, mi- nulého a budoucího na př. skr. praes. ad-ant, lat. edens; řec. qt^o-vr, fut. ????-??, aor. tyvyo-vT (nom.: ????v, ?.v??v, ?v??v).— 2. P., činné s významem času minulého tvořené kon- covkou -vant, skrác.-vät, -vans, us a t. d. (z kořene va habere, nt, přípony partici- pia předešlého a s, koncovky nominativu). V slovanštině tak zvaný přechodník minulý u kmenův otevřených příponou -v? (m. v?s z vans), u kmenů zavřených pouhým ? (m. ?s z ans tvořený na př. d?v? (masc. a neutr. z dav?s m. davans), fem. da-v?š? (m. da- v?sjá). — 3. P. tvořené koncovkou -ta, mi- nulé trpné, řec. ylv-róq, lat. inclytus m. in- clutus; slov. slu-t?, kle-t? od kl?n, věs-t? notus z věd-t?. — 4. P. tvořené koncovkou -na jest jako předešlé významem minulé trpné; v některých jazycích indoeuropských jen jako jméno přídavné se vyskytuje; řec. Otn-1'ó-g m. ôefi-vó-? ctěný, TÉK-vo-r zrozené; lat. ple-nu-s naplněný, mag-nu-s vyrostlý, veliký; lit. pil-na-s naplněný, plný; goth. a. slovanština mají vedlé přípony -na také -ana (dle svých zvukoslovných zákonův ovšem zvláště přistrojenou) na př. děla-??, ehvalj-???. — 5. P. tvořené příponami -ma n.-mana významu trpného nebo medialního; koncovky ty připojují se ku kmenům času minulého, přítomného aneb budoucího: řec. ťO-Uř-ťO-C, ????-????-?,-, ).V(1Ú-fiCVO-í , Mtfo-š'; lat. alu-mnu-s živený; slovanština má jen koncovku -ma a tvoří jí příčestí trpné a med. přítomného času: dado-m?, dělaje-m? atd., z čehož nynějším slovanským jazykům jen skrovné zbytky zůstaly. (V češt.: vědom, pitom, lakom, vidom, znám, svědom, vz M., Mkl. B. 232., Bž. 175. Tvořilo se jen od sloves neskonalých přechodných. Vz Mkl. S. 830.). -- 6. P. činné budoucího času tvo- řené příponou -tar zachovalo se vlat. ama- turus. -— 7. Kromě těchto příčestí vyskytují se ještě mnohá v jednotlivých jazycích indo- europských ku př. v slov. p. minulé činné -l?, -la, -lo z původní přípony jmenné -ra na př. zn?l? gna-rus. Gb. (Vz více v S. N. VI. 135.)- V češtině máme posud tato příčestí: A) Příčestí činné času minu-
lého. Toto jest zvláštností řečí slovanských,
jíž ani litevština nemá. Tvoří pak se pří-
ponou -l (l?), -la. -lo bez spony k infini-
tivnému kmeni přiraženou : pek-1, nes-1. bi-l.
slu-1 (slouti), mnul, hoře-1, chváli-1, děla-1,
kupova-1. Schl. Cf. S. N. VIII. 668.
Pozn. 1. V jihovýchodních slovanských ře-
čech d a t před tímto -/ vypadává: ?l?l?
m. ?l?tl?, ??l? m. padl?.. Schl. Pozv. 2.
Po souhláskách v muž. rodě v obecné mluvě
/ se zamlčuje: nes, třás, záb, puk, pek, trh
m.: nesl, třásl, zábl, pukl, pekl, trhl, ale:
nesla, neslo. Gb.. Jir. -- Pozn. 3. Dvousla-
bičná slovesa v -íti a -ýti ukončená mají
v činném příč. času minulého a ve slovech
od něho odvozených krátkou kořenovou samo-
hlásku: píti- pil, šíti- šil, číti-čil, krýti-
- kryl, vyžilý, rozčilený. Mk. V již ('ech.
i mimo to se krátí ku př. hral, ale: stál,
smál, tál atd. U sloves 2. tř. mluví se tam-
též: mjinou (minul), vjinou (vinul), padnou
a pad, sednou a sed, klepnou a klep. Kts.
Na mor. Zlínsku dlouží se samohláska kme-
nová v příčestí minul. čin. v kmenech zavře-
ných : nésl, vézl, védl, pékl. V témž příčestí
dlouží tam všecka slovesa samohlásku před
l v rodě mužském: volál, chodíl, ale: vo-
lala, chodilo. (Brt.). — Pozn. 4. Slovesa 2.
tř., jichž kmen souhláskou jest ukončen,
tvoří přič. času minulého činné i trpné i bez
-nu: zamknouti — zamknul - zamkl, zamk-
nut — zamčen; trhnouti — trhnul — trhl,
trhnut — tržen. Mk. Dle Brs. 19. jest příč.
tvořené dle 1. tř. (sekl a sečen, bodl a bo-
den, dotekl a dotčen) lepší než příč. tvo-
řené dle 2. tř.: seknul a seknut atd —
Pozn. 5. Některá slovesa 3. tř., která mají
infinitiv tré- a víceslabičný, měla v infini-
tivě místo ě samohlásku a, která se v pří-
čestí (hlavně v nářečích) udržela: držal,
leťal, sedal, hrčal, ležal a i v passivu: držán.
slyšán m. držel, letěl, seděl, hrčel, ležel,
držen, slyšen. Vz Hořeti. — Proti češtině
jest a přehlasováno v (infinit. a) partc. pft.
sloves V. tř. vzoru hráti: hříl, příl, smíl
sa, okříl na Moravě. Brt. v Mtc. 1878. 2.
U Chč. má příč. minulé činné i trpné sloves
3. tř. jak u vzoru hořeti tak i držeti velmi
zhusta a za strb. é: ležal 338. a, podržal
166. a, mlčáno 9. a, omrzal 52. a, hořal 153.
a, hořalo 48. b., držali. 14. b. atd. Hlr.-B)

261687   Příčestí Svazek: 7 Strana: 1368
Příčestí. Cf. GB. Ml. II 169.

261688   Příčestí Svazek: 8 Strana: 0315
Příčestí. P. perf. pass.v-em: křestěm jsem. Pass. mus. Člověkem učiněm. St. Ze St. uvá- dí několik příkladů. Seyk. Ruk. 20. — Pf. act,: chodel, učel = chodil, učil. V brezovském nář. na Slov. Vz Phľd. 1893. 239. O skloň. p. (nesl, nesen, znám atd.) vz v List. fil. 1895. 284., 304. nn. — P. Protož p. pohanstvie k křesťanstvie nemohlo jest prve státi spolu. Chč. S. 205.

261689   Příčestí Svazek: 9 Strana: 0254
Příčestí. Vz Gb. H. ml. III. 2. 461. P. perft. act. v 1?, -la, -lo, -??; perfekt, pass. ? -n?, -tx. Vz ib. 92. nn. Skloň, p: nes, nosiv, -ší, -še, nesl, nesen, znám. Vz ib. 299., 274. Skloň, příčestí: nesa, trpě, teše atd., f. nesouc atd. Vz ib. 294. P. na Císařovsku. Vz Mtc. 1900. 337. Sr. Participium.

261690   Příčestí Svazek: 10 Strana: 0302
Příčestí, n., partic. Vz Ott.

261691   Přičestiti Svazek: 2 Strana: 1011
Přičestiti se, přiúčastniti se, theilhaftig werden. — s čím. Hank. modl.

261692   Přičestiti se k někomu Svazek: 7 Strana: 0459
Přičestiti se k někomu. Výb. II 3.

261693   Přičestní Svazek: 2 Strana: 1011
Přičestní, participia!. Srn.

261694   Příčestník Svazek: 2 Strana: 1011
Příčestník, a, n., účastník, der Theil- nehmer. Hank. modl.

261695   Příčestný Svazek: 7 Strana: 0459
Příčestný, vz Příčestní. P. souvětí. Mus. 1880. 139. P. znak, charakter participiorum. Šf. III. 523.

261696   Příčestový Svazek: 7 Strana: 0459
Příčestový. P. věta. Vz Příčestný. Sš I. 149.

261697   Příčeš Svazek: 2 Strana: 1007
Příčeš, u, m., kůže škrábáním zsvěděná, malé vřídky, příměty, na, Mor. přímoty, die Hitzblatter, Schälblase. Jg. Kde tě nesvrbí, nedrbej, abys příčesů neudělal. Prov. C M. 272. — P., boule pod paži. — Jg.

261698   Příčeš Svazek: 7 Strana: 0459
Příčeš, ecthyma. Nz. lk P. příjičný, e. syphiliticum. Vz Slov. zdrav. 451.

261699   Příčeští Svazek: 7 Strana: 0459
Příčeští. Noha, již sítí smrti zachvácená jsouc vázla. Kom. K otci puštěna jsoucí takto mluvila. V. Přiveden jsa do sněmu dlouho odpíral. V. Otázán jsa odpověděl. V. Takovými příklady i já pohnut jsa vy- dal jsem ... Štr. Ještě mládencem jsa bitvu svedl. V. Roznícen byv k Bohu volal jsem. Kom. Cf. Brt. S. 10. 2. c, 116., Brt. D. 195, Mkl. S. 843. nn. Na jihových. Mor. Vz Osv. 1884. 58. (Brt.). P. v: -1, -m, -n, -t Vz List. fil. 1886. 386. Part. praet. pass. sloves intransit. ve slov. nářečích. Napsal J. Polívka. V List. fil. 1886. 253.—257.— Cf. i Rod trpný, GP. 158, Gb. Ml. I. 139., 143., II 169 P. činné mívá význam opta- tivní. Čert to vzal! Zdrávi byli. Zdráv se prošel. Brt. D. 195.

261700   Příčeští Svazek: 10 Strana: 0302
Příčeští, n. = příčestí. Sr. Náměští. Us. Mš.

261701   Přičet Svazek: 2 Strana: 1011
Přičet, čtu, m., přičtení, přičítání, die Zurechnung. J. tr.

261702   Přičet Svazek: 10 Strana: 0302
Přičet, čtu, m, Zurechnung. Příčty po- kladen mezi sebou. Vz Ott. XX. 677.

261703   Příčetně Svazek: 2 Strana: 1011
Příčetně, přísudně. Státi se p, hříšníkem Sš. I. 37. Vz Přičet.

261704   Příčetnosť Svazek: 7 Strana: 0459
Příčetnosť, i, f., die Zurechnungsfähig- keit. Dk. P. 160., Dch.

261705   Příčetnosť Svazek: 10 Strana: 0302
Příčetnosť, i, f. Zurechnungsfähigkeit. Vz Ott. XX. 675.

261706   Příčetný Svazek: 2 Strana: 1011
Příčetný, zurechnunsgsfähig, imputirbar.

261707   Příčetný Svazek: 7 Strana: 0459
Příčetný, additiv. P. délka přímky, úhel. Jd. Geom. III. 3., 4.

261708   Přičíhnouti Svazek: 2 Strana: 1011
Přičíhnouti, hnul a hl, utí, přijíti, kom- men. Ros. Lépe: přitíhnouti. Cf.: Už tíhne táhne. Hý.

261709   Přičichnouti Svazek: 2 Strana: 1011
Přičichnouti (v obecné mluvě přičuch- nouti, přičmuchnouti), chnul a chl, utí; při- čichati, přičichávati, hinzuRiechen. — k čemu Puch, Ros. Ke všemu musí přičichnouti, Vz Všetečný. Lb. — P., přičišeti, eindringen. Ještě vice zimy jsem přičichne. Ros.

261710   Přičichnutí Svazek: 2 Strana: 1011
Přičichnutí, das Hinzuriechen. Něco dáti k p. D.

261711   Příčin Svazek: 2 Strana: 1011
Příčin, u, m.= přičinění, na Slov, Bern

261712   Příčin Svazek: 7 Strana: 0459
Příčin, u, m. = přičinění. Slov. Bern.

261713   Příčin Svazek: 9 Strana: 0254
Příčin, u, m. = přídavek. A k tomu mají jiné p-ny. Hus. Post 145b. Vz Přičinek.

261714   1. Příčina Svazek: 2 Strana: 1011
1. Příčina, y, f., das Hinderniss. Veleš.

