430001   Zvratný Svazek: 10 Strana: 0543
Zvratný. Maní či z. pohyb (spojivkový, Conjunktivalreflex, břišní, Abdominalreflex, ploskový, Plantarreflex, vešacího svalu var- lete). Ktt.

430002   Zvratový Svazek: 7 Strana: 1163
Zvratový, reflectorisch Z. čivy, r. Ner- ven, dráždivosť, Reflexerregbarkeit, nemoci, -erkrankungen, padoucnice, -epilepsie, pře- ludy, -hallucioationen. Ktt. exc.

430003   Zvrávorať Svazek: 5 Strana: 0735
Zvrávorať, wanken, taumeln. Videli sme i mocných inak mužov z. a vyvaliť sa. Slov. Phld. III. 2. 152.

430004   Zvražčení Svazek: 5 Strana: 0735
Zvražčení, n. = svraštění, die Runzelung, Verschrumpfung. Slov. Bern.

430005   Zvražčený Svazek: 5 Strana: 0735
Zvražčený; -čen, a, o = svraštěný, ge- runzelt. Na Slov. Bern.

430006   Zvražčiti Svazek: 5 Strana: 0735
Zvražčiti = svraskati, runzeln, ver- schrumpfen.

430007   Zvražděný Svazek: 5 Strana: 0735
Zvražděný; -ěn, a, o = zavražděný, er- mordet. Bendi I. 50.

430008   Zvražditi Svazek: 5 Strana: 0735
Zvražditi, zvražiti, il, ěn, ění = zavra- žditi, ermorden. — co, koho: něčí spoko- jenosť, Chmel., bratra. Dvě kron. Dakial Budeš čakať? Kým ťa nezvraždí dáky kat! Phld. III. 470.

430009   Zvražec Svazek: 7 Strana: 1163
Zvražec, žce, m., místní jm MzO. 1890. é. 25. str. 21.

430010   Zvražiti Svazek: 5 Strana: 0735
Zvražiti, vz Zvražditi.

430011   Zvrážiti Svazek: 5 Strana: 0735
Zvrážiti = zvražčiti. Slov. Bern.

430012   Zvražkale Svazek: 5 Strana: 0735
Zvražkale = svraskale, runzelig, einge- schrumpft, runzlich. Slov. Bern.

430013   Zvražkalosť Svazek: 5 Strana: 0735
Zvražkalosť, i, f. = svraskalosť, die Runzlichkeit. Slov. Bern.

430014   Zvražkalý Svazek: 5 Strana: 0735
Zvražkalý = svraskalý, runzelig, runzlich, eingeschrumpft. Slov. Bern.

430015   Zvražkati Svazek: 5 Strana: 0735
Zvražkati = zvražčiti. Slov. Bern.

430016   Zvražovati Svazek: 5 Strana: 0735
Zvražovati, vz Zvrážiti.

430017   Zvrblík Svazek: 5 Strana: 0735
Zvrblík (zvrtlík?), u, m. = přeslen. Plk.

430018   Zvŕcať Svazek: 5 Strana: 0735
Zvŕcať, zvrcovati = točiti, vrtiti, drehen; porážeti, umwerfen. Slov. — koho. Dobre, povedá, keď si tu, pôjdeme za pasy. Naraz na skutku sa chytili cez poly a začali jeden druhého zvŕcať. Dbš. Sl. pov. I. 561. — čím. Zvŕca kyjom, len tak povetrie cvendží. Mt. S. I. 112. — se jak. Jak tie panny tancujú, do kola sa zvrcujú. Dbš. Obyč. 4. Zapískal na píšťalke a milé kozy sa zvŕcaly do okola. Dbš. Sl. pov. I. 557.

430019   Zvrcelý Svazek: 5 Strana: 0735
Zvrcelý, zvrcený = zkormoucený, ver- dreht. Ros. Z. mozek, hlava (pomatená). D.

430020   Zvrcený Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrcený, vz Zvrcelý.

430021   Zvrci Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrci, vz Zvrhnouti.

430022   Zvrcovati Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrcovati, vž Zvŕcati, Zvrtěti.

430023   Zvrcti Svazek: 8 Strana: 0522
Zvrcti, spr. zvrci. Bl. Gr. 257.

430024   Zvrčeti Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrčeti, el, ení, knurren. Nemkiňa tichá ráda sa pichá; ked do nej vstrčí, hneď ona zvrčí (= dbenka, zbelka, mútovník. Hádanka). Mt. S. I. 136.

430025   Zvrdlouhati Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrdlouhati = lháti. Vz Vrdlouhati. Us.

430026   Zvreť Svazek: 5 Strana: 0736
Zvreť = zvříti, aufwallen. Slov. — kde. Zvre v prsách ako keď vrelé maslo vadí sa s vodou studenou. Hdk. 173. Zvrelo to v ňom, že dieťa nezhynulo. Dbš. Sl. pov. II. 52. Tak včera sa bol nahneval na jednoho, až krv v ňom zvrela. Phld. V. 55. Vo voľkom kotle mlieko zvrelo. Dbš. Sl. pov. I. 123. To víno v poháre aj zvrelo, aj do tretiny vykypelo. Ib. I. 560. — čím. Studňa zvrela hneď červenou krvou. Dbš. Sl. pov. V. 47. Oči slzou lásky zvrely. Sldk. 338.

430027   Zvrglý Svazek: 8 Strana: 0522
Zvrglý = zvrhlý, sražený, nakyslý. Z. mléko. Brt. D. II. 129.

430028   Zvrglý Svazek: 10 Strana: 0681
Zvrglý mlíko = sražené. Brt. Sl.

430029   Zvrhací Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrhací, Sturz-. Z. vozík na slad. Wld.

430030   Zvrhati Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrhati, vz Zvrhnouti.

430031   Zvrhel Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrhel, e, m. = co se zvrhlo, odrodilo, míšenec, der Bastard; die Abart, Bastardart. Um. les., Šp.

430032   Zvrhle Svazek: 7 Strana: 1163
Zvrhle, ete, n. = zvrhel. Phľd. VI. 265.

430033   Zvrhlec Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrhlec, hlce, m. = zvrhlý, ein Entarteter, Verkommener, Bastard. Tč., Dch.

430034   Zvrhlec Svazek: 9 Strana: 0415
Zvrhlec, helce, m. = zvrhlý Člověk. Tbz. V. 108.

430035   Zvrhlice Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrhlice, e, f., druh hrušek, eine Birnart. die Pankertbirne. Z-ce skleněná, dlouhá. II Dlažkovic. Dch.

430036   Zvrhlice Svazek: 7 Strana: 1163
Zvrhlice, e, f. = zvrhlá ženská, nevěrná milenka. Pyp. K. II. 155.

430037   Zvrhlictví Svazek: 8 Strana: 0522
Zvrhlictví, n., Bastardschaft, f. Sterz. I. 397. a.

430038   Zvrhlictvo Svazek: 8 Strana: 0522
Zvrhlictvo, a, u., Bastardensippschaft, f. Sterz. I. 397. a.

430039   Zvrhlík Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrhlík, a, m. = zvrhlec. — Z., u, m., druh jablek, eine Aepfelart, der Pankert. U Dlažkovic. Dch.

430040   Zvrhlina Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrhlina, y, f. = zásnět, mola. Z. ma- sitá, m. carnosa, vápenatá, kamenná. Kžk. Por. 390., 399.

430041   Zvrhlivý Svazek: 7 Strana: 1163
Zvrhlivý, degenerirend.

430042   Zvrhlosť Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrhlosť, i, f., die Aus-, Entartung. Z. amyloidná, die Speckentartung, Amyloidde- generation. Šp. Tuková z. lůžka; z. rnázder plodových. Kžk. Por. 339., 361. Z. obilí, zemčat. Us. Z. politická. Pokr. Reakce z-sti, die Entartungsreaktion. Nz. lk.

430043   Zvrhlosť Svazek: 7 Strana: 1163
Zvrhlosť tuková, vz Slov. zdrav., cu- kerná, glycogene E. (Degeneration), dě- dičná, hereditär, dužninová, parenchymatös (jater, p. Leberdegeneration), druhotná mí- chy, secundäre D. im Rückenmarke, dru- hotná sestupující z. drah jehlancových, sec. absteigende D. der Pyramidenbahnen, gly- kogenní, glocogene E., hlenovitá, schlei- mig, klihovitá, kolloide, ledvin, Nieren-, mozolovitá, schwielig, postupující, progres- siv, průsvitná, hyaline E., sestupující, ab- steigende, sklenná, glasartige, glasige E., stoupající, aufsteigende, špekovitá, spekig, tlaková, Compressions-, ve skupinách, De- generationsherde, vodnatelná, hydropisch, vosková, wachsartig, vředovitá svalu, schwü- rige E. des Muskels, zadních provazců mí- chových, D. der Hinterstränge, zeleně za- kalená, glaucomatös, zrnitá, körnig; hnízdo z-sti, Degenerationsherd, znak z-sti, -zei- chen, příznak, -symptom. Ktt. exc.

430044   Zvrhlosť Svazek: 10 Strana: 0543
Zvrhlosť, i, f. Škrobovitá z. ledvin, de- generatio amyloidearenum, morbus Brightii, tuková, d. lipomatosa. Ktt.

430045   Zvrhlý Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrhlý = kdo se zvrhl, zjinačil, entartet, ausgeartet. Z. dumlík (tuřín), die Bastard- kohlrübe, Šp., snažení, Osv., pokolení. Proch. Z. rod, obilí, zemčata. Us.

430046   Zvrhnouti Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrhnouti, hnu, hni, hna (ouc), ul, ut, utí; zvrhati, zvrhovati, zvrci, zvrhu, zvrz, zvrhl, žen, ení = zvrátiti, umwerfen, um- stürzen, umschmeissen ; rozliti, umwerfen ; vydáviti, ausbrechen, von sich geben; svrh- nouti, abwerfen; se = zvrátiti se, překotiti se, umfallen; zkaziti se, změniti se, verder- ben, umschlagen; odroditi se, aus der Art schlagen, ausarten; zdařiti se, podařiti se, gerathen. Jg. — abs. Kdyžby zvrhl, aby 100 hř. g. propadl. Půh. I. 331. — co, koho. Z. pole (na podzim orati, podmítati). Mor. Vek. Z. koupi, einen Kauf rückgängig ma- chen. Posp. Co jsem byl udělal pro tě, po- nevadž's ty to zvrhl; A on vida a já k konci měřím, opět to zvrhl. Arch. II. 169., IV. 5. Z. vůz, kšaft (zrušiti), jídlo (vydáviti), D., sklenici (rozliti), Us., věc, důvody (vyvrátiti), Zlob., žalobu. Ros. Kůň jezdce zvrhl (lépe.- svrhl. Vz Svrhnouti). — co kde: na čisté rovině. Ros. U nás zvrhlo se to krásné pojmenování xciónavác na křesťan. Sš. Sk. 137. Jak pak se nemá muž při tom celý zvrhnout? Sá. — co kdy. Za dvě hodiny ten příloh zvrhnu. Vz Z. pole na Ostrav. Tč. — jak (kým). Demokrat se zvrhl na barona. Kká. Td. 28. I poručil, aby každým zvrhli na kůži šestkrát. Pal. Děj. V. 2. 500., Sdl. Hrad. III. 15. 36. Věz jistě, že tebe do věže uvrci a manželku tvú na kůži zvrci poručím. Sdl. Hrad. III. 15. 36. — co kam: na stůl. Us. Byl na skřipec zvržen. 1467. Mus. 1884. 461. Uzdu s koně na suk z. Alx. — se. Vůz se zvrhl. Us. Pivo, víno se zvrhlo (zkazilo). D. On se celý zvrhl. Us. Věc ta se opět zvrhla. Lpř. Děj. I. 196. Žena se zvrhla (nezdařila). Lom. Koupě se zvrhla (nezdařila). D. — se čeho. On se ho zvrhl (zřekl, sich lossagen). Na mor. Val. Vck. — se z čeho. Z toho poručnictví jsem se zvrhl (vzdal jsem je). Na mor. Val. Vck. — se po kom v čem. V někte- rých věcech po matce se zvrhla (zdařila). Um. les. — se več. Sova v sokola se ne- zvrhne. Č. M. 223. Tvůj smích se zvrhne v pláč. Shakesp. Tč. Jak domnělá láska zvrhá se v nenávisť. Kos. Ol. I. 51. V kocoura se znova zvrhá (mění). Kká. Td. 29. V bíd- ného se zvrhl renegáta. Kká. K sl. j. 178. Takový podjem vezdy v nejhnusnější ne- mravnosť se zvrhnul. Sš. Sk. 57.

430047   Zvrhnouti se Svazek: 7 Strana: 1164
Zvrhnouti se = pobliti se. U Kdýně. Rgl. — se z čeho = se čeho. Zvrhá se toho n. z toho = zpřiká se. Z toho poru- čenství se zvrhl. Brt. D. 302., 240. — se kam. Zvrhlo se to na našeho = svedli to naň. Brt. D. 302.

430048   Zvrhnutí Svazek: 5 Strana: 0736
Zvrhnutí, n., das Umwerfen, die Ab- wertung, Ab-, Herabstürzung; das Umfallen; die Ausartung. Bern. Vz Zvrhnouti. Sl. les. Z. vkusu. Us. Jrd. Z. konečníku. Kžk Por. 340. Z. (nemoc vína). Vz KP. V. 182.

430049   Zvrhnutí Svazek: 7 Strana: 1164
Zvrhnutí vína červeného (tříslovina se rozkládá a barva mizí). KP. V. 595.

430050   Zvrhnutý Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrhnutý; -ut, a, o = svržený, svr- žený, umgeworfen, herabgestürzt, abgewor- fen. Bern.

430051   Zvrhovati Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrhovati, vz Zvrhnouti.

430052   Zvrchpsaný Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrchpsaný, zvrchupsaný = svrchupsaný. 1473. Mus. 1880. 406.

430053   Zvrchu Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrchu, z vrchu = s vrchu, von oben. Kom.

430054   Zvrchudotčený Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrchudotčený, oben berührt. Z. osoby. List hrad. 1563. Tč.

430055   Zvrchupsaný Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrchupsaný, vz Zvrchpsaný.

430056   Zvroubiti Svazek: 5 Strana: 0737
Zvroubiti, il, en, ení = celé vroubiti, ganz kerben. — Z. = sběhati, durchstreichen, berennen. — co: všecky hospody z. Plk. Celou ves z. Dch. — koho komu: ženicha, aufsuchen. Včel. čes.

430057   Zvroucnělý Svazek: 5 Strana: 0737
Zvroucnělý, durchglüht, innig geworden. Dch.

430058   Zvroucnělý čím Svazek: 10 Strana: 0543
Zvroucnělý čím. Život z-lý novou mi- lostí. Zvon VI. 86.

430059   Zvroucnění Svazek: 10 Strana: 0543
Zvroucnění, n Zvon VI. 137.

430060   Zvroucněti Svazek: 5 Strana: 0737
Zvroucněti, ěl, ění, innig werden. — jak. Láska její zvroucněla měrou nad po- myšlení úchvatnon. Šml. v Osv. XII. 613. — čím. Koli.

430061   Zvroucněti Svazek: 7 Strana: 1164
Zvroucněti. Č. Kn. š. 305.

430062   Zvroucniti Svazek: 5 Strana: 0737
Zvroucniti, il, ěn, ění, zvroucňovati, innig stimmen, zur Innigkeit aufachen. Dch.

430063   Zvroutiti Svazek: 5 Strana: 0737
Zvroutiti, il, cen, ení = zřítiti. Chch.

430064   Zvrsknót se Svazek: 9 Strana: 0415
Zvrsknót se = vymknouti se. U Císařova. Čes. 1. VI. 587.

430065   Zvrsknouti Svazek: 7 Strana: 1164
Zvrsknouti prst = sevříti. Brt. D. 302.

430066   Zvrsovati Svazek: 9 Strana: 0415
Zvrsovati = klesati. Tělesní lidé zvrsují hned pod každým neštěstím. Rozb. III. 723.

430067   Zvrstvení Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrstvení, n., die Schichtung. Dch. Pá- čením vylomí se kámen a to obyčejně dle svého z. Šnd. II. 47.

430068   Zvrstvení Svazek: 7 Strana: 1164
Zvrstvení hornin. Hlb.

430069   Zvrstvený Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrstvený; -en, a, o, geschichtet. Z-né útvary, oblaky. Stč. Zmp. 681., 625. Z. od- růda břidlice. Zpr. arch. VIII. 93. Z. světlo. Osv. I. 282., Stč. Zmp. 674.

430070   Zvrstviti Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrstviti, il, en, ení, zvrstvovati, auf- schichten. — co: kámen, dříví. Us.

430071   Zvrstvovati Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrstvovati, vz Zvrstviti.

430072   Zvŕšati Svazek: 5 Strana: 0737
Zvŕšati = dovršiti, zakončiti, beendigen. — co jak. Ona bez piesní púť z-la. Slov. Btt. Sp. 213.

430073   Zvrše Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrše, e, f. = vrše? Aby plenili zlé zvrše církve. Luk. z Pr.

430074   Zvršek Svazek: 5 Strana: 0737
Zvršek = svršek. Slov.

430075   Zvršina Svazek: 7 Strana: 1164
Zvršina, y, f. = kožená obšívka na jař- mách. Zlínsky. Brt. D. 302.

430076   Zvršina Svazek: 8 Strana: 0522
Zvršina, cf. Svršec (3. dod.).

430077   Zvršiť sa Svazek: 10 Strana: 0543
Zvršiť sa. Služby božie sa z- ly = skončily. Slov. Phľd. XXIII. 609.

430078   Zvršiti Svazek: 5 Strana: 0737
Zvršiti, il, en, ení; zvršovati, aufhäufen. — co čím: stůl krměmi. Ráj.

430079   Zvršiti co Svazek: 8 Strana: 0522
Zvršiti co: něčí bídu. Čch. Otr. 69.

430080   Zvršky Svazek: 5 Strana: 0737
Zvršky — svršky. Slov.

430081   Zvršok Svazek: 5 Strana: 0737
Zvršok, šku, m. = zvršek. Slov. Nameráš výše 6000', kým z. Lomnice dosiahneš. Č. Čt. II. 362.

430082   Zvršovati Svazek: 5 Strana: 0737
Zvršovati, vz Zvršiti.

430083   Zvrt Svazek: 7 Strana: 1164
Zvrt, u, m. = zvrtnutí Šd.

430084   Zvrtačelý Svazek: 7 Strana: 1164
Zvrtačelý = zmotaný, neobratný (jako zvrtak). U Bydž. Kšť.

430085   Zvrtala Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtala, y, f.? Tancuje jako na z-le. Slov. Zátur.

430086   Zvrtálek Svazek: 7 Strana: 1164
Zvrtálek, lku, m. = obrtlík ? Bodrá myseľ drží celú školu ako na z-ku. Slov. DŠk. V. 240.

430087   Zvrtalka Svazek: 9 Strana: 0415
Zvrtalka, y, f. Tancuje jako na z-lku = lehce. Zát. Př. 224b.

430088   Zvrtalý Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtalý = zvrtaný, zerbohrt. — čím: z. a prolezlý červy. Zlob.

430089   Zvrtanie Svazek: 8 Strana: 0522
Zvrtanie = tanec. Dal sa do z-nia. Slov. Phľd. 1896. 258.

430090   Zvrtaný Svazek: 10 Strana: 0543
Zvrtaný. Je z-ná hlava = bezmozký, hloupý. Chč. S. II. 194a. Sr. Vrtohlavý.

430091   Zvrtaný; -án Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtaný; -án, a, o, durch-, zerbohrt. Od červů z., wurmstichig; v horn. bohrig. Šm.

430092   Zvrtati Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtati, zvrtávati; zvrtnouti, tnul a tl, utí = mnoho provrtati, vieles durchbohren; mávati, schwingen; v tanci otáčeti, im Tanz herumdrehen; kroutiti, drehen. Vz Zvrt- nouti. — co, koho. Již to všecko zvrtal, Ros., čím: nebozezem. Valašku (sekyrku) z. = nad hlavou jí házeti, ji točiti. Na Slov. Sbor. Neb sú dřeli údy rózno na kříži, nohy i ruce zvrtali. Hus II. 180. Hudci už hrajú a družba už zvŕta mladuchu. Dbš. Obyč. 23. Pamali ma zvrtaj, moje potěšenia, nak mi nevypadne z mojho vienka zelia. Koll. Zp. II. 86. Z. vory = jednotlivá dřeva ve vory skládati. Us. na Labi. Na Vltavě ří- kají: vory sklízeti. Śpd. — kde. Krejcar se zvrce na stole. Tč. Nevestu viedli k so- bášu a potom ju zvŕtali v tanci, že sa jej pot cíčkom z cela lial. Dbš. Sl. pov. IV. 26. Svoju milenú Margytu zvŕtal v slovenskom bystríku (kvapíku?). P. Tóth. Trenč. M. 113. Zpíva zvŕtuje valaškou nade hlavou. Němc. Dom. živ. na Slov. Z. se v práci, sich schnell drehen, schnell arbeiten. — co komu. Tobě nohy, ruce, bok i hlavu zvrtali. Hus I. 353. — jak (se čím, proti čemu). Obuškami (obušky) protiva nám šermovali, zvrtali a točili. 1717. Pk. Poď, sto striel! nech ti natrem hnáty! A hrozbou zvrtal topor svoj. Phld. V. 55. Na palcu se zvrtal dlouho. Na Ostrav. Tč. Zvŕtala hlavkou sem a tam a zdála sa byť nahnevaná. Phld. IV. 23. —jak (podlé čeho). Ras. — se proč. Dal by se pro grešli z. Prov. Jg.

430093   Zvrtati Svazek: 8 Strana: 0522
Zvrtati. Jako sa zvŕtali (psi — točili), zbá- dali-li sedliaka. Phľd. 1895. 323. Zvŕtal sa len okolo tej dievky; Zvŕta sa po izbe. Phľd. 1895. 385., 1891. 387.

430094   Zvrtel Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtel, tle, m. = úraz. Ani před slepým položíš úrazu nebo zvrtle (offendiculum). BO.

430095   Zvrtel Svazek: 8 Strana: 0522
Zvrtel. Ošemetný z. Chč. S. 312.

430096   Zvrtělý Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtělý = zkormoucený, verworren, ver- wirrt. Z. mysl. Sych.

430097   Zvrtěti Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtěti, ěl, ěn, ění; zvrtiti, il, cen, ení; zvrcovati = vrcením smíchati, verdrehen, drehend vermischen, quirlen; zkormoutiti, zviklati, verwirren, verrücken. — co čím (smíchati). Ms. bib. — co komu: mysl, hlavu, mozek. Ros. — co, koho, se kde: na mysli, Lom., na rozumu. Ros. Zvrtiti ječmen na žernách (semleti). Na Ostrav. Tč. Komu se rozum v hlavě z místa hnul a zvrtěl. V. — se komu. Všechna hlava se mu zvrtěla. Ros.

430098   Zvrtilý Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtilý = zakyslý, brüchig, säuerlich. Z. mléko. Ms. bib.

430099   Zvrtiti Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtiti, vz Zvrtěti.

430100   Zvrtiti Svazek: 7 Strana: 1164
Zvrtiti = pomásti. Zvrtil si tím mozek. Wtr. Obr. II. 316.

430101   Zvrtka Svazek: 8 Strana: 0522
Zvrtka, y, f. = zvrtlík, obrtlík, premetací kolo. Slov. Kal. S. 220.

430102   Zvrtka Svazek: 10 Strana: 0543
Zvrtka, y, f., zvrtlík, u, m. = olovená obrúčka na vreteni. Mus. slov. V. 42.

430103   Zvrtkalosť Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtkalosť, i, f. = nestálosť, die Unbe- ständigkeit. Jg.

430104   Zvrtkalý Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtkalý = nestálý, unbeständig, un- schlüssig. Ros.

430105   Zvrtkání Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtkání, n., vz Zvrtkati. Příčiny jejich z. BR. II. 639.

430106   Zvrtkaný Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtkaný; -án, a, o, vz Zvrtkati. Apoštol navrátiv se od soudců zvrtkaných. BR. II. 642.

430107   Zvrtkati Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtkati = zvrtěti, zviklati, k nestálosti přivésti, verwirrt, zweifelhaft, unschlüssig machen. — koho. Ros.

430108   Zvrtkati Svazek: 7 Strana: 1164
Zvrtkati. Potom zvrtkaje se v mysli. Sf. Strž. II. 552.

430109   Zvrtkavý Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtkavý, unbeständig. Z. Svatopluk. Kuzmány.

430110   Zvrtlavý Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtlavý = zvrtkavý, verdreht? Ctib. H. 2.

430111   Zvŕtlavý Svazek: 7 Strana: 1164
Zvŕtlavý = točící se. Ešte aj z-ho vlčka zo spružiny na izbu pustil. Slov. Phľd. VII. 171.

430112   Zvrtlavý Svazek: 8 Strana: 0522
Zvrtlavý. Svatú řeč (Kristovu) svými z-mi hlavami glozují. Tov. (Vlč, Lit, 205.).

430113   Zvrtle Svazek: 7 Strana: 1164
Zvrtle, e, f., vertule, zastr. Pršp. 95. 31.

430114   Zvrtlík Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtlík, u, m. = u čihadla podstavek neupevněný, který se zvrátí, když se trhne. Jg., Šp. Z dreviec posbíjaných na z-koch. Dbš. Obyč. 124.

430115   Zvrtlík Svazek: 7 Strana: 1164
Zvrtlík = obrtlík na okně. Na obloč- nom zvrtlíku sa obesila. Slov. N. Hlsk. 111. 390. Sťa na z-ku obracia sa. Phľd. XIL 739. - Orl. III. 18., Ev. šk. II. 188

430116   Zvrtlíkatý Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtlíkatý. Z. šalvia, salvia verticillata, rostl. Let. Mt. S. VIII. 1. 29.

430117   Zvrtlíkový Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtlíkový. Z. bér, setaria verticillata, druh trávy. Let. Mt. S. VIII. 1. 17.