261715   Příčina Svazek: 7 Strana: 0459
Příčina = snažnosť. Pal. Rdh. I. 184. Studoval na své p-ně (svým přičiněním, když mu rodiče nemohli pomáhati). Us. Vk. Bez p ny (přičinění ženy). Pal. — P. = co přičiněno. P. = kvas, který se přidává do díže, aby těsto dříve kynulo Nalej do díže p-nu. U N. Bydž. Kšť., Hk., Vk. A mohl-liby k jeho dobrému co učiniti, neb kde p-nou jakou k tomu býti. 1532. Mus. 1880. 497. — P. = původ. P. celkovitá, causa totalis, částečná, c. partialis, činná, duchovní, hlavní, c. principalis, hmotná, c. physica, konečná, c. finalis, látková, c. matenalis, mravní, c.
moralis, nedostatečná, c. deficiens, nutná,
c. necessaria, obdobná, analoga, pravá, c.
vera, přímá, c. per se, případná, c. perac-
cidens, rozhodovací, různorodná, c. aequi-
voca, stejnorodná, c. univoca, svobodná, c.
libera, tvůrčí, účinkující, účinná, c. efficiens,
všeobecná, c. universalis, výtvarná, c. for-
malis, zvláštní, c. particularis. Hlv, Dk.,
ZČ., Psp., Vch. P-ny pohybu, ZČ. 1. 5,
změn vnější a vnitřní. Ib. 1. Kde tomu p. ?
Ht. Sl. ml. 207. Kdo jest tvé b-sti na p-ně?
Koll. Zp. II 240. Ona je moc na p-ně, že
přišel v nic. Val. Vck. Nechuť k Slovan-
stvu byla na p-ně, že ... . Šf. Strž. I. 3.
(440.). Vše, co se děje, musí míti p-nu. ZČ.
1. 5. (Mj. 2.). Jejich p-nou v strachu jsem
zůstával. Ler. Příčinu z nějakého starého
plotu ulomiti. Reš. Může se něco přiváděti
ve dvojí p-ně. Kom. P-nu k dobrým skut-
kom dáti. Št. Kn. š. 79. (61.). Tou p-nou
tam šel, aby mnohým kázal. BR. II. 453. b.
Tou příčinou za spravedlivé jsem usoudil.
Mus. 1888. 41. — Ad Pozn. Navštěvoval
zemi za příčinou vybírání peněz. Výb. II.
1568. Kdyby nebylo slušno p-nou krátkosti
to poodložiti. Št. Strž. I. 63 Za kterou
p-nou jsme všecka svědectví sebrali; Za
kterou p-nou i obšírné země zaujímají. Šf.
Strž. I. 76., 192. Žádal jsem, aby nic ne-
měnil p-nou mou (pro mne); By tam Nešel
z p-ny stíhání a úkladů (že mu tam úklady
stroji); Vzal ho s sebou z p-ny delší roz-
mluvy. Kom. Tou p-nou (= proto) to vy-
povídají. Kom. Lab. 95.— P. = příležitosť.
Dostati příhodné p-ny, aby jim něco mlu-
viti mohl. Ler. Petr Vok jal se město zve-
lebovati, aby ve všelikých příčinách ná-
ležitě bylo opatřeno. Mus. 1880. 438. — P. = věc atd. Kdyby tam byl za mou p-nou. Us. Msk. — P. = vina. To nebylo mou p-nou. Us. Vk. — P. = přirozená potřeba, die Nothdurft. Ona nemůže už ani na svou příčinu. U Hořic. Hk. — P. = barva pečiva, die Farbe des Gebäckes. Šp. — P. = ves. Cf. Arch. VIII. 600 — P. = příč, příčné pole. Na P-nách, pole u Roudy na Plasku, u Selčan. BPr. — P-ny, Gränzgebiet, n., Gränzfelder a p. Stalo se to na naších p-nách. U Kojet. Wrch.

261716   Příčina Svazek: 7 Strana: 1368
Příčina. Instrumental p-ny, příčinnosti (důvodu, překážky). Vz Gb. Ml II. 127. Zřídka co bývá bez p-ny. Arch. XII. 155 Poněvadž se to za tou p-nou nestalo. 1526. Snm. I. 99.

261717   Příčina Svazek: 8 Strana: 0315
Příčina. P-nou nedostatku zdraví musíme zde zůstávati. Kat. z Žer. 1. 45. Pán nejvíce příčinou nohy (bolavé) z lůže nevychází. Ib. II. 205. A za tou p-nou že sú dotčený cech v trestání svém měli. 1574. Pras. Řem. 7. — P. = vina. Mohlo by to aj zle vypadnúť a potom dávali by človeku p-nu. Phľd. XII. 321.

261718   Příčina Svazek: 8 Strana: 0572
Příčina. Přijel p-nou nějakých svědků Borb. 132.

261719   Příčina Svazek: 9 Strana: 0254
Příčina, efficiens. P. příkladná, podstatná atd. Vz Mus. 1898. 175.

261720   Příčina Svazek: 10 Strana: 0302
Příčina. V té p-ně užíváno božího soudu (tak často u Pal. ). Vz Mtc. 1901. 379. Stejné p-ny rodí stejné účinky. Vlč. Lit. II. 2. 5. — P. = kvas, který se přidává do díže, aby těsto rychle kynulo. Kšť. Lid. 13

261721   2. Příčina, příčinka Svazek: 2 Strana: 1011
2. Příčina, příčinka, y, f. —přičinění, snažnost, das Hinzuthun, die Bemühung. Abych sobě a jiným svou příčinou prospěl. Har. — P., co přičiněno, die Zugabe, Hilfe. P., zátěstek v díži, der Sauerort. D. P. leze (kvas vzchází). Us. v Solnicku. Žoldy, holdy a jakýmikoliv příčinami (prostředky) ne- spravedlými statek sháněti. Br. Zlý jazyk bývá mnohým k příčině, aby . . . Br. Kom- paktata jsú naší zemi p. veliká a pomoc k dojití pokoje. 1445. Nebť jest v této zemi nyní pohříchu velmi zle, nebude-li boží po- moci a vaší příčiny. 1450. (Gl.; Pal. Radii. I. 184.). — P., co něco pričiňuje, aby jiné povstalo, bylo, původ, die Ursache, der Grund. Vz. S. N. P. spravedlivá, náležitá, slušná, k víře podobná, právní (výmluva), opravdová, vymyšlená, smyšlená, k zdvižení žaloby, ja- lová, nepravá, kulhavá, V., první, poslední, patrná, důležitá, veliká, D., největší, hodná, Har., dopomáhajicí, Har., špatná, pilná, Us., konečná, causa finalis. Bdž. 55. P. prvotná, causa primaria, druhotná, c. secundaria, pro- středečná, c. mediata, působivá n. vývodná, c. efficax, nástrojná, c. instrumentalis, bez- prostředná, c. immediata, hlavitá, Sš. J. 14., 129., vlastní, postavná, Sš. Mt. 204., do- padná, Sš. L. 13., příkladná, causa exem- plaris, záslužná, causa meritoria. Sš. I. 57. (Hý.). Každá věc má svou příčinu. Ros. Své záhuby p-nou býti; Mnohé jsou p-ny, pro kteréž....; pro kterou p-nu; za jakou, za kterou p-nou, v které p-ně, z kterých p-čin, z jaké p-ny; Z toho si p-nu ukovali; P-nu výmluvy předložiti. V. Bolesť hlavy někdy pošetilosti p-nou jest; Čeho p-ny ne- rozumíme, divíme se; Pro spravedlivou p-nu odepříti. Kom. Sami sobě toho p-nou jsou; On všeho toho u p-ně byl; Za špatnými p-nami. Br. Přílišná rodičů k dítkám milosť bývá hlavní p-nou jejich zkázy; Byl p-nou ztráty praporce; Bez důležité p-ny toho nečiň; Za tou p-nou u velikou nelibost' si ho vzali; Z hodných p-čin dali mu za vy- slouženou; Povím, za kterou p-nou se vy- tahoval. Sych. On jest p-nou svého neštěstí. D. P-nou nestálosti vše schází. Har. Mám k tomu p-nu, za dvojí p-nou, p-nu jakou- koliv vzíti. D. Čím by která vdova byla krašie a čím by větší p-nu k světu měla. St. N. 30. P-nu čeho odněkud vážiti; Vzkří- šení Páně není záslužnou p-nou vzkřesu na- šeho, ale jest působivou a příkladnou p-nou jeho; Ale Pavel se této p-ny zde odtahuje. Sš. I. 57., 103. Nevím, jakou p-nou jsem tu noc špatně spal. Us. u Rychn. Vzav za p-nu, že ... Háj. Mám p-nu mluviti, mluvení, k mlu- vení. Ros. V p-ně něčeho; Tázal se ho v p-ně svědka; Kdyby o něco (v příčině něčeho) vzešel spor; P-nu míti n. vzíti k něčemu n. ně- čeho; p-nu z některé okolnosti, případnosti vzíti. J. tr. P-nu klásti, k něčemu si bráti; p-nu dáti k něčemu. Nz. Soudce má p-čin zavinění šetřiti. Er. Může se něco přiváděti v dvojí p-ně; v jaké kdy p-ně jest (wie es der Fall mit sich bringt). Kom. Bez p-ny ani vřed se nevykydne. Pk. Mladosť moja len tak hynie, kdo je tomu na p-ně? Zpěv. I. 61. Dějná p. lásky, efficiens causa amoris, die hervorbringende Ursache der Liebe. MP. 86. Dohadovali se vykladači příčin, pro které evangelista Jan slovo to opětuje; P., pro kterou nerozumí věcem o obrodu, vězí v jeho nevěře; Ještě se Pán dále o jiné p-ně otvírá, proč ... Sš. J. 48., 51., 250. Proč ho ne- hned najednou uzdravil, toho nejedna p. se nalézá; Ovšem pak jiné ještě toho p-ny za- jíti mohly, jež nám neznámy ostaly. Sš. Mr. 36., 37. Udati p-nu, pro kterou se ze svých útrap raduje; Vedlejší p-nu děkování apo- štolova obnášejí slova, Sš. II. 303. Neviděti p-ny. Sš. II. 306. Stalo se to za tou p-nou, aby . . .; Z p-ny nečisté proti komu po- vstati ; Jiná věc rozpakům příčinu po- dala. Sš. II. 334., 333., ,356., 297. Mnozí mnohých nevezdy dopadných se domýšleli příčin; Možnyysou všecky ty p-ny. Sš. L. 13. j Těmi slovy hlavité p-ny určeny jsou, proč evangelisté ku spisování se obrátili; Vydá- vati se v dohadování příčin, proč . . .; Pá- trati po p-nách; P-ny již politické, již vě- decké, již aesthetické proti ní (církvi) před- stíraje ; V těchto propověděch písma spolu se pojímá a zahrnuje jedna p.; V paraboli naší Pán příčin těch nedotýká. Sš. Mt. 12., 13., 23., 146., 167., 198. (Hý.). V p-ně od- hadu má se totéž zachovávati. Řd. Řeč v příčině Milona vedená, Vrat. P-nu nějakou proti někomu míti. Alx. My p-nou svou tr- píme. Prot. V. Kommisse, rozepře v p-ně stěhování-se; P. k pátrání po něčem; p-nu při dáti, einen Rechtsstreit hervorrufen: v p-ně obdrženého rozkazu, bezpečnosti; bez hodné p-ny, ohne hinreichenden Grund. J. tr. Musím za pilnou p-nou do Prahy. Ml. To jest p-nou k zdraví (zdraví, gt.). Lek. P-na toho leží nejblíže v tom, lépe: to jest předkem a nejprve tím, nebo: p na toho jest nejprve ta. Sb. — Pozn. Instrumental pří- činou má do sebe někdy moc předložky. Mnoho p-nou krátkosti vypustím. Har. II. 111. Padl jsi příčinou nepravosti své. Br. — Někdy se klade s předložkami: za, z. Za příčinou důstojenství jej Josefem nazvali. Flav. Za p-nou náboženství do Jerusalema přijela. Flav. Kvílí oráči z p-ny zkažení pšenice. Br. Posly za pilnými p-nami vy- pravím. Žer. Sn. 90. Panují tam za p-nou pevností dobře opatřených. Har. II 142. Za p-nou nedbalosti. V, Za některými p-nami dnes zdržeti sem se zde musil. Žer. 1591. Vz Zk. Skl. 194. — Pozn. 2. Za tou (kte- rouž) p-nou, z té p-ny, pro tu p-nu =proto. Vz Proto. — Pozn. 3. Někdy lze slovo pří-
čina jinak nahraditi. Měl všecku p-nu si
stěžovati — měl zajisté proč si stěžovati n.
mohl vším právem si stěžovati. Cf. Nenieť
proč odkládati mladým do starosti tiem, což
dobré jest. Št. N. 128. (Brs. 145.). — Pozn. 4.

261722   Příčinatý Svazek: 2 Strana: 1013
Příčinatý, kausativ.

261723   Příčinek Svazek: 2 Strana: 1013
Příčinek, nku, m., přičinění, přídavek, V., die Zugabe, Zuthat, Vermehrung, der Zuwachs. V. Vz Epitheton. Každá šlechet- nost' má svú moc a svój p. zvláštní k věčné radosti. Št. N. 166. — P. n. příkrasa, das Beiwerk, v dílech výtvarného umění všecky předměty, jichž v vylíčení hlavního předmětu není nevyhnutelně potřebí. S. N. — P., das Uibermass (bei Grundstücken). Na Slov.

261724   Příčinek Svazek: 7 Strana: 0459
Příčinek = přičinění. Nedbati obyčejův a p-kův. Chč. — P. = příčina, pobudka. Hněvati se bez p-ka. M. Nenávisť ta byla p. k rozplození sv. čtenie. M. To pohanstvu p. by k božej milosti M. — P. = occasio, příležitosť. P. vám dáváme chlubiti se za ny. BO. — P. v truhle = přítruhlík. Val. Brt. D. 256.

261725   Přičinek Svazek: 9 Strana: 0254
Přičinek = příkrasa. Chč. S. I. 273.

261726   Příčinek Svazek: 10 Strana: 0302
Příčinek, nku, m., causa, příčina. P. k spa- senie. Pat. Jer. 29. 30.

261727   Přičinění Svazek: 2 Strana: 1013
Přičinění, n., práce, die Bemühung. Bez mého p. D. Mým přičiněním. Jg.

261728   Přičinění Svazek: 7 Strana: 0459
Přičinění. Takoví běhové naším a jiných lidí mluvením samým toliko opraveni býti nemohú, nebude-li tomu statečného p. Arch. IV. 9.

261729   Přičinění Svazek: 9 Strana: 0254
Přičinění vlastní. Přísloví atd. vz v Zát. Př. X. odst. 2.

261730   Přičíněti Svazek: 2 Strana: 1013
Přičíněti, vz Přičiniti.

261731   Přičíněti Svazek: 9 Strana: 0254
Přičíněti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 335.

261732   Přičinitel Svazek: 2 Strana: 1013
Přičinitel, e, m., der Zuthäter, Hinzu- thuer, Hinzufüger, Vermehrer. Jg.

261733   Přičinitelka Svazek: 2 Strana: 1013
Přičinitelka, y, přičinitelkyně, ě, f., die Zuthäterin, Vermehrerin. Jg.

261734   Přičiniti Svazek: 2 Strana: 1013
Přičiniti, čiň, čině, il, ěn, ění; přičíněti, číněj, ěl, ěn, ění; přičinívati, přičinovati. P. = přidati, připojiti, přimíchati, zuthun, zusetzen, zufügen, hinzuthun, vermehren, beimischen; přiložiti, přizpůsobiti, anlegen, anmachen; obětovati, vynaložiti, opfern, auf- wenden; p. se, vz doleji. — co: pilnosť. Bl., Arch. I. 46. Máme p. nějakou koncovku? Sš. Mt. 9. Tudy přičiňují žalobě své plášť po- litický. Sš. L. 207. Ruky když nepřičiníš, samo se nedělá. Prov. Kde nemůže lvi kůže projíti, tu sluší kůži liščí p. Prov. Hned opravu přičiňuje. Sš. I. 24. Svú snažnost' přičiní. Hus. I. 421. Že tomu póhonu nemá odpovídati, protože póhon přičinil (původ). Půh. II. 454. — čeho. Lidé vždy novin při- čiňují. Mudr. 107. P. ruky. Kom. L. 46. Čeněk jest póhonu p-nil. Půh. II. 489. — co, čeho komu, čemu. Sobě starosti, zlo- dějům pečování p. Jel. Bratří lenivým ostnů přičínějí. Kom. P. sobě nesnází. Br. Noc hrám p. Jel. Ucho mu přičinil. Leg. Dobřes učinil, žes ovsa nohám přičinil (žes utekl). Dh. 135. Tím mluvě své veliký důraz při- čiňuje. Sš. II. 206. Dává jim na um, co by jim neohroženosti p. mohlo. Sš. J. 246. Text řecký světla jemu (místu tomu) p-nil. Sš. Oa. 217. Bůh těm, kdo mají, darů nových přičiňuje. Sš. L. 184. (Hý.). — co, čeho, se k čemu. Hřích k hříchu, Ros., zármutek k bolesti, ruku k pomstě, se k něčemu, Br., slámu k ohni p. Reš. Nepřičiňuje k tomu žádné urputnosti; To k záští přičiňuje; Jedno k druhému přičiňovati (přizpůsobovati, ap- tare); Noci k práci p. V. P. pilnosť k ně- čemu. Jel., V., Kon. Obzvláštní péči k ně- čemu p. Sych. P. se k čemu (k dílu). Reš., Br., Žer. P. se k způsobení přátelského na- rovnání. J. tr. Výkladu svému také to při- čiňujeme. Sš. Mt. Předml. Chci se k tomu p. Dač. Novou myšlénku k něčemu p. Sš. L. 44. Každý svú snažnost' k tomu p-nil. Arch. I. 32. Úško k hlavě p-nil. Dal. 53. Poňovadž Prokop pohonu p-nil k žalobě, ten póhon ztratil. Půh. II. 483. K té směně p-ní se Konrád podkomoří (přistoupí k ní). Let. 14. Přičiň k tomu zetřené síry. Db. Aby každý člověk k těm věcem celou mysl p-nil. Sš. Mt. 199. (Hý.). Přičiň také k tomu, adde. V. Nesnadno najdeš medu, aby ne- bylo přičiněno žluči k němu. Jel. — jak. K tomu se vší bedlivostí se přičinil. V. S boží pomocí ke všemu se přičiníme. Arch. I. 49. Řčení vzato jest od listin, jimž se víra skrze pečeť přičiňuje. Sš. J. 61. Aby se člověk spolupůsobením o rozmnožení mi- losti úsilně p-nil. Sš. L. 183. Po svém oby- čeji přičiňuje Pavel některá pozdravení. Sš. II. 376. Petr ujetím takým také celému ději tomu ráz nadpřirozenosti přičinil. Sš. Sk. 37. (Hý.). — čeho proti komu. Vždy přičíněli hříchů proti němu. Br. — co kam: skořici do čokolády (přimíchati). Rostl. P. masť na bolesť. Jád. Přičiň mezi to tučného mužíka. Db. — co, komu kde: v jídle. Jg. Na žalobě více p-la než póhon záleží. Půh. II. 384. Pričiňuje ve mluvě své ještě o Ježíši to, co mu ve známosť vešlo. Sš. J. 35. Pavel přičiňuje hned na počátku listu svého název a titul apoštola. Sš. II. 349. (Hý.). — co proč. Znova ještě pro označení důle- žitosti té přičiňuje napomínku. Sš. Mr. 20. — čeho jak, kde. Páni s vůlí krále na obecném sněme práv svých p. nebo ujíti smějí. (Zříz. Ferd.) Pr. — o čem. Ještě přičiňuje (při- dává) o jistotě všech těch věcí. Sš. L. 194. Přičiňuje Lukáš o třech mužích. Sš. L. 99. Přičiňuje potom o záležitostech některých. Sš. II. 374. (Hý.), — se = snažiti se, pilnosť vynaložiti, starati se o něco, sich bemühen, sich bestreben, sich befleissen, sich anstrengen, zuthun, aufbieten. Jg. Přičiň se, Bůh ti po- může. Us. Dch. — se čím. Pán Bóh svú milostí sě p-nil. Arch. I. 8. — se oč (s kým). Živě se o něco p. V. P. se o něčí vyhla- zení. Kram. P. se o zjednání listin. J. tr. Přičinili se s ním o království jeho. Br. Chceme se o ty peníze p. Vrat. 174. — Kom. — se jak. Člověk spolu s milostí boží se p. a spolupůsobiti musí. Sš. J. 215. — s inft. V tom od přirození příklad vzíti přičiníme se. Kom. — aby. Br.

261735   Přičiniti Svazek: 8 Strana: 0572
Přičiniti. Aby mnoho pryskyřice přičínal. 1440. Mus. til. 1896. 420.

261736   Přičiniti. — abs Svazek: 7 Strana: 0459
Přičiniti. — abs. Svět nikdy neodčiní, esli nepřičiní. Sk. — co. I to p. Ler. Jeden něco p-ni, druhý zase ujme. V. Kázal jim hroby zlaté p. Pass. mus. 370. — čeho (komu) Jesus přičiní slov. Hr. ruk. 133. A pakliť p-ním sedmé i osmé (knížky). Št. Kn. š. 2. Tím mi smutku p-li. Sv. ruk. 170. Práv svých p. nebo ujíti. VI. zř. 554, O. z D. — co, čeho (k čemu). P-nil sem k tomu rozličného koření Mst. v. 349 Při- činije k svým hřiechóm porúhánie; Nepři- činijte k slovu, ježto vám mluvím, ani jeho umenijte. BO. Více (hřiechóv) p-nie k prv- ním hřiechóm. Žvt. otc. 60. a. I p-nie proto k svému dobrému řemeslu nejedné lsti nebo křivdy; Z jehož sem jedněch knížek tyto vybral některé jeho řeči ujímaje a některde své k jeho přičíněje. Št. Kn. š. 55, 181.— kde. V tom domě čím víc se člověk p-ní, tím hůř. Dch. Druhým odplaty v nebesiech p-nějí. Št. Kn. š. 152. 21. — se k čemu jak. Přičiň se k tomu s pilností. Arch. VIII. 106. — co, k čemu odkud: ze svého. Mus. 1880. 186. — čím. Většími ranami muky jemu přičinichu. Výb. I. 1173.

261737   Přičiniti se k čemu Svazek: 7 Strana: 1368
Přičiniti se k čemu. Hus L. 73.

261738   Příčinka Svazek: 2 Strana: 1014
Příčinka, y, f., vz Příčina, V.

261739   Přičinlivec Svazek: 10 Strana: 0655
Přičinlivec, vce, m. Zvon V. 338.

261740   Přičinlivosť Svazek: 2 Strana: 1014
Přičinlivosť, i, f., pilnosť, činnosť, sta- rání-se oč, die Betriebsamkeit, Thätigkeit. D., Kram.

261741   Přičinlivosť Svazek: 7 Strana: 0460
Přičinlivosť plni prázdný měsec. Sb. uč.

261742   Přičinlivý Svazek: 2 Strana: 1014
Přičinlivý, pilný, činný, betriebsam, thiitig. D. P-včmu dvojí život. Pk. P. strana (pohyblivá), eine rührige Partei. J. tr, —- P., podnikavý, unternehmend. Proch.

261743   Přičinlivý Svazek: 7 Strana: 0460
Přičinlivý. P-vému dvojí život. Bž. exc.

261744   Přičinlivý Svazek: 8 Strana: 0315
Přičinlivý. P-ví vypovídají se z Úsilova přes TJčín do Blahotic. NZ. III. 228.

261745   Příčinně Svazek: 7 Strana: 0460
Příčinně, causaliter. Mus. 1880. 430., Dk. P. (jako příčina) působiti. Hlv.

261746   Příčinně Svazek: 8 Strana: 0315
Příčinně = s pomocí, se zbrojným lidem. Krok 1892. 434. Cf. Příčinný.

261747   Příčinně Svazek: 9 Strana: 0254
Příčinně = příhodně, vhodně. Ty žíly nám lékaři p. přivodí. Maš, ruk. 44b.

261748   Příčinnosť Svazek: 2 Strana: 1014
Příčinnosť, i, f., spojení, dle kterého jedna vvěc druhé jest příčinou, die Causalität, Ur- sächlichkeit. Marek. Zákon příčinnosti. Marek. Postupovati podlé p-sti. Sš. II. 310.

261749   Příčinnosť Svazek: 7 Strana: 0460
Příčinnosť. Nz., Dk. Příslovečné určení p-sti. Vz Gb. Ml. II. 127.

261750   Příčinnosť Svazek: 7 Strana: 1368
Příčinnosť. Cf. předcház.

261751   Příčinný Svazek: 2 Strana: 1014
Příčinný, mající příčinu, příležitosť (zastr). Byl příčinnějí = příčinnější, více příčiny, přípravy a potřeby ? vojně mající, gerüsteter, mächtiger. Výb. I. 143. — P., ursächlich, causativus, causalis. P. časoslova (vz Časo- slovo), souvislost', spojka, spojení, svazek. Nz. Obdoba a parallelismus vymáhá p-nou hříchu a smrti lidské souvislost' s Adamem. Sš. I. 03. V textu řeckém čte se částice p-ná. Sš. Mt. 87. P. věta. Věty příčinné jsou věty pří- slovečné. Z pravidla v nich bývá indikativ. Uvozují se: 1. spojkou a; věta hlavní bývá obyčejně formy tázací. Kam od tebe půj- deme, pane, a ty slova věčného života máš. Vz A (1. 8. b.). — 2. Spojkou jež, ježto. Bál jsem se tebe, ježto jsi člověk přísný. Vz Ježto. — 3. Spojkou jelikož. Ustanovil jsem nocovati u něho, jelikož mne o to prosil. Vz Jelikož. — 4. Spojkou když. Když jinak nemůž býti, již to musím učiniti. Vz Když. — 5. Spojkou poněvadž. Poněvadž jsi ty pohrdl uměním, pohrdnu i já tebou. Vz Po- něvadž. — 6. Spojkou že (v hlavní větě obyč. proto). Proto lichotí, že tvých peněz chtí. Vz Že. -- Vz více v Brt. S. §. 491.

261752   Příčinný Svazek: 7 Strana: 0460
Příčinný. P. souvislosť, Dk , Osv., Dsch. I. 161 , činitel, Hlv., princip, Psp., vysvě- tlovaní zjevů přírodních. Mus. 1880. 423. Souřadné souvětí p-né. Št. Kn. š. 35.

261753   Příčinný Svazek: 7 Strana: 1368
Příčinný genitiv. Cf. Gb. Ml. 11. 111. P. dativ. Ib. 118. Příslovečná věta p-ná. Ib. 40. P. spojky, lb. 182.

261754   Příčinný. P Svazek: 9 Strana: 0254
Příčinný. P. věty na Císařovsku. Vz Mtc. 1899. 42.

261755   Příčino Svazek: 2 Strana: 1015
Příčino = na příč, in die Quere. Raj.

261756   Příčinosloví Svazek: 7 Strana: 0460
Příčinosloví, n., Aetiologie, f. Nz. P. nemocí. Vz Slov. zdrav. 1. 6.

261757   Příčinosloví Svazek: 10 Strana: 0302
Příčinosloví, n., Aetiologie. Vz Ott. XX. 677.

261758   Příčinoslovně Svazek: 2 Strana: 1014
Příčinoslovně, causal. Zájmena toho užívá p. Sš. I. 31.

261759   Příčinoslovný Svazek: 2 Strana: 1014
Příčinoslovný = příčinný, causal. P. částice. Sš. I. 139.

261760   Příčinoslovný Svazek: 9 Strana: 0254
Příčinoslovný rozdíl. Ott. XV. 444.

261761   Přičiňuchovati čemu Svazek: 2 Strana: 1015
Přičiňuchovati čemu: každému slovu, zu jedem Worte mit der Nase schnüffeln. Na Ostrav. Tč.