430118   Zvrtlý Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtlý, verrenkt. Z. noha. Kká. Td. 171.

430119   Zvrtnouti Svazek: 5 Strana: 0737
Zvrtnouti, tnul a tl, ut, utí = zvrátiti, poraziti, umstossen, umwerfen; obrátiti, za- točiti, umwenden; vytknouti, aus-, verreken ; zkaziti, verderben; sklouznouti, ausglitschen ; máchati, schwingen; proměniti, verändern. — Vz Zvrtati. Z nohu. Us. Vck. Co jedna doba zbudovala, druhá a jiná doba zvrtne Hš. Sl. 175. Všetci sa zahľadeli v tú stranu, kade skákal a on zvrtnul koňa a hybaj druhou stranou uletel im ako vták. Mt. S. I. 54. — co, se komu. Zvrtni (zkaz) Němcům retirádu. Kká. Td. 200. Upadl sem, nebo se mně zvrtla noha. Us. Šd. Zvrtly se mu ruce. Vrat. — čím. Len raz zvrtol medeným kyjom a vojáci ležali mrtví na hŕbe. Dbš. Sl. pov. I. 545. Koněm z. (koně otočiti). Č. Čt. 1. 243. Martin valaškou zvrtne dvarazy, jednó jednomu padne na väzy, druhé dru- hému obuch vyrazí, ten v tráve jazyk zlostný vyplazí. Sldk. 38. — (se) kam. Avšak Mansfeld zvrtol sa k Brodu a Trenčínu. Sl. let. III. 137. Naši gondolníci ihned do ve- likého kanalu zvrtli. Koll. III. 111. — kde. On ešte u dvier zvrtnul hor ku chóru; ona ale zrovna stred chrámom stúpa vpred a vpred. Phld. IV. 27. — se jak. Zvrtne sa na päte. Zbr. Hry. 44. — se. Jen se zvrtla (otočila) a už byla s prací hotova. Us. Tč. Zvrtnul sa (obrátil se) a pošiel preč. Zbr. Báj. 19. Zvrtlo sa šťastie. Lipa II. 350. Oprskni že nás tou vodou! Ona sa hneď zvrtla a trirazy zahodila tej vody na nich; Ale se tu inakšie zvrtlo (jinak dopadlo); Ale tu zvrtlo sa koleso. Dbš. Sl. pov. I. 85., 307., III. 63. — se odkud: s lavice (spadnouti). Na Slov. Bern. Jak se zvrtnou ze sednice (jak z ní nohy vytáhnou). U Sol- nice. Frch. — kdy. Za krátký čas se všecko zase jinak zvrtne. Nrd. Bld. 19. — se s kým. Ako to ale počul mladý rytýr, zvrtnul sa s tátošom a ťal jeho vojákov jednoho po druhom. Dbš. Sl. pov. I. 295.

430120   Zvrtnouti Svazek: 7 Strana: 1164
Zvrtnouti. — se komu kde. To se mu na mysli zvrtlo. Šf. Strž. I. 109. — se čeho = zpáčiti se. Brt. D. 302.

430121   Zvrtnutí Svazek: 7 Strana: 1164
Zvrtnutí vůle. Fr.

430122   Zvrtohlavěti Svazek: 5 Strana: 0738
Zvrtohlavěti, ěl, ění, schwindelig, dre- hend werden. Ovce zvrtohlavěla. Ros. Tys z-věl = jsi paličák. Dvors. — čím: duchem závratu. Sych.

430123   Zvrtohlaviti Svazek: 5 Strana: 0738
Zvrtohlaviti, il, en, ení; zvrtohlavovati, drehend, drehköpfig, schwindelig machen. — koho.

430124   Zvrtohlavovati Svazek: 5 Strana: 0738
Zvrtohlavovati, vz Zvrtohlaviti.

430125   Zvrub Svazek: 5 Strana: 0738
Zvrub, vz Vrub.

430126   Zvrubiti Svazek: 5 Strana: 0738
Zvrubiti, il, en, ení = zvrub obrátiti, umkehren.

430127   Zvrzati Svazek: 5 Strana: 0738
Zvrzati, knarren. Slov. Cf. Vrzati. — jak. Šla. Krátke mrklo okamženie; zvrzaly po dva razy vrátka i prišla v náhlivosti zpät. Phld. V. 63.

430128   Zvŕzgati Svazek: 5 Strana: 0738
Zvŕzgati = zvrzati. Kľúčka zaklepala, zvŕzgaly čepy. Slov. Sldk. 96.

430129   Zvrzgnúť co čím Svazek: 10 Strana: 0543
Zvrzgnúť co čím: zubama = stisknouti. Val. Čes. 1. XI. 95.

430130   Zvŕzka Svazek: 10 Strana: 0681
Zvŕzka, y, f. = zvrhování pole, podmítka. Vz Brt. Sl.

430131   Zvrznout Svazek: 9 Strana: 0415
Zvrznout = vypiti jedním douškem. U Pol- né. Hoš.

430132   Zvrždžati Svazek: 5 Strana: 0738
Zvrždžati = zvŕzgati. A mamka vo dve- rách svitne. Zvrždžaly čepy, kľúčka zaklepla. Sldk. 161.

430133   Zvržení Svazek: 5 Strana: 0738
Zvržení, n. = zvrhnutí.

430134   Zvrženina Svazek: 5 Strana: 0738
Zvrženina, y, f. = zmetek, eine Missge- burt. Slov. Plk.

430135   Zvrženina Svazek: 8 Strana: 0522
Zvrženina, y, f., vz Úmłaď (3. dod.).

430136   Zvržený Svazek: 5 Strana: 0738
Zvržený = svržený. — Z. = zoraný, ge- ackert. Země, kteráž zuoraná nebo z-ná na tom mieste nalezá se. Arch. IV. 261.

430137   Zvržiti Svazek: 5 Strana: 0738
Zvržiti = zvrhnouti.

430138   Zvržlina Svazek: 7 Strana: 1164
Zvržlina, y, f. = plevy, Spreu? (By špatné) poprepadalo (říčicí) alebo medzi z-y hodené bolo všetko, čo do jej (sloven- činy) zrna dobrého nenáleží. Slov. D. Sk. I. 219.

430139   Zvržný Svazek: 5 Strana: 0738
Zvržný = svržný, umwerfbar. Puch.

430140   Zvržovati Svazek: 5 Strana: 0738
Zvržovati, vz Zvrhnouti.

430141   Zvředělý Svazek: 5 Strana: 0736
Zvředělý, zvředilý = plný vředů, voll Geschwüre. Z. prsa, Volk., rak, Rostl.; svědomí. Cant.

430142   Zvředěti Svazek: 5 Strana: 0736
Zvředěti, ěl, ění = vředem se státi, schwürig werden, geschwären. — komu. Ženě prsy zvředělý. Volk.

430143   Zvředilý Svazek: 5 Strana: 0736
Zvředilý, vz Zvředělý.

430144   Zvředilý Svazek: 9 Strana: 0415
Zvředilý. Z. svědomí. Mtc. 1900. 401.

430145   Zvřediti Svazek: 5 Strana: 0736
Zvřediti, il, ěn, ění = vředem učiniti, schwürig machen. Us.

430146   Zvředování Svazek: 5 Strana: 0736
Zvředování, n., das Geschwären, die Geschwüre, Fistel. Z. úst, der Schwamm, die Hitzblattern, V., sleziny, Čern., měchýře od přijetí meykův. Byl.

430147   Zvředovaný Svazek: 5 Strana: 0736
Zvředovaný; -án, a, o, eiterig. Vz Zvře- dovati.

430148   Zvředovatělý Svazek: 5 Strana: 0736
Zvředovatělý, zvředovatilý = vředovitý, ganz schwürig. Kom., Sych.

430149   Zvředovatění Svazek: 5 Strana: 0736
Zvředovatění, n. = zjitření, helcosis, ulceratio, die Eiterung. Nz. Ik.

430150   Zvředovatění Svazek: 7 Strana: 1163
Zvředovatění. Cf. Slov. zdrav.

430151   Zvředovatěti Svazek: 5 Strana: 0736
Zvředovatěti, ěl, ění, schwürig werden. Tvář zvředovatěla. Lom., Nz. Ik. — od čeho kde. Istý mladý muž od takého ná- poja po celom tele ochrastavel a z-tel. Phld. III. 2. 184.

430152   Zvředovati Svazek: 5 Strana: 0736
Zvředovati = vředem pokryti, nakaziti, Geschwüre machen. — co komu čím: si nohy natí. Rostl. — se = zvředovatěti, schwürig werden. Ja.

430153   Zvředovatilý Svazek: 5 Strana: 0736
Zvředovatilý, vz Zvředovatělý.

430154   Zvředovatiti Svazek: 5 Strana: 0736
Zvředovatiti, il, ěn, ění, schwürig machen. Ros. — co čím.

430155   Zvředověti Svazek: 5 Strana: 0736
Zvředověti, ěl, ění = zvředovatěti. Volk.

430156   Zvředovitý Svazek: 5 Strana: 0736
Zvředovitý = vředovitý, voll Geschwüre.

430157   Zvřelený Svazek: 5 Strana: 0736
Zvřelený = vřelý. Pl.

430158   Zvřeštěti Svazek: 5 Strana: 0736
Zvřeštěti, ěl, ění, anfangen zu flehnen, zu schreien. V tom vyskokne z chrasti liška. Chlapec, majúc ju za vlka, zvreští a túli sa strachom k otcovi. Zbr. 6.

430159   Zvříti Svazek: 5 Strana: 0737
Zvříti. Vz Vříti a Zvreť. Tuhé zvřelo zápasení. Čch. Bs. 31.

430160   Zvříti čím Svazek: 8 Strana: 0522
Zvříti čím. Srdce novou láskou zvřelo. Phľd. 1895. 93.

430161   Zvřždeť Svazek: 10 Strana: 0543
Zvřždeť = skřípati. Phľd. XXIII. 750.

430162   Zvstekliti se Svazek: 5 Strana: 0738
Zvstekliti se = vztéci se, wüthig, wüthend werden. Tabl. lid.

430163   Zvšadial Svazek: 5 Strana: 0738
Zvšadial = odevšad, von allen Seiten. Slov. Noc v. tieni, cloní a leják sporou slzou doň sa roní; A z. nový s ním sa stretá svet. Phld. III. 140., IV. 11.

430164   Zvšedněti Svazek: 5 Strana: 0738
Zvšedněti, zevšedněti, ěl, ění, alltäglich, gemein werden. Již ta věc zvšedněla. Ros. Aby písmo sv. vůbec nezvšednělo a v po- vršení bráno nebylo. Ddk. II. 284.

430165   Zvšeobecnělý Svazek: 5 Strana: 0738
Zvšeobecnělý, allgemein geworden. Z. vzdělanosť. Osv. I. 132.

430166   Zvšeobecnění Svazek: 5 Strana: 0738
Zvšeobecnění, n., die Verallgemeinerung. Bdl., Osv. I. 289.

430167   Zvšeobecněti Svazek: 5 Strana: 0738
Zvšeobecněti, ěl, ění, allgemein werden. Sbn.

430168   Zvšeobecniti Svazek: 5 Strana: 0738
Zvšeobecniti, il, ěn, ění, zvšeobecňovati, allgemein machen, verallgemeinern. Us.

430169   Zvšiad Svazek: 7 Strana: 1164
Zvšiad = vzšadial. Slov. Phľd. VI. 155.

430170   Zvšivěti Svazek: 9 Strana: 0415
Zvšivěti. Slád. Lear. 85.

430171   Zvu Svazek: 5 Strana: 0738
Zvu, vz Zváti.

430172   Zvučání Svazek: 5 Strana: 0738
Zvučání, n. = zvučení. Slov. Bern.

430173   Zvučati Svazek: 5 Strana: 0738
Zvučati, vz Zvučeti. Slov. Bern.

430174   Zvučba Svazek: 5 Strana: 0738
Zvučba, y, f. = zvučení, das Klingen, der Klang. Jg. — Z. = hudba, harmonie, symfonie. Vzněte srdce zvučby, sonent cordis symphoniae. Hmn. 1418.

430175   Zvučení Svazek: 5 Strana: 0738
Zvučení, n., das Klingen, Schallen, Brau- sen, der Klang, das Getöne. Z. moře, V., trub. Jel.

430176   Zvučeti Svazek: 5 Strana: 0738
Zvučeti, el, ení; zvučívati = hučeti, hlu- četi, hellen, schallen, tönen, klingen. Vz Listy filolog. 1884. 468. (Gb.). — abs. Zvučí naříkání, zvon. Jel. Zvučte nížiny země. Kom. Nepřietelé z-li. Ź. wit. 82. 3. Moře zvučí. D., Koll. IV. 126. Zvučí moře t. j. lid tohoto světa, jenž se moři přirovnává. Hus II. 10. Varhany zvučí. Us. Šd. Slyš, jak ten lijavec hučí, jak vítr píská, hrom zvučí. Pís. slez. Zvučaly sú vody. Ž. klem. 45. 4. Hlas archanděla z. bude. BR. II. 112. a. Plný soudek nezvučí. Bž., Sb uč. Kde stříbrné zvučí, tam mudrci mlčí. Bž. exc. — kam: v trouby. Par. Zvučte, hrany, na vše strany, umřelo mé potěšení. Sš. P. 187. — čím: řetězi (= řinčeti). Zlob. Písní zvučí háj. Kká. K. sl. j. 133. Ó po nich srdce ne- zvučí mi tesknotou. Ib. 227. Duše má jen zvučí stonem žele. Čch. Mch. 65. Jich (ptáků) skřekem obzor zvučel. Vrch. — (komu) kde. Posud mi hrana v uších zvučí. Sych. Slavske slovo zvučí na severe, mená dáva polarnému svetu. Vlčkova Lit. 248. — odkud jak. Slyš, jak to zvučí z lesů, z vod! Osv. VI. 463. Co drobným popěvkem z nitra těch housliček zvučí. Hdk. Což to z hloubi pra- mene klokotavým pláčem zvučí? Kká. v Osv. V. 33. Hlas nikne, zvučí poznova. Kyt. 1876. 90. Ohlas předlouho zvučí. Koll. IV. 17. Zlato vitých trub zvukem zvučí. Č. Neveliký cvrček, ale silně zvučí. Brt., Bž. — jak k čemu. Trubek ostrý vřesk jako povelem by zvučel k půtce. Kká. K sl. j. 175. — kudy. Podnes o tom pověsť hlasná po vší zemi zvučí. Let. 20. Jizbou zvučel šepot. Mkr. — kdy. O Kristovu příchodu den po dni hlas zvučí. BR. II. 112. b.

430177   Zvučeti Svazek: 7 Strana: 1164
Zvučeti. Šf. III. 546.

430178   Zvučeti Svazek: 9 Strana: 0415
Zvučeti. O tvarech sr. Gb. H. ml. ?I. 2. 298. Řemeslníci, jenž kladiv em dělají a zvučí. Čel. Pr. m. L 79.

430179   Zvučeti jak Svazek: 10 Strana: 0543
Zvučeti jak. Vz Cimbal, Dudy, Housle.

430180   Zvučíce Svazek: 5 Strana: 0738
Zvučíce, e, f., die Tonkunst. Mat. Beneš. Toto slovo neujalo se.

430181   Zvučidlo Svazek: 5 Strana: 0738
Zvučidlo, a, n , die Resonanzfeder. Šp. Stojan z-dla, der Resonanztkloben. Šp.

430182   Zvučitě Svazek: 5 Strana: 0738
Zvučitě, tönend, schallend, y zvučitěji zní. Bl.

430183   Zvučiti Svazek: 5 Strana: 0738
Zvučiti = pěti, singen. — co: pieseň. St. skl. Zvučte jej (jeho chválu). Ráj. Je- zero zvučilo temně tajný bol. Mcha. Ne- umlkniž hlas ve zpěvích, ať pějí a chvály k jejich oslavě, krajino, zvuč. Sb. vel. I. 151.

430184   Zvučitosť Svazek: 5 Strana: 0739
Zvučitosť, i, f., die Klangfarbe der Stimme. Sm.

430185   Zvučitý Svazek: 5 Strana: 0739
Zvučitý, laut, schallend. Šm.

430186   Zvučivosť Svazek: 7 Strana: 1164
Zvučivosť, i, f. Dk.

430187   Zvučivý Svazek: 5 Strana: 0739
Zvučivý, tönend, schallend. Dch. Z. loutna. Tč. nxc.

430188   Zvučka Svazek: 5 Strana: 0739
Zvučka, y, f. = hláska, der Laut. Ros. Já zvučku r nečistě a nedokonale jsem již od dětinství vyslovoval čili jsem chřestal (ratschein). Koll. IV. 125. = Z. = dlouhý nůž, čepel hordu, meče, die Klinge. Nomencl.

430189   Zvučka Svazek: 7 Strana: 1164
Zvučka = železná plocha (deska), jíž v Turecku křesťané v kostelích užívali místo zvonů. Šd.

430190   Zvučka Svazek: 8 Strana: 0522
Zvučka, y, f., symphoriia. 1418. List. fil. 1895. 211. Cf. Zvučba.

430191   Zvučna Svazek: 7 Strana: 1164
Zvučna, y, f., consona. 15. stol. D. Gesch 306.

430192   Zvučně Svazek: 5 Strana: 0739
Zvučně = hlasně, hlasitě, laut, tönend, schallend. V. Z. volání, hlásání. Lpř. Slov. I. 70.

430193   Zvučník Svazek: 5 Strana: 0739
Zvučník, u, m., der Schallapparat. Drobno- zvučník, der Mikrophon. Dch. — Z., a, m. = zpěvák, der Chorsänger. Vus.

430194   Zvučno Svazek: 5 Strana: 0739
Zvučno = zvučně. Po vzduchu zpěv roz- léhal se z. Sš. Sm. bs. 158.

430195   Zvučnočárný Svazek: 10 Strana: 0543
Zvučnočárný prozpěv Siren. Msn. Od 349.

430196   Zvučnoduvý Svazek: 10 Strana: 0543
Zvučnoduvý větřík. Msn. Od. 60.

430197   Zvučnohlasitý Svazek: 5 Strana: 0739
Zvučnohlasitý řečník, liyveQ-oyyoq. Vký. Lpř. přeložil : jasnozvučný.

430198   Zvučnohlasnosť Svazek: 7 Strana: 1164
Zvučnohlasnosť, i, f., helle, laute Stimme. Lpř.

430199   Zvučnohlasý Svazek: 7 Strana: 1164
Zvučnohlasý, hellstimmig. Lpř.

430200   Zvučnosť Svazek: 5 Strana: 0739
Zvučnosť, i, f., die tönende, schallende Beschaffenheit, der Klang. 'L. souhlásek. Ndr. Z. = intensita zvuku. Mj. Souhlásky dle zvučnosti rozeznávati jest 1) okamžité, 2) trvací. Bž. 13.

430201   Zvučný Svazek: 5 Strana: 0739
Zvučný; -čen, čna, o = zvučící, tönend, schallend, klangvoll, sonor, hell. Zvučným hlasem. V. Z. hra; s zvučnou hudbou. D. Z. chvála, Aqu., varito. Rkk. Hlubokozvučný, tieftönig; Dobyl si z-ho jména. Dch. Z-ná hláska, vz Hláska. Obecná mluva má tu původnější a zvučnější u a ou (ú). Bž. Z. slavík. Msn. Or. 46. Obraz bera od nějakého zvučného nástroje. Sš. II. 241. Z. bubny. Lpř. Pod prsty jeho mění se piano v zvučný cymbál. Pokr. Pot. 11. Z. cymbál. Vrch. Řeč jeho libá příjemná a zvučná byla. Arch. III. 202. Z. verš. Mus. 1880. 366. Hlas jeho zvučný. BR. II. 844. Hlasitú dám píšťalu túto: Má odrážku na bok, má rovne pa- lečnicu zvučnú. Hol. 361. Z. zvonec. Vrch. Bóh přikázal Mojžíšovi, aby kněz do chrámu nevchodil jedné maje brnície a zvučné zvonce u rúcha svého, aby ho lid slyšal. Hus II. 168. — jak. Zvučný ako zvon, ako trúba. Zátur. — kde. Zvola hlasem v lesě zvučným (lesem se rozlíhajícím). Rkk. 20.

430202   Zvůdce Svazek: 5 Strana: 0739
Zvůdce, e, m. = zvoditel, svůdce, der Verführer. Na Ostrav. Tč.

430203   Zvuk Svazek: 5 Strana: 0739
Zvuk, u, m., der Schall, Ton, Hall, Laut. Vz KP. II. 274., Km. 1878. 612. Mizení zvuku ve zředěném vzduchu, mocnosť, odraz, rozmanitosť, rychlosť zvuku. Vz KP. II. 88., 276., 279., 275., Schd. I. 89. Z. metallický. Čs. lk. IX. 277. Z. jeřábí (kyhání), libý; V tom ouli nejzdravější včely bývají, okolo něhož jest nejvíce bručení a zvuku. V. Z. trouby; sluchem zvuky rozeznávati. Kom. Z. na troubu Rk. Třída zvuku (zvučí), die Klang- fächer der Stimme. Nz. Z. kovový, der Metallton, Metalltimbre; z. zvonku, cymbálu, chodu. Šp. Zvuky patrové, die Gaumentöne, zvuky polohy horní, die Obertöne; z. po- klepový, der Perkussionsschall. Nz. lk. Pod lební z., der Gaumenton; z. drsný, ein rauher Klang; bez hluku a zvuku, ohne Sang und Klang; Z, vydati; Ty hodiny mají silný z., hlas. Dch. Zvuky a tluky. Dk. Pravila měkkým a laskavým zvukem k dívce. Šml. I. 40. Ptactva snivý z. Hdk. Z. či znění hlasu (timbre). Vz Zv. Přír. kn. II. 2. Kteréž listy hlasitěji než zvuky nejhlučnější surmy dosvědčují upřímnou lásku ku sv. Methodu. Sb. vel. III. 113. Jak si prehráva, tak si prehráva, nič necítiac, nič nemyslí, jakoby zvuky, ktoré vydáva, samy píšťalou sa tisly; A čo, keď z. ten, teraz ubitý, v časoch volnejších zaspieva? Ntr. V. 9., 23. Tato železných, energických, činosmělých zvuků plná píseň. Koll. III. 275. Materčino, tvoje z-ky jak sú milé, jak srdečné!; Vy zvuky mojej mladosti, sladkých hračiek nevinnosti, vás milujem dôverečne. č. Čt. I. 153. Ten člověk má teplý z. (mluví příjemně). U Zamb. Dbv. Udri v skalu lebo v hrudu, žiadne zvuky nezahudú ; kde je hlucho ako v stene, darmo čakáš po ozvene. Čjk. 21. Hynú i naši, hynú, ale sta vítäzi! Žiadna rana zvuk bôľu z úst ím nevyrazí. Chlpk. Sp. 10. Matky zvuky (mateřská řeč). Kyt. 1876.29. Z. trubný, buccinae. Bibl. Ale sen ten bude-li míť žena, obávati se má zlé pověsti, aby jako z. toho zvonu o ní rozhlášena nebyla. Snář z 15. stol. I. k. 16. Šd. Vyrazichu zvuky trúby hlučné; udeřili z-y bubnů břeskných. Rkk. K z-u píšťaly hýbali tělem. Jel. Z. zvonu, moře, D., zvuky veselí, řeky, Us., zbraní, Puch., kladiv. Jel. Zvukem = s hlu- kem, bouřlivě. V. Z. harfy. Hlas. Z. vydati. D. Z. zvonový; z. dodržeti. Šm. Z. zašel, lépe: se ztratil, zanikl. Vst. Mnoho hluku, málo zvuku (mnoho vřesku, málo zisku). D., Šm., Hkš., Šd.

430204   Zvuk Svazek: 7 Strana: 1164
Zvuk. Cf. Mkl. Etym. 404. b., Kram. Slov. Z. = sluchový dojem. Koř. v List. fil. 1888. 14. Z odvodicí i skloňující, sklo- ňovací = sloh o. i s., přípona, Šf. III. 446., 459., ponětní a formalní. Ib. 537. Vznik a podstata zvuku, vz MS. 112., rychlosť zvuku, 128., odraz z-ku 129., křížení z-ku 129., jak ubývá síly zvuku do vzdálenosti. 128.

430205   Zvuk Svazek: 8 Strana: 0522
Zvuk. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 48., 82.

430206   Zvuk Svazek: 9 Strana: 0415
Zvuk. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 238. nn., XV. odst. 9.

430207   Zvuk Svazek: 10 Strana: 0543
Zvuk Šíření zvuku, vz Vstnk. XIV. 229., interference zvuku, ib. 233, fysiologie zvuku, ib. 233. Zvuku ohyb, vz Strh. Akust. 115., odraz 232, reprodukce 420., rozkládání 402., rychlosť 225., 361., šíření-se 200., v kapali- nách 361., v plynech 211., 357., v tělesech tuhých 230, 237., ve vodě 229., 357., ve vzduchu 200. Zvuk Ib. 119. Šíření, fysio- logie zvuku. Vz Vstnk. XIII. 297., 303. nn.

430208   Zvukba Svazek: 10 Strana: 0543
Zvukba (!), y, f. = hudba. Pohl. Z. nosová = souhláska. Klc. 46.

430209   Zvukbíř Svazek: 10 Strana: 0543
Zvukbíř (!), e, m. = hudebník. Pohl.

430210   Zvuknúti Svazek: 10 Strana: 0543
Zvuknúti. Nepřietelé tvoji zvukli, sonue- runt. Ž. pod. 82. 3. V Ž. witt.: zvučeli. — Ev. olom. 110. 236.

430211   Zvukobor Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukobor, u, m. Ptačí z. Dk. P. 44.

430212   Zvukobudič Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukobudič, e, m. Vz KP. II. 274., 281.

430213   Zvukodělič Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukodělič, e, m., der Schallvertheiler (ein Apparat). Dch.

430214   Zvukodobka Svazek: 7 Strana: 1164
Zvukodobka, y, f-, onomatopoeia, u Rk. rovnozvučí, -zvučnosť, zvukopodobí. Z. zosobňovací, dramatická. Dk. Poet. 459., 492., 495.

430215   Zvukodobnosť Svazek: 7 Strana: 1164
Zvukodobnosť, i, f., ôvo^aronoi^Óig. Dk. Poet. 492. Cf. Vor. St. 50.

430216   Zvukodobný Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukodobný = onomatopoetický. Z. slovo = napodobující zvuk přírodní: šust, bác, žblunk, prask. Brt. Z. stupeň mluvy. Dk. P. 93.

430217   Zvukodobý. Z Svazek: 10 Strana: 0543
Zvukodobý. Z. slova: paf, paf; pam, pam atd. Uč. spol. 1901. IV. 24.

430218   Zvukohra Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukohra, y, f., das Klangspiel. Šm.

430219   Zvukochyt Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukochyt, u, m., der Schallauffänger (apparat). Dch.