261762   Příčipek Svazek: 2 Strana: 1014
Příčipek, pku,m. = příštipek.Div. z ochot.

261763   Přičiskać Svazek: 10 Strana: 0655
Přičiskać = vyslovovati ć, ś, ź jako č, š, ž. Ott. Sl.

261764   Přičísliti Svazek: 7 Strana: 0460
Přičísliti, zuzählen. Kristus nemůže ke tvorům p-slen býti. Sš. II. 199.

261765   Přičísnutý Svazek: 7 Strana: 0460
Přičísnutý, gekämmt. Vlasy hladce p-té. Us. Pdl.

261766   Přičísti Svazek: 2 Strana: 1014
Přičísti, čtu, čti, čta (ouc), četl (čtla, čtlo), čten, ení; přičítati = více čísti, připočítati, zuzählen, zurechnen; připsati, přivlastniti, zuschreiben, zurechnen, zueignen, beilegen, ansinnen, beimessen, imputiren; čtením ošiditi, betrügen. Jg. — abs. Šenkýřky umějí přičítati. Us. — koho kam: mezi své přátely. Br. Ži- dovka jemu dva zlaté lichvy k tomu přičtla. NB. Tč. Cvičení historií k cvičením paměti při- čteno býti může. Kom. P. k svým přátelům. V. P. něco někomu k lehkomyslnosti. Jg. Jeden počet k druhému p. Opt. Zlý úkon sluší tedy tím více k vině přičítati, čím . .. MP. 38. — co komu. Chč. 452., J. tr. Mladí sobě rádi let přičítají a staří ujímají. Mudr. 308. Odpuštění hříchu přičítá se smrti jeho. Sš. I. 57. Přičetl mu několik zlatých. Ros. P. někomu vinu, zásluhu. D., V. P. sobě něco. D. Kdo nevěda zlého se dopustil, sprostnosti na tu chvíli přičti. Kom. To modlám svým přičítali. Br. Něco dobrého, zlého někomu přičítati. V. P. někomu pří- činu něčí smrti. V. činy člověku jen tehdá přičteny býti mohou k zásluze nebo k vině ... MP. 35. — co komu za co. Přičetl to sobě za poctu. Cyr. Přičítati nějaký skutek za zločin. J. tr. P. si pýchu za slušnosť. Chč. 446. — se dle čeho. Podlé toho (pravidla) zlé činy vzdělaného (člověka) k větši vině se přičítati musejí nežli tytéž činy nevzdě- laného. MP. 38.

261767   Přičísti Svazek: 7 Strana: 0460
Přičísti. Přičítati něco na něčí vrub. ZČ.

261768   Přičišeti Svazek: 2 Strana: 1014
Přičišeti, vz Přičichnouti.

261769   Přičítání, n Svazek: 2 Strana: 1014
Přičítání, n., die Zurechnung, Imputation. Sš. I. 51.

261770   Přičitatelnosť Svazek: 2 Strana: 1014
Přičitatelnosť, f., die Zurechnungsfähig- keit. Vz S. N.

261771   Přičitatelný Svazek: 2 Strana: 1014
Přičitatelný, příčetný, zurechnungsfähig. Zlob.

261772   Přičítavosť Svazek: 7 Strana: 0460
Přičítavosť, i, f., die Imputation. Dk. P. 160.

261773   Příčiti Svazek: 2 Strana: 1014
Příčiti, 3. os. pl. -čí, přič, příče (íc), il, en, ení. — čemu = odpírati, entgegen sein, sich stemmen, widerstreiten, widersprechen. Kom. L. 230., Prot. 229. — se komu (kde) = na příč se obraceti, sich quer legen, sich sperren o. stemmen. An genius jazyka ře- ckého takovému skracování se příčí. Sš. L. 1. Příčí se mu to (má k tomu nechuť). Ros. Příčí se mi kosť v hrdle. Us. Avšak veškeren ráz vypravování příběhu toho ta- kovému výkladu buď přirozenému buď polo- vičatému se příčí; Ale tu opět výrok Ště- pánův zdá se p. písmu starého zákona. Sš. Sk. 56., 76. — Alx. 1102. -se s čím. Tento okamžitý pocit nepříčí se (nepotýká se) s tímtohle výrokem Páně. Sš. J. 258. — P., na příč postaviti, durchrichten, schränken. — co: plachty (při honbě). Šp.

261774   Příčiti Svazek: 7 Strana: 0460
Příčiti. Vz Mkl. Etym. 242., Přiečiti (dod.). — se (komu). Stroj se příčí, spreitzt sich. Us. Šmr. 139. Ž. mu sě město přiečí. Alx. Anth. 1. 3. vd. 36. — se čemu čím. Křivá jest myšlénka, která svým obsahem skutečnosti se příčí. Jd. — s inft. Rozumu lidskému se příčí domnívati se, že . . . Mj. 11. — co: ruce. Hdk., pole = na příč vlá- četi. BPr.

261775   Příčitka Svazek: 2 Strana: 1014
Příčitka, y, f., přičítání, sčítání čeho na koho, přimínění (Sš. I. 50.) v theologii — úsudek, jímž někdo za svobodného původce úkonu svého a jeho následků se vyhlašuje a jemu na základě jeho jednání buď zásluha aneb vina se přiříká, die Zurechnung, Impu- tation. MP. 36. P. je dvojí: 1. částečná, vzta- huje-li se úsudek toliko k jednotlivému úkonu; a 2. celková, osnuje-li se úsudek na základě všech činů člověka. Určitá vodivá pravidla p-ky. MP. 36, Také zákon přirozený p-tku stanoví. Sš. I. 64.

261776   Příčka Svazek: 2 Strana: 1014
Příčka, y, f., tenká zeď, jížto se jednotlivé místnosti ve staveních od sebe oddělují. Vz S. N. Die Zwischenmauer. Čsk. P. železná, dřevěná, hořejní; hlava příčky, der Trag- kopf (v mlynářství). Šp. P. na harfě, das Oberholz. Hd. — P., příhon, vz Příčník. Na Ostrav. Tč. -- P. v horn., die Spreitze; der Schachtbolzen. Bc. Vz Příč.

261777   Příčka Svazek: 7 Strana: 0460
Příčka. Mkl. Etym. 242. P. die Mittel- wand, Zwischenwand. P. lodní. Lpř. — P., die Transversale. Jrl. 423., Jd. Geom. II. 17. — P. přední u vozu = příční dřevo na kraji ramen, na němž upevněn hemovník; zadní = drevo na konci ramen, na němž jbou pracny. V Kunv. Msk. P. okenní, Fenstersprosse (zum Fensterflügel). Us. Pdl. — P. = přřč, příčný záhon. Vz Příčník.— P. = časté jm. polí v Čech. i na Mor. Orati na příčce. BPr.

261778   Příčka Svazek: 7 Strana: 1368
Příčka = pořadnice (ordinata). Sedl. — P. = odpor. Bez příčky. 1775. Mus 1893. 252.

261779   Příčka Svazek: 8 Strana: 0315
Příčka, y, f. = příčina. Všade smrti príčka. Phľd. 1894. 195. Smrť si príčku najde. Ib. — P. = příčné dřevo spojující šráky pilky. Brt. D. II. 453.

261780   Příčka Svazek: 10 Strana: 0655
Příčka, y, f. = rozepře. Vz Brt. Sl.

261781   Přičkati Svazek: 7 Strana: 0460
Přičkati = dočkati, vyčkati. Na tom si malo přická (vydělá). Val. Vck. P. na seně (čekati větší ceny). Brt. D.

261782   Příčkem Svazek: 2 Strana: 1014
Příčkem = na příč, vz Příč, Kom. P a na kříž leží. Dl.

261783   Příčkovaný Svazek: 7 Strana: 0460
Příčkovaný. P. zeď. NA. IV. 82.

261784   Příčkový Svazek: 7 Strana: 0460
Příčkový. P. okno. Stat. př. kn. 1877. 107.

261785   Příčky Svazek: 7 Strana: 0460
Příčky, pl., f. = nepřátelství, Feindschaft. Na příčkách s někým býti. Val. Vck. — P., adv. = na příč. Položte to p. přes cestu. Na již. Mor. Šd. Třetí půjde p. Brt. N. p. 164.

261786   Přičlánkovati, přičleniti Svazek: 2 Strana: 1014
Přičlánkovati, přičleniti, il, ěn, ění, angliedern, Dch. — co.

261787   Příčle Svazek: 2 Strana: 1014
Příčle, e,f., der Querschweller an der Eisenbahn. Šm.

261788   Příčle Svazek: 7 Strana: 0460
Příčle, die Sprosse. P. žebříku. Us. NA. III. 62.

261789   Přičleniti Svazek: 7 Strana: 0460
Přičleniti, il, ěn, ění, přičleňovati, an- gliedern. Rk.

261790   Přičleniti ?? ? čemu Svazek: 9 Strana: 0254
Přičleniti ?? ? čemu. List. fil. 1897. 199.

261791   Příčlík Svazek: 9 Strana: 0254
Příčlík, U, m. = náčiní klempířské jež bývá oporou při stloukání přehybů plechu Ott. XIV. 346b. P. u okna. Vz Př. star. II. 3.

261792   Přičmouditi Svazek: 2 Strana: 1015
Přičmouditi, zastr. přičmuditi, il, ěn, ění, zen, ení, přičmuzovati, přičmuďovati = přičaditi, přišmouditi, brandicht machen. — co: pečeni.

261793   Přičmoudlý Svazek: 7 Strana: 0460
Přičmoudlý = přismoudlý. P. kaše, Us., slad. KP. V. 267. — P., přičudlý = při- černalé pleti, ein wenig brunet. P. děvče. U. Kr. Hrad. Kšť.

261794   Přičmouzený Svazek: 2 Strana: 1015
Přičmouzený; -en, a, o, brandicht. Jg. D. Vz Přičmouditi.

261795   Přičmuchati Svazek: 2 Strana: 1015
Přičmuchati, vz Přičichnouti.

261796   Příčna Svazek: 2 Strana: 1015
Příčna, y, f., váha u vozu, die Wage an der Deichsel. Us. Koubl.

261797   Příčna Svazek: 7 Strana: 0460
Příčna, y, f. = příčná kláda, Querbalken, rn. NA. III. 163. Vz Příčnice.

261798   Příčná Svazek: 7 Strana: 0460
Příčná, vz Příčný (dod.).

261799   Příčně Svazek: 2 Strana: 1015
Příčně, na příč, in die Quere. P. od- porný něčemu býti, stracks entgegen. Apol.

261800   Příčně Svazek: 7 Strana: 0460
Příčně pruhovaný, quergestreift. Nz. lk. Vz Přiečně (dod.).

261801   Příční Svazek: 7 Strana: 0460
Příční, vz Příčný.

261802   Příčnica Svazek: 7 Strana: 0460
Příčnica Malá, několik domků u By- střice pod Hostýnem.

261803   Příčnice Svazek: 2 Strana: 1015
Příčnice, e, f., odpornice, die Streiterin. Bern. —P., příční cesta, silnice, die Quer- strasse. Šm. — P., příční trám, hontina, der Querbalken. Šm. — P., příční čára či linie, die Querlinie. Šm.

261804   Příčnice Svazek: 7 Strana: 0460
Příčnice = křižovatka, Kreuzweg, m. Ehr. — P. = příčný záhon; pole u Bolešiu a j. BPr. P., jm. paseky. MzO. 1890. 129.

261805   Příčnice Svazek: 8 Strana: 0572
Příčnice, e, f., Quersäge, f. Prům. mus. V.

261806   Příčník Svazek: 2 Strana: 1015
Příčník, u, m., něco příčního ku př. trám příční, der Wochselbalken, Wechsel. — P. přes pole, příční záhon n. brázda, příhon (k odvádění vody), die Querfurche. Puch., Bauer. —P., der Riegel. Šp. — P., der Querreim. Šm. — P., v horn., příční průkop, der Querschlag. Us. Č. — P., a, m., odporník, der Streiter. Bern.

261807   Příčník Svazek: 7 Strana: 0460
Příčník dráhy, vz Příčle. Nz. P. táhlový, Kreuzkopf, Kolbenstangenkopf, m., Joch, n. Hř. — P. = pole u Vranovic. Pk., Brt. D. 55. Vz Úvrať.

261808   Příčník Svazek: 7 Strana: 1368
Příčník, a, m. = odporník Mus. 1893. 252.

261809   Příčník Svazek: 10 Strana: 0302
Příčník při stavbách. Vz KP. IX. 279.

261810   Příčníkář Svazek: 2 Strana: 1015
Příčníkář, e, m., der Querstreifhobel. Šp., Skv.

261811   Příčníky Svazek: 9 Strana: 0254
Příčníky, pl., m, trať ve V. Pavlovicích. Seb 190.

261812   Příčnočárý Svazek: 8 Strana: 0572
Příčnočárý blýskáček (brouk). Vz Klim. 340.

261813   Příčnokoutný Svazek: 2 Strana: 1015
Příčnokoutný, diagonal. P. čára. L.

261814   Příčnoměr Svazek: 2 Strana: 1015
Příčnoměr, u, m., průměr, der Durch- messer. L.

261815   Příčnopásý Svazek: 8 Strana: 0315
Příčnopásý. P. bařinník, brouk. Vz Klim. 104.

261816   Příčnopruhý Svazek: 9 Strana: 0254
Příčnopruhý. Vz Mšicojed.

261817   Příčnosečný Svazek: 2 Strana: 1015
Příčnosečný list, quergezänkelt. L.

261818   Příčnoskvrnný Svazek: 8 Strana: 0572
Příčnoskvrnný mrvomil (brouk). Vz Klim. 181.

261819   Příčnosť Svazek: 2 Strana: 1015
Příčnosť, i, f., na Slov. přečnosť, příč, příční postavení, der Querstand, die Quer- heit. — P., pochybnosť, die Zweifelhaftigkeit. Na Slov. — P., náklonnosť ku pření se, při- vosť, die Streitsucht. Na Slov. Bern.

261820   Příčnosť Svazek: 7 Strana: 0460
Příčnosť, contrarietas. MH. 11., Psp., Hlv. 20., V.V. 76., Sš. I. 86.

261821   Příčnosť Svazek: 9 Strana: 0254
Příčnosť, Querstand, hud. Vz Mus. 1850. II. 16. Př.

261822   Příčnosť, i, f. P Svazek: 10 Strana: 0302
Příčnosť, i, f. P. v hudbě (uepřijemný účinek). Vz Ott. XX. 677.

261823   Příčnoštítník Svazek: 7 Strana: 0460
Příčnoštítník, a, m., plagiodera, brouk. Kk. Br. 382.

261824   Příčnoštítník Svazek: 9 Strana: 0254
Příčnoštítník, a, m., brouk. Vz Klim. 691.

261825   Příčnoústý Svazek: 2 Strana: 1015
Příčnoústý. P. ryby, plagiostomi, Quer- mäuler. Vz S. N.

261826   Příčnožeberní Svazek: 7 Strana: 0460
Příčnožeberní, transversocostalis.

261827   Příčný Svazek: 7 Strana: 0460
Příčný. Vz Mkl. Etym. 242. P. dráha, Transversalbahn, Dch., svah silnice, práh, svlak, NA., dno, trouba, kotouč, Šp., po- loha dítěte v životě matčině, Nz. lk., síla, Šln., pohyb, Stč., bidlo, žerď, Lpř., spona. Us. Pdl. — P. v log. P. pojmy. Jd. 11. — P. Příčná, Na Příčné = pole u Bezděkova, u Libětic a j. Příční, les u Ruprechtic. Pod Příčním, pole tamtéž. BPr.

261828   Příčný. P Svazek: 10 Strana: 0655
Příčný. P. stodola = obyčejná. Vz Brt. Sl. 400.

261829   Příčný, příční Svazek: 2 Strana: 1015
Příčný, příční = popříčný, na příč, quer. P.zeď, věc (žíla, v hornictví), V., Čára, cesta, blána, Kom., dřevo, Har., trám, mázdra, Sych., stěna, ulice, kus, sluj, D., přehrádka, Rostl., osa, žerov, pás (vazba, svaz, das Querband), dvanácterec, format, čára (pří- čnice) , průrys, čtverec; rys, řez, průřez, chvění, údolí, lopata (Bodenschaufel), Nz., rána, postavení, závora (Querriegel), Dch., chodník, Tč., opona, das Zwerchfell, Kom., břidličnatosf, transversale Schieferung. Krč. 188. P. větev, přepažení, stromořadí, svaz (v anatomii, das Querband, ligamentum trans- versum), těžení, Querbau, m., násadec, Quer- fortsatz, m., processus transversi, otázka, hlava, žíla p. obličejní, Quergesichtsblutader, f., vena transversa faciei, tepna p. obličejní, Quergesichtsschlagader, f., arteria tr. f., ka- mení, nábřeží, sval, Quermuskel, m., mus- culus transversus, šev (Quernaht, f., varix), závora n. závlačka, Querriegel, m., podnožka, vrták, Querbohrer, m. (u bednářů), stehno, průkop (v horn.), řez, špuntovní stěna (ve vodním stavit.), Querspundwand, f., tabule, cvikol. Šm. P. dobývání rud. Vz Hř. 66., Do- bývání (v dodatcích). P. záchvěj v tělocv., vz Záchvěj. — P. v logice = protipostavený, entgegengesetzt. — čemu. Cesta příčná pravdě. Sš. O. 180. Přece výklad ten p-čen jest slovům řeckým. Sš. L. 203. Mýlíme se pokládajíce věci příčné za shodné. Marek. — P., na Slov. přečný = zporný, pochybný, streitig, zweifelhaft. P. otázka. Bern. — P., kdo se rád pře, streitsüchtig. Slov. P. hlava, ein Quergeist, Streiter. Bern.

261830   Příčov Svazek: 2 Strana: 1015
Příčov, a, m., ves u Sedlčan. PL., Tk. III. 130.

261831   Přičtení, n Svazek: 2 Strana: 1015
Přičtení, n., vz Přičítání.

261832   Přičtu Svazek: 2 Strana: 1015
Přičtu, vz Přičísti.

261833   Příčtyrkvětý Svazek: 2 Strana: 1015
Příčtyrkvětý, subquadriflorus. P. klasy. Rostl.

261834   Přičudlý Svazek: 7 Strana: 0460
Přičudlý, vz Přičmudlý.

261835   Přičuchati Svazek: 2 Strana: 1015
Přičuchati, vz Přičichnouti.

261836   Přičuchlý Svazek: 2 Strana: 1015
Přičuchlý = přismoudlý, brenzlich. Šm.

261837   Přičuchnouti ? čemu Svazek: 9 Strana: 0254
Přičuchnouti ? čemu. Kdo k tomu při- Čuch, ten toho už nenechá (přivykl). Hoř. 93.

261838   Přičurly Svazek: 7 Strana: 0460
Přičurly = nákyslý. Mor. Kurz.

261839   Přičuvati Svazek: 7 Strana: 0460
Přičuvati = domluvy poslouchati, Vor- würfe anhören. Val. Vck.

261840   Přiď Svazek: 2 Strana: 1015
Přiď, m. přijď, vz Přijíti.

261841   Příď Svazek: 7 Strana: 0460
Příď, i, f., der Vordertheil, prora. P. saní, Čch., lodi. Vrch. Vz Krh, Přída. — P. = celá přední část trupu. Stff. Enc. p. I. 270.

261842   Příď Svazek: 9 Strana: 0254
Příď= napřed. Zůstávají p. Jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 18.

261843   Příď Svazek: 10 Strana: 0302
Příď = příze (od předu), dříve, superl. nejpříď. Tam je nejpříď hruška a nejzáď stodola. Dšk. Km. 48.

261844   Příď, příději, přízeji, příz Svazek: 2 Strana: 1015
Příď, příději, přízeji, příz = více na před, mehr vor. Č., D. Ten zámek leží sem příději. D.

261845   Přída Svazek: 2 Strana: 1015
Přída, y, f., přední, der Erste, der Vor- hand hat. Tys p. (ve hře, Vorhand). Kdo je přídou? Us. — P., přední část lodi, předek, čelo, hlavina, das Vorschiff, der Schiffsvor- dertheil. P. kužele (op. záda), der Vorder- theil des Spinnrockens. Jg.

261846   Přidaj Svazek: 2 Strana: 1015
Přidaj, e, m. = příhoda, das Begebniss. Klš.

261847   Přidájeti Svazek: 2 Strana: 1015
Přidájeti, vz Přidojiti.

261848   Přidajka Svazek: 7 Strana: 0460
Přidajka (!), y, f. = přídavné jméno. Kmp. Gr. 121.

261849   Přídajný Svazek: 2 Strana: 1015
Přídajný, vz Přidatný. L. — P., příruční, příhodný, handlich, passend, tauglich, ge- schickt. U Opav. Klš.

261850   Přidale Svazek: 7 Strana: 0460
Přidale = obratně. Slov. Pochlebník bývá jen vtedy opovržen, jestli úlohu upří- mného obdivovatele nehrá dosti p. Zbr. Múdr. II. 296. Obcuje p. vo svete. Zbr. Hry 124.

261851   Přidalosť Svazek: 2 Strana: 1015
Přidalosť, i, f., přídatek, přípojek, das Beiwerk. Šm.

261852   Přidánek Svazek: 2 Strana: 1015
Přidánek, nku, m., přídavek, die Zugabe. P. na kolíbku. Er. P. 314.

261853   Přidání Svazek: 2 Strana: 1015
Přidání, n., das Zugeben. Us. Ještě pak pro p. důrazu praví. Sš. Sk. 62.

261854   Přidání Svazek: 7 Strana: 0460
Přidání. Dskami zemskými větčími při věně rozličná se p. a milosti ženám od mužóv jich dějí. Vš. 218. (464.).

261855   Přidanky Svazek: 7 Strana: 0460
Přidanky, pl., m. = pole u Nosislavě na Mor. BPr.

261856   Přidánky Svazek: 9 Strana: 0254
Přidánky, trať v Bořeticích. Pck. Hol. 70., 202., Šeb. 188.

261857   Přidaný Svazek: 2 Strana: 1015
Přidaný; -án, a, o, zugegeben. P. vůz, der Beiwagen, J. tr., list, věc, das Beiwerk, Dch., ochránce. Kom.

261858   Přídany Svazek: 7 Strana: 0460
Přídany = schůzka u mladoženicha tý- den po svatbě s hostinou spojená. Koll. Zp. II. 509. Cf. Popravky.

261859   Přidaný Svazek: 9 Strana: 0254
Přidaný. P-ní = ti, jež dle starých hor- ních práv volil do rady sám cech erckauféřů na rozdíl od přísežných jmenovaných nej- vyšším mincmistrem. Br. St. 25.

261860   Přiďapaný Svazek: 7 Strana: 0460
Přiďapaný; -án, a, o = při skutku po- stižený. Slov. Phľd. VII. 3.

261861   Přídar Svazek: 2 Strana: 1015
Přídar, u, m. = přídavek. Dch.

261862   Přidařiti se Svazek: 7 Strana: 0460
Přidařiti se = přihoditi se, sich ereignen. Mor. Wrch.

261863   Přídašek Svazek: 7 Strana: 0461
Přídašek, vz Záštit. Také — přístřešek nad vchodem do chalupy. Laš. Tč.

261864   Přídatečný Svazek: 2 Strana: 1015
Přídatečný, následný, nezákladný. Je- stotní znakové jsou buď základní n. ná- slední n. p-ční. Mark. L.

261865   Přídatek Svazek: 2 Strana: 1015
Přídatek, tku, m., přídavek, die Zugabe. — P., das Attribut, vz Přívlastek. Přidati, dám, 3. os. pl. dají (dadi, zastr.), přidej, daje (dada, ouc, zastr.), dal án, ání; přidávati, zugeben, hinzugeben, hinzufügen, hinzuthun, zulegen, zutheilen, anhängen. -— abs. Přidávej (barvu přiznávej, ve hře; 2) oka u punčochy). Us. — co čemu, komu: Přidal mu 2 tolary. D., Ros. Napřed mi dal dvě měřice žita, pak mi ještě peníze přidal (ty, které mi právě dal). Brt. P. pečitému omáčku. Kom. — čeho (neurčitou měrou). Přidal mi peněz, jablek, ale: dva zlaté. Při- dej, Bože, trpělivosti. Sš. P. 293. P. řeči něčí slov. Chč. 608. Osobě své přidal jsem pečlivosti a přispořil práce. Troj. 334. Bo- lesť moci přidává. Alx. 1123. P. někomu útěchy. Kat. 180. Bůh přidával jim darů svých. Bl. 92. Přidala neúroda drahosti. Jel. P. oleje. Byl. Nemoc krásy nepřidá. Prov. P. času, červené barvy (zahanbiti). V. Ta přidala barvy (začervenala se). Us. Msk. — Pozn. U genitivu dělivého musí čásť s cel- kem stejnorodá býti čili náležeti k témuž rodu věcí jako celek, a neurčita. Brt. — co, čeho nač. P. jedno na 10 jablek, Jg., vody na kolo. Vys. Přidaj, Hospodine, dnuov králových na dni jeho. Výb. I. 505. — — co, se čeho k čemu. 45 k 60 = 105. Us. Vůli svou k čemu p. Troj. P. dělníka k dělníkům. Vys. Bláta k louži přidává (zlo zvětšuje). Prov. P. oheň k slámě Us. K něčí straně se p. Dch. Očividně se ne- mění smysl, k té-li čili k oné-li se vazbě při- dáme. Sš. J. 23. Přidal jsem se k trhu jejich = přišel jsem, bin dazu gekommen. NB. Tč. Vz konec článku.— co, čeho komu. P. ubitému ran, Br., někomu slávy, Br., času, V., sobě noci, Zlob., srdce, mysli, V., mlýnu vody, Vys., někomu starosti, Šm. — J. tr. — co o čem. Přidává tu o poselství svém. Sš. J. 89. Přidává tuto Petr, čeho tam není, o ovlaze a ochladu; O času, kdy se to stalo, nic nepřidává sv. Lukáš. Sš. Sk. 37., 35. (Hý.). — co komu čím. Kdo pak z vás pečováním může přidati vzrostu svému loket jeden? Sš. L. 124. Ale takovýmto počínáním přidali fariseové srdnatosti člověku prozřel- covi. Sš. J. 165. — co v čem (kdy) : v koupi, V., ve hře. Šm. K soudu některé osoby v počtu dostatečném p. J. tr. — komu čeho kam: do vína vody, Har., oleje do lampy, Us., mlýnu do kamene (více obilí do kamene pouštěti). Vys. Kalmus mezi léky p. Byl. — koho komu za co: za soudce, Háj., za strážného. Vrat. 63. — komu na čem: na mzdě; tato vazba' nemá žádného dokladu, lépe: p. mzdy, nadlepšiti, přilepšiti mzdy. Jv. — co odkud proč. Že Lukáš z vlastního k docílení většino důrazu příběh ten skutečný ač později stalý přidal. Sš. Sk. 64. — se. Přidá se to = přihodí se to, es ereignet sich. Slov. Co se tam při- dalo (= přihodilo)? Na Ostrav. Tč. To se často (mi) přidává. Us.