430220   Zvukomalba Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukomalba, y, f., das Tongemälde. Šm.

430221   Zvukomalba Svazek: 7 Strana: 1164
Zvukomalba. Dk. Poet. 392., 492. a j.

430222   Zvukomalba Svazek: 8 Strana: 0522
Zvukomalba, y, f. Vz Ott. XI. 830. b.

430223   Zvukomalebný. Z Svazek: 10 Strana: 0543
Zvukomalebný. Z. tvor, místo. Pokr. 1885. č. 87., 93.

430224   Zvukoměr Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukoměr, u, m., der Klangmesser (ap- parat). Dch.

430225   Zvukoměr Svazek: 7 Strana: 1164
Zvukoměr, Sono-, Tonometer. NA. V. 902.

430226   Zvukoměr Svazek: 10 Strana: 0543
Zvukoměr, u, m., sonometr, přístroj k měření zvuku. Vz Ott. XXIII. 687.

430227   Zvukoměrství Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukoměrství, n. = prosodie, die Pro- sodie, Lehre vom Zeitmass und von der Betonung der Silben a) časoměrství, b) pří- zvukoměrství. Nz.

430228   Zvukomíra Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukomíra, y, f., die Prosodie, Silben- messung. Nz.

430229   Zvukomírný Svazek: 9 Strana: 0415
Zvukomírný = časoměrný. Phľd. 1897. 561.

430230   Zvukonápodobivý Svazek: 7 Strana: 1164
Zvukonápodobivý, onomatopoetisch. Z. či nápodobňovací slovo. Hš. Sl. 5., Šf. III. 456.

430231   Zvukoobraz Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukoobraz, u, m., das Tonbild. Šm.

430232   Zvukopis Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukopis, u, m., der Phonograph. Prm., Dch.

430233   Zvukopisný Svazek: 8 Strana: 0522
Zvukopisný. Z. přístroj. Nár. list. 1894. č. 224. 1.

430234   Zvukoples Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukoples, u, m. Pl.

430235   Zvukoplodný Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukoplodný, phonetisch. Šm.

430236   Zvukoplodný Svazek: 7 Strana: 1164
Zvukoplodný. Z. přestrojování a pře- hlasování, vz Přestrojování, Přehlasování (dod.).

430237   Zvukopodobenství Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukopodobenství, vz Zvukopodobí.

430238   Zvukopodobí Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukopodobí, zvukopodobenství, n. = rovnozvučí, rovnozvučnosť, onomatopoeia, phonetische Figur. Nz.

430239   Zvukopodobně Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukopodobně, onomatopöisch. Nz.

430240   Zvukopodobnosť Svazek: 8 Strana: 0522
Zvukopodobnosť, i, f. Onomatopöie. Sterz. II. 468.

430241   Zvukopodobný Svazek: 8 Strana: 0522
Zvukopodobný, onomatopoetisch. Sterz. II. 468. Vz Zvukodobný.

430242   Zvukoroh Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukoroh, u, m., das Klanghorn. Vz KP. II. 318.

430243   Zvukořád Svazek: 7 Strana: 1164
Zvukořád, u, m., Passage, f. Osmi- zvučný z. Pal. Rdh. I. 394.

430244   Zvukosilič Svazek: 5 Strana: 0739
Zvukosilič, e, m., der Tonverstärker. Dch.

430245   Zvukoskladač Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukoskladač, e, m., der Komponist. Koll. III. 136.

430246   Zvukosled Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukosled, u, m., die Tonfolge. Śm.

430247   Zvukoslovce Svazek: 9 Strana: 0415
Zvukoslovce. Mus. 1871. 204.

430248   Zvukosloví Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukosloví, n. = akustika, die Akustik, Lautlehre. Nz.

430249   Zvukoslovný Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukoslovný, die Lautlehre betreffend. Z. rozdíl dvou nářečí. Brt. Z. účinek, Km. 1884. 199., zákony. Vz Šrc. 301., 389.

430250   Zvukoslovný Svazek: 8 Strana: 0522
Zvukoslovný. Z. změna slov. Věst. op. 1894. 43.

430251   Zvukosnivý Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukosnivý. Ptáků zpěvných z-vé bědno. Hlk.

430252   Zvukostroj Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukostroj, e, m. = zvonkostroj. Šm.

430253   Zvukot Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukot, u, m., das Geklänge, der tönende Schall. V tom opät z.: trojný výraz — hej, teraz zvonia po tretí raz! Phld. IV. 26. Jakovým kojácá nekdy nemluvných zvuko- tom k milému védla uspáňú. Hol. 407. Když za neděle ten váš z. se po krajině prostírá. Sš. Sm. bs. 55. Z. s hůry hromem se stává. Sš. J. 204. Když pak se stal z. tento. Sš. Sk. 17.

430254   Zvukotkaný Svazek: 10 Strana: 0543
Zvukotkaný dech. Svět kuih. 420. 26.

430255   Zvukovadlo Svazek: 7 Strana: 1164
Zvukovadlo, a, n., Stimmgabel, f. Šd. exc.

430256   Zvukovati Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukovati, tönen, Töne erschallen lassen. — kde. Filomela zastíněná chrastím v hájku čarně zvukuje. Nár. bib. V. 230.

430257   Zvukověda Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukověda, y, f., die Tonlehre, Ton- wissenschaft.

430258   Zvukovědec Svazek: 8 Strana: 0522
Zvukovědec, dce, m., Akustiker. Sterz. I. 118.

430259   Zvukověrný Svazek: 7 Strana: 1164
Zvukověrný překlad. Dk. Poet. 535.

430260   Zvukovka Svazek: 7 Strana: 1164
Zvukovka, y, f. = trubka. Vynalezl r. 1848. Červený. Vz Srb. 189.

430261   Zvukovod Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukovod, u, m. = sluchovod, u, m., der Gohörgang. Z. vnější, vnitřní. Nz. Cf. KP. II. 291. Z. ucha, der Gohörgang des Ohres. Dch. Katarrh z-du, nežity ve z-du. Vz Čs. lk. L 177., II. 252., VII. 3., X. 108. Z. při hudebním nástroji plechovém od nátrubku až do otvoru, die Röhre. Dch.

430262   Zvukovod Svazek: 7 Strana: 1164
Zvukovod. Cf. Ott. IV. 310.

430263   Zvukovodka Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukovodka, y, f., přístroj vynalezený r. 1846. Červeným, jenž u plechových ná- stroju nasazování kotoučů činí zbytečným, die Tonwechselmaschine. Mlt. 123. Vz KP. II. 316. Z. = přístroj k vedení hlavního zvuku do jiného bez nastrkování kotoučů. Dch.

430264   Zvukovodný Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukovodný, tonleitend. Z. otvor při plechovém hudebním nástroji, das Corpus. Dch.

430265   Zvukovosť Svazek: 7 Strana: 1164
Zvukovosť, i, f. Z. básně. Dk. Poet. 204.

430266   Zvukový Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukový, phonetisch, akustisch, Schall-, Ton-. Z. obrazy, Klangfiguren, paprsek. Vz KP. II. 288., 289.; 275. Z. výška, die Ton- höhe, mezidobí, der Toninterwall, síla, die Tonstärke, kyv, die Tonschwingung, Nz. lk., vlna, Mj., vz KP. II. 279., desky (= obrazy), Ck., pocit, die Schallempfindung. Nz. lk. Řídí-li se jazyk zákonem neúplné spodoby souhlásek nejen u vyslovování, nýbrž i ve psaní slov, jmenujeme pravopis jeho z-vým či fonetickým. Bž. 38.

430267   Zvukový Svazek: 8 Strana: 0522
Zvukový. Z. telegrafie, Schalltelegraphie. KP. VIII. 240.

430268   Zvukový Svazek: 10 Strana: 0543
Zvukový. Barva z-vá hlasu. Nár. list. 1904. 95. 1. Z. signál. Vz Ott. XXIII. 153.

430269   Zvukovydávání Svazek: 7 Strana: 1164
Zvukovydávání, n. Šf. III. 537.

430270   Zvukoznalec Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukoznalec, lce, m. = zvukozpytec. Šm.

430271   Zvukoznalství Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukoznalství, n. = zvukozpyt.

430272   Zvukozpyt Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukozpyt, u, m. = zvukoznalství, die Klanglehre, Akustik. Šm.

430273   Zvukozpytec Svazek: 5 Strana: 0740
Zvukozpytec, tce, m., der Akustiker. Šm.

430274   Zvůle Svazek: 5 Strana: 0740
Zvůle, e, f. = to, co si kdo zvolil. Zlob. — Z. = dobré bydlo, svoboda něčeho, příležitosť, prostrannosť, pohodlí, die Ge- legenheit, Bequemlichkeit, Gemächlichkeit, Freiheit, Lust, das Vergnügen. Svobody a zvůle veliké někomu nepropůjčovati. V. Z. a rozkoš. Br. Má velikou z-li na svém statku. Žádné z-le neměl. Mudr. Kde slovo boží průchodu nemá, tu má satan svou z-i; Skrblík sobě žádného pohodlí aneb zvůle neudělá. Reš. Do zvůle, do zvole. Rk. Jen člověk má z-li. Hlk. Z. u někoho požívati. Jrsk. Užíval z-le své i ztratil všecky statky. Tč. exc. Dostatečné z-le někomu přáti. KB. IV. Dáváno mi příliš mnoho zvůle. Km. 1884. 660. Nadováděl se do z-le. Šml. Žu- pané a dvorští úředníci chtíce úřady své dle vlastní zvůle spravovati, drželi se Kon- rada. Ddk. III. 96. Hádala se tudy duše s tělem. Tělo, tělo, cos dělalo, oj plnilo si z-li, jak si chtělo. Brt. P. 112. Zvůlečko, zvůle má, kde ťa druzí berú? druzí tebja berú u svojej mateři, ale já jí nemám, už mi v zemi leží; Zvůlečko, zvůle má, dobře je, kdo ťa má! ale já ťa nemám, po polu ťa hledám. Sš. P. 502. Místa tato byla dě- jištěm tyranské zvůle a vraždy. Džl. A byl-liby pokřik kde, povinni budu obyvatelé té země honiti a zhuoru býti . . . aby tací zvuole neměli, ale kázáni a honěni byli, jakož na také slušie. Arch. V. 403. Pán sobě to místo k zvůli a kratochvíli obrátiti ráčil. Břez. 234. Tuť je ve všem pravá zvóle i od pitie i od jedenie. Žk. 78. Někdy ňákou z-li měla. Dh. 45. O z-li věz, že sobě téměř každý, jakož chce, muož učiniti. BN. Podlé těla z-li míti; Žádného štěstí nemají, bez- božní pak zvůle užívají; Nebudou věčně takového průchodu a zvůle míti. BR. II. 360. a., 59. b., 728. b. Z-li míti. Hus III. 148., Br. Přílišná zvůle hotová poroba. Lpř., Km., Bž., Šd. Zvůle kazí a nezvole učí. Sd. Dej srdci zvůli, zavede tě v nezvolí. Šd. Nouze zvůle nemá. D., Lb., Kmp. Č. 134. Není-li zvůle, přestaň na mále. Jg. — Z. = služebnost, právo honiti, loviti ryby, pásti dobytek atd., die Dienstbarkeit, Servitut. Vš., Faukn. Dvór poplužní s tú se vší zvolí, což k tomu příslušie. O. z D. Prodal ves s lidmi osedlými i neosedlými, s rybníky, dědinami, ospy, zahradami a lesy, se vší zvolí a s plným panstvím. Faukn. 25. Že vám grunty své všecky se vší a všelijakou zvolí, myslivostí, též i s pastvami a jinak kromě cest a stezek svobodných zapovídám. Ib. 89. Zvóle jest svoboda a zvolnosť po obecniem najprve, a potom i po zvláštniem ciziem, aby ji každý po obecniem i po ciziem mohl k svému mieti, tak jako jest ten měl, ktož zapisuje neb prodává. Vz Vš. Jir. 312. V každém trhu kladla se tato slova: ,I se vší zvolí, což k tomu příslušie.' Nemíní se těmi slovy to, což by k tomu příslušelo, což se prodává, než toliko svoboda na tom na všem a k tomu, což prodáno jest, jako cesty, řeky, silnice, obce, močidia, vody a jiné věci k těm podobné a jich zvóle na gruntech panstvie, na lidech. Vz Vš. 157., Vš. Jir. 311. Dvůr s kurmi, s robotami i se vší zvolí, což k tomu přísluší. Pal. Rdh. II. 183. S lukami, s lesy i se vší zvolí, což k tomu příslušie; S pastvami i se vší zvolí, což k tomu slušie. Arch. I. 411., II. 48. Jest zvóle na gruntiech, panstvie, na lidech; Se vší zvolí, což k tomu příslušie; Dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami i se vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným panstviem; Samuel z Hrádka dědictvie své i se vší zvolí, což k tomu příslušie, s plným panstviem dal Jindřichovi k jmění, držení, prodání, zastavení, zapsání a k učiněni z toho, což by se jemu zdálo; Kdyby v zvóli gran- tové (nom. pl.) a dědictvie se mínilo a za- vieralo; A ta z. jest v obciech, v řekách a próhoniech, v mostiech, v studniciech, v močidliech, silniciech, v cestách, stezkách, kteréž musie jíti přes cizie. Vš. Jir. 170., 209., 260., 275., 312. — Dobrá z., gute Laune. D. Chorá z., krankhafte Laune; Z. dítěcí, die kindliche Laune. Dch. — Z., Zwule, samota u Kumžáka. PL.

430275   Zvůle Svazek: 7 Strana: 1164
Zvůle. Drží mu dědiny se vší zvolí. Výb. I. 988.

430276   Zvůlka, y Svazek: 7 Strana: 1164
Zvůlka, y, f., zdrobn. zvůle. Byla z. všech sousedů, aby . . . Sdl. Hr. VI. 74.

430277   Zvulkániť koho Svazek: 7 Strana: 1164
Zvulkániť koho = rozlobiti. Phľd. VIII. 132.

430278   Zvůlný Svazek: 5 Strana: 0741
Zvůlný, freiwillig. Štf.

430279   Zvun Svazek: 9 Strana: 0415
Zvun = zvon; Mák. Slez. Lor. 81.

430280   Zvunčeti Svazek: 7 Strana: 1164
Zvunčeti = duněti, zvučeti a p. Co to tak mocně z-lo ? Brt. N. p. 337.

430281   Zvundati Svazek: 5 Strana: 0741
Zvundati, zundati = zmačkati, zerman- schen, verwirren. Ros. — Šp. m.: zvondati, zondati. Prk.

430282   Zvunek Svazek: 9 Strana: 0415
Zvunek, nku, m. = zvonek Slez. Lor. 81.

430283   Zvuněti Svazek: 7 Strana: 1164
Zvuněti = zvučeti. Slov. Dbš., Šd.

430284   Zvuniti Svazek: 5 Strana: 0741
Zvuniti = zvoniti. Na Ostrav. Tč.

430285   Zvůr Svazek: 5 Strana: 0741
Zvůr, u, m. = každé oddělení pole, kus pole osetého, zoraného; též celé pole to, které se jedním rokem osívá, das Gefilde, die Flur. Jg., Us. Okolo sedmi lánů, jeden z. jest na zimu osetý; Dědin vorných, dobře vypra- covaných a na 3 zvůry rozdělených. 1619. Cf. S. N., Zůr. Po čirém jsi měla poléhati zvůru. Sš. Bs. 58. Věčných nebes zvůrů dobyl zbrojí kříže. Sš. Bs. 10. A tvé zkvetou věčným blahem z-ry. Sš. Snt. 14.

430286   Zvůr Svazek: 7 Strana: 1164
Zvůr. Cf. Kram. Slov.

430287   Zvůra Svazek: 5 Strana: 0741
Zvůra, y, f. = zvůr. Ziak. Rodná zvůra. Cimrhnz. Myth. 181. Mezi černými zvůrami zelenalo se vzešlé žito. Kmk.

430288   Zvybírati Svazek: 5 Strana: 0741
Zvybírati, vz Zvybrati.

430289   Zvybojovati Svazek: 5 Strana: 0741
Zvybojovati = vybojovati, erobern. V

430290   Zvýborňovati Svazek: 5 Strana: 0741
Zvýborňovati = výborným učiniti, vor- trefflich machen, veredeln.

430291   Zvybrati Svazek: 5 Strana: 0741
Zvybrati, zvybírati, nach und nach alles herausnehmen. — co komu. Pacholci se ku ni pozbirali, všecky jablíčka ji zvybirali. Jablečka vy sobě zvybirejče, mojeho fěrtuška nětrhejče. Sš. P. 494. — co odkud: z nuše. Tč.

430292   Zvybřík Svazek: 5 Strana: 0741
Zvybřík, u, m., jistá nádoba dřevěná. 1588. Mus. IX. 67.

430293   Zvyčaj Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyčaj, e, m. = zvyčej. Slov., slez. a ostrav. Jak slnko máva zvyčaj, keď husté mhly mu ľahly na obličaj; Dva chlapci v lichých plátenkách a boso, celkom dľa zvyčaju. Phld. III. 1. 25., V. 70. Vz Brt. Dial. 302.

430294   Zvyčaj Svazek: 7 Strana: 1164
Zvyčaj. Sv. ruk. K. úvod.

430295   Zvyčajno Svazek: 8 Strana: 0522
Zvyčajno = obyčejně. Phľd. 1896. 120.

430296   Zvyčajný Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyčajný = obyčejný, gewöhnlich. Slov. a Ostrav. Šd., Tč. Chodíváme na Sv. Ko- peček na pút, kde už to je z-né. Slez. Šd.

430297   Zvyčej Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyčej, e, m., zastr. = obyčej, der Ge- brauch, die Gewohnheit. (Posud na Ostrav. Tč.). St. skl. III. 176. Podlé římského zvy- čeje. Hr. rk. 27. Dietěcí z. Kat. 746. V MV. nepravá glossa. Pa.

430298   Zvyčej Svazek: 7 Strana: 1164
Zvyčej. Sv. ruk. 194.

430299   Zvyčejno Svazek: 9 Strana: 0415
Zvyčejno = obyčejno. Jak z. mládeži. Jg. (Mus. 1871. 346. )

430300   Zvyčejný Svazek: 9 Strana: 0415
Zvyčejný. Z. laudemium. Las. Mus. fil. 1897. 437. Vz Zvyčajný.

430301   Zvyčejový Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyčejový = zvyčajný. Z. zloděj, der Gewohnheitsdieb. Na Ostrav. Té.

430302   Zvyčení Svazek: 9 Strana: 0415
Zvyčení = naučení. Všelikých jiných knih z Rozb. III. 729.

430303   Zvyčený Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyčený; -čen, a, o, gewöhnt. — k čemu. Dobytek k sušeným rybám (místo píce) jest z-ný a zučený. Mill. 124. a.

430304   Zvyčiti Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyčiti, zvykati, gewöhnen, zastr. Posud na Slov. Na to sä cvič a to si zvyč. Hdž. Šlb. 37.

430305   Zvyčiti Svazek: 10 Strana: 0543
Zvyčiti. Zvyčeno jest, mos habet. Fagif. 39a.

430306   Zvyčný Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyčný, zastr. = zvyklý, obyčejný, ge- wohnt, gewöhnlich. Z. vnada (cesta). Výb. I. 157., Alx. BM. v. 262. (HP. 87.).

430307   Zvyčoj Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyčoj, e, m. = zvyčej. Na Ostrav. Tč.

430308   Zvydobyti Svazek: 5 Strana: 0741
Zvydobyti, zvydobývati = vydobyti, alles erobern; vytáhnouti, herausziehen. — co: města všecka, Jg., všechny hřebíky z. Ros. — co odkud: hřebíky z desky. Us. Tč.

430309   Zvydobývati Svazek: 5 Strana: 0741
Zvydobývati, vz Zvydobyti.

430310   Zvydověděti s Svazek: 5 Strana: 0741
Zvydověděti se, alles ausforschen, aus- spähen. Odtáď skor sa nenavrátím, zakáď opaterne sa všetko nezvydovím. Hol. 134.

430311   Zvyháněti Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyháněti = vyhnati, alle hinaustreiben. — koho. Trip.

430312   Zvyhlásilý Svazek: 10 Strana: 0543
Zvyhlásilý. Z. prodejnosť dobytka. 1561. Arch. XXII. 188.

430313   Zvyhledati Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyhledati, zvyhledávati, alles aufsuchen. — co komu. Kde co mohli, všechno vy- loupili a skrýše mnohým zvyhledávali. Pam. Vel. Meziříč. 151.

430314   Zvyhledati Svazek: 8 Strana: 0522
Zvyhledati. Skrýše zvyhledávali. 1742. Mtc. 1896. 129.

430315   Zvyhlídati co odkud Svazek: 8 Strana: 0522
Zvyhlídati co odkud. Z tváří zdal nej- skrytější tajnosti. Světz. 1893. 38. a.

430316   Zvyjebaný Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyjebaný, vz Zvyjebati. Dobře tak na vás, z-ní zemánkové, aby vám hlavy ská- kaly. Pal. Děj. V. 2.129. — Z., ausgemergelt. Kom.

430317   Zvyjebati Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyjebati = vyjebati, prohnati, durch- wichsen; ausmergeln, schänden.

430318   Zvyjebenec Svazek: 9 Strana: 0415
Zvyjebenec, nce, m. Vy z-nci! Br. St. 94. Sr. Zvyj ebený.

430319   Zvyjebený Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyjebený; -ben, a, o, ausgemergelt. Cf. Vytěpený. Z. lhářka. Svěd. 1569. Z-ná ta- ková kurvo, což zastáváš lotra? Svěd. 1569.

430320   Zvyjebený Svazek: 7 Strana: 1164
Zvyjebený Němec. Arch. IX. 146. V Be- rouně = rychtářovou žilou spráskaný. NZ. I. 64.

430321   Zvyjedený Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyjedený; -den, a, o, ausgefressen. Osv. 1885. 895. Wtr.

430322   Zvyjedený Svazek: 7 Strana: 1164
Zvyjedený pse, nadávka. Wtr. Obr. I. 599.

430323   Zvyjednice Svazek: 10 Strana: 0543
Zvyjednice, e, f., nadávka. XVI. stol. Zvon II. 624b. Sr. Zvyjedený.

430324   Zvyjetěný Svazek: 9 Strana: 0415
Zvyjetěný lotr. Wtr. Živ. vys. šk. 152.

430325   Zvyjinačiti se Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyjinačiti se = vykáleti se, seine Noth verrichten. Us.

430326   Zvyjísti Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyjísti, alles ausessen. Vz Jísti. Ms., D. exc.

430327   Zvyk Svazek: 5 Strana: 0741
Zvyk, u, m. = náklonnosť, jisté city mí- vati, něco často chtíti a činiti bez svědomosti příčin k tomu, die Gewohnheit, Angewöhn- heit, consuetudo. Jg. Syn.: Obyčej. V. Z.jest nabylá žádosť v konání nějakého činu častým téhož činu opakováním. Kál. ex. Z. působí mimovolně, bez zřejmého namáhání a teprv, když mu odporovati chceme, poznáváme sílu jeho. S. Smiles. Tulák ze zvyku, ein Gewohnheitslandstreicher; Vzal si to do z-ku, er hat sichs zur Gewohnheit gemacht; Při- cházeti ze zvyku, ausser Uibung kommen. Dch. Co se dělá každodenně, z toho z. po- chází. Dlouhým zvykem moudrost se nabývá. Ros. To dělá z. Ze z-u něco dělati. Mám to ve z-u vše zveličiti. Sych. V z. vešel hřích. Lidu v z. vešlo. Kom. Nevycházeti ze zvyku. Lež u něho z-em jest. To přišlo ze z-u. Zastaralý z. Kom. Uvésti něco v z. Knst. Za z. si vzíti. Zvyku, když se zmohl, pozdě se odpírá. Kom. Někoho do z-u si vzíti (na něm pořád jezditi). Šm. Každý hoví zvyku svému (řídí se svým rozumem). U Žamb. Dbr. Nevím, co si to vzáł za zvyk. Na Zlinsku. Brt. Netráv si ryby, neplieň ich do zníku, hájiť tŕlo, ikry, mladye vezmi si do zvyku. Hrbň. Rkp. Neměj v svojim zvyku darebného křiku; Z. horší ež (než) býk, býka zaženeš a zvyku nějza (nelze). Na Ostrav. Tč. Z dobrého cviku přijdeš k dobrému zvyku; Jaký cvik, taký zvyk. Na Mor. Tč. Nikdy žádnej falešnosti nepři- jímaj k zvyku; Daj pozor, abys ze žartu falešnosť v zvyk nevzal; Mlaskotání při je- dění nech u teba v zvyku není. Na Slov. Tč. Sladkýť jest život, krásný i libý jest zvyk bytí a působení na zemi. Koll. IV. 200. Z. má velký lyk. Slez. Tč. Pokud duše v našem těle, z. se rád nemění. Tč. Ne- mírnosť v jídle, v pití, zvykem se člověka chytí. Šd. Zvyk není kůlna, abys (kterou bys) hned přestavil. Bž. Z. jest druhá při- rozenost. Km., Dk. P. 85. Přirozenosť jest první z. Dk. P. 87. Zvyk je druhé přirození, které se těžce vykoření. Bž. Z. změní, kdo se nelení; Zlo, hanba a hřích, i to vešlo v zvyk; Při zlém zvyku ctnosť nemá vzniku ; Z. má železnou košili. Č. M. 221. Jaký z. míval býk, tak řve také vůl; Liška srsť zrnění, ale zvyku (povahy) nemění. Kál. exc. Šedin dožil, ale starých zvyků neodložil. Kál. Překonávati z. obtíž dvojnásobná. Kom. Rozpravu psychologicko - paedagogickou o zvyku vz v Km. 1884. č. 23. a násl. — Pozn. Místo ve zvyku míti s infinit. užíváme lépe sloves opětovacích. Měl ve zvyku jísti jablka = jídával. Cf. Obyčej. — Z. = věc, které jsme přivykli činíce ji bez svědomitosti po- hnutek, die Gewohnheit, der Gebrauch, die Sitte, Art. Z. přijmouti, míti, odložiti. Dobrý, zlý z. Jsou z-y v životě lidském, kterých pominouti neslušno. Co jest ve z-u. V. To v z-u bývalo. Sych. To slovo není ve z-u (v užívání). Ros. Z. obchodnický. Slova ze z-u vyšlá. Proch. Z. v oděvu = kroj a stroj. D. Z. v řeči, vz Bačk. Výzk. 4.— 8., 17., 19., 21., 22., 65.— 69., 73. Z-y lidské jsou rozličné. Z. řemeslnický, der Handwerker- brauch, cechovní, die Zunftsitte. Šp. Z. od starodávna. Šd. Stává se to zvykem, bývá z toho z.; Přichází to do zvyku; Co jest předsudku dnes prohřešením, zítra zvykem bývá. Dch. Všetci už zavzali si z. (uvykli). Dbš. Obyč. 61. Národ, ktorý už zanedbal svoje národnie zvyky a spôsoby, pred tým pri prerozličných príležitostiach prejavované, ten národ je už za živa odnárodnený, trebas rečou rodnou ešte hovorí. Zátur. Tak bylo na Moravě zvykem složené duchovní, jestliže se polepšili, dosazovati zase k místům jejich. Ddk. III. 181. Slováci najprv pijú, potom jedia: zvyk rimský, lež cnosť slovenská je to, že dbá o hlavu prv a potom o brucho. Sldk. Mart. 40. Jakož posud bylo ve zvyku. Ddk. IV. 222. Bavili sa o svojich zvykoch. Phld. IV. 18. Zařiďte pořádek, zvyk ho udrží. Exc. Lidé více na knihy se spustili, když litery v z. přišly. Ler. Židé to v z. uvedli. BR. II. 126. b. Staré časy, staré zvyky. Phld. IV. 430. Jaké prase taký kvik, jaký národ taký zvyk; Zvyk se rád mění, když duše v těle není. Č. — Vz Zvyklosť a více v S. N. a stran přísloví ještě: Havran, Hora, Kraj, Liška, Obtížný, Osel, Přirození, Přirozenost, Správa, Stav, Straka, Svět, Svině, Vlk, Vrána, Zlý. — Z. = tabák. Vz Zbytek.