261866   Přidati Svazek: 7 Strana: 0461
Přidati. — čemu. P. dobytku (píce). Us. Fč., Brnt. Den sobě p. Šml. A to vše vám bude přidáno. Št. Kn š. 29. Třetie bývá rúhání, když to, což na samého Boha slušie, přidávají (přisuzují) pouhému stvo- ření. Hus II. 377. — čeho. Nenie kdo čáky přidada. Alx. V. v. 480. — co, čeho komu k čemu. K důtkám p. i pohrůžky. V. Co platu k tomu přidá. Výb. II. 15. Přidajtež mi k tomu své škorně. Ib. 32. K něčímu náhledu se p. Osv. Museľas hned také své k tomu p.? Sá. Přidal si krásě méj moci. Ž. wit. 29. 8. — čím. Nepřátelům svým nemálo strachu přidal mocí svou. V. — jak. P. někomu někoho po bok. J. Lpř.— čeho pro koho. Pro ny přidá dědiny. Výb. II. 15. — do čeho: do kroku = zrychliti krok. Us. Rgl. — se = přihoditi se. Přidal sem sě, ano sě hádají Jan s Vencušem. NB. Tč. 219. Vzali rozpraviať o tym a o tym, až se stařičkovi zpomělo, co se jim na cestě přidalo. VSlz. I. 37. P-lo by se mi. Slov. Rr. Sb.

261867   Přidati komu Svazek: 8 Strana: 0315
Přidati komu. Jednomu přidali, až měł dosť (až ho zabili. Praví se, když dítě pořád mrančí, aby mu matka přidala jídla). Mor. V. 516.

261868   Přídatkový Svazek: 2 Strana: 1016
Přídatkový, přívlastkový, Attribut-. Vz Věta přívlastková.

261869   Přídatkový Svazek: 9 Strana: 0254
Přídatkový díl Dějin českých. Pal. Děj. V. 2. X.

261870   Přídatnice Svazek: 7 Strana: 0461
Přídatnice, e, f. = adjectivum nomen. Slov. Let. Mt. sl. IV. 2. 22.

261871   Přidatný Svazek: 2 Strana: 1016
Přidatný=přísadný, hinzufügbar, hinzu- gethan, hinzugefügt, Hinzugesetzt. P. kolečko, Techn, plocha, Presl, nervy (vycházející z míchové částky mozkovice). Ssav.

261872   Přídatný Svazek: 7 Strana: 0461
Přídatný, accessorius. P. vaz, ligamentum a-um. Exc.

261873   Přídatný Svazek: 10 Strana: 0302
Přídatný, vz Křeč.

261874   Přidav Svazek: 2 Strana: 1016
Přidav, u, m., přidávení, das Beidrücken z. B. des Siegels. Kázal jsem tento list tisku svého p-vem utvrditi. Er. Reg. 145. Cf. Při- dáviti.

261875   Přidavač Svazek: 2 Strana: 1016
Přidavač, e, m., zednický, der Zugeber. V hutnictví p. — kdo rudu do kychty sype, der Auftrager, Auflaufer. Šp.

261876   Přidavač Svazek: 10 Strana: 0302
Přidavač, e, f. = stroj přidávací. Samo- činný p. obilí. Nár. list. 1905. 131. 21.

261877   Přidavačka Svazek: 8 Strana: 0315
Přidavačka, y, f. P. u stavby. Nár. list. 1891. č. 322. odp.

261878   Přidávanec Svazek: 7 Strana: 0461
Přidávanec (!), nce, m. = adjectivum. Utvořil Rosa. Vz Přidávanlivý.

261879   Přidávání Svazek: 7 Strana: 0461
Přidávání = dělání dvou ok z jednoho (při pletení).

261880   Přidávanlivý. P Svazek: 7 Strana: 0461
Přidávanlivý. P. jméno (!) = adjectivum. Utvořil Rosa. Vz Přídávanec.

261881   Přidavatel Svazek: 2 Strana: 1016
Přidavatel, e, m., der Zugeber. Jg.

261882   Přidavatelka, y, přidavatelkyně Svazek: 2 Strana: 1016
Přidavatelka, y, přidavatelkyně, ě, f., die Zugeberin. Jg.

261883   Přidávati Svazek: 2 Strana: 1016
Přidávati, vz Přidati.

261884   Přídavek Svazek: 2 Strana: 1016
Přídavek, vku, m. = přidánek. P., strs. ?r?d?v???, koř. dé, příp. -?k?. Mkl. B. 255. Die Zugabe, Zuthat, Zubusse, der Zusatz; die Zulage. P., přívěšek, přímětek, přídarek. P. na maso, der Fleischbeitrag, na jízdní výstroj, zur Anschaffung des Reitzeuges, na peníz, die Medaillenzulage, osobní, die Per- sonalzulage, pro stáří, die Alterszulage. Čsk. P. každých 5 let, die Quinquennalzulage (kvin- kvennalka). Dch. P. stálý, stavební, p. stavi- telským úředníkům. J. tr. P. v koupi (pří- važek); p. nad váhu, nad věno (dání man- želské); ku knize, (der Anhang). V. P. závaží, aby rovná byla váha. V. Chce míti p. (při- dáno). P-vkem nám čtvrtku plátna přiměřila. D. P-vkem něco dostati, někomu dáti. Sych.

261885   Přídavek Svazek: 7 Strana: 0461
Přídavek služební, funkční, Functions-. Us. P. na obroku, na chlebě, Fourage-, Brot- zubusse. Čsk. P. věna. Zř. F. I. H. IX.

261886   Přídavek Svazek: 7 Strana: 1368
Přídavek zbytečně m. : mantissa. Sold. 21.

261887   Přídavek Svazek: 10 Strana: 0302
Přídavek, vku, m. = a) attribut, b) suf- fix. Klc. 74., 77.

261888   Přidáviti Svazek: 2 Strana: 1016
Přidáviti (zastr.), il, en, ení; pndavovati = přitlačiti, přitisknouti, zu-, bei-, auf- drücken. Výb. I. 1060, 2. — co: pečeť. V. - co k čemu (čím): Pečeť k listu p. Ros. Tělo železnými vidlami k lése přidavujíc pekli. Leg.

261889   Přidáviti Svazek: 7 Strana: 1368
Přidáviti pečeť k poručenství Půh. V. 238.

261890   Přidáviti Svazek: 8 Strana: 0315
Přidáviti. Já svůj sekret k tomu p-vím = přitlačím. Arch. XI. 157.

261891   Přidaviti co Svazek: 7 Strana: 0461
Přidaviti co. Pečeť jsem dal p. Arch. VII 217. — co čemu proč. Tomu pro lepšie svědomie pečetku svú kázal jsem p.; Tomu na svědomie a k prosbě nadepsa- ných osob pečeť k tomuto listu p-li jsme. NB. Tč. 272., 288. — Za Leg. polož: , Pass. mus. 432.

261892   Přídavka Svazek: 2 Strana: 1016
Přídavka, y, f., dar, který posýlají na svatbu pozvaní hosté napřed ku svatební hostině. Na Želivsku. Sř.

261893   Přídavkovati Svazek: 2 Strana: 1016
Přídavkovati, přídavky připojovati, Zu- sätze machen. Mus.

261894   Přídavky Svazek: 9 Strana: 0254
Přídavky, trať v Opav. Čes. 1. VIII. 358.

261895   Přídavně Svazek: 7 Strana: 0461
Přídavně, anhangmässig. Bern.

261896   1. Přídavný Svazek: 2 Strana: 1016
1. Přídavný. P. jméno, adjectivum, das Beiwort. Př. jméno znamená jakosť n. vztah, který se ne o sobě myslí, nébrž jako na věcech samostatných ulnulý ku př.: zelený, dobrý. Zk. v S. N. I. 34. P. jména dělíme dle vý- znamu, tvaru a původu. 1. Dle významu jsou jména p-ná a) jakostná, označujeme-li jimi vlastnosti osob n. věcí, které jim pří- slušejí dle jejich přirozenosti, povahy, pů- sobení, podoby, chuti, barvy atd., jako: horký, teplý, studený, dobrý, zlý, rychlý, sladký, černý, klasovitý a p. Tvoříme pak je od kmenů slovesných n. od kmenů pod- statných jmen odtažitých. — b) Přisvojovací, jimiž vytýkáme, čí co jest n. od koho co po- chází. Vz Otcův, Přisvojovací. — c) Vztažná (dle jiných také odejmenná n. poměrná), jimiž vytýkáme poměry místa, času, původu aneb vypovidáme, nač co jest: lesní, zadní, jarní, dnešní, dubový, hadí, liščí, koňský, božský, vaječný, měsíčný; šicí, psací atd. Tvoříme je od jmen srostitých n. od infini- tivů. — 2. Dle tvaru jsou přídavná jména a) neurčitá, vz doleji; — b) určitá, vyzvu- kují-li ve všech rodech sing. ve dlouhou samohlásku a) -ý, -á, -é (trojího zakon- čení), ß) í (jednoho zakončení). Vz doleji. — 3. Dle původu: a) domácí a cizí: hodný, milý; falešný; b) prvotná a odvozená: suchý, mdlý; lidský, božský; c) jednoduchá a slo- žená: dobrý, zlý; lhostejný, jarobujný, kra- lupsko-turnovská (dráha) atd Vz doleji. Bž. 123. —125. — Přídavné jméno určitě zakon- čené v -ý, -á, -é, a -í ve slovanštině nic ji- ného není nežli neurčité jméno přídavné se zájmenem ji, ja, je v jedno srostlé. Přídavná pak jména mající složené skloňování tímto člen nahrazují a proto určitými slovou (tedy nikoli proto, že v určité koncovky -ý, -á, é n. -í se končí, nvbrž že zájmeny jsou určena). Mkl. Cf. Ht. Ml. 210.: Určitými slovou a dlouhými koncovkami vynikají proto, že povstala spojením a stažením dvou živlů, z neurčitého přídavného jména a z uka- zovacího zájmena ji, ja, je, které zde určitý člen jiných jazyků zastupuje. Cf. Mtc. 1870. 40. V prvotní době obě částky samostatně se skloňovaly. Úplný genetický vzorek tako- vého skloňování sestavil P. Šafařík. V tomto vzorku první místo drží jméno přídavné ne- určité, skloňované jako podstatné téhož za- končení; druhé zájmeno ji, ja, je v tom způsobu, jak o sobě se skloňuje, třetí pak určité přídavné stažením obou povstalé. Vz Mus. 1847. str. 138. Strany nynějšího skloňování jeho vz Nový s dodatky. K těm připojujeme tyto : 1. Jména přídavná, pak všecka jména rázu přídav- ných připouštějí trojí rod a to tak, že mají buď pro každý rod tvary zvláštní (jsou za- končení trojího) aneb mají pro všecky tři rody jeden tvar společný (jsou jednoho za- končení.). Bž. 64. — 2. Přídavné jméno ukon- čené v -ý, -á, -é skloňuje se u Čechů v pru- ském Slezsku téměř jako v jazyku spisov- ném: nový, neut. nové, genit. nového, dat. novému, lok. a instr. novým. Rod žen. nová, gt. a dat. nové, akk. novú, instr. novú n. novúm. Pl. noví, vysocí, hezcí (nové, neutr. nová), gt. a lok. nových, dat. novým, instr. novýma. Dnešní skloňuje sa tam taktéž dle Nový: dnešní, dnešňá, dnešňé, gt. dnešného atd. Otcův, ova, ovo, tam též dle Nový: otcového atd. Šb. — 3. V již. Čech. končí se dativ a lok. sg. fem. na -ej, nikoliv gt. jako v severních Čech.: proti velkej vodě, na zelenej louce, ale; z velký vody. Kts. -- 4. Adj. v -ý, -á, -é ukončená skloňují se na západní Moravě takto : malé (člověk), malý (hříbě), malyho, malymu, lok. malym, instr. malém; pl. maly, maléch, malém, maly, ma- léch, maléma; fem. v gt, dat. a lok. malej. Šb. — 5. V obec. mluvě a příjmenech ad- jektivních v dat. pl. -ejm m.: -ým: pudu k Tichejm. Sm. — Určitá adjektiva v -í ukon- čená skloňují se dle Dnešní vz toto ? před- cházející. — Pozn. Ve jm. přídavných od infinitivu odvozených, kterýmiž označujeme, k čemu, nač co jest, krátívá se dlouhá kme- nová samohláska: psáti — psací, hnáti — hnací, vykládati —. vykladací. Bž. 23. Vz -eí. — Pozn. 2. Strany adjektiv přisvojo-
vacích v -ův, -ova, -ovo, -in, -ina, -ino, vz
Otcův. — Přídavná jména neurčitá jsou
kromě přisvojovacích (vz Otcův) ta, která
v mužském rodě v souhlásku, v ženském v -a,
v středním v -o n. přehlasované e se končí
a jako substantiva téhož zakončení se sklo-
ňují: vesel, a, o, zdráv, nemocen, bos, bo-
hat, znám, tup, těžek, mrtev, pln, a, o; strč.
čłověč, člověča, člověče, páň. — Pozn. 1.
Sem náležejí též číselná jména rodová: čtver,
a, o, pater, a, o atd. a pak řadová v jistých
způsobech mluvení: čtvrt, a, o, pát, a, o. Zk,
Vz Půl. — Pozn. 2. Neurčité zakončení mají
nejvíce ta, která s určitým zakončením se
končí v: -ivý, -vý, -ný, -mý; spravedlivý —
spravedliv, zdravý -- zdráv, mocný — mocen,
známý — znám. T. — Přídavná jména ne-
určitá řídila se za starodávna skloněním
jmenným dle příslušného rodu a zakončení
t. j. vesel dle Páv, vesela dle Ryba, veselo
dle Slovo ; páň, páňa, páně dle Muž, Zemia,
Poľe. (Bž. 125.). Nyní skloňujeme je tak,
jak doleji vyloženo. Vz také Skloňování,
Mtc. 1879. 143. Přídavná neurčitá vládla
úplně v době nejstarší jazykem českým.
Teprv během času počínala přídavným ur-
čitým ustupovati. V strč. užíváno i neurči-
tých jmen přídavných přívlastkem, jako:
v sněmy slavny, tuča šira neba, na Otavě
křivě, roda stara, LS., z črna lesa, varito
zvučno, k modru vrchu, po koženě ščítě. Rkk. (Bž. 124.). Vz Bílý (ku konci). Strany skloňování přisvojovacích jmen přídavných vz Otcův, -ův, -in; ostatní neurčitá zachovala se z pravidla jen v nom. sing. a pl., když pří- sudkem jsou a neznačí-li žádné bytné n. tr- valé vlastnosti osob n. věci, pak v závislém akkusativu obou čísel a v dat. sg. Jednotný počet. R o d mužský, ženský, střední. N. vesel vesela veselo D. veselu veselu veselu A. vesela. veselu veselo. Množný počet R o d mužský, ženský, střední. N. veseli (neživ. -y) vesely vesela A. vesely vesely vesela. Vozn. 1, U životných muž. rodu jest akkus. sg. roven genitivu, n neživotných nominativu; v nom. pl. přibírají životná -i, neživotná -y. Strany užívání jich vz doleji. — Zdrobnělá adjektiva tvoří se: 1. od kmenových slov, kde -ý, -á, -é bezprostředně se připojuje: bílý, běličký, bělinký, bělou- čký, bělounký; bledý, bleďoučký; žlutý, žluťounký. — Pozn. 2. d a t mění se před -oučký a -ounký v ď a ť; po h a ch stává jen -oučký n. ounký. — 2. U adjektiv na -ký odhozuje se -ký a klade se nejvíce -ouičký a -ounký a d, t měkčí se v ď a ť; hlad-ký, hlaďoučký, krát-ký, kraťoučký, kraťounký, kratičký. — 3. Dobrý má: dobroučký, do- brounký, řidčeji: dobřičký, dobřinky. T. Vz tyto přípony jmen zdrobnělých. — Pří- davná jména složená 1. s předložkami; bez- duchý, beznohý, bezhlavý, násilný, přímodrý, vz Bez, Na-, Při-; 2) ze dvou přídavných jmen: vysokorostlý, šedošerý; 3. z jména podstatného a přídavného: stříbropěný, ma- sožravý. Jir. — Pozn. Šp.: železnice kralup- turnovská n.: ž. Kralup-Turnov, brno-vídeň- ská ap. m.: ž. kralupsko-turnovská, brněn- sko-vídeňská. Brs. 147. — Některá příd. jména mají význam činný i trpný. Člověk sytý (nasycený), jídlo syté (= které sytí). Člověk náhlý (= který náhlí), věc, potřeba náhlá (při které náhliti jest). Tak: pilná po- třeba, snažná prosba, štědrá rosa (= hojná), hrdé roucho. Brt. S. §. 346. — Užívá se pak adjektiv neurčitých a) v poměru přívlastkovém toliko, 1. při přídavných přisvojovacích na: -ův, -ova, -ovo, -in, -ina, ?ino: služebník Abrahamův jsem já. Br. Toho roku Tetka, sestra Libušina, umřela. Háj Libuša byla nejmladší dcera Krokova. Háj. — 2. Při jménech číselných, když s půl spojena jsou. Přes půl čtvrta měsíce, k půl šestu měsíci, po půl čtvrtu dni. Prodejte mi půl čtvrty kopy. Svěd. Vz Půl. — 3. Přídavná jména jakostná sbíhají se v této formě toliko v některých způsobech mluvení a u básníků. Na bíle dni jest. Byli jsme z ticha, po tichu — tiše. Z čista jasna uho- dilo. Us. Hvězdy v bíle dni spatřili. V, Hu- sička letěla s vysoka. Er. Za nova, z do- spěla. Kat. Z úplna a docela zaplacena. Svěd. Z čista dobra, za živa, z nova. Us. Z světla modrý. Byl. Zde klademe jm. příd. neurčitá adverbialně, kde jiné řeči buď žádného buď neurčitého členu užívají. Mkl. S. 147., 145. Vz Bílý. — b) V poměru přísudkovém: 1. v nominativě, obyč., označujeme-li nahodilou, pomíjející (činnosť n.) vlastnosť podmětu. Mkl. S. 143. Lid jest vesel; lidé jsou veseli. Víno té země jest čtvero. Pacholata šla tam ráda. A muž křiv ostati musil. Mudr. Zdráv jest. Když tvój bóh smrtedlen jest; Bóh jest mocen všeho; Jakž jsem silna. Kat. 497., 1329 , 1772., 2688. Jsou divni skutci boží. Št. To není tak krásno. Št. Lid byl vesel. Br. Chodi nah. Br. Toho jsem dobře svědom. Svěd. Komu drah životek. Slep se narodil. Abych byl běden. Št. — 2. V akkusativě závislém po slovesech činění, cítění, pozorování, mluvení a p. Nalezl bratra ještě živa; nalezl bratry ještě živy, sestru živu; nalezl pacho- lata ještě živa; odvedli jej svázána. Císaře sobě poslušna učinil. Pass. Řeč tvá známa tě činí. Br. Známu Činíš mi cestu života. Mudr. Jako ny živy vidíš při sobě. Kat. 60. Vida se slepa i hlucha. Pass. Znáš mě ke všemu hotovu. Kat. 3242. Ty soudný den na světě živy zastoupí. St, Ruku ostavil nahu. Št. Utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte. Br. Ale také: On činí nohy mé křepké. Br. Řeč známé činí srdce člověka. V. Víno panny učiní mluvné. Br. A nalezli jsou tělo celé. Háj. Nalezše ho živého. Flav. Proč jste živé zachovali pacholky? Br. (Mkl. S. 142). — 3. V genitivě závislém ve větách záporných. Nezastoupil matky již živy, pa- cholete živa, bratrů živých. Zk. — 4. Ne- určitá jména přídavná v dativu označují přísudek u infinitivu slovesa býti a jiných sloves podobného významu. Mkl. Jest peně- žito býti rozumnu v právích. Št. Tobě věk veselu býti překáží. Mudr. Veliká jest křivda vezmouc od Boha jeho dary a nebyti jich vděčnu. Št. Kázal všem k boji býti hotovu. Troj. Nelze nám býti veselu. Pánóm raziu múdru býti. Dal. 174. Mravně živu býti. V. (Vz Mravně v Jg.). — Vz Infinitiv (I. 577. b.) a hlavně Lze, Příčestí. — Jmen přídavných určitých užíváme a) z pra- vidla v poměru přívlastkovém, výjimky vz v předcházejícím odstavci. — b) V po- měru přísudkovém bývá, jak jsme pra- vili, jm. příd. neurčité, ale užíváme často i adjektiva určitého přísudkem a) obzvl. chceme-li jím označiti stálou, trvalou, bytnou a nikoli pomíjející, nahodilou vlastnosť podmětu. Matka jest zdravá (stále), zdráva (právě nyní). Tento nápoj je zdravý. Tento žák jest pilný (stále, trvale), pilen (nyní). Jest hodný (stálá vlastnosť). Jest této odměny hoden. Můj bratr jest nemocný (pořád), nemocen (právě nyní). Ovoce sladké jest; Vzezření přísné jest. Kom. Lidské souzení mylné jest. Mudr. Jsem já chudý a potřebný. Svěd. Život jest krátký. Kom. Štěstí jest nestálé. Mudr. Hvězdy jasné jsou. Br. Slepí-li jest či vidomý ? Kat. 290. Při- kázanie božie jsú lehká; Jho mé sladké jest a břímě mé lehké. Hus. I.52. Havran na umrlé lakomý jest. Pass. Časy jsou pěkné. Lom. Vz více příkladů v Zk. S. str. 16. a násl. Chč., St., Hus. a jiní užívají ve výroku pří- davných jmen i určitých i neurčitých. Nohy jsou čisté; Kterak jest milý pán Buoh; Svět tomu se zdá sladek. Chč. 3. a, 18. a, 52. a. Těžké jest po ledu plzkém běhati. Chč. Vz program obec. real. gymn. malostranského v Praze z r. 1877. str. 14. Se svatým svat budeš a s převráceným převrácený budeš. Dobré jest vždy slyšeti slovo boží. A bu- deš-li muž opilý a nevěrný; Jakož ta krmě bývá mrzká; Nemúdré jest ve mlýně hústi. Št, N. 21., 4., 13., 41., 79. Vůle jeho jest nezřejmá ; Bůh věrný jest. Št. V obec. mluvě užíváme v přísudku obyč. určitých jmen přídavných. Na Moravě jmen přídavných neurčitých zřídka užívají, častej i jen v rodě středním. (Brt). Vz Příčestí a také program olom. gymn. z r. 1874. — ß) V mužském rodě sg., není-li tvar neurčitý v obyčeji: dobr, moudr, tepl, hořk a p. Bž. V ženském a středním rodě sg. a v celém pluralu by- chom i u těchto adjektiv v přísudku obyč. adjektiv neurčitých užívati měli: Matka jest dobra. Některé soli jsou hořky. — Pozn. Sluší připomenouti, že kromě strslov. žádná slovanská řeč pravidla nešetří, abychom u výroku jen adjektiv neurčitých užívali. Vz Mkl. 134., 139. Nyní ovšem nese se naše snaha k tomu, abychom se jím, pokud možná, všude řídili. — Vz Příčestí. - O shodě jmen přídavných. Adjektiva, když se sub- stantivu za přívlastek připojují, srovnávají se s ním v rodě, čísle a pádě. Muž moudrý moudrostí se spravuje. Br. Malá jiskra vel- kým ohněm bývá. Kom. — Pozn. 1. V no- minativě a vokativě pl. mají při sobě bez- životná substantiva rodu muž. s příponou -y (Stromy) nebo -e (Pláště) adjektiva formy ženské, ale táž substantiva s širší příponou -ové adjektiva tvaru mužského (-í): černé vlasy, silné duby, velké pláště — černí vlasové, silní dubové, velicí plášťové. — Pozn. 2. Jména neutra pl. pojí se v obecné mluvě s přívlastky rodu žen.: mladé děvčata, silné zvířata m.: mladá, silná. — Pozn. 3. Při jménech osob: kníže, hrabě, markrabě strojí se přívlastek zhusta po smyslu. Kníže kouřimský. Háj. Knížata moravští. Palacký. — Pozn. 4. Sub- stantiva čísla dvojného pojí se nyní s ad- jektivy čísla množného. My v tvých rukou jsme. Háj. Černé oči. Ale v instrumentale praví se z pravidla: očima svýma (v.: svými). Br. Svýma křídloma. Plk. Vz Oči. — Když se k jednomu substantivu několik pří- vlastků připojuje, tehdy stojí přívlastky tyto: a) v poměru přiřadění, když se na jméno podstatné o rovné míře táhnou; i hromadí se v té příčině podlé sebe pravidelně spoj- kami: a, i: Veliké kolo a široké jest život náš. Pravé a věrné přátelství pádu nezná. Nosí se nad jiné pyšnou, nemoudrou myslí. — b) Aneb stojí v poměru vřadění, když přívlastek jeden s jménem podstatným v celek sroste, kterýž se pak druhým přívlastkem, místněji určí. Zde žádných spojek nelze užiti. Bydlil v pěkném domě letním. Hledá světské ješitné chvály. — Když se jméno pří- davné dvěma n. více substantivům při- vlastňuje, srovnává se 1. se substantivem, ku kterému se připojuje aneb 2. opakuje se i při druhém. Přivedu na tebe vévody a knížata všecka. Br. Zpívali všickni zpě- váci a zpěvkyně. Br. Synové tvoji a dcery tvé cizímu národu vydáni budou. Br. Po mnohých kvasích a mnohém veselí. — Když se k substantivu dva přívlastky připojují, jimiž se množství jednoho a téhož jména znamená, klade se substantivum do singu- laru n. pluralu. Tehdáž Pražské staré a nové město jedno bylo. Voda labská a vltavská zkazila se. Naučil se jazyku latinskému a řeckému. Har. Na staroměstské a novo- městské radnicích konšelé sami radu obno- vovali. Háj. I v panském i rytířském stavích tak se dálo. Bart. — Adjektiva mívají do sebe povahu substantiv, Ale obyčejně při- kládají se k nim jména: člověk, muž, lidé, věc, věci. Mladý může a starý musí (umříti). Moudrému napověz, hloupého trkni. Hloupý věří každému slovu. Br. Chudý s bohatým nehoduj. Br. Přeřídcí všecka umění prošli. Kom. Pečuje o dobré lidu svého. Br. Duši lačné všecko hořké sladké bývá. Br. Zlý člověk neujde pomsty. Br. — Pozn. 1. Za výrokové adj. rodu středního jiných jazyků klade čeština raději substantivum věc s pří- slušným adjektivem. Tesklivá jest věc o tom připomínati. Bart. Divná věc, že o to stojíte. Troj. Jistá věc, že někteří nesprávně se za- chovávají. Žer. (Brt.). — Pozn. 2. Jména přídavná, která na se povahu jmen pod- statných berou, jsou 1. jména osob, jimiž se rozličná povolání, úřady a živnosti lidské znamenají: celný, hajný, mýtný, pocestný, vrátný atd., k nimž se přidati může: člověk, muž. — 2. Jména cel, daní, mýta, poplatku, daru a p.: cestné, mělně, měříčné, mostné, skalné, vázané, vítané, tržné, útratné atd. Vz více v Zk. Skl. str. 316.-32(3; Zk. Ml. ?. str. 40.- 41. a v článku Nový a cf. Brt. S. §. 344. — O rodě ženském užívá so substan- tívně tvarů vedených od příčestí trpného. To je podívaná! Jaká je to přivítaná? To je pěkná nadělená. Přijde na posezenou. Sel na zkušenou. Byl na čekané. Dostal za vyučenou. Odešli s nepořízenou. S mlčenou nejdále dojdeš. Vz více v Brt. S. §. 344. b. — Pozn. 3. Adjektiv substantivních nelze jinými adjektivy zevrubněji určiti. Nikoli: veliký učený. Nýbrž tu se spojuje a jmény člověk, muž, načež adjektivum se určuje pří- slovcem. Muž velmi učený, muž velice moudrý a veliký mudřec, ale nikoli: veliký moudrý. Ale přece se 1. s jiným adjektivem spojuje, označuje-li se oním celá třída (rod) osob, tímto třídy (rodu) zvláštní druh. Nemluvíme o nepoctivém, nýbrž o lstivém nepoctivém (nepoctivci); 2. spojuje se vazbou attribu- tivnou s adjektivným pojmem početným.- mnozí učení, někteří moudří. Kos. Vz Shoda. — Kam se jméno přídavné klade? Pří- davné jméno stává pravidelně před jménem podstatným a jen dostatečná příčina je na zad postrčiti může. Jedna z nich jest zvláštní důraz, který na přídavné jméno padá: Člo- věku starému darův i přirozených i nabytých ubývá. S. a Z. — Jména přídavného uží- váme častěji než v jiných příbuzných řečech, kde místo něho kladou substantivum do ge- nitivu n. do jiného pádu s předložkou aneb bez ní. Genitivu jiných řečí odpovídá naše adj., tvořené příponami -ův, -ový, -in (-ina, ino), -ský, -ný. Vz tyto přípony. Avšak klademe někdy hlavně v písemné řeči ge- nitiv i místo adjektiv přisvojovacich. Dcera Herodiady (m.: Herodiadina). Br. (Mkl. S. 7.—16.). — O stupních jmen přídavných vz Komparativ, Superlativ. — Co do psaní počátečního písmene jmen přídavných jeví se veliký zmatek. Jedni píší český, druzí Český, litoměřický a Litoměřický atd. Brs. 147. navrhuje, abychom je psali malými pís- meny: český, litoměřický. Jinak prý ovšem se věc má, je-li adjektivum takové částí názvu geografického na př.: Byl jsem v Kaš- perských horách, v Německém Brodě, v Čes- kém Dubu; také: četl jsem Moravskou Or- lici atd. Také přídavná jména vedená od vlastních jmen velikými literami psána buď- tež, poněvadž genitiv těchto jmen zastupuji: Krokův, Libušin atd. (Brs. 147.). — Vz Pří- čestí.