430328   Zvyk Svazek: 7 Strana: 1164
Zvyk. Cf. Mkl. Etym. 397. b., Kram. Slov., Mus. 1888. 355., 357. Je z. pršeť a moda snih padać. Laš. Brt. D. Z. nejhorší nemoc. Kmp. Gr. 127. Z. za štěstí je zá- měna nám shůry dána do věna. Pušk 59.

430329   Zvyk Svazek: 7 Strana: 1180
Zvyk. Cf. Mkl. Etym 412. a.

430330   Zvyk Svazek: 7 Strana: 1401
Zvyk za štěstí je záměna, nám shůry dána do věna. Pušk. 59,

430331   Zvyk Svazek: 8 Strana: 0522
Zvyk. Z. horši ež byk; býka zažiněš a zvyka nějza. Mor. Nov. Př. 224., NZ. V. 544.

430332   Zvyk Svazek: 9 Strana: 0415
Zvyk. Z. jest mocnější nad přirození. Překlad Curtia V. 5. Jaké prase, taký kvik, jaký člověk, taký zvyk. Zát. Př. 6. Dlouhý z. nesnadno se napravuje. Wtr. Živ. vys. šk. 473. Zvyky na Písecku, vz Pís. 54. nn., v Solčanech na Slov., vz Sbor. slov. III. 129., na Hořicku 154., 174. nn., na Vyzovsku (při hospodářství), vz Mus. ol. XII. 106. nn., v Doline súlovskej na S'ov. Vz Sbor. slov. III. 22. Zvyky a obyčeje u Sebeše, vz Mus. slov. II. 3. nn.; u Valaš. Bělé, vz ib. II 24.; na Slov. vůbec, vz ib. II. 75.; z Jamníka a Šariše, vz ib. III. 29.; v Liptovském Jam- níku, vz Sbor. slov. IV. 51. nn.; v Košťa- nech, vz ib. V. 67 Zvyky o žatvě. Vz Sbor. slov. III. 136.

430333   Zvyk Svazek: 10 Strana: 0543
Zvyk. Quod volet usus, quem penes arbitrium est et jus et norma loquendi. Horaz. Starý zvyk — železná košile. Litom. 73. Z. je druhý život. Sb. sl.. VIII. 86. Zvyky a pověry v Čechách. Vz Čes. 1. XI. 329. nn. Z. jihočeské. Vz ib. X. 446. Z. na Košťanech. Vz Sbor. slov. VII 126. nn. Z. u Kr. Městce. Vz Čeč. 163. Z. z okolí Nové Říše na Mor. Vz Čes. 1. XII. 85. nn. Z. lidu slezského. Vz Vlasť. 1. 140., 174., Sbor. Mat. opav. 1897. Z. a pověry při svatbě. Vz Čes. 1. XI 299. Zvyky a obyčeje obvyklé za doby jarní. Vz Čes. 1. XIII. 327. Zvyky slovenské. Vz Ott. XXIII. 411. Lidové zvyky ve Staré Říši a v okolí. Vz Čas. mor. mus. III. 121. Zvyky v Bzenecku. Vz Čes. 1. XIV. 342. Ľudové zvyky na Slov. Vz Mus. slov., IV 50., V. 7., 95. Obyčeje a zvyky v Košťanoch na Slov. Vz Sb. sl. VII. 82. nn. Ľudové zvyky a povery v B. Čabe na Slov.; Obyčeje, zvyky a povery u Slovákov. Vz Phľd. XXII. 385., XXIV. 607. Sr. také Čes. 1. X. 419., Obyčej, Pověra, Pověsť. — Z. druhé přirození. Kom. Did. 10.

430334   Zvykalý Svazek: 5 Strana: 0742
Zvykalý, gewöhnt. — čemu. Srdce z-lé lakomstvím majíce. Hus III. 238.

430335   Zvykání Svazek: 5 Strana: 0742
Zvykání, n., die Angewöhnung. Jmění (das Haben) nepřietele, jenž (nepřítel) z. dává v boji k slavnému vítězství, jest častokrát užitečnější než nejmění. Hus I. 310.

430336   Zvykati Svazek: 5 Strana: 0742
Zvykati, vz Zvyknouti.

430337   Zvykle Svazek: 5 Strana: 0742
Zvykle = obyčejně, gewöhnlich. V. Co vykladači z. na Slovany slyší. Šf. I. 460.

430338   Zvyklec Svazek: 7 Strana: 1164
Zvyklec, kelce, m. = zvyklý. Šd.

430339   Zvyklosť Svazek: 5 Strana: 0742
Zvyklosť, i, í. = zvyk, mrav, die Ge- wohnheit, Angewohnheit. Podlé obyčeje a z-sfi své staré dělati; Z. míti. V. Obyčej a z. druhé jest přirození. Klat. Opříti se z-sti. Štelc. Z., druhá přirozenosť, slúží náchyl- nosti, kdo ju z gruntu vykoření, hoden uctivosti; Odpornosti neměj ve z-sti; Od zlé z-sti chraň se s pilností; Z. vždycky k tomu táhne, od čeho má kořeň; Nikdy neměj to v zvyklosti, co je proti statečnosti. Mor. Tč. Z. ku hrání je veliké jarmo; Žij podla
svej z-sti v cnosťach, jak svedčí; Z. po
mály prichádza bez síly (Bez násilí) do srdcí;
Zem, vlasť, místo i krajinu premeniť je snadno,
rod nezmeníš, i zlú z. premeniť nesnadno.
Slov. Tč. Z-sti obracejí se v přirození. Sixt.
z Otters. Z. práci lehkou činí. Sb. uč. — Z. = co ve zvyk veslo, die Gewohnheit, Sitte, der Gebrauch. Jiná z., ein widriger Gebrauch; Dle dosavadní z-sti; Rozličné soudů z-sti. J. tr. Právo z-sti, das Gewohnheitsrecht. Dch. Z. na burse a v obchodních místech vůbec, die Usanz. Skř. Aby při své z-sti pánům a rodům panským v tom nepřekáželi ani se o ně třeli (rytíři). Mor. zříz. 1604. Tč. Tak aby každá vlasť svých z-stí a práv požiti mohla. Arch. V. 383. Svobody, práva a chvalitebné z-sti. List hrad. 1522. Z. za právo jest. Vš. XXIX. Zvláště miestopísař to rozumem svým a z-stí práv spraviti má, aby sobě dskám, lidem i jiným úředníkom škody i hanby nedobyl. Vš. Jir. 381. Co jest v z-sti; v každodenní z-sti býti; dle obecné z-sti; podlé z-sti; mimo z.; vedlé starobylé z-sti někoho voliti; při staré z-sti zůstávati. V. V z. vejíti; z z-sti vyjíti; staré z-sti. D. Svědom jest obyčejův a z-stí staro- dávných. Tov. 1. Král ráčil přiříci obojí straně je při zvyklostech a spravedlivostech jich zachovati. Zř. F. I. B. XVII. To jest proti starobylým řádům a z-stem; Z-sti pevně držeti. Sych. Ve z-sti ponechati, Knst., zůstaviti. Svobody a z-sti jim odjí- máme. Ottcrd. Kolik vsí, tolik zvyklostí. Šd. Častokrát ty, kteréž jest vůle přemoci nemohla, obyčejnosť a z. podvedla. Hkš. — Vz Zvyk.

430340   Zvyklosť Svazek: 7 Strana: 1164
Zvyklosť Proti dobré z-sti. Pož 177. Z. lidu mocná věc a s těžkostí se změní leč v času průtažném. Výb. II. 1279. Co dobrou z-stí utvrzeno jest, za právo držeti budeme v těch věcech aneb případnostech, kteréžto právy psanými vysloveny nejsou. Výb. II. 1556.

430341   Zvyklosť Svazek: 9 Strana: 0415
Zvyklosť má velikú sílu a moc. Ezop. 288.

430342   Zvyklý Svazek: 5 Strana: 0742
Zvyklý = který zvykl, gewohnt, ange- wöhnt. Má silné a zvyklé (otužilé) údy. Har. — čemu: práci, Ros., D., břemenu. Br. Nejsem zvyklý nepořádku. Šml. Tomu jsme zvyklí. Us. Šd. Dobrému jídlu a pití z-lý. Us. Tč. Ta panenka chudobná, ona je všemu zvyklá, nechť se jí zle vede aneb ne- vede, ona si nenaříká. Sš. P. 388. Já nejsem chůzi zvyklá. Er. P. 496. Šohajku, přeca si ty robotě zvyklý. Brt. P. 71. Srdce zvyklé lakomstvím. Hus I. 398. — v čem: ve lži. Kram. Z. v obyčejích bojovných. Troj. Srdce mají v lakomství zvyklé; Člověk zvyklý v slovech haněnie. Hus I. 242., 231. Muže hrdinného a v bojevých věcech přezvyklého. BO. — Jel., Štelc., Kram. Z. v obyčejích bojovných. Troj. — s inft. Jest z. brzo jídati, časně Ráno vstávati, hráti. Us. Aneška byla zvyklá přes chvoj skákati. Němc. Z. vítěziti. Us. Dch. Boly ste vy (oči) zvyklé s milým sedávati, veru to mosíte včilej od- vykati. Sb. sl. pies. II. 1.44. Úroky dedičné komoře královské z města v Lounech dávati zvyklé. Arch. I. 545. — nač. Lenka nebyla zvyklá na dobrá jídla. Němc. I. 91. Lépe: čemu. — čeho. Na Ostrav. Tč. Já jsem toho zvyklý. Slez. Šd. — k čemu. Zvyklý k zahálce služebník za křivdu si Drží, když mu pán káže pracovať, nebo ho práce mrzí. Na Ostrav. Tč. — kde: na moři. Lk. — Z. = obyčejný, gewohnt, gewöhnlich. Vůbec z.; z. obyčej; vedlé starého, zvyklého obyčeje. V. Když zvyklým způsobem přišel. Zák. sv. Ben. Soud zahájený jest, kdyžto súdce sedě na sudné stolici zvyklým obyčejem zahájiti káže. CJB. 381. Z. hříšník, der Ge- wohnheitssünder. Dch. Než takových si du- chovníkov nezabudni opatřiť, čo zvyklou by rečou mohli Slovákov učiť. Hol. 388. Věříme Vaší milosti, že nám zpuosob a řád odkladu podlé práva zvyklý odepsati ráčíte. NB. Tč. 101. Podlé svého z-ho obyčeje. Čr Výsady a zvyklé, dobré starodávné obyčeje. List hrad. 1495. — kde. Podlé obyčeje a práva tehdejšího mezi lidem božím a pohany z-ho. BR. II. 82. b.

430343   Zvyklý čeho Svazek: 7 Strana: 1164
Zvyklý čeho. Ja toho sem zvykly. Laš. Brt. Ď. — Z. = obyčejný. Řády v církvi z-lé. Bart. 80.

430344   Zvyknouti Svazek: 5 Strana: 0743
Zvyknouti, knu, kni, kna (ouc), knul a kl, utí; zvykati, zvykovati = navyknouti, zvyk přijíti, na zvyk si vzíti, obyčej míti, gewönnen, gewohnt werden, sich an etwas gewöhnen, pflegen; někde zdomácněti, při- vyknouti, wo eingewöhnen; uvyknouti, na něčem přestati, sich mit etwas zufrieden stellen; učiti, cvičiti, v zvyk mu uvésti, an- gewöhnen, üben; se, sich gewöhnen. Jg. — Zvykoval jsem neb zkušoval jsem, točiž k častému pamatování přivodil jsem srdce své. Hugo. Z-val jsem duch mój. Hugo. Ale snadno-li by tu práci zvykli úřednící (dě- lati?). Št. — čemu: práci, Ros., obyčejům, Háj., hříchům. Br. Kdo čemu zvykl, to mu není obtížné. V. Každý zvykl bohatému vý- dělku a nikdo nepomyslil spořiti. Km. 1884. Zvykej práci, zvykej zimě, ať otvrdneš. Us. Šd. Z. řádu. Č. Zvykej dočkavosti. Dch. Němci nerádi jazyku českému zvykali. Št. Každý ďábel .... vždy zlosti zvyká. Hus III. 245. Člověk všemu zvykne. Šd., Dch., Hol. 72. Čemu kdo zvykl, není obtížno. Lpř. Zlému zvykal, pozdě pykal, böser Sinn, späte Reue. Dch. Zvykej dobrému, tak zlé na mysl nepřijde. Šd. Zvykej po- řádku, ujdeš zmatku na statku. Bž. exc. — kdy čemu. Přece za nedlouho i tomu di- vadlu jsem zvyknul. Km. 1884. Čemu zvyk- nem z mladosti, těžko odvyknem v starosti. Us. V čem kdo zvykne od malička, za to se nestydí. Mor. Tč. — (koho) k čemu. Tělo zvykne k bujnosti skrz dlúhé spávání. Mor. Tč. Kdo zvykl k čomu, ten slúži tomu. Slov. Tč. Tak jak k dobrým mravóm zvyk- neš, budú ti v milosti. Slov. Tč. Aby on nás všemi způsoby ku prokazování poslu- šenství sobě náležitého zvykati učil. V. — (se) čemu jak. Dlouho musil zvykati, než tomu přivykl. Us. Když sě dievky dobře svykú, na koniech jezditi obykú. Dal. 18. Kdo rád zvyká, neodvyká. Lb. Klamům aby ani opravdu ani žertem nezvykali. Kom. Pomaličku budoucím těžkostem zvykali. BR. II. 52. a. Kteří jim (zvláštnostem v řeči) po mateři zvykali, nespatřují nic neobyčej- ného. Ht. Brs. 137. — v čem: v hříších, Br., ve lži. Cyr. Tak že by v hříších zvykna nemohl již ani života polepšiti. BR. II. 747. b. Sluha ale tvój zvykal v spravedlenstvích tvých, servus autem tuus exercebatur in justificationibus. Gloss. 13. stol. Mus. 1879. 533. Tak již sú v těch obyčejích zvykli. Hus I. 433. — s inft. Zvyknul dobře jísti, píti, Us., jiné haněti. V. — Br., Kom. Bo keď neucítíš Boha v nemom tvore, zvykneš ho nectiť i v ľudskej patore. Hrbň. Rkp. Sp. st. D. Vysvetlite mi vec, sic ináč vás potrescem, ako osočovatelov trestať zvykajú. Lipa 320. V ľudskej uspolehlá moci šáliť zvyknula nadej. Hol. 5. Na koních jezditi zvyká. Brt. S. 102. Poláci zvykli Neutíkati před nepřítelem. Pal. Děj. III. 3. 294. Ti psi sú zvykli táhnouti sáně. Mill. 125. b. — (si) kde. Aby tělo naše skrocováno bylo a jako pod jhem sobě zvykalo. V. Brzy tam zvykl (přivykl). Ros. — koho nač, si nač, vazba nová, správně: z. čemu. Jg., Brs. 288., Km. IX. 157., Brt. S. 3. vyd. 196. Slovák zvykol na utrpenia, na zradu i ne- rovný boj. Vaj. Tat. a mor. 125. — od čeho. Pomaličky ho nechávej, až od tebe zvykne (odvykne, sich abgewöhnen). Mor. Tč.

430345   Zvyknouti k čemu Svazek: 7 Strana: 1164
Zvyknouti k čemu. K čemu zvykne kdo v mladosti, to nenechá i v starosti Us. Tč.

430346   Zvyknouti s inft Svazek: 10 Strana: 0543
Zvyknouti s inft. Zvykli tam choditi m.: chodívají tam. zvykli péci m. pekávají atd. Vz Phľd. XXIV. 812.

430347   Zvyknutí Svazek: 5 Strana: 0743
Zvyknutí, n. = zvyčení, die Gewohnheit, Angewöhnung. Koř. Skut. apošt. 26. 5.

430348   Zvyknúti Svazek: 10 Strana: 0544
Zvyknúti, vz Zvyknouti. Mill.

430349   Zvyknutý Svazek: 5 Strana: 0743
Zvyknutý = zvyklý. Slov. Bern.

430350   Zvyknutý Svazek: 8 Strana: 0522
Zvyknutý = zvyklý. Z. oko nač. Phľd. XII. 529.

430351   Zvykosloví Svazek: 7 Strana: 1164
Zvykosloví, n., Gewohnheitslehre. Dk. Aesth. 477., NZ. II. 353.

430352   Zvykosloví Svazek: 8 Strana: 0522
Zvykosloví. Cf. Zbrt. Pov. 5.

430353   Zvykoslovný Svazek: 7 Strana: 1401
Zvykoslovný. Z. oddělení ve výstavě. Nár list.

430354   Zvykoslovný Svazek: 8 Strana: 0522
Zvykoslovný. Z. studium, Zbrt. Pov. 5., obrázky. Vz Mus. 1893. 646.

430355   Zvykoslovný Svazek: 9 Strana: 0415
Zvykoslovný. Z. kalendáře. Vz Zbrt. Bibl 241.

430356   Zvykování Svazek: 5 Strana: 0743
Zvykování, n. = cvičení. Z. bojovná. Hugo.

430357   Zvykovati Svazek: 5 Strana: 0743
Zvykovati, vz Zvykati.

430358   Zvykový Svazek: 10 Strana: 0544
Zvykový. Z. právo Dvoř. Mor. 100.

430359   Zvykrojovati Svazek: 5 Strana: 0743
Zvykrojovati, nach und nach alles her- ausschneiden. Us.

430360   Zvykvésti Svazek: 5 Strana: 0743
Zvykvésti, vz Kvésti, herauswachsen, sich entwickeln. — kde. V národech zvy- kvetlo, že se věci paměti hodné do písniček uvodily, aby se snáze zpamatovati mohly. Kom.

430361   Zvylézti Svazek: 5 Strana: 0743
Zvylézti, zvylézati, nach und nach her- auskriechen. — odkud: z děr. Tč.

430362   Zvylupovati Svazek: 5 Strana: 0743
Zvylupovati = vše vyloupali, alles aus- schälen, ausrauben. — co. Koc.

430363   Zvymalovati Svazek: 5 Strana: 0743
Zvymalovati = vše vymalovati, alles ausmalen. — co : barvy. D.

430364   Zvymětati Svazek: 5 Strana: 0743
Zvymětati = pozvymětati, alles heraus- kehren. — kde: v kamnech, ve světnici. — co odkud: saze z kamen.

430365   Zvymnati Svazek: 5 Strana: 0743
Zvymnati, Euter bekommen. Jalůvka už zvymnala, už bude brzy kravou. Ostrav. Tč.

430366   Zvymnout Svazek: 8 Strana: 0522
Zvymnout. S tým zvymneš (na tom zbo- hatneš)! Přer. Brt. D. II. 430.

430367   Zvymnouti Svazek: 9 Strana: 0415
Zvymnouti. Než se koza okotí, enom hodně nápoja, to vám zvymne (dostane ve- liké vemeno) a uděláte si dobrú dojku. Šeb. 124.

430368   Zvymořený Svazek: 8 Strana: 0522
Zvymořený bídník. Bl. Gr. 224

430369   Zvymořený Svazek: 10 Strana: 0544
Zvymořený robenec, nadávka za stara. Zvon II. 621.

430370   Zvymotaný Svazek: 8 Strana: 0522
Zvymotaný bídník. Bl Gr. 224.

430371   Zvynášeti Svazek: 5 Strana: 0743
Zvynášeti, vz Zvynésti.

430372   Zvynésti Svazek: 5 Strana: 0743
Zvynésti (vz Nésti), zvynášeti, nach und nach alles heraustragen. — co odkud kam. Všecko ze světnice ven jsme mu zvynášeli. Us. Šd.

430373   Zvypláceti Svazek: 5 Strana: 0743
Zvypláceti, zvyplatiti = jedno po druhém vyplatiti, nach einander o. alle auszahlen. — co: zastavené šaty. Reš.

430374   Zvyplakati Svazek: 5 Strana: 0743
Zvyplakati = vše vyplakati, verweinen. — co: všecky slzy. D.
Zvyposmívati, abspotten. Zlatohl. 209.

430375   Zvypověděti Svazek: 5 Strana: 0743
Zvypověděti, vz Zvypovídati.

430376   Zvypovídati Svazek: 5 Strana: 0743
Zvypovídati, zvypověděti = mnohé n. všechny, alle verbannen, alles erzählen. — odkud koho: z města (vyhnati). V. Sta- vové jezuity mnichy zvypovídali. Dač. I. 260.

430377   Zvypřahati Svazek: 5 Strana: 0743
Zvypřahati, alle o. nach einander aus- spannen. — co: koně. Mus. VIII. 197.

430378   Zvyraziti Svazek: 5 Strana: 0743
Zvyraziti, vz Zvyrážeti.

430379   Zvýrazněti Svazek: 10 Strana: 0544
Zvýrazněti, ěl, ění. = státi se výrazným. — čím. Havl. 33.

430380   Zvyrážeti Svazek: 5 Strana: 0743
Zvyrážeti, el, en, ení, zvyraziti, il, žen, ení = vše vyraziti, alles aus-, herausschla- gen. — co. Zuby bezbožníků zvyrážels. Br. Okna z. Us. Šd. — co komu. Kdyby koza delší ocas měla, všem by oči zvyrážela. Brt. — co odkud: dna z bečic. Us. Šd.

430381   Zvyrůstalý Svazek: 5 Strana: 0744
Zvyrůstalý, entwachsen. Ti mladší do z-lých šatů těch starších dorůstali (do šatů, které starším už byly malé). Sk.

430382   Zvyrůstati Svazek: 5 Strana: 0744
Zvyrůstati, zvyrůsti, nach und nach her- auswachsen.

430383   Zvýřený Svazek: 5 Strana: 0743
Zvýřený; -en, a, o = plachý, divoký, scheu, wild. — jak. Je do světa z-ná. Na Mor. Vck.

430384   Zvyschnouti Svazek: 5 Strana: 0744
Zvyschnouti, vz Zvysýchati.

430385   Zvýskati Svazek: 5 Strana: 0744
Zvýskati, zvýsknouti, knul a kl, utí, auf- schreien, aufjauchzen. — abs. Hej, Janko, zvýskal, lap ho, lap! Phld. V. 71. Zvýskne, vlasy sa zjäžia, vyletí na pobrežia. Btt. Sp. 105. Raz junák zapískne, z dvanásť pušiek blýskne; druhý raz zapískne, tisíc chlapcov zvýskne; tretí raz zapískne, šabličky za- zvonia. Btt. Sp. 9., Lipa II. 256.

430386   Zvýskotati Svazek: 8 Strana: 0522
Zvýskotati. Dievčence z-ly. Phľd. 1895. 148. Cf. Zvýskati.

430387   Zvyskutečniti Svazek: 5 Strana: 0744
Zvyskutečniti, il, ěn, ění, verwirklichen. Ros.

430388   Zvysnedený Svazek: 7 Strana: 1164
Zvysnedený takový, nadávka. Zbrt. 147.

430389   Zvysoka Svazek: 5 Strana: 0744
Zvysoka, z vysoka, s vysoka = s výše, vysoko, von der Höhe, hoch. Z. upadnouti, řeč začíti, na jiné hleděti, hlavu držeti, Ros., kráčeti, Zav., mluviti. D. — Jg.

430390   Zvystydnouti Svazek: 8 Strana: 0522
Zvystydnouti. 1549. Wtr. Živ. c. I. 453.

430391   Zvysýchati Svazek: 5 Strana: 0744
Zvysýchati, zvyschnouti, nach und nach austrocknen. Zvysýchali potokové. Jg.

430392   1. Zvýš Svazek: 5 Strana: 0744
1. Zvýš, zvýše = vysoko, zvýší. Hrnec na tři prsty zvýše. Sl. let. I. 156. Muž, jenž byl šesti loket a piedi zvýš. Bj. Létachu u povětří dvú loktú zvýš nad zemí. BO. Proto jsem toho, kterak je zvýš, nezměřil; Kterak je zvýš od země do nebe. Pass. 30. (Hý.). Než ľavicou (levicí) kušu zvýš a smrtný zdvíhala oblúk. Hol. 34.

430393   2. Zvýš Svazek: 5 Strana: 0744
2. Zvýš, e, f., die Höhe. Kačky zplašily sa a schytly vo zvýš. Dbš. Sl. pov. I. 93.

430394   Zvýš Svazek: 9 Strana: 0415
Zvýš = zdviž. Kub. 159.

430395   Zvýša Svazek: 5 Strana: 0744
Zvýša = zvýší. A zasvieť z výša i z hl- boka. Jsk. Člověka z. Na mor. Slovácku. Brt., Vck.

430396   Zvýšava Svazek: 5 Strana: 0744
Zvýšava, y, f. = zvýška. Slov. Pozrite na tú závratnú z-vu. Zátur.

430397   Zvýšek Svazek: 5 Strana: 0744
Zvýšek, šku, m. = zbytek, der Rest. Vypi z. v poháre. Slov. Zátur. Plk. — Z. = vy- sokost', die Höhe. Slov. Beru. Švihlé jedle vedľa seba pnú sa vo zvýšok do neba. Č. Čt. II. 71.

430398   Zvyšek Svazek: 10 Strana: 0544
Zvyšek, šku, m. = přírostek jmění. Hauer 16.

430399   Zvýšeně Svazek: 5 Strana: 0744
Zvýšeně, erhöht. Ráj. II. 75.

430400   Zvýšenec Svazek: 5 Strana: 0744
Zvýšenec, nce, m. zvýšený, der Empor- kömmling, Parvenu. Víd. list., Shakesp Ham. I. 4., Tč., Kamar.

430401   Zvýšenec Svazek: 7 Strana: 1164
Zvýšenec. Č. Kn. š. 183., 250.

430402   Zvýšenec Svazek: 8 Strana: 0522
Zvýšenec, nce, m., cyrtotriplax, brouk. Z. dvojskvrnný, c. bipustulata, dvojznaký, binotata. Vz Klim. 309.

430403   Zvýšení Svazek: 5 Strana: 0744
Zvýšení, n., die Erhöhung, Erhebung, Steigerung, Vermehrung. Vz Zvýšiti. Z. předprsně, die Bonnetirung. Čsk. Z. hladiny mořské. Stč. Zem. 536. Z. Krista nad ne- besa; Kterýžby v nebi nejvyšší ctí a slávou královskou z. došel. BR. 857. a. Z. tonu, teploty, Mj., tlaku vzdušného, Stč. Ž. 564., dojmu, Us., daní, Lpř. Děj. I. 35., poplatku, Šmb. S. I. 128., mzdy, měny, die Coursstei- gerung, ceny. Šp. Z. subvence z dosavad- ních 4000 zl. na 10000 zl. Mus. 1880. 373. Z. jmění. Us. Jg.

430404   Zvýšenina Svazek: 5 Strana: 0744
Zvýšenina, y, f. = vyvýšenina, zvýšina, die Erhebung (des Terrains), Rampe. Dch., Mj., Dk. P. 4. Vz Zvýšina.

430405   Zvýšenoslohý Svazek: 5 Strana: 0744
Zvýšenoslohý, im hohen Stil verfasst. Div. z och.

430406   Zvyšenosť Svazek: 5 Strana: 0744
Zvyšenosť, i, f., die Erhebung, Elevation. Z. místa. Z. hlavně, die Elevation des Ge- schützrohres. Čsk. — Z. = výsosť, die Höhe, Erhöhung, Erhabenheit, hoher Rang. Z., bohatství a slávu svou snášeti uměli. Záv. — D.

430407   Zvýšený Svazek: 5 Strana: 0744
Zvýšený; -šen, a, o = vyvýšený, erhöht. Z-ným hlasem zvolal. Č. Z. místo, přízemek, cena, požadavek; z-nou měrou. Us. Pdl. Zvýšená dráha, die Hochbahn, nálada (slav- nostní, gehobene Stimmung, Dch., ton, úči- nek, Mj., činnosť, Osv. I. 524., příliv, die Springfiuth, Stč. Zem. 762., batterie. NA. III. 160. — jak. Kulatě z-ná dutina. Dch. Ton dvojnásobně z-ný. Zv. Přír. Kn. I. 7. — čím. Kristu Ježíši, pravicí z-nému a všudy kralujícímu. BR. II. 744. b. — jak odkud. Stůl sedm noh z. od podlahy. V. — na čem. Všecky věci na ceně z-šené jsou. V. — nad co: nad angely. Scip.

430408   Zvýší Svazek: 5 Strana: 0744
Zvýší (m. vzvýší. Bž. 317.) = na výš, co do výše, der Höhe nach, hoch. Koprník jest bylina z. dvou loket. Byl. Z. meče, muže, lokte, domu, D., sáhu, Us., člověka. Pref. Aby s ním všickni, ješto by meče jeho z. byli ... V. Když slunce vycházelo, pustilo z sebe sloup ohnivý nahoru jednoho kopí z. Dač. I. 28. Roste z. chalupy. Kld. II. 298. — do čeho, nač. Z. do kolenou, do pasu. Pref. Ta (věž) buď vz výšiu až do nebe. Dal. 15. Na čtyry coule z. krup spadlo. Kram.— Strany vazby vz Zdélí. V Bohuslavicích na Mor. kladou adjektiv s jak: jak vysoký. Vz Zdélí, Zšíří. Neor.

430409   Zvýší Svazek: 7 Strana: 1164
Zvýší odchylkou m. zvýši. Vz Gb. Ml. I. 93 Na Mor. zvýšá (zlinsky), zvýša (val. laš.), zvýšú (pom.), zvýše (uh.). Brt. D. Zvýši. Výb. II. 1588. Zvýši od podlahy člověku do brady. Výb. II. 1494. — Cf. D. Lhrg. 282., Gb. Ml. II. 148.

430410   Zvýšij Svazek: 8 Strana: 0522
Zvýšij. Háj. Herb. 115.

430411   Zvýšina Svazek: 5 Strana: 0744
Zvýšina, y, f. = zvýšenina, die Rampe. Dch. Vz Zvýšenina.

430412   Zvyšisvět Svazek: 8 Strana: 0522
Zvyšisvět, a, m. = kdo zvyšuje, povznáší svět. Am. Orb. 109. Cf. Kazisvět.

430413   Zvýšiště Svazek: 8 Strana: 0522
Zvýšiště, ě, n. = výstupek, Podium, n. Sterz. II. 560.

430414   Zvyšiti Svazek: 5 Strana: 0744
Zvyšiti, il, it, itý, zvyšívati, alles aus- sticken. Us. Šd.

430415   Zvýšiti Svazek: 5 Strana: 0744
Zvýšiti, zvyš, zvýše (íc), il, en, ení; zvy- šovati = vysoko něco postaviti, povýšiti, hoch machen, erheben, erhöhen, in die Höhe heben; na důstojnost povýšiti, erhöhen, er- heben (zur Würde); zvětšiti, grösser machen, vergrössern, erhöhen ; natahovati, etwas gross machen, übertreiben. Jg. — abs. My dva sa medzi sebou na hrdinský pustíme súboj; jestli ty zvýšíš (zvítězíš), samovolný staň sa panovník. Hol. 155. — co: dům, Us., strop, dvéře, Ros., cenu. Šm. Z. koho (povýšiti). Kom. Z. dukáty. Dač. I. 199. Křížek zvy- šuje ton. Zv. Přír. kn. I. 7. Sv. Lukáš chce z. důraz, jejž na jednotu klade; Z. sílu řeči; Což pojem ten ještě zvyšuje. Sš. Sk. 6., II. 10., 140. Větší nebo menší poptávka po nějakém zboží zvyšuje nebo snižuje jeho cenu. Ddk. IV. 166. Odpor zvýší žádosť jeho. Šml. Z. zeď, hradby, komín, nájemné, Us. Pdl., tvrdosť látek. ZČ. I. 247. Histo- rické upomínky zvýšily dojem. Šml. Kdo nechová myši, ten nic nezvýší (tomu nic nezbude. Vz Z. co komu). Zvýšiv zetřel si mne, quia elevans allisisti me. Gloss. 13. stol. Mus. 1879. 533. — se. Velice se zvyšuje. BR. II. 577. Vranných orlov kŕdeľ zlietne, jeden sa zvýši, druhý sa zníži. Sldk. 270. — co, se komu: sedlákům daně. Us. Z. ně- komu něco (natáhnouti, zvětšiti). V. To mléko vám zvýší = zbude. Slov. Kd. Tu jedli, tu pili, mne nic nezvýšili (nenechali, mně nic nezbylo). Dbš. Sl. pov. I. 86. — co, koho, se čím. Návod, jímž se složený výraz na trojmoc zvyšuje. Šim. 142. Lesk tohoto vznešeného shromáždění zvýšen byl ještě uherským poselstvím; Tím zvýšil dů- věru svého národa. Ddk. III. 224., 295. Milostí boží přírodní život člověka jenom se zvyšuje a zvelebuje; Věděl, že tím vy- znáním svojím zuřivosť odporců svých zvýší. Sš. Sk. 83., 90. Tvrdosť železa zvyšujeme kalením; Tlakem zvyšuje se adhaese; Ad- haese těles dá se mnohými prostředky zvý- šiti. ZČ. I. 247., 248. Bledosť tváří, čela, vlasů, vousů zvyšuje se tmou. Čch. B. 108. — co, se kam. Když se člověk zvyšuje ku větší hodnosti, obyčejně mívá méně nebezpečnosti. Mor. Tč. Maj sa dobre, ty hora zlatá, koľkoraz som zrak k tebe zvý- šila, všetka sa búrka žitia ztišila. Sldk. 343. — oč. Byltě tedy tento poplatek jen o 30 hř. zlata zvýšen. Ddk. II. 178. — co kam proč. Bůh ludi zvyšuje do nebe pre jejich poníženosť. Slov. Tč. — jak. Tuhosť lan u valné míře zvyšuje se, natřeme-li je dehtem. ZČ. I. 272. Okolnosť tato jakož i povolnosť knížat zvýšily mocně odvahu Staufovu. Ddk. III. 275. To dojem zname- nitě zvyšuje. Us.

430416   Zvyšívati Svazek: 5 Strana: 0745
Zvyšívati, vz Zvyšiti.

430417   Zvýška Svazek: 5 Strana: 0745
Zvýška, y, f.= výška, zvýšina, die Er- höhung, Höhe, Rampe. To strom, to je zvýška (vysoký)! A ten kocúr seděl doma na zvýšce a jak to pravěla, ten kocúr sko- čil s tej zvýšky a obě oči mu vyškrabil (vyškrábl). Slez. Šd. Je to na zvýšce a tím mokřejší to je (= sníh. Hádanka). Šd.

430418   Zvýška Svazek: 10 Strana: 0681
Zvýška, y, f. = vysikosť. To je z. stromu. Vz Brt. SI.

430419   Zvýšný Svazek: 5 Strana: 0745
Zvýšný, erhöht. Na zvýšném v makkej vypočívá ložnici stlání. Hol. 7. Nízká na zvýšném sa vypínala kopci chaloupka. Hol. 340. Jak je tu milo ležať pri hrčácém v chládku potóčku! Neb na pahorku seděť zvýšném a na píšťalu vítať slnko. Hol. 335.

430420   Zvyšný Svazek: 7 Strana: 1164
Zvyšný = zbývající. Donášeli domov z, groš. N. Hlsk. 1. 176.

430421   Zvyšný Svazek: 8 Strana: 0522
Zvyšný. Připomenuli si, že jedna z dvou kariet bola zvyšná (přebytečná). Phľd. 1896. 570.

430422   Zvyšný Svazek: 9 Strana: 0415
Zvyšný. Z vajcia prodával (přebývající). Sbor. slov. III. 5.

430423   Zvýšok Svazek: 5 Strana: 0745
Zvýšok, šku, m. = zvýšek. Slov.

430424   Zvyšování Svazek: 5 Strana: 0745
Zvyšování, n., vz Zvýšení. Čsk., Mj.

430425   Zvyšovatel Svazek: 5 Strana: 0745
Zvyšovatel, e, m., der Erhoher, Erheber.

430426   Zvyšovatelka Svazek: 5 Strana: 0745
Zvyšovatelka, y, f., die Erhöherin, Er- heberin. — Z. = hyperbola.

430427   Zvyšovati, v Svazek: 5 Strana: 0745
Zvyšovati, vz Zvýšiti.

430428   Zvyšovka Svazek: 5 Strana: 0745
Zvyšovka, y, f., v hudbě, das Erhöhungs- zeichen. Šm.

430429   Zvytahovati Svazek: 5 Strana: 0745
Zvytahovati = vše vytáhnouti, alles o. nach einander aus-, herausziehen. — co. Pref.

430430   Zvytěpený Svazek: 5 Strana: 0745
Zvytěpený, vz Vytěpený. Z. humplíř. Světz. 1883. 303. Wtr.

430431   Zvýtězit Svazek: 10 Strana: 0681
Zvýtězit = vyzískati. Vz Brt. Sl.

430432   Zvýti Svazek: 5 Strana: 0745
Zvýti, zvyji, yl, ytí = zavýti. Pes zvyje. Rad. zv. — na koho. Jako na své vrahy zvyji. St. skl. — kdy. Pri vkročeniu jeho na Velehrad zvyli psi a zvrešťali havrani. Zbr. Hry 247.

430433   Zvytínatí Svazek: 5 Strana: 0745
Zvytínatí, alles aushauen. Us.

430434   Zvytrhati Svazek: 5 Strana: 0745
Zvytrhati, alles o. nach einander her- ausreissen. — co. Všecko peří jim zvytr- hali. — se komu odkud. Z rukou se jim zvytrhali. Lom.

430435   Zvyupomínání Svazek: 5 Strana: 0745
Zvyupomínání, n., die völlige Aufkün- digung. On panu Matyašovi na též Anně jistou summu k z. odevzdal. List z r. 1631.

430436   Zvyupomínati Svazek: 5 Strana: 0745
Zvyupomínati = vyupomínati vše, alles einfordern o. einmahnen. — co: dluh. Pr. měst. Abyste peníze z-li. Smil. Orov. zř. selské. Psal jsem vám, abyste některé ouroky ze zápisů vám odvedených sami sobě z-li. Žer. L. III. 87.

430437   Zvyvědění Svazek: 5 Strana: 0745
Zvyvědění, n., die Erforschung, Aus- kundschaftung.

430438   Zvyvedený Svazek: 5 Strana: 0745
Zvyvedený; -den, a, o, durchgetrieben. Jste sami kacíři z-ní. Dač. I. 35.

430439   Zvyvedený Svazek: 8 Strana: 0522
Zvyvedený. Jdi k zvyvedenému (čertu). Bl. Gr. 319., 224.

430440   Zvyvedený Svazek: 9 Strana: 0415
Zvyvedený zrádce. 1548. Mus. 1898 557.

430441   Zvyvěděti Svazek: 5 Strana: 0745
Zvyvěděti, ěl, ěn, ění, alles, völlig aus- forschen, auskundschaften. Us.

430442   Zvyvracaný Svazek: 5 Strana: 0745
Zvyvracaný = zvyvracený, vz Zvyvra- ceti. Slov. Z-né sami též krky a hlavy pre- zpoly zlámú. Hol. 82. Z-né hádžú krky též. Ib. 83.

430443   Zvyvraceti Svazek: 5 Strana: 0745
Zvyvraceti, el, en, ení, von Grund aus zerstören. — co: námitky, Einwürfe ab- lehnen. D.

430444   Zvyzalívati Svazek: 5 Strana: 0745
Zvyzalívati, durchs Begiessen verbrau- chen. — co: všecku vodu. D.

430445   Zvz Svazek: 7 Strana: 1164
Zvz zní spodobením svs, v se vypouští a ss se vyslovuje jako s: rozvzteklený — rosteklené. Dol. Cf. List. fil. 1891. 439.

430446   Zvzácněti Svazek: 5 Strana: 0745
Zvzácněti, ěl, ění = vzácným se státi, selten, rar, kostbar werden. Us. Tč.

430447   Zvzlášťnovati Svazek: 5 Strana: 0745
Zvzlášťnovati, sondern. — co jak. Všetko toto dla svojej zvláštnosti zvzláštňuje. Slov. Phld. I. 1. 22.

430448   Zwalhallisovati Svazek: 5 Strana: 0745
Zwalhallisovati, walhallisiren, der Wal- halla würdig erklären. Kos. 01. í. 302.

430449   Zwar Svazek: 5 Strana: 0745
Zwar, něm. Und zwar. Užívání té litery G dvojí (býti) pravé a dobře. Bl. 31.

430450   Zwelfar Svazek: 7 Strana: 1164
Zwelfar, u, m., mince. 16. stol. Wtr. Obr. II. 452

430451   Zwieselit Svazek: 5 Strana: 0745
Zwieselit, u, m. = apatit železnatý, nerost. Bř. N. 148.

430452   Zwingli Svazek: 5 Strana: 0745
Zwingli, vz Zvingli, S. N.

430453   Zybák Svazek: 5 Strana: 0745
Zybák, u, m. = zahybák, kudla. Na mor. Val. Brt. D. 302.

430454   Zýbati Svazek: 5 Strana: 0745
Zýbati = hýbati, viklati, kolébati, zmí- tati. — čím. Št. (Č.).

430455   Zýbati Svazek: 7 Strana: 1401
Zýbati. (V. 745. b.). Dle Flš. ma se čísti: hýbati.

430456   Zybohlav Svazek: 10 Strana: 0544
Zybohlav, a, m. = třasohlav, kdo potřásá hlavou. Mš exc. Chybně asi m.: hybohlav Mš. Sr. Zýbati v VII. 1401.

430457   Zybový Svazek: 5 Strana: 0745
Zybový. Z. zemina = slatina. KP. III. 214., IV. 65.

430458   Zydž = žid Svazek: 10 Strana: 0544
Zydž = žid. Orava. Sb. sl. 1901. 190.

430459   Zyěromagnetičnosť Svazek: 8 Strana: 0521
Zyěromagnetičnosť, i, f., thierischer Ma- gnetismus. Am. Orb. 51.

430460   Zygar Svazek: 9 Strana: 0415
Zygar, u, m. = hodinky (žertem). Slez. Lor. 81.

430461   Zygelová Svazek: 5 Strana: 0745
Zygelová, é, f., os. jm. Vz Blk. Kfsk. 1461.

430462   Zygl Svazek: 5 Strana: 0745
Zygl, a, m., os. jm. Vz Blk. Kfsk. 1461.

430463   Zych Svazek: 5 Strana: 0745
Zych, a, m.. os. jm. Z. Vojtěch. Vz Blk. Kfsk. 1092.

430464   Zych ze Svazek: 7 Strana: 1165
Zych ze: Sigmund.

430465   Zýchať sa Svazek: 5 Strana: 0745
Zýchať sa = zývať sa. Slov. Ssk.

430466   Zýka Svazek: 5 Strana: 0745
Zýka, y, m., os. jm. Z. Jos., violončelista, nar. okolo r. 1730. Vz S. N.

430467   Zýka Svazek: 8 Strana: 0522
Zýka, y, m., vz Zikmund (3. dod.).

430468   Zyka Svazek: 10 Strana: 0544
Zyka Jarosl. Borotinský, spis

430469   Zylvár Svazek: 5 Strana: 0745
Zylvár, a. m., os. jm. Z. z Pilníkova. Vz Blk. Kfsk. 1461., S. N.

430470   Zylvárová Svazek: 5 Strana: 0745
Zylvárová, é, f., os. jm. Vz Blk. Kfsk. 1461.

430471   Zym Svazek: 8 Strana: 0522
Zym = země. Laš. Brt. D. I. 102.

430472   Zýma Svazek: 9 Strana: 0415
Zýma Ant. Jos., slov. spis. Vz Vlč. Lit. II. 244.

430473   Zymosa Svazek: 5 Strana: 0745
Zymosa, y, f. = Zvpmötc, kysání, die Gährung. Brt.

430474   Zymotický Svazek: 5 Strana: 0745
Zymotický = kvasivý, zymotisch. Nz. lk. Z-ké nemoci. Vz Čs. lk. II. 55.

430475   Zynknouti Svazek: 5 Strana: 0745
Zynknouti. knul a kl, ut, utí = uhoditi. Šg. — čím. Tak tebou zynknu! V Kunv. Msk. — komu. Tak ti jich nazynkám (na- tluku)! Ib. Msk.

430476   Zyňsť Svazek: 5 Strana: 0745
Zyňsť = vzejíti, aufkeimen, zu Statten kommen. To se vám zyňdě! Na Ostrav. Tč.

430477   Zynšć śe Svazek: 9 Strana: 0415
Zynšć śe = sejíti se; hoditi se. Sak se či to zyndže. Slez. Lor. 81., 54.

430478   Zypsilonovatělý Svazek: 5 Strana: 0745
Zypsilonovatělý. Lékařům zas do pa- thologie přibude jméno nové nemoci: ypsi- lonomania. Teď je již po něm i po slávě z-lé (která už dodělává). Č. Zeleného Život Jg. 197., Km. 1884. 389.

430479   Zýtra Svazek: 5 Strana: 0745
Zýtra, vz Zítra. Br.

430480   Zývala Svazek: 5 Strana: 0745
Zývala, y, m., os. jm. Mor. Šd.

430481   Zývalda Svazek: 5 Strana: 0745
Zývalda, y, m., os. jm. Z. Jindř. Václ. v 17. stol. Vz Jg. H. 1. 658., Jir. Ruk. II. 361.

430482   Zývalda Svazek: 7 Strana: 1165
Zývalda Jindř. Cf. Mus. 1892 342

430483   Zývání Svazek: 10 Strana: 0544
Zývání, n., chasmus, oscedo. Ktt.

430484   Zývati Svazek: 5 Strana: 0745
Zývati, zastr., vz Zváti, Volati, Vybí- zeti, Vzívati. Tehda věz, ež darmo zýváš. Kat. 2195. Střebor Ludislava zývá. Rkk. 41. — na koho = volati: na Rubeše. Rkk. Lubor na zemany zývá. Anth. Jir. I. 29.

430485   Zývati na koho Svazek: 8 Strana: 0522
Zývati na koho v Rkk. Cf. Gb. Kuk. 553., Mus. 1896. 259., 266., List. fil. 1896., 339., 848.

430486   Zyzen Svazek: 5 Strana: 0746
Zyzen = žízeň, zastr.

430487   Zz Svazek: 7 Strana: 1165
Zz vyslovuje se na Dol. jako z: roz- zlobený — rozlobené. Cf. List. fil. 1891. 439.

430488   zz Svazek: 8 Strana: 0522
zz splývá v z: rozlobit m. rozzlobiti; byl to zrady zvěděl (m. z-zrady). AlxB. I. 29. Vz Gb. H. ml. I. 493. — zz mění se v zď: roz- ďavil hubu m. rozzavil. Ib. 494.

430489   Zza Svazek: 5 Strana: 0746
Zza, vz Zá-.

430490   Zzadu Svazek: 10 Strana: 0544
Zzadu. Pass. 320., 334., Mam. A. 22a., Pror. 22a. - Mš.

430491   Zzadumčivěti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzadumčivěti, ěl, ění, tiefsinnig werden.

430492   Zzajímati Svazek: 5 Strana: 0746
Zzajímati = zajíti jednoho po druhém, nach einander gefangen nehmen. — co, koho: stáda, ženy. Br.

430493   Zzákoněný Svazek: 7 Strana: 1165
Zzákoněný; ěn, a, o. Z. svoboda. Č Rž. LII.

430494   Zzašiti, zzašívati Svazek: 5 Strana: 0746
Zzašiti, zzašívati = na mnohých místech zašiti, vernähen. Br. — co.

430495   Zzelenamodrý Svazek: 5 Strana: 0746
Zzelenamodrý, grünblau.

430496   Zzelenažlutý Svazek: 5 Strana: 0746
Zzelenažlutý, grüngelb.

430497   Zzeleněti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzeleněti, ěl, ění, grün werden. Us.

430498   Zzeměti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzeměti = zemí se státi, erdig werden. Jg.

430499   Zzemiti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzemiti, il, en, ení = zemí učiniti, zur Erde machen, vererden. D.

430500   Zzemnatěti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzemnatěti, ěl, ění = zemnatým se státi, erdig werden. Ros.

430501   Zzemnatiti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzemnatiti, il, cen, ení, erdig machen. Ros.

430502   Zzerzavěti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzerzavěti, ěl, ění, rostig werden. Že- lezo zzerzaví. Kram.

430503   Zzetka Svazek: 8 Strana: 0523
Zzetka. Sobě všu noc zzetky nedal. AlxBM. 187. Prk. v Kroku 1894. 177. čte: Sobě všu noc setky nedal = ani oka nezavřel. Cf. Se- tknouti v 2. dod.

430504   Zzískati Svazek: 5 Strana: 0746
Zzískati, lépe: získati. Jg.

430505   Zzjeviti Svazek: 10 Strana: 0544
Zzjeviti = zjeviti. Pass. 336., 342.

430506   Zzobati Svazek: 5 Strana: 0746
Zzobati, aufpicken, pickend aufklauben. — co: semeno, zrno. St. skl. Vz Sezobati.

430507   Zzostaviti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzostaviti = zůstaviti, alles hinterlassen. — koho: své syny. Br.

430508   Zzouti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzouti, zzuji,ul, ut, utí, ausziehen (Schuhe, Stiefel, Strümpfe). — co (odkud): obuv z nohou. Lom. Lépe: zouti, szouti. Jg. Obuv z. BR. II. 433. a.

430509   Zzrzavěti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzrzavěti = zzerzavěti.

430510   Zzubatěti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzubatěti = zubatým se státi, grosse Zähne bekommen. Ros.

430511   Zzuřeti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzuřeti, zzuřivěti, wüthend, grausam, wild werden. Jg., D.

430512   Zzuřiti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzuřiti = zuřivým učiniti, wüthend, grausam, wild machen. Ros., Jg. — se, ergrimmen. Ros.

430513   Zzuřivěti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzuřivěti, vz Zzuřeti.

430514   Zzvinouti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzvinouti, nul, ut, utí = svinouti. — se kde. Ljud sě o j'ho rově zzvinu. ApŠ. 37.

430515   Zzvířiti Svazek: 5 Strana: 0746
Zzvířiti, il, en, ení, wild machen, verwil- dern. D. exc.

430516   Zž Svazek: 5 Strana: 0746
Zž měnívá se ve slovanštině v žď: mož- děnice m. mozženice, mížditi m. mízžiti (vedlé mízha), roždí m. rozží (v. rozha). Vz Listy filol. IV. 307.

430517   Zž Svazek: 5 Strana: 0882
Zž. V této skupenině rozlišuje se první ž Často v j: sejžeš m. sežžeš od žnu m. žehu, Vz Rozlišování. Kt.