261897   2. Přídavný Svazek: 2 Strana: 1020
2. Přídavný, Neben-, Hills-. P. linie, nota. Hd.

261898   1. Přídavný Svazek: 7 Strana: 0461
1. Přídavný. P. jméno. Str. 1017. Strany stahování těchto tvarů (milb + ji = miluji atd.). Vz Gb. Hl. 128., List. fil. 1883. 155., 1886. 382., Bž. 27., 128., Mkl. W. 56., 367. O skloňování určitých příd. jm. Vz Šf. III. 582. nn., Mus. 1847. I Příd. neurčitého za- končení (kdy se jich užívalo a jak mizela). Vz Jir. Nkr. 62., 63. Měl jest synek koně švarna. Sš. P. 532. Vyklečela si kůži do živa masa. Laš. Tč. Táž v přísudku. Vz Jir. Nkr. 77., List. fil. 1886. 396. Kvantita neurčitých příd. jmen ve staročešt. (milý, míl atd.). Vz List. fil. VI. 225. nn. O určit. a neurčit. příd. jménech, o jejich vývoji a jak neurčitá od určitých zatlačena byla. Vz List. fil. 1886. 36. (Koř.). Cf. také List. fil 1886. 371. nn. (Gb.), Ott. I. 207., Brt. D. 161., Gb. Ml. II. 75. nn., Brt. S. 3. vd. 7., 15. b. P., 28. a., 28. 3., 29. b., Kvř. Ml. 69.—70. O jeho skloňování. Ib. 69.—74. O adj. v mor. mluvě vz Brt. D. 152., 161., Osv. 1884. 57. O tvoření jich od subst. na -ice, -ín, -uný, -anka, -ňa, -no, -ný, -nice, -ov, -ová. Vz Brt. D. 152. a tyto přípony. Skladba příd. jména čes., zvláště staročes. Napsal dr. Jan Gb. v List. fil. 1886. 371. až 425. Příd. jm. a jeho shoda. Cf. Mkl. S. 33.

261899   3. Přídavný Svazek: 7 Strana: 0461
3. Přídavný. P. barvivo, adjectives Pig- ment, Nz., hmota, Frč. 11, prvek slouče- niny. Mj. 26.

261900   Přídavný Svazek: 7 Strana: 1368
Přídavný. P. jméno. Cf. Gb. Ml. II 75., 77, Brt. Ruk 63., D. Lhrg. 65. nn.

261901   Přídavný Svazek: 8 Strana: 0315
Přídavný. Skloňování př. jmen na Kroměř. a Kojetínsku. Vz Brt. D. II. 23., 47. nn. P. jména m. adv. kárá Bl. Stoupá pevnější. 131. Gr. 242. O užívání přídavných jmen nominál- ních v strč. Vz Mus. 1896. 230. nn.

261902   Přídavný Svazek: 9 Strana: 0254
Přídavný. P. jména určitá; Hoch jest zdráv, dcera jest zdráva, dítě jest zdrávo; ale: les jest černý (ne: čern), hůl jest černá (ne: černa), poněvadž nemohu říci: čern; pole jest černé (ne: černo; týž důvod). Dle učení Gb. H. ml. III. 1. 294. Neurčitá jména přídavná: dobr, a, o, ostr, truchel (v starší době hojnější). Vz ib. 276. nn. Výčet jich vz ib. 282. nn. Užívání příd. jmen na Cí- sařovsku. Vz Mtc. 1899. 220.

261903   Přídavný Svazek: 9 Strana: 0459
Přídavný. Rozbor jména p-ho od Jos. Chmely. \z Mus. 1843. 245. O skloňování jich v XV. stol. u Vel. Meziříčí. Vz Mšín. 9. O stupňování p. jmen slovan. a jiných pří- buzných. J. Kolář. V Uč. spol. 1894 XII. j L— 29., 1895. V. 1. —28. ?. jména přivlastňo- vací ve spisovné řeči Palackého; p. jména tvaru jmenného tamtéž. Vz Mtc. 1901. 257. Substantivování jmen p. ve spisovné řeči Palackého. Vz Mtc. 1901. 257.

261904   Přidavovati Svazek: 7 Strana: 0461
Přidavovati, vz Přidaviti

261905   Přidbati Svazek: 7 Strana: 0461
Přidbati, mit Sorgsamkeit vermehren. Šm.

261906   Přidědění Svazek: 2 Strana: 1020
Přidědění či odědění = panování, v strč. soudnictví přiřknutí úplného práva dědic- kého n. vlastnického k dědině odporníkově. S. N. Dle Gl. 170. v Čechách = čtvrté pa- nování, vz Panování, Tov. k. 122., Kn. drn. 68. P. úředničí. Půh. II. 322.

261907   Přidědění Svazek: 7 Strana: 1368
Přidědění. Stalo se p. na statek Arch. XI. 437.

261908   Přiděděný Svazek: 7 Strana: 1368
Přiděděný. Drží mi mocí zboží mé zvodné i p-né. Půh. III. 472.

261909   Přiděditi Svazek: 2 Strana: 1020
Přiděditi, il, ěn, ění = někomu něco při- vlastniti, dědicem učiniti, zueignen, einver- leiben. — co komu. Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věcné. Br. Nás k tomu připrosili, abychom, panu Vankovi přidědili a odhádali 8 hř. platu. Půh. II. 125. To jemu plným úřadem přisúzeno, přihádáno i při-
děděno a zvedeno. Půh. Jemu bude odhá-
dáno a přiděděno úředníky. Půh. I. 200.
i Přiděděno a přihádáno jest Hanuši. Půh. 1.
219. Zvedl se na mé zboží v Bořutíně i p-dil
sobě v té úmluvě. Půh. II. 620. Kdo po
kráse jenom bledí, statku sobě nepřidědí.
Slez. Tč. — co k čemu. To přidědíno k zemi
má býti. Boč. exc. (1540.). — Vz Přidědění.

261910   Přiděditi co komu Svazek: 7 Strana: 0461
Přiděditi co komu. Múdrý p-dí sobě česť; Věčné jmě jemu p-dí, haereditabit; Život sobě p.; Když umře člověk, p-dí sobě hady, črvy atd. BO.

261911   Přiděditi co komu čím Svazek: 8 Strana: 0315
Přiděditi co komu čím. Takú slávu bo- hatstvím ducha sv. p. sobě. Chč. S. 37.

261912   Přídech Svazek: 2 Strana: 1020
Přídech, u, m., der Hauchlaut. Přídechy jsou hlásky jednotlivé, ježto se vnitř nebo vně na kořeny a odvozené jich tvary nasa- zují zcela maně a bez úmysla, jediné jistým, ať dím, pudem fonetickým. Úkol jejich zá- leží předně v tom, aby znění slov zjinačily a hlavně zlahodily ku př. oves a voves různí se od sebe jenom zněním, nikoli vý- znamem. Nicméně i přídechy slouží i k mě- nění významu, ale zcela jinač než přípony (vz Přípona). Kdežto kořen s příponou ji- ného hned významu nabývá, tož tvar pří- dechem zjinačený k značení nového pojmu nebývá obrácen než návykem dlouhým, když potřeba k tomu nutí, aby se rozličné ob- měny jistého pojmu i rozdílním zněním slova od sebe různily. Tak ku př. oheň a výheň zajisté prvotně totéž znamenaly; te- prve když bylo třeba oheň vůbec rozezná- vati od ohně v kovárnách, užito, pro tento druhý přídešného tvaru výheň. Účinky pří- dechů jsou tedy zvukoplodné a vkládání jich zcela maně a kromě vůle lidské se děje. Působení přídechů nejzřetelněji se jeví ve slovech složených, kdež přídech rozdílné součástky asi tak spojuje, jako malta ka- meny ve zdi. Kořen ži s příponou infinitivu spojen jest přídechem v: ži-v-iti. Taktéž: há-j-iti, tr-h-ati, škád-1-iti, ži-v-ot atd. Nej- důležitější přídechy, ježto od počátku doby historické v jazyku slovanském a v češtině zvláště působí, jsou: u (v), h (g), l, j. Mimo to však není hlásky, která by aspoň v jistých případech nestávala se přídechem. Přídechy j a v vynikají tím, že působí v znění sou- hlásky po nich následující, řidčeji v před- cházející; h jen v hanáčtině náslovné u pro- měňuje v o: hočiť m.: učiti. Při jiných přídeších toho ještě méně. Vz jednotlivá tato písmena (U, V, H, L, J), tam o tom více. Vz Přisouvání, Vsouvání, Předsouvání. — Pozn. 1. Jakkoli přídechové maně a bez vůle a vědomí lidského vznikají a se na- sazují, nic méně pozorovati jisté při nich pravidlo přitažlivosti, ku př. d nasazuje se před l a n, s před tř atd. Vz Předsouvání. — Pozn. 2. Přídechové povahy jsou také první i druhé části ve slovech zdvojením kořene povstalých: hla-hol (hla-s), plá-pol (plá-ti), ře-řáb, ře-řicha, bu-bák, krá-ko-rám atd. Jir. P. klásti, dáti, p-chem opatřiti. Nz. — P. v hudbě, der Ton. P. chrtánový, der Gurgel- o. Kehlton, patrový, der Gaumenton, nosový, der Nasenton. Hd.

261913   Přídech Svazek: 7 Strana: 0461
Přídech. Cf. Šf. III. 204.

261914   Přidechnouti Svazek: 2 Strana: 1020
Přidechnouti, vz Přidchnouti.

261915   Přídechový Svazek: 2 Strana: 1020
Přídechový. P. hlásky, die Hauchlaute. Jg. P. známka, znamení. Šm. Vz Přídešník.

261916   Přídechový Svazek: 7 Strana: 0461
Přídechový. P. samohláska. Vz List. fil. 1888., 23., 27.

261917   Přídek Svazek: 2 Strana: 1020
Přídek, dka, m., přádelník, der Spinner. Ve Slez. D.

261918   Přídek Svazek: 7 Strana: 0461
Přídek. Vz Přadák.

261919   Přidekretovati Svazek: 7 Strana: 0461
Přidekretovati = za pravdu všeobecnou utvrditi. Dk.

261920   Příděl Svazek: 7 Strana: 0461
Příděl, u, m., das Attachement. Čsk., Šm.

261921   Příděl Svazek: 10 Strana: 0302
Příděl, u, m. = účin přídělový, způsob odevzdávky skutečných peněz z pokladny jedné na druhou, der Verlag. Vz Ott. XX. 677.