430518   Zž Svazek: 7 Strana: 1165
Zž spodobuje se v žž a to se vyslovuje jak ž: rozžíť (rozžéci) — rožžíť — rožíť. Dol. Vz List. fil. 1891. 439

430519   zž Svazek: 8 Strana: 0523
zž splývá v ž: rožíhat m. rozžíhať. Us. Bartch. — zž mění se v žď: žďár ze z-žár. Gb. H. ml. I. 494.; v žž: žžessil m. zžesil. Ib.

430520   Zžádati se komu čeho Svazek: 5 Strana: 0746
Zžádati se komu čeho, Lust bekom- men, gelüsten. Zžádalo se mu víry křesťan- ské (zachtělo se mu jí). Pass.

430521   Zžáhaný Svazek: 8 Strana: 0523
Zžáhaný rukáv. Wtr. Krj. I. 324. Cf. Zžá- hati.

430522   Zžáhati Svazek: 7 Strana: 1165
Zžáhati. Živůtek byl divně zžáhán (pe- strý, žíhaný). Jrsk. st.

430523   Zžár Svazek: 5 Strana: 0746
Zžár, u, m. = vypálený les, in Asche gelegter Wald. Dch. Vz Zž a Žďár.

430524   Zžasiti Svazek: 5 Strana: 0746
Zžasiti, il, en, ení, zžasovati = úžasem naplniti, ustrašiti, schrecken. — koho. Aby zžasil zlé. Výb. I. 395.

430525   Zžasiti co Svazek: 10 Strana: 0544
Zžasiti co. Aby krásil o dobrotivých a zžasil zlé. Kar. 93 V jiném rkp: skrotil.

430526   Zžaslý Svazek: 8 Strana: 0523
Zžaslý. Z. to chvíli zřel. Zvič. Mlt. 14. Cf. Zžasnouti.

430527   Zžasnouti Svazek: 5 Strana: 0746
Zžasnouti, snul a sl, sení = užasnouti. Hil. — nad čím. A když to (jablíčko) okusili, tu nad chutí zžasli. Fr. Chládek. Bás. 65. — proč. Biechu strachem zžesli. Koř. Mar. 9. 5. — se. I budú (lidé) choditi jako pomámení zžasše sě tak, že . . . Pass. 14. stol.

430528   Zžasnouti nad čím Svazek: 8 Strana: 0523
Zžasnouti nad čím. Nad krásou jeho zžasne příroda. Brab. 40.

430529   Zžať Svazek: 5 Strana: 0746
Zžať = sežnouti, zu Ende sicheln, mit der Sichel abschneiden. Ostrav. Tč.

430530   Zžéci Svazek: 5 Strana: 0746
Zžéci, zežhu, žžeš, zežhou; zežži, zežehl n. zžehl, zežžen; zžíhati, zžehnouti, com- burere, verbrennen, versengen. — co, koho. Sčíty zežže oheň; Plamen zžehl hřiešníky. Ž. wit. 45. 10., 105. 18. — co čím: ohněm. Dal. — co komu. Blesk nadšení mu zraky zžíhá. Čch. Mch. 85. — kde. Hranici pod někým z. Mkr. V oku zžíhá blaženosti svit. Čch. Bs. 93. Někoho v smolném sudě z. Hdk.

430531   Zžéci, v Svazek: 7 Strana: 1180
Zžéci, vz Žžíci,

430532   Zžediti se Svazek: 5 Strana: 0746
Zžediti se = žádati počíti, begierig werden, zastr. — se po čem: po dobrém. Št. Což nesluší, po tom se zlá člověčí mysl více zžedí. Výb. Čeho oči nevidí, po tom se srdce nezžedí. Č. M. 123.

430533   Zžediti se Svazek: 7 Strana: 1165
Zžediti se. Za Výb. polož : , Št. Kn š. 156. (139.).

430534   Zžehadlo Svazek: 7 Strana: 1165
Zžehadlo, a, n., Brennapparat, m.

430535   Zžehnutí Svazek: 7 Strana: 1165
Zžehnutí, n., das Versengen.

430536   Zželeti se Svazek: 5 Strana: 0746
Zželeti se, sželeti se, obyčejněji než zže- liti se, el, il, ení = slitovati se, sich erbar- men; žel býti, es reut mich, dich etc. Jg. — abs. Zželejte se a slitujte se. BN. — se proč. Pro jeho prosbu sželiv se pro ty křivdy. Pulk. — čeho komu. Bezosobné toto sloveso má vedlé genit. příčiny dativ osoby. Toho když se mu zželelo. V. Zželelo se mu tohoto množství lidu, Br., jeho soudu. Toho by se mohlo Bohu zželeti. Toho se Bohu zželelo. Němc. I. 251. Zželelo se králi nešťastného hlavního města Čech. Jeřábek. Syn. člov. Tvých vin se dnes ti zželí. Kká. Td. 241. A komu se toho nemá zželeti? Arch. III. 206. I zželelo se toho panu Ji- říkovi. Let. 153. To nepřietelkyně jejie zvě- děvši, sželilo se jie toho, že nižšie než ona má v duostojenstvie nad ni povýšena býti; Sželilo mu sě toho Uriáše. Hus III 2., 5. Zžel se tobě tak hrozného zavedenie. Mnč. R. 72. — se komu nač. Zžel se tobě nebe, země, na to zlořečené plémě. Lib. 1619. — se komu nad čím. Nade mnou se nezželíte. St. skl. Zželelo se duši jeho nad trápením jeho. Br. Kdo by sě nad tak zamúcenú matkú nezželil? 14. stol. Mus. 1884. 27. — se komu v čem. Každému sě vás v tom zželí. Alx. — že. Zželilo sě jemu, že člo- věka učinil v zemi. Hus I. 196.

430537   Zželeti se Svazek: 7 Strana: 1165
Zželeti se. Cf. List. fil. 1878. 210. I zže- hlo se jemu. Hus III. 5., Výb. II. 11. — V 2. ř. článku od konce m. Alx. polož : AlxM. v. 2. (HP. 90 ).

430538   Zželezněti Svazek: 5 Strana: 0746
Zželezněti, ěl, ění, eisern werden. Ráj. I. 263.

430539   Zželi sě Svazek: 5 Strana: 0746
Zželi sě = zželilo se, líto bylo. Kat. 1209.

430540   Zželiti se Svazek: 5 Strana: 0746
Zželiti se, vz Zželeti se.

430541   Zženěti Svazek: 5 Strana: 0746
Zženěti, ěl, ění = jako ženou se státi, neudatným, weibisch werden. Ros Který chlap se zžení, po tým (tom) pranic není. Ostrav. Tč. — v čem. Gníd.

430542   Zženile Svazek: 5 Strana: 0746
Zženile = zženilým způsobem, weibisch. Ros.

430543   Zženilec Svazek: 5 Strana: 0746
Zženilec, lce, m. = zženilý, weibischer Mensch, der Weichling. Č, Pcht

430544   Zženilosť Svazek: 5 Strana: 0746
Zženilosť, i, f. = rozmazanosť, měkkosť, die Weichlichkeit, weibisches Wesen. V., Vš. 449. Tato jmenečka na slabosť a z. upo- mínají. Koll. III. 292. — Z. = nemírná žá- dosť obcování s ženami, die Weibersucht. D.

430545   Zženilý Svazek: 5 Strana: 0746
Zženilý = měkký, rozmazaný, weibisch, zart. V. Z. mysl. Scip. Řeč a národnosť českou z-lou, chabou, jiným národům hnus- nou činí tím; Hudba národ vyčivuje, měk- kým, z-lým, chabým, k otroctvím náchyl- ným činí. Koll. III. 244., 292. Který chlap je z-lý, ten byl jistě opilý. Tč. — Z. = ženatý, verheirathet. Mudr. — Z. = žen nemírně žádoucí, weibersüchtig. D.

430546   Zženilý Svazek: 7 Strana: 1401
Zženilý leností. Lobk. 90.

430547   Zženiti Svazek: 5 Strana: 0746
Zženiti = oženiti, beweiben, verheirathen. — koho: syny. Rvač., Put. sv. 172.

430548   Zženiti se Svazek: 7 Strana: 1165
Zženiti se. Někteří kněží se ž-li. Let. 473. Jestliby se nezženili a umřeli. Arch. X. 559.

430549   Zženkovatěti Svazek: 5 Strana: 0746
Zženkovatěti, ěl, ění = zženilým se státi, weibisch werden. Ros.

430550   Zženkovatilosť Svazek: 5 Strana: 0746
Zženkovatilosť, i, f. = zženkylosť. Ros.

430551   Zženkovatilý Svazek: 5 Strana: 0746
Zženkovatilý = zženkylý. Ros.

430552   Zženkovatiti Svazek: 5 Strana: 0747
Zženkovatiti, il, ěn, ění, weibisch ma- chen. Kos.

430553   Zženkylelosť Svazek: 5 Strana: 0747
Zženkylelosť, i, f., weibisches Wesen, die Weichlichkeit. Jg.

430554   Zženkylelý Svazek: 5 Strana: 0747
Zženkylelý = zženilý. Z. mysl. V.

430555   Zženkyleti Svazek: 5 Strana: 0747
Zženkyleti, el, ení = zženěti. D. — se čím. Lom.

430556   Zženkylosť Svazek: 5 Strana: 0747
Zženkylosť, i, f. = zženilosť. D. — Z. = nemírná žádost žen, die Weibersucht. D.

430557   Zženkylovati Svazek: 5 Strana: 0747
Zženkylovati = rozmazliti, verzärteln, weibisch machen. — koho: děti. Korn.

430558   Zženkylý Svazek: 5 Strana: 0747
Zženkylý = zženilý, rozmazlený, měkký, weibisch, zart. Z. život vésti. Lom. — Plk. — Z. = žen žádoucí, weibersüchtig. D. Po- divení hodná to omluva lidí z-lých, že své kozí chtíče hvězdě za vinu dávají. Shakesp. K. L. 15. Tč.

430559   Zženštilec Svazek: 10 Strana: 0544
Zženštilec, lce, m. Hlk. XI. 372., Kubl. 105., Lit. II. 678.

430560   Zženštilosť Svazek: 5 Strana: 0747
Zženštilosť, i, f. = zženilosť.

430561   Zženštilosť Svazek: 9 Strana: 0415
Zženštilosť, i, f. Mus. 1900. 484.

430562   Zženštilý Svazek: 5 Strana: 0747
Zženštilý = zženilý. D. Z. mysl. Msn. Or. 83. Svatopluk byl otrokem rozkoší z-lých. Sb. vel. III. 123. Vám líbí se kníže zlý, jejž jako žáka lze ovládnout strachem. Shakesp. Tč. Král z-lý a životem spustlý. Ddk. VII. 232.

430563   Zženštiti se, koho Svazek: 9 Strana: 0415
Zženštiti se, koho. Nár. list. 1898. č. 6. 1. Z. koho. Vlč. Lit. II. 200., Slád. Rom. 79.

430564   Zžený Svazek: 5 Strana: 0747
Zžený m.: zžžený = pálený, gebrannt. Z. víno. D. Zžené oběti za hřiech nelíbily sě tobě (holocausta). ZN. Cf. Zžéci.

430565   Zžeru Svazek: 5 Strana: 0747
Zžeru, vz Sežrati.

430566   Zžetí Svazek: 5 Strana: 0747
Zžetí, n. = sežetí, das Abschneiden mit der Sichel. Vš. Jir. 154. Škodu učinil z-tím obilé. Arch. II. 118.

430567   Zžetřiti Svazek: 5 Strana: 0747
Zžetřiti, il, en, ení = zjitřiti, povzbuditi, anreizen, anspornen. — koho po čem. To náboženství zžetří člověka po šlechetno- stech. O 7 vstup.

430568   Zžeziti Svazek: 5 Strana: 0747
Zžeziti, zžeziu, zžezím = žízniti, dürsten. — več. Zžezila v tě duše má. Ž. k. 62. 2. Cf. Zžediti se a Žediti se.

430569   Zžezivý Svazek: 5 Strana: 0747
Zžezivý = žíznivý, durstig. — čeho: pravdy. Št.

430570   Zžiditi Svazek: 5 Strana: 0747
Zžiditi, il, ěn, ění, zum Juden machen; se, ein Jude werden. Us., Plk.

430571   Zžidlosť Svazek: 5 Strana: 0747
Zžidlosť, vz Zžidnulosť.

430572   Zžidlý Svazek: 5 Strana: 0747
Zžidlý, vz Zžidnulý.

430573   Zžidnouti Svazek: 5 Strana: 0747
Zžidnouti, dnul a dl, utí = židkým se státi, dünn o. weich werden, sich auflösen, zergehen. — čím. Ja. Bláto deštěm velmi zžidne. Jg.

430574   Zžidnulosť Svazek: 5 Strana: 0747
Zžidnulosť, zžidlosť, i, f. = židkosť, die Verdünnung, Erweichung. Ja.

430575   Zžidnulý Svazek: 5 Strana: 0747
Zžidnulý, zžidlý = změklý, erweicht, verdünnt. Z. střeva. Ja.

430576   Zžidnutí Svazek: 5 Strana: 0747
Zžidnutí, n. = změknutí, die Erweichung, Verdünnung. Z. bláta. Jg. — Z. = ranění mrtvicí, ochrnutí, die Lähmung. Z. n. ohro- mení jícna, pharyngolysis, angina paralytica, die Lähmung der Speiseröhre; z. obecné, ochnulosť, paraplexia, paralysis universalis, ohromení celého těla kromě hlavy, der Quer- schlag, die Rückenlähmung ; z. vědomé, apo- plexia conscia, der Halbschlag. Ja.

430577   Zžidnutý Svazek: 5 Strana: 0747
Zžidnutý = změklý, weich geworden. — Z. = mrtvicí raněný, vorn Schlag gerührt. A tak podlahu otevřevše spustili z-ho ku Pánu Sš. Mat. 9. 2.

430578   Zžidovatělý Svazek: 7 Strana: 1165
Zžidovatělý, vz Zžidovatěti.

430579   Zžidovatěti Svazek: 5 Strana: 0747
Zžidovatěti, ěl, ění = židem, židovským se státi, ein Jud, jüdisch werden. Letná už z-la. Nrd. — kde. Mezi těmi židy na dobro z-těl. Us. Kšť.

430580   Zžidověti Svazek: 5 Strana: 0747
Zžidověti, ěl, ění, ein Jude werden. Dal.

430581   Zžidovštělý Svazek: 10 Strana: 0544
Zžidovštělý. Vz Požidovatělý. Mš.

430582   Zžíhati Svazek: 5 Strana: 0747
Zžíhati, vz Zžéci.

430583   Zžíhati Svazek: 10 Strana: 0544
Zžíhati. Pod jeho brvou zžíhá blesk nevole. Čch. I. Pov. 123.

430584   Zžilovatěti Svazek: 5 Strana: 0747
Zžilovatěti, ěl, ění, aderig werden. Ros.

430585   Zžilovati Svazek: 5 Strana: 0747
Zžilovati = žilami spojiti, durch Adern verbinden. Aqu.

430586   Zžilý Svazek: 5 Strana: 0747
Zžilý, abgelebt? Víd. list.

430587   Zžínati Svazek: 5 Strana: 0747
Zžínati, vz Sežnouti, Zžať.

430588   Zžírati Svazek: 5 Strana: 0747
Zžírati, vz Sežrati.

430589   Zžíravina Svazek: 10 Strana: 0544
Zžíravina, y, f. = zžíravá tekutina. Z-nou co polévati. Pokr. 1885. č. 132.

430590   Zžíravý Svazek: 5 Strana: 0747
Zžíravý, sžíravý = který zžírá, auffres- send, aufzehrend. Jg. Z. plamen. Vrch.

430591   Zžírný Svazek: 5 Strana: 0747
Zžírný = zžíravý, fressend, tilgend. Z. plamen. Kamar.

430592   Zžířeti Svazek: 5 Strana: 0747
Zžířeti, el, ení = ztlíti, aufglimmen, ver- glühen. Uhlí zžířelo. Jg.

430593   Zžířiti Svazek: 5 Strana: 0747
Zžířiti, il, en, ení, zžiřovati = tučným. bujným učiniti, fett, üppig machen. — co, Sv. Jiří trávu zžíří. Er. P. 57. — Z., glim- mend machen. — co čím: uhlí měchem.

430594   1. Zžíti Svazek: 5 Strana: 0747
1. Zžíti, zžiji, zživu, zžil, it, ití = skou- sati, rozžvýkati, zerbeissen, zerkauen; ztrá- viti, snísti, essen, aufzehren. — co. Jád., Ps. ms., D. Co vydělá, lehko zžije. Ostrav. Tč. Najprve úrok vezmúce (králi) a potom berni zživúce. Hr. rk. 313. Dělníci, kteříž sú zžili krajiny vaše. ZN.

430595   2. Zžíti Svazek: 5 Strana: 0747
2. Zžíti, zžiji = přežiti, verleben. — co jak: ve čsti léta svá zžil. Ms. 14. stol. — jak diouho. Nezžije do roka (kdo křivě přisahal). Exc. Č.

430596   Zžití Svazek: 5 Strana: 0747
Zžití, n., das Zerkauen, Aufessen. Jg. Slov.

430597   Zžití Svazek: 9 Strana: 0415
Zžití, n. Toto z. tolikera jinorodých ná- rodů (splynutí). Pal. Děj. I. 1. 226.

430598   Zžitý Svazek: 5 Strana: 0747
Zžitý = sežvýkaný, zerkaut; snědený, aufgezehrt. Veliš.

430599   Zživený Svazek: 5 Strana: 0747
Zživený; -en, a, o, belebt. Pozri na vý- chod, ako jasneje svitajú světy z-né. Btt. Sp. 69.

430600   Zživěti Svazek: 10 Strana: 0544
Zživěti. On sotva zživěl. Z. rakov. knih. soud. Wtr. Zživěl a přišel k sobě (oživěl). Zl. Pr. XXI. 67. A pohled její zživěl, zjasnil se, jiskry v něm proskočily. Zvon V. 701.

430601   Zživiti Svazek: 5 Strana: 0747
Zživiti, il, en, ení = obživiti, beleben — co: hojný přieval pramen chlumský zživi (zživil). Rkk. 54. Chiliastické jejich blouz- nění z-lo i zvýšilo se. Pal. Děj. III. 2. 22.

430602   Zživiti Svazek: 8 Strana: 0523
Zživiti. (Buoh takového) zživí po těch škodách. Chč. S. 95.

430603   Zživiti co kde Svazek: 7 Strana: 1165
Zživiti co kde. Hned v krbu uhlí z-la. Č. Kn. š. 322.

430604   Zživotniti Svazek: 9 Strana: 0415
Zživotniti koho, beleben. List. fil. 1897. 199.

430605   Zživu Svazek: 5 Strana: 0747
Zživu, vz Zžíti, 1.

430606   Zživý Svazek: 5 Strana: 0747
Zživý = urens, pálící, žhavý. Jako vietr z. rozpudím je. BO.

430607   Zžízněti Svazek: 5 Strana: 0747
Zžízněti = počíti žízniti, durstig werden. Puch.

430608   Zžlklý Svazek: 5 Strana: 0747
Zžlklý = sežloutlý, gelb geworden. Z. čelo, moch. Phld. IV. 7.

430609   Zžlknalý Svazek: 7 Strana: 1165
Zžlknalý = sežloutlý. Z. list. Slov. Orl. X. 117.

430610   Zžlknúť Svazek: 5 Strana: 0747
Zžlknúť = sežloutnouti, gelb werden. Slov. Cf. Zžlutnouti. Ba i tie hory pozbyly svojho rúcha, jich listie zčervenalo, zžlklo. Phld. III. 1. 20.

430611   Zžlutabledý Svazek: 5 Strana: 0747
Zžlutabledý, bleichgelb. Byl. 130.

430612   Zžlutašedivý Svazek: 5 Strana: 0747
Zžlutašedivý, gelblichgrau. Puch.

430613   Zžlutěti Svazek: 10 Strana: 0544
Zžlutěti = zežloutnouti. Hrad. 55b. Ž. Změny hlásky ž v podřečí polnickém. Vz Hoš. Pol. I. 43.

430614   Zžlutnouti Svazek: 5 Strana: 0747
Zžlutnouti, zžloutnouti, tnul a tl, utí, gelb werden. — čím: nemocí.

430615   Zžokovati Svazek: 5 Strana: 0747
Zžokovati = do žoků dáti, einsacken.— co: chmel.

430616   Zžvýkaný Svazek: 5 Strana: 0747
Zžvýkaný; -án, a. o, gekaut. Z. pokrm. V.

430617   Zžvýkati Svazek: 5 Strana: 0747
Zžvýkati = zkousati, zerkauen. — co: pokrm. V. Vz Sežvýkati.

430618   Zžžený Svazek: 5 Strana: 0747
Zžžený, vz Zžený, Zžéci.

430619   Ž Svazek: 5 Strana: 0748
Ž jest dle nastrojení mluvidel ústních palatalní (či měkká) sykavka. Od pří- buzného š liší se tím, že jest jasné (media), kdežto š jest temné (tennis), a od příbuzného z i ź zase palatalností, jelikož z jest tvrdé a ź mezi tvrdým z a palatalním ž u prostřed leží. Článkuje pak se ž proudem zvuku mírným, nikoliv násilným, jenž bere se z hrdla a skrze dutiny ústní průlinou, kterou činí prostředek jazyka k patru vztýčený; prou- dem násilným při témž nastrojení článkuje se temné š. — Ve starých jazycích hlásky ž nebylo, ona teprv během času z hlásek jiných povstala. Slovanské ž má jednak v ostatní indoeuropštině střídnici g, gh, na př. žas — užasnouti, got. us-geis-nan, žežhule, lit. geguž?, žába, pr. gabawo (Mkl. aL. 271.), jednak samo slovanské tvarosloví ukazuje, že ž někdy z dj povstává na př. hled- ohlížeti, hrad — hražen (vedlé hrazen), někdy z zj na př. vůz — vožen (v Opavsku žima m. zima); v některých cizích slovech z j: judaeus — žid, županB, vestis — střlat. jupa; ž scheint unmittelbar aus dj, dž hervorge- gangen. Mkl. aL. 271.; větším dílem však a obyčejně změkčováním z g (h) a to změkčo- váním stupně druhého, jelikož na prvním stupni měkkosti se za g (h) vyskytuje měkké ź na př. mog — mohu, imper. pomoz, partc, přemožen. Gb. v S. N. Cf. Vm. Mkl. Hlásko- sloví 35.—36. Klih — klížiti, váha — vážiti, sáhnu — dosažení. Vz Změkčování a o ž ve staroslovančině v Mkl. aL. 291. a násl. — Ž se střídá (vz Střídání) 1. s h. V obecné mluvě klade se ž m. h. v 1. os. sg. a v 3. os. pl. sloves, kde se v u končí: můžu, můžou m. mohu, mohou. Šb. Ž se řeč no- vější zvl. ve flexi ráda vyhýbá: lok. druže — druhu. Vz Hrdelnice. — 2. S: 1. V již. Čech. mění se ž v l; moldýř (moždíř) m. mordýř. Kts. — 3. S: ř, hlavně v obec. mluvě; ř no.: ž: mládeř, drůbeř, krádeř m. mládež, drůbež, krádež, Kts.; ž m.: ř: žebro, žebřík, bažina m.: řebro, řebřík, bařina, Ht., žeřicha, žeřavý, řežáb m.: řeřicha, řežavý, jeřáb. Jir. Vz Ř. — 4. S: s, vz S. — 5. S: š: chýže — chýše; vyslovujeme kníška, nůš m.: knížka, nůž. Brežditi vedlé břeštiti. Vm. Vz Š. — 6. S: z: hryžu, snáž na.: hryzu, snáze. Vz Z (se střídá s ž, mění se v ž). — 7. Sj: žeřavý — jeřavý, žeřucha — jeřicha, žádati — jádati. Ob. Hl. 101. — 8. S č: čbán — žbán. Brt. — Ž vypadlo ve slově týden m.: týžden; v již. Čech. ve slovostředí se vysouvá: vdy m. vždy. Kts. — Ž se vkládá: žbán (baňka), žbluňkati. Jir. Rádo přistupuje k d a činí s ním sku- peními žd: hromážditi — hromaditi. Ht. Naopak za ž, následuje-li za ním podnebná samohláska, vsouváme d: ždmu m. žBmu, ždímám m. žímám, paždí m. paží, dlážditi m. dlážiti. Vz Bž. 49. Na konci slov při- pojuje se ž (že) k některým slovům, vz en- klitické že, 1. — Jména ukončená v ž jsou rodu ženského kromě: kříž, nůž, ostříž, plž, trnož. Jména mužská skloňují se podlé druhého muž. sklonění (Hráč, Meč); jména žen. rodu podlé Daň, jen: lež, otěž, řež podlé Kosť. Kz. — Po ž piš vždy i, í, nikdy y, ý. — Ž' = že. Ž' máš umřieti. Výb. I. 164. Cf. Bž. 35. — Umím to od á až ďo ž (= všecko). Us., Sá. v Osv. I. 179. — Cf. Gb. Hl. 20., 22., 99., 101., Mkl. aL. 291. a násl. Co se psávalo m. ž ve starších dobách? O tom vz Gb. Příspěvky k historii čes. pravopisu (Mus. spis č. 117.): 96., 177., 214., 259.—260.

430620   Ž Svazek: 7 Strana: 1165
O ž vz Gb. Ml. I. 42., Šf. III. 504. — Ž se střídá s z: zaha. U Frenšt. Brt. D. — Příklonné ž slýchá se v otázkách a u vý- křiku : Néniliž pravda? Začiž je to? Jakž, Jane, ty nepůjdeš? Čemuž by to bylo? Kdož vás ví, kde ste to poděli. Pro Bo- haž ! Jakáž pomoc ! V nářečí valašském příklonka přisouvá se často a) ke spojce ji (= li): A vižiž (= víš-li), chcéte-již ?; b) k imperat.: diž ! dašto Pámbů (dajž to ; zlínsky dešto = dejžto) Brt. D 177. Vz Ž.

430621   Ž Svazek: 8 Strana: 0523
Ž praslovanské. Vz Gb. II. ml. I. 318. — Ž. se psalo: z: znazil (snažil); f': zbofie; fj': kaffdy; s: kase; zz: mozzem; ž: žena (podle Hus. pravopisu); ź a ž: žediecz sě, žiezen; zi (od XV. věku): zie jest. Vz Gb. H. ml. I. 515., Mus. fil. 1896. 422. — Ž změněno jest a) v z: zezule m. žezule, Gb. H. ml. I. 517.; na Zábř. ve slovese vohlížet se: vohlízí se, u Kruml.(mor.): řizavý, Brt. D. II. 130., 210.; b) v č: Žrnosěky — Černoseky; c) v ř, r: krádeř (cf. Mus.fil. 1896. 438.), drůbeř, ne- borák m. nebožák (Pastr. L. 145); d) v h: žrebec slov. — hřebec, hřiedlo — hřiedlo, Gb. H. ml. I. 517.; e) v j před sykavkou, je-li mezi samohláskou a sykavkou: uj (už) som tu, Kts. 18., oheň zajžen (zažžen) jest, nay- drajší (nejdražší), bojský (božský), Gb. H. ml. I. 516., sejžiž m. sežžiž, Mus. fil. 1896.438. (r. 1440), uj se (už se), aj se (až se), na Žďár- sku [místy přechází v z: uz měla = už s' měla (Sklenné), čízci m. čížci (čižek)], Brt. D.H. 250., aj se vrátím (Radošov), ib. 210., uj snědl, aj zasejc, nej zavře, u Jemnice, ib. 269. Cf. ib. 279., 17., I. 14. Na Slov. místy před š v š: ťaššje (taž-šje). Pastr. L. 146. Tamtéž bývá místo z: lúbežný. Ib. 145. Jak se mění v jihozáp.Čech., o tom vz v Dšk. Jihč. I. 42. nn.—Ž. se přisouvá. Vz Dšk. Jihč. I. 43. — Ž. se odsouvá: vdy, dycky m. vždy, vždycky. Us. Cf. Gb. H. ml. I. 519., Dšk. Jihč. I. 43. Ze skupiny žž někdy: zazení = zažžení. 1440. Mus. fil. 1896. 438. — Ž. pří- klonné. Cf, Bl. Gr. 111.

430622   Ž Svazek: 9 Strana: 0416
Jak se mění ž na Ilořicku. Vz Hoř. 78. — Palacký rád přivěšuje ž k jiným relati- vům: jakovýž, jakož, kdež. Vz Mtc. 1901. 166.

430623   Žába Svazek: 5 Strana: 0748
Žába, žabka, žabečka, žabička, žabinka, žaběnka, y, žabice, e, f.; na Mor. a Slov. žaba, der Frosch, die Kröte. Z. pr. gabawo, die Kröte, koř. ?abh, ?abhat?, hiare. Vz Mkl. aL. 60. Ž. wird mit pr. gabawo Kröte zusammengestellt. Wenn man sich auf eine Form g?ba, ž?ba beruft, so soll damit nicht ein älteres g?ba, ž?ba als dem žába zu Gruude liegend voraus gesetzt, sondern nur ausgedrückt werden, dass hier a, ja dem é anderer Formen gegenübersteht, was ja für zahlreiche Fälle nicht geläugnet werden kann. Vz více v Mkl. aL. 272 , 304. O původu slova vz také Šrc. 61.—62., 71., 78. Cf. Oboj- živelník. Jména žab v Batrochomyomachii, vz Žabí. Žába krátí á v a v instr. sing., v gt., dat., lok. a instr. pl, vz a, Brána. Ž. 1. bezjazyčná: pipa; 2. ropuch; 3. ž. pravá rosnička (rosnice, skokan, jiřiček, zelená jiřice, ž. lísková, hyla arborea; ž. pruhovaná, h. leucophyllata, obrovská, h. palmata. Brm. III. 2., 30., 31., 24., 26.). Ž. zelená (vz Frč. 315., Schd. II. 487.), hnědá (vz Frč. 314., 315., Schd. II. 487.), volská (vz Frč. 315.), česneková. S. N. Ž. ohnivá, Schd. II. 487., žáby ocasaté, Schd. II. 489., ž. křehotavá či skokan zelený, ropucha obecná či zemská či žába prašivá, pipa americká či rompa. Jhl. Ž. obecná (šerá, plaská, živí se hmyzem a jest tedy užitečna), jedovatá, polní, zemská, zahradní, rosní, podzemní. D. Ž. rapnatá, chrastavá, trudovatá, rapavá, dubová, chra- staňa, chrastal, trudka = ropucha. Mor. Brt. Svatojanská ž. = rosnička. U Opavy. Brt. Doněsół rapuchnatú žabu. Mor. Brt, L. N. II. 175. Žáby jazyčnaté, phaneroglossae, bezjazyčné, aglossae, hladké, ranidae; ž. ze- lená či skokan zelený, rana esculenta (žába jedlá); ž. hnědá či skokan hnědý, rosňák, r. temporaria; ž. volská či řvavá, r. mugiens. Brm. Žv. zv. III. 2. 24., 38., 42., 46., 49. Žáby pakřovní. Brm. Žv. zv. III. 2. 24., 26. Vz kromě těchto ještě: Bezblanka, Cvrkalka, Rohatka, Hvízdalka, Poloropucha, Šíronožka a Vakoš (v dodatcích). Ž. žabničná (Aesop.); třepnatá (Aqu.) = želva. Ž-y ře- hotají, křehotají, škřečí, kvakají, rachají, rachtají, D., kuňkají, rochají, Jhl., krákají, Pt., škrhají, Aqu., škřehotají, Šp., krokají, škvrkají. Us. Ž. rachotá, rave (na sev. Mor.), hrčí, škrčí, škrká, škrhoce, škruhoce, kručí, vrčí. Mor Brt. v Km. 1885. Žáby křehtají. Dal. 95. Žaba krkoce v černém potoce. Sš. P. 696. Hora sa puká, kukačka kuká, žaby krkajú, kačky gagajú. Koll. Zp. I. 289. Žaba nunká (= kuňká), krká a kváká; Za dedi- nou sú močiare, tu žaby krkajú. Hdž. Šlb. 34., 23. Na tom našém potoce žaběnka tam rechoce. Pck. Ps. 7. Žaby škrkútajú. Sl. spv. 1V. 149. Po močiarach žaby kŕkajú. Zátur. Žaby skrehotají: Sestró, umřel nám bratr! Kerý? Jan. Budeš-li za ním plakať? Budu! Jak, kerak? Nu, nu, nu, nu, nu, nu! — Co budeš vařiť? Hrach, hrach, hrach. Cím ho zaškvaříš? Šrakú, šrakú, šrakú, šrakú! My ho všecky rady, rady, rady, rady, rady, rady .... Na mor. Val. Vck. Kterak žáby kuňkají: Kmotra! Co pak ? Umřel. Kdo pak? Kmotr. Plačme. Všecky: Ňu —ňu! kuň — kuň! ou — ou! uň — uň! 'm — 'm! — Kmotra! Co? Umřel. Kdo? Kmotr — starej. Budem — pro něj — pla- kať. Všecky : No! — no ! — no! — Kterak žáby koktají? Strejčku? Co pak? Hraj si! Voč pak? Vo ka — ka — kabát. Všecky: Vo ka — ka — ka — kabát! — Kterak žáby hrčí: Kmotra! Co pak! Pojďme. Kam pak? Vařit. Co pak? Ryby raky, ryby raky. Všceky: Ryby raky, ryby raky, ryby raky! Dáš nám? Taky taky, taky taky. Všecky: Taky taky, taky taky, taky taky! Žáby zjara: Sejte hrachy, hrachy, hrachy, hrách, hrách, hrách! Er. P. 25.—26. Ž-by se trou, potírají. Šp. Ž-by chytati, D., sta- hovati, jísti. Us. Kam jdete? Na žáby (žab chytat). Us. Šd. Ja som žabka rapotačka. Dbš. Sl. pov. V. 29. Žaby na zemi skac- kajú a lezú nespôsobne, ale vo vode smižno plávajú. Hdž. Čít. 182. Nepi, šuhaj, nepi vody, lebo po nej žaba brodí. Sl. spv. I. 37., Koll. Zp. II. 362. V tom místě na tisíce domněnek se míhá, jak po dešti se žabek z pusté louky zdvíhá. Kká. Td. 22. Žaby (gt.) nechaj tak, něch sa živí. Brt. L. N. II. 178. Hodijó mě do jamy, mezi červy a žaby. Sš. P, 71. Skreti jako ochráncové rodu opatrovali dle domnění rod i dědinu v podobě zemské žáby (ropuchy) nebo i hada s korunkou; Pod prahem každého domu zdržueje se žába a v hospodářských staveních had s korunkou. Ddk. I 283. Nohama dupal, rukama bubnoval na stole jako zasolená žába. Ntr. VI. 341. Lepnu tě, až se natáhneš, jak chrastavá žaba. Na Hané. Bkř. V močidlách večer zbytečně rapotajú žaby jak staré baby. Na Slov. Tč. Suším žábu na korábu (tru nouzi). U Žamb., v Kunv. Dbv., Msk. Už čo by si mi žabu dával, ešte by som z nej odhryznul (na tolké núkanie). Na Slov. Zátur. Komu se peče pečeňa, toho bude žaba, komu se peče žaba, toho bude pečeňa; Mně se peče pe- čena a tebe se žaba: ty chceš iti do pekla, já som Ježibaba; Mnohé ženy, staré baby, jako nadurené žaby, hnevajú se, keď je tabak slabý. Koll. Zp. I. 12., II. 366. Je žabe po břuch (malá). U Olom. Sd. Má oves žabám po kolena (krátký). Mor. Šd. Ľan (len), konope žabe po oči (krátké). Slov. Zátur. Hledí jako žaba z ďúry (ška- redě). Mor. Vck. Dívá se, jako žába na hroma (vyjeveně, jako by s nebe spadl). U N, Bydž. Kšť. Štěkáš pyskem (= hubu- ješ) jako žaba. Slez. Šd. Je chlupatý jako ž. Slez. Šd. Má kolínka jako žabička (o su- chém). U Žamb. Dbv. Skáče jako žába. Us. Šd. Rozpleštíš se jak žaba. Mor. Šd. Na žabe si málo nastříháš (na tom si málo vezmeš, nemá ničeho). Na mor. Val. Vck. Když žaby řehocú, nemá se po nich házať kamením, nebo že ž. ščíce (sečte) člověku zuby a on umře; Má-li člověk hubu otevře- nou (zapomene-li se) a dívá se na žabu, tož mu spočítá zuby a on musí umříť (vz Zub); Kdo žabu týrá, v noci naň přijde; Dajú-li si zedníci nebo tihláři (cihláři) žabu, tú skřékavú, do bota, tož na ně neprší; Dají-li inženýři při stavbě železnic nebo při nějaké veliké stavbě vůbec žabu do pecna chleba a tento pecen s žabou zazdí, je v tom kraji, kde se staví, tak dlouho sucho, dokud se žaba pecnem neprožere. Na mor. Val. Vck. Keľko dni před svatym Juřim žaby vrču, tolej dni po nim mlču. Slez. Opav. týd. 1855. č. 17. Kolik týdňů žaby před sv. Jiřím (24/4) hrčíja, tolik týdňů po sv. Jiří mlčíja. Mor. Brt. Kdo zabije žábu, něco ztratí; Naplije-li kdo na žábu, říká se, že mu vyroste na jazyku; Jak brzo žáby před sv. Jiřím křičí, tak dlouho po sv. Jiří mlčí; Přeskočí-li někomu ž. přes cestu na levou stranu, bude míti štěstí, pakli na pravou stranu, bude míti neštěstí. Us. Kšť. Na sv. Hátu nejde záden na zelí do bečky ani na zemáky do sklepa ani na mouku do komory, že sa do teho dajú žaby. Brt. L. N. II. 33. Jak žaby křeho- tajú, pršívá. Kld. Na sv. Řehoře žába hubu otevře. U Rychn. Msk. Ž. kváče, oves skáče. Té. Na otevřené rány klade se zem- ská ž. Mus. 1853. 479. Kdo na jaře slyší ponejprv žáby křehotati, má také křičeti, aby toho roku neochraptěl. Mus. Má se jako ž. pod kamenem (dobře). Slez. Šd. Ž. teda kaluž našla. Zbr. Hry. 204. Dal tomu, jako ž. ořechom (neučinil ničeho). Mor. Bkř. Žabu čo po samóm zlate vodiť budeš, predsa nájde mláku (kaluž), Slov. Phld. III. 544. Vyhodil ho (z domu), jako žabu z vršky (z vrše). Zátur. Hnal by žábu po strmisku až do Brna (lakomý). U Litovle. Kčr. Bočan žabě něpoví, že ju z bahna vy- loví (tajný nepřítel se neprozradí, že chce škoditi). Slez. Šd. Foukej ty si, nebo ne- foukej : býk ze žáby přece nebude. Lpř., Hkš., Bž, Žába kaluž, koza najde trávu. Zbr. Lžd. 183. Rozumíš tomu, jako ž. oře- chům. Slez. Šd. Ž. vždy najde rnočidlo; Žába nepřijde od rnočidla. Č. Jako dítě, říká hadu ptáček a žábě slavíček. Mus. Ne vždycky rak, ale také někdy ž. (nemůže se po každé zdařiti). Ros. Ne vždycky rak na mlýně, někdy také žába se trefuje. D. Mnoho čápů, málo žab (mnoho jedlíků, málo jídla. Vz Nuzný). D., Lb. Nakládá s pod- danými jako čáp s žabami (zle). Jg. Máť on peněz, co ž. vlasů (chlupů i. e. žádných). Vz Chudoba. Mus., Č. Má peňazí, ako ž. srsti. Slov. Zátur. Jest na tom pravdy, co na žábě vlasův. Č., D. Co vlny na koze, chlupů na žábě. D. Vyšlapal ho, jako motýl žábu (Cf. Spaříš mu dršťky v studené vodě). Mus. Nadýmá se co ž. (Mus.); Nadýmá se co ž. v močidle (Reš.). Vz Pyšný. Č. Ko- ňovi nohu kovají a ž. též svou nastaví. L. Vyschnou-li močidla, nezůstane ani ž. (zištný přítel v nouzi opustí). Lb., Šp. Sobě žába rusá, sobě srna lysá. Č., Lb. Nesní ž. vola. (Lesní žába nepohltí vola), ač naň hubu otvírá (rozdírá). Hrš. — Ž. = malé děvče, také o rozpustilých děvčatech, žabec, der Fratz. Us. Jg, Brnt., Bkř., Tč. Žába jako žába. Us. Kč. Co si ta ž. dovolí! Us. Ntk. Ty žábo! To je žába! Us. Také o vyrůsta- jícím děvčeti (z dětství), der Backfisch. Dch., Zkr. Neprosil sa čert babe, ani ja takej žabe. Sb. sl. ps. I. 126. — Žáby = přístroj, na kterém se vrata n. obyčejně dvéře obra- cejí, der Frosch, der Ansatz an den Thür- angeln gemeiner Thorflügel. Jg. — Ž. = nemoc. Ž. na tváři = trudovatina, uhrovi- tosť. Jád., Jg. Ž. pod jazykem (otok), der Frosch. Jg., Šp. Ž. v hrdle (spadnutí čípku, otekání jazýčku v požeradle), V., Rkp. kd., záškrt, die Angina. Byl. Cf. Čs. lk. VI. 358., VII.157., VIII. 353., IX. 35, X. 384., Sal. 31. Ž. = nemoc dobytčí, neštovice n. puchýř na spodní straně jazyku, housenky, houby, zhorek, podjed, pajed, hrdelnice, štětky, morní pryskýř, die Maulseuche, der Zungenkrebs. Ja. Ž. = otok dásní okolo předních zubův, die Gaumengeschwulst. Ja. Má žabu v ústech. Mt. S. I. 99., Koll. Zp. I. 436. Jak zaříká- vají žábu v ústech? Vz Kv. 1855. 340. Ž. jmenovali osutí na nohách koňských okolo kopytní koruny, prchnily, muchy, die Mauke, der Gründfuss. Ja. — Ž. se železným ple- chem u postřihače, der Frosch. Jg. — Ž. = koření. Ms. bib. 27. str. 107. a. — Ž. = vidlice k přidržování plechu na průbojnici. Včř. Z.II. 35. — Ž. = páka u lisu vinného. Čk. — Ž. = chranidla, das Parachutefrösch- chen. Šp. — Ž. v hudbě, der Frosch. Hud. — Ž. = český tanec. Škd. exc. — Od Žáby Jan. Vz Tk. V. 72.

430624   Žaba Svazek: 7 Strana: 1165
Žaba. Cf. Mkl. Etym. 405. a., Zbrt. 293., Kram. Slov., Mách. 146., 148, 173. Je na žábě = poslední (hl. o žencích, pastevcích, kteří poslední vyhánějí. Cf. Zabař (dod). Cf. mor.: Je na kozi). U Kdýně. Rgl. Ž. nebude bez kaluže. Rr Sb. Hledí, jak ž. z kyšky (o ospalém, líném). Val. Vck. Hledí jak ž. ze salátu, jako hrom na žábu (škaredě). U Bydž. Kšť., Val. Slavč. 26 Má ruku studenou jak ž. Us. Má tolko peňazí, čo ž. chlpov Slov. Ma hlavu jako ž = plechavý, a keby mu zbytky páperia medzi čelom a tylom ostávaly. Phľd. 1889 Hja, dobreje tomu do jarmoku ísť, keď má žabu vo vačku. Phľd. VIII. 268. (Výklad na str. 267). Má hubu jako ž. od ucha po ucho (velikou); Hlúpy na všetko vyvaluje oči jako ž.; Pyšný sa nadúva jako ž. na orechu. Phľd. VIII. 265. Stává (staví) se jako ž. na obrovnávku (pyšný hlupák); Má šatů jak ž. plaščů Brt. Když nás vysse jako had žábu z kůže 1530. Mus. 1891. 463. Svědčí mu to jak žábě karkule. Brt. Malá ž. se pod velký kámen schová (malá chyba zmizí). Čce. Tkč. Dáš tomu, jako ž. ořechom (ne- svedeš nic). Brt. Měli peněz jako žab po Juřú. Val. Vck. Když volá zelená žabka (rosička), bývá ráda kapka (pršívá). Us. Kšť. Kdo hodí žábu do mraveniště, oslepne. U Bydž. Kšť. — Mluva žab : Naša Kača ve- zme sobě tkača a my smy su rade rade rade (= rády), 2. Sestro! Co? — Umřel! Kdo? — Umřel Jan! Ráda ráda ráda sem, sestřičko, že se vdám ! 3. Sestro ! Co ? — Umřel nám strýc! Co nám poručil? — Nic. Plačme oň: ua, ua, ua, ua! Vz Brt. Dt. 70., Km. 1886. 407. — Hádanka: 1. Sedí panna v sítí, oči se jí svítí. 2. Sedí panna v klášteře, přebírá tam páteře. Brt. Dt 154., Km. 1886. 753. Pověry o žábě. Vz Mtc. XVI. 89. — Ž. zelená = děva bledá n která hněvem zbledla Phl'd. VIII. 265. — Ž. = slaboch. Mor. Brt. — Ž. = druh veliké fazole. Mor. Brt.

430625   Žába Svazek: 8 Strana: 0523
Žába. Z. hospodyně (domácí). Vz Vek. Val. I. 106. Malá ž. sa "veľkej vody neľaká. Phľd. XII. 559. Pod skalou ryba lebo žába (nejisté). Phľd. 1894. 441. Na žábě si málo nastříháš. Vck. Val. I. 110. Pred žabou treba ústa za- vreť, aby neprečítala zuby, nebo človek by len toľko žil rokov, koľko mu zubov načítala. Phľd. 1894. 713. Hra na žáby. Kluci čapnou k zemi a skáčou za sebou křičíce: kuňk, kuňk, kuňk! Mor. NZ. III. 23. Krk hlavu nesní, žába zajíce nedohoní (o nemožnosti). Mor. Ces. 1. V. 422. Zaba nebude bez kaluže; Zaba kałužu najdě; Je žabě po bruch (malý); Sedl, jak žába na měkkotu (dostal se na dobré bydlo). NZ. V. 545., 543. — Ž. = pajeď. Ho- jení jí. Vz Mtc. 1894. 103. — Ž. = tobolka, na peniaze s otvorom, jako žabia papuľa. My- java. Phľd. 1895. 445.

430626   Žába Svazek: 9 Strana: 0416
Žába. Žaba chce byť volom; Ž. nebojí sa kaluže; Ž. sa nadúva; So žabou sa nie babriť; Zo žaby perie atd. Vz Zát. Př. 381b. Vz Marek, Čongání. Po žabě — k babě (jdi do léčení; myslí se, že je ž. jedovatá). Mtc. 1897 153. Kuňkají-li žáby bude pršeti, pakli skřehotají, bude teplo. Čes. 1. IX. 254. Ž. v lidovém podání na žáp. Mor. Vz Mtc. 1897. 154.

430627   Žába Svazek: 10 Strana: 0544
Žába. Kdo z jara spatří první žábu ve vodě, bude toho roku mnoho plakati, kdo ji shlédne v trávě, toho čeká veliká radosť. Mtc. 1. 1897. Obrz. 17. Žabu čo po samom zlate vodiť budeš, predsa najde mláku. Rizn. 62. Ž. si vždy kaluž najde (o opilci). Sb. sl. VIII. 169. Aj malá ž. sa veľkej vody nebojí. Phľd. XXIII. 308. Žaba sa zapo- věděla (zapřísahala) močila, a predsa doňho skočila. Mus. slov. V. 37. Má peněz jako žab (mnoho). Čes J. XII. 297. Hledi, jak žaba z prachu (o mrzutém). Slez. Vlasť. I. 235. Jak ž. kváká. Vz Vyhl. II. 269. - Hra na žábu. Slez. Vz Vyhl. II. 247.

430628   Žababeč Svazek: 5 Strana: 0750
Žababeč (Zababec), bče, m., Sababsch, ves v Litoměřicku. Vz Blk. Kfsk. 866.

430629   Žabací Svazek: 5 Strana: 0750
Žabací = žabí, Frosch-. Slov. Plk. Temná massa ž-cích vajíček. HVaj. BD. II 121. Ž. peřinky, die Froschbrut. Cf. Žaburina. Zátur. Ž. mléko, rostl. Bern.

430630   Žabacia Svazek: 10 Strana: 0544
Žabacia. Trasie sa ako žabariny, ako žabacia perina. Slov. Mus. slov. V. 6.

430631   Žabäcie Svazek: 7 Strana: 1165
Žabäcie očko = nezabudka, myotis pa- lustris ; mýdlo, annagallis arvensis, zelinka, poterium sanguisorba. Slov. Phľd. 1889., Rr. Sb.

430632   Žabače Svazek: 5 Strana: 0750
Žabače, adv., nach Art der Frösche. Slov. Bern.

430633   Žabačení Svazek: 5 Strana: 0750
Žabačení, n., das Quacken der Frösche. Slov. Beru

430634   Žabačiti Svazek: 5 Strana: 0750
Žabačiti, il, ení, zabačovati, quacken (von Fröschen). Slov. Bern.

430635   Žabačka Svazek: 10 Strana: 0544
Žabačka, y, f. = bebečka. Phľd. XXIV. 606.

430636   Žabáčky Svazek: 5 Strana: 0750
Žabáčky = padanky. Na Slov. Us.

430637   Žabačovati Svazek: 5 Strana: 0750
Žabačovati, vz Žabačiti.

430638   Žabajzník Svazek: 5 Strana: 0750
Žabajzník, u, m. = žabí vejce, der Frosch- laich. Boč. exc.

430639   Žabák Svazek: 5 Strana: 0750
Žabák, a, m. = žába samec, das Frosch- männchen. Starý jim ž. učený otvíral tvrdé lbi. Nrd. Kosm. ps. — Ž. o něčem malém, skoták, malá slota, ein kleiner Schelm, Tauge- nichts. To je ž.! Počkej ty ž-ku! Mor. Šd — Ž., u, m. = nižina, kde je buď voda, buď vlhko. U Nezamyslic na Mor. Bkř. — Ž. = žabikuch, schlechtes Messer. U Jižné. Vrů.

430640   Žabák Svazek: 7 Strana: 1165
Žabák, diabas, kámen. Řvn. 277.

430641   Žabák Svazek: 9 Strana: 0416
Žabák, a, m. Ž. guinejský, clytoceyx rex, pták. Vz Ott, XV. 770b. - Ž-ky, polní trať v Bílovicích. Šeb. 187.

430642   Žabakuk Svazek: 5 Strana: 0750
Žabakuk, u, m. = název pole u Olom. Sd.

430643   Žabant Svazek: 5 Strana: 0750
Žabant, a, m. = čáp. Drsk.

430644   Žabant Svazek: 7 Strana: 1165
Žabant = děcko. Mor. Vck. Cf. Žába.

430645   Žabant Svazek: 8 Strana: 0523
Žabant, a, m. = převzdívka hochům = slota. Vých. Mor. Brt. I). II. 430. Cf. Žabnál (3. dod.).

430646   Žabáreň Svazek: 9 Strana: 0416
Žabáreň, rně, f., pozemek. ??k. Hol. 226.

430647   Žabárna Svazek: 5 Strana: 0750
Žabárna, y, f. = místo hodící se žabám. Mor. Šd. Je tam učiněná ž. (o mokré půdě). U Solnice. Msk. Je zde zima jako na ža- bárně (na žabárni). Na mor. Val. Vck. — Ž., hospoda na silnici mezi Vsetínem a Val. Meziříčím. Vck. — Ž. = jm. pole u Kelče na Mor. Pk. — Ž., osada u Holešova na Mor. PL.

430648   Žabárna Svazek: 9 Strana: 0416
Žabárna, ?, f. = dívčí škola. Věst VI. 29.

430649   Žabárník Svazek: 5 Strana: 0750
Žabárník, a, m. = žabař, mlynář na potoce, der Bachmüller. Lpř.

430650   Žabař Svazek: 5 Strana: 0750
Žabař, e, m. = kdo žáby chytá a pro- dává, der Froschfänger. — Ž. = mlynář na potoce, der Bachmüller. Prm. IV. 271. — Ž. = člověk nevlídný, ein mürrischer Mensch. Us. Jg. — Ž. = špatný umělec. Naši hudeb- níci přijímají lecjakéhos ž-ře. U Rychnova. Ntk.

430651   Žabař Svazek: 7 Strana: 1165
Žabař = pastvec, který poslední vyhnal (ve hře. Cf. Žába, dod. hned z počátku).

430652   Žabaření Svazek: 5 Strana: 0010
Žabaření, n. = opaření. Na Slov. Bern.

430653   Žabařina Svazek: 9 Strana: 0416
Žabařina, y, f. = místo, kde se žáby zdr- žují. Nár list. 1898. č. 163. odp. feuill.

430654   Žabařina Svazek: 10 Strana: 0544
Žabařina. Dostati se ze ž-ny (z nesnází). Zvon IV7. 707. Sr II. Přisp. 416.

430655   Žabařiti Svazek: 5 Strana: 0010
Žabařiti = opařiti. Na Slov. — co čím: vrelou vodou. Let. Mtc. S. X. 1. 46.

430656   Žabařiti Svazek: 5 Strana: 0750
Žabařiti, il, ení = žabařem býti, ein Froschfänger sein, vom Froschfang sich ernähren. Us. — se = lopotiti se, sich pla- gen. U Čásl.

430657   Žabařská Svazek: 8 Strana: 0523
Žabařská = tanec. Vz Tanec čes. (3. dod.).

430658   Žabázeň Svazek: 7 Strana: 1165
Žabázeň, zně, f. = žabárna. Let. Mt. sl. VII. 2 29

430659   Žabče Svazek: 5 Strana: 0750
Žabče, ete, žábě, ěte, n. = mladá žába, junger Frosch; 2. mladé děvče, ein junges Mädchen, der Fratz. Jg. Vz Žába, Žábě.

430660   Žabček Svazek: 5 Strana: 0750
Žabček, bečku, m. = žabec, der Kröten- stein. Slov. Bern.

430661   Žabčice Svazek: 5 Strana: 0750
Žabčice, dle Budějovice, Žabčitz, ves u Židlichovic na Mor. PL.

430662   Žabčík Svazek: 5 Strana: 0750
Žabčík, a, m., os. jm. na Vsacku. Vck.

430663   Žábě Svazek: 5 Strana: 0750
Žábě, ěte, n., vz Žabče. Mladá žábata s chvostíkami (s chvostíky, s ocasy) voláme žubrienky. Slov. Hdž. Čít. 182.

430664   Žábě Svazek: 9 Strana: 0416
Žábě, ěte, n. Ezop. 90.

430665   Žabec Svazek: 5 Strana: 0750
Žabec, bce, m. = žabí kámen, der Kröten- stein; 2. nadávka malým děvčatům, der Fratz. Us. To je žabec! Us. Vz Žába.

430666   Žabecký Svazek: 5 Strana: 0750
Žabecký věk, das Backfischalter, die Backfischjahre. Dch. Vz Žába.

430667   Žabeček Svazek: 5 Strana: 0750
Žabeček, čku, m., der Krötenstein. Na Slov. Šm. — Ž., čka, m. = žabec, junges Mädchen.

430668   Žabečeti Svazek: 7 Strana: 1165
Žabečeti = zpuchrovatěti (dod.). Slivky žabečeju (dělají se z nich žabečky. Vz násl.) Slov. Šd

430669   Žabečka Svazek: 5 Strana: 0750
Žabečka, y, f. = malá žába. Vz Žába.

430670   Žabečka Svazek: 7 Strana: 1165
Žabečka = pucher, grman, ogrman. Slov. Zátur. Ž. rubeta. Pršp. 21.

430671   Žabečný Svazek: 5 Strana: 0750
Žabečný. Ž. škořípka, die Muschelschale.

430672   Žabejdle Svazek: 5 Strana: 0750
Žabejdle, e, n. = žabec, malé děvče. Sá.

430673   Žabejdle Svazek: 9 Strana: 0416
Žabejdle, ete, n. = žabka, děvce. Sá. Kř. u pot. 75

430674   Žabeň Svazek: 5 Strana: 0750
Žabeň, bňa, m., ves u Místka. Tč.

430675   Žaběna Svazek: 9 Strana: 0416
Žaběna, ?, f. = ptačinec. Mus. ol. III. 136

430676   Žaběna Svazek: 10 Strana: 0544
Žaběna = druh hub. Hoš. Pol. I. 146.

430677   Žaběnec Svazek: 9 Strana: 0416
Žaběnec, nce, m. = jez nad pěti rybníky v polských Tatrách u Mnicha. Mus. 1848. II. 336.

430678   Žaběnka Svazek: 5 Strana: 0750
Žaběnka, y, f. = malá žába, die Mu- schel. Ž-ky rozbírati a perly vybírati. Us. v Prachensku. Jsem nádoba hnojenná a ž. neb střep otcovy shnilosti. Sol. s. Aug. ms. (Veleslav. skořepina hnisu). Č.

430679   Žáber Svazek: 5 Strana: 0750
Žáber, bru, m., žábry, též žába = nemoc koňská, nadutina dásní okolo předních zu- bův, die Gaumengeschwulst der Pferde, der Schwamm. D., Já.

430680   Žabernatý Svazek: 5 Strana: 0750
Žabernatý, Kiemen-. Ž. mušle. Krč. G. 610.

430681   Žaberný Svazek: 5 Strana: 0750
Žaberný, Kiemen-. Vz Žábra. Ž. oblouk, der Kiemenbogen, pokrývka (skřele), der Kiemendeckel. Nz. Ž-ní obratlovci, branchi- ata. Stč. Zmp. 811.

430682   Žabí Svazek: 5 Strana: 0750
Žabí, Frosch-. Ž. vejce, vajíčka, hnízdo, V., přirození, Rad. zv., skořepina, Aqu., voda, Čern., skřehot. Jg. Ž. žíce (lžíce), v již. Čech. = mušle. Kts. Z. kámen (V.), der Krötenstein. Dle Bdl. 389. buď borax, buď nose?t anebo buffonit. Gl. Neníť za- jisté věc bez ž-ho chloupku. Kos. v. 01. I. 195. Ž. lůžko, Zmš., lyžka (lžíce, žabí miska, škeble; v našich vodách často), die Muschel. Na Mor. Kd., Tč., Mtl. Ž. peřiny, vz Ža- bací. Mtl. Ž. skřeky, der Froschlaich. Tč. Ž. potěr, der Froschlaich, tepna (raninus), Nz. lk., žluč. Kld. II. 270., kuňk, der Unken- rut. Dch., žehnání. Mus. 1884. 32. Žabí jména v Batrachomyomachii: Blatoslav, Roztahu- bec, Žumporad, Loužecký, Kuňkoslav, Krá- korachal. Msn. Hádati se o žabí vlasy, o žabí chlup, o komáří sádlo, o kozí vlnu = o nic, marně, um des Kaisers Bart. Dch., Bdl., Šd., Lpř. O ž. vlasy se hádati (vz Malicherný). Jg., Lb. Vz Vlas. — Z., v bo- tanice. Ž. símě, batrachospermum, der Frosch- laichfaden. Ž. símě obecné, b. moniliforme. Rstp. 1872. — Ž. vlas, callitriche, der Wasser- stern. Ž. v. jesenní, c. autumnalis, jarní, c. vernalis, stejnolistý, c. stagnalis. Vz Rstp. 554., FB. 25., Čl. Kv. 150., Slb. 242., Čl. 176. Ž. květ = řeřišnice luční, cardamine pra- tensis. FB. 74., Čl. Kv. 130., 290., Slb. 693. — Ž. kolénko = chmerek, scleranthus, der Knaul. Slb. 254. — Ž. mlěko = mléč, mléčník, vlčí mléko, pryšec, euphorbia, die Wolfsmilch. Slb. 258. Ž. dřevce; jazýček = listnatec, barocus. Reš. Ž. kopr, anetum, die Dille. Reš. Ž. střevce = kuří mor, anagallis arvensis, das Gauchheil. Kom. J. 134. Ž. oko = pomněnka, myosotis palustris. Na mor. Val. Vck. Ž. kvítí = blatouch. V Bystersku. Sn. Ž. mléč, vz Ž. mléko. Brt. L. N. II. 140. Ž. meč = prýsť, Rostl. Na jihových. Mor. Brt. Ž. tráva. Slb. 231. — Ž. luže, die Lacker- wiese, předměstí brněnské. PL.

430683   Žabí Svazek: 7 Strana: 1165
Žabí lože, miska (škeble). Us. Rgl. Ž. obličej, Batrachiergesicht, n. Leží-li žabí potěr z jara hluboko ve vodě, následuje suché a teplé léto; pakli je na kraji vody, bude léto mokré; Dá-li si děvče na veliký pátek večer pod hlavu ž. peřiny, doví se, kterého hocha dostane. U Bydž. Kšť. Vý- znam žabích kůstek v podání svatojan- ském. Vz Mus. 1891. 486. — Z. v bot. Ž. čřievce, morsus gallinae ypia luminella. 14. stol. Exc.

430684   Žabí Svazek: 8 Strana: 0523
Žabí. Ž. mluva. Cf. NZ. III. 331. Když ž. peřiny (žabinec) plují prostředkem potoku, bude suchý rok; pakli u kraje, bude mokrý rok. Vck. Val. I. 163. — V bot. Ž. kvítka, kozí dríst (laš.), konopka (dle podoby listů), anemone nem. Cf. Brt. D. II. 499. — Ž. květ, řeřucha, cardamine. Ib. 501. — Ž. mléč,prýšč, mléč, žabí mléko, hadí mléko, kaní mléko, svatojanské zvonečky (Zábř.), euphorbia cy- parissias. Ib. 502. — Ž. tráva, řisa, vodní plešina. Ib. 504. — Ž. oči, rybí očka, žabí kvítí, myosotis palustris. Ib. 505. Dle Phľd. XII. 645. plevel v obilí. — Ž. korálky = žabí oči. Ib. 505. — 7,. klepeto — žabí oči. Ib.

430685   Žabí Svazek: 9 Strana: 0416
Žabí vajíčka: peřinky, žabuřiny. — Ž. hlas. Vz Zát. Př. 284b. - Ž. víno = roz- razil potoční, Mus. ol. III. 136., užica (rostl. ), ib. V. 114.

430686   Žabí Svazek: 10 Strana: 0544
Žabí kuňkání, rozmluvy. Vz Vlasť. L 112., 113. Žabí očko, rostl. Vz Pryskyřník zde. Ž. kvítko, rostl. Vz Sasanka zde.

430687   Žabia Svazek: 5 Strana: 0752
Žabia, y, f., ves s trhy v Uhřích. Šd.

430688   Žabiar Svazek: 7 Strana: 1165
Žabiar, a, m. = žabař. Slov. Phľd. VIII. 266, X. 317.

430689   Žabiareň Svazek: 5 Strana: 0751
Žabiareň, rně, f., der Froschlaich. Slov. Ssk.

430690   Žabiarne Svazek: 9 Strana: 0416
Žabiarne (močariny), pole u Sv. Ondreje. Mus. slov. III. 3.

430691   Žabice Svazek: 5 Strana: 0751
Žabice, e, f. = malá žába, ein Frösch- lein. Vz Žába. — Ž. = žabí kámen, žabeč, der Krötenstein. Na Slov. — Ž.,, oblázkový kámen, der Kieselstein, Quarz. D., Plk., Dbš. Sl. pov. VII. 29. Tento kameň sä volá žabica. Hdž. Čít. 204. Zodvihnúc zo zeme dve ž-ce, kresal nima a hľa, iskry začaly svietiť na tmavej ceste. Syt. Táb. 186. Ale ako začali kopať, tu sama živá ž-ca: čakany len tak odskakovaly a iskry pršaly. A tí sa dosť usilovali, ale si so ž-cou poradiť nemohli. Dbš. Sl. pov. I. 398. — Ž. = žabí škeble, die Muschel. Vz Žabí. Na mor. Val. Vck., Brt. D. 503.

430692   Žabice Svazek: 10 Strana: 0544
Žabice, e, f., zdrobn. žába; dívčice. Tbz. V. 9. 122.

430693   Žabicovatý Svazek: 5 Strana: 0751
Žabicovatý, quarz-, kieselartig-. Ž. ká- men. Koll. Čít. 162. Vz Žabice.

430694   Žabičie Svazek: 7 Strana: 1165
Žabičie, n. = žabice, Quarz. Koník cválá, až ž. iskry pod ním dáva. Slov. Orl. III. 302.

430695   Žabička Svazek: 5 Strana: 0751
Žabička, y, f. = malá žába, das Frösch- lein. Vz Žába. — Ž. = strakatý bob pla- catý, kravička, eine flache, buntgefärbte Bohne. U N. Bydž. Kšť.

430696   Žabička Svazek: 8 Strana: 0523
Žabička, ohnivá kuňka, bombinator igneus. Mtc. 1894. 332.

430697   Žabičnatý Svazek: 5 Strana: 0751
Žabičnatý, Muschel-. Nálevníkovité (in- fusoria) ž-tými korýtkami a panciery opa- trené živočichy. Let. Mtc. Sl. IX. 1. 58.

430698   Žabičník Svazek: 7 Strana: 1166
Žabičník, u, m., Quarcit. Orl. VIII. 47.

430699   Žabičný Svazek: 9 Strana: 0416
Žabičný. Ž. žába. Ezop. 278.

430700   Žabidra Svazek: 5 Strana: 0751
Žabidra, y, f. = žabikuch. U Kr. Hrad.

430701   Žabikláč Svazek: 5 Strana: 0751
Žabikláč, e, m. = žabikuch. A ona vy- tiahne z vrecka ž. a začne do toho drevka rezať. Dbž. Sl. pov. V. 79.

430702   Žabikuch Svazek: 5 Strana: 0751
Žabikuch, u, m. = žabidra, žabíkláč, špatný nůž, tupá kudla, ein schlechtes, stumpfes Messer. Vz Kudla. Kšá., Jdr., Rk., Kos. v Km. 1884. 648., Kf.

430703   Žabikuška Svazek: 10 Strana: 0544
Žabikuška, y, f. = žabikuch. Dšk. Km. 52.

430704   Žabin Svazek: 5 Strana: 0751
Žabin, a, o, Frosch-. Žabina kmotra. Dbš. Sl. pov. III. 3.

430705   Žabina Svazek: 5 Strana: 0751
Žabina, y, f., žabiny, pl. = žabí vejce, der Froschlaich. D. — Ž., žabnice = škeble, die Muschel. Na Mor. Brt. D. 303., Šd., Bkř. Us. u Příbr.

430706   Žabina Svazek: 7 Strana: 1166
Žabina, druh hub. Mor. Geissler. Perl. řečn. II. 247.

430707   Žabina Svazek: 8 Strana: 0523
Žabina (Jevíčko), horyl; (val., laš.), gorýč (Lubná u Kroměř.), psí huba (Frýdlant), ža- binec (Zlín.), agaricus torminosus, houba. Brt. D. II. 511.

430708   Žabina Svazek: 9 Strana: 0416
Žabina, y, f. = vrbina penízková (rostl. ). Mus. ol III. 136.

430709   Žabince Svazek: 5 Strana: 0751
Žabince, pl., jm. polností na Zlinsku. Brt.

430710   Žabincovitý Svazek: 5 Strana: 0751
Žabincovitý = k žabinci podobný. Ž. rostliny, conferveae. Vz Nitrosedka, Obje- tévka, Snětourek, Vraponitec, Kykatuška, Obhlenec, Bale, Krasonitec, Žabinec, Tena- těnka, Jařmatka, Šroubatka, Zdvojenka, Žabí símě, Rozchlup, Hunicha, Kluzkonit, Nap- chanec, Kožonit, Pobodanka, Dralka, Kříst. Rstp. 1867. a n. Cf. Slb. 242., Kk. 80.

430711   Žabinec Svazek: 5 Strana: 0751
Žabinec, nce, m., rostl. — ptačinec obecný, stellaria media, die Sternmiere, Vogelmiere. Vz Rstp. 127., Čl. Kv. 311. Ž. dává se ptákům pěnkavovitým jako pokrm. S. N. — Ž., calli- triche, der Wasserstern, žabí či vodní vlas. Ž. vodní, c. aquatica; podzimní, c. autu- mnalis, der Herbstwasserslern; prostřední, c. intermedia, der mittlere Wasserstern ; jarní, c. verna, der Frühlingswasserstern; trsnatý, c. minima. Jg. Vymoklá místa v kobzolích žabincem zarostají. Tč. — Ž., conferva, der Wasserfaden, das Krötengerippe, Ledergras. Ž. sněžný, c. nivalis; okenný, c. fenestralis ; kuří střevce menší = ptačinec obecný (vz nahoře); plevel či ptačinec, alsine media, der Mäusedarm, Hühnerdarm, Hühnerbiss, das Vogelkraut; mezní čistec či květel či len matky boží, osiris; rdesno, sv. Máří košile, vrbičná košile, řasa vodní, okřehky, lemna, die Wasserlinse. Vz Jg. Slov. Ž. potoční, c. rivularis; pásatý, c. zonata; shloučený, c. compacta; klubkatý, c. glomerata; míčo- vitý, c. aegagropila. Vz Rstp. 1870., Kk. 81., Schd. II. 255. — Ž. = žabí kámen, borax, lapis pretiosus. Aqu. — Ž. = žabí skořepina, škeble, die Muschel, Schale. Vz Žabí. Žába v ž-ci. Aesop. Ze ž-ců perel by nabral. Ib. Město zdejší Švejdi za ž. sobě pokládali. Kron. hrad. (uher.). Tč. Cf. Brt. D. 303. — Ž., buffonita, monstrosus homo, zastr. Rozk. — Ž., jm. pole u Zlina, u Na- pajedel. Pk., Tč.

430712   Žabinec Svazek: 7 Strana: 1166
Žabinec, potok u Úsobí. Ott. VI. 67. b.

430713   Žabinec Svazek: 8 Strana: 0523
Žabinec, vz Žabina (3. dod.). — Ž. v ža- ludku = šlem. Brt. D. II. 491. — Ž., ves v Trenčan. Phľd. 1895. 603.

430714   Žabinec Svazek: 9 Strana: 0416
Žabinec = voda, Us. ve věznicích. Kukla. 150.

430715   Žabinec Svazek: 10 Strana: 0544
Žabinec, nce, m.. = ptačinec obecný, stellaria media, Vogelmiere. Vz Ott. XXIV. 95., Okřehek.

430716   Žabínek Svazek: 5 Strana: 0751
Žabínek, nka, m., samota u Jičína; před- městí kroměříšské a hulínské (na Mor.), PL., Tč.; jm. pole u Týna na Mor. Pk.

430717   Žabinek Svazek: 10 Strana: 0544
Žabinek, vz Pryskyřník.

430718   Žabinica Svazek: 5 Strana: 0751
Žabinica, e, f., Sabinicha, řeka na Slov. Sl. let. VI. 101.

430719   Žabinka Svazek: 5 Strana: 0751
Žabinka, žabička, y, f. = malá žába, Fröschchen. — Ž. = žabí skořepina, žabinec. Čern. — Z-ky = jména luk při rybnících, potocích. Na ž-kách louka. Us. Č.

430720   Žabinky Svazek: 8 Strana: 0523
Žabinky, vz Žabí oči. (3. dod.).

430721   Žabírky Svazek: 5 Strana: 0751
Žabírky, pl. = žuva, Blutwarzen in der Nachgeburt bei Kühen. Slov. Šd.

430722   Žabírky Svazek: 8 Strana: 0523
Žabírky. Také mor. Brt. D. II. 492.

430723   Žabírna Svazek: 5 Strana: 0751
Žabírna, y, f. = žabárna, místo, ve kterém obývají žáby. Tu nebylo enem ž. Slez. Šd.

430724   Žabířský Svazek: 9 Strana: 0416
Žabířský nůž = kudla (valašská). Slez. Čes. 1. VIII. 56. Vz Žabydráčik.

430725   Žabisko Svazek: 5 Strana: 0751
Žabisko, a, n. = veliká n. ošklivá žába,, ein grosser o. hässlicher Frosch. Us., Bern. Ošklivé žabisk vresky (vřesky). Hol. 427. Žabiště, ě, n. = ošklivá žába, žabisko. — Ž. = žábě, ein Fratz. — Ž. = žabec (na- dávka dětem). U Kr. Hrad. Kšť.

430726   Žabiť sa Svazek: 9 Strana: 0416
Žabiť sa = svíjeti se (o chorém). Phľd. 1897 674.

430727   Žabiti Svazek: 5 Strana: 0752
Žabiti, il, en, ení = žabou se roditi. Žábo, až se budeš ž., já tě přijdu babit. Poh. naš. lidu 75. (Slavia). — Ž. se = šplíchati se ve vodě. V Krkonš. Kb. — Z. se s čím = plahočiti se, sich abplagen. Co pak se s tím budu ž.! U Chocně. Ktk. Pořád se s tím živobytím žabím. U Rychn. Msk., Ntk. — Z. se = dělati se silnějším, troufati si, sich spreizen, sich getrauen, sich viel zumuthen. Nežab sa, prosím ťa, nežab; kdež je ťa věc? Na mor. Val. Vck., Brt. D. 303.

430728   Žabiti Svazek: 8 Strana: 0523
Žabiti. Keď sa lichva (dobytek) žabí (kape, sliní). Phľd. 1895. 493.

430729   Žabiti se Svazek: 7 Strana: 1166
Žabiti se. Žába se žabí = rodí mladé. NZ. I. 472.

430730   Žabizna Svazek: 5 Strana: 0752
Žabizna, y, f. = žabec (žertem malému děvčeti tak říkají). U Kr. Hrad. Kšť.

430731   Žabka Svazek: 5 Strana: 0752
Žabka, y, f. = malá žába, das Fröschchen, Fröschlein. Zemská, zahradní ž., V., dešťová, zelená. Aqu. — Ž. = ohnutý nůž (hlavně k vyřezávání stromů). V. Ž. vinařská: kosíř, kosířek. Šp. Vz Vlšk. 108. Das Gartenmesser, die Hippe, das Baum-, Rebenmesser. Jg., Dch., Vrů., HN., Čk. 187., Kká., Škd. V MV. nepravá glossa. Pa. Ž. bednářská, lodní, truhlářská, Kh., zahradnická. Šp. Ž. s pilkou, s nožíkem očkovacím a s kováním kladív- kovým; ž. s prodlouženou rukojetí na pře- sazování a kypření země při květinách pěsto- vaných v hrnku; ž. s pilkou n. s nožíkem kopulovacím; brousek na žabky. Vz Nástroj (zahradnický). Cn. Ž. = nůž k vykrajování podešvů. Matj. 103. — Ž. či oříšek u smyčce dole, v němž žíně jsou, das Fröschel. — Žabky = dřevěné špalíčky na ramenech u hamru, das Fröschel. Us. — Ž. (v horn.) = ohnuté železo v podpoře u vratidla, v němž se čep hřídele točí, das Pfadeleisen, Pfuhl- eisen. Us. u Příbr. — Ž., žába = nádorec pod jazykem, ranula, die Fröschleingeschwulst. Vz S. N. Vz Žába. — Ž. = prostřední čásť žezla. Šp. — Ž. — klátek, na němž se vrata točí. Cf. Piatka. Na Mor. Vck. — Ž. = špička klarinetu, der Ansatz. Na Ostrav. Tč. — Ž. = psí jméno, ein Hundsname. Brt. — Ž. = žába, žabec, malé děvče, ein kleines Mädchen. To je hezká žabka! — Z., y, m., os. jm. Žer. Záp. I. 154. Ž. Jiří. Tf. Odp. 395. Ž. Jiřík a Mark. Vz Blk. Kfsk. 1069. Žabkové z Drahobýle. Vz Sdl. Hrad. III. 137. Ž. z Limburka. Vz S. N. Ž. Vád., řezbář a truhlář v Nechanicích. Vz S. N. Ž. Vilém, prof. malostr. real. gymn. v Praze.

430732   Žabka Svazek: 7 Strana: 1166
Žabka nádor. Cf. Slov. zdrav. — Ž. = želízko, na němž klepají kosti. U Kdýně. Rgl.

430733   Žabka Svazek: 8 Strana: 0523
Žabka = hřeb, který se mezi lišní a kolem do.osy zastrkuje,aby se lišeň netlačila. Brt. D. II. 446. — Ž. nebo hašpa — železná skoba ve vrchních grifinách vozu přibitá, do kterých se zastrkují oblouky (obruče) na plachtu. Ib.

430734   Žabka Svazek: 9 Strana: 0416
Žabka = zákovka u kosy. Kosa vypadla ze žabky. Mus. ol. 1898. 121. V VIL 1160. ř. 2. místo, kosti' čti: kosy. — Ž. ve voru. Vz Poutko — Ž. —z druh rakety. Nár. list. 1897. č. 290. 5.

430735   Žabka Svazek: 10 Strana: 0544
Žabka, y, f. = nádorek pod jazykem. Vz Ott. XXI. 294. Ž v dětských ústech (2-3 ospice), ranula. Vlasť. I. 210. — Žabka = zaklinovaní duhy do dna (beček, sudů). XVIII. stol. Mtc. 1905. 190.

430736   Žabkov Svazek: 9 Strana: 0416
Žabkov, a, m., hospoda u Kouk. Věst. op. 1895. 19.

430737   Žabkovati koho Svazek: 5 Strana: 0752
Žabkovati koho = škádliti, reizen, necken. Us.

430738   Žabňa Svazek: 5 Strana: 0752
Žabňa, e, f., ves u Místka na Mor. PL.

430739   Žabňák Svazek: 5 Strana: 0752
Žabňák, u, m., die Froschlacke. — Ž., samota u Tošanovic ve Slez. Tč.

430740   Žabnál Svazek: 5 Strana: 0752
Žabnál, a, m. = troufalec, kdo se žabí. Vz Žabiti se. Ty žabnálu žabnálovský, ne- dáš pokoja žádnému. Na mor. Val. Vck., Brt. D. 303.

430741   Žabnál Svazek: 7 Strana: 1166
Žabnál = slaboch. Mor. Brt.

430742   Žabnál Svazek: 8 Strana: 0523
Žabnál, a, m. = žabant (3. dod.). Brt. D. II. 430.

430743   Žabnice Svazek: 5 Strana: 0752
Žabnice, e, f., vz Žabina.

430744   Žabničník Svazek: 9 Strana: 0416
Žabničník, a, m., hydronomus, brouk. Ž. temnoskvrnný, h. alismatis. Klim. 571.

430745   Žabničný Svazek: 5 Strana: 0752
Žabničný. Ž. žába = želva. Aesop.

430746   Žabník Svazek: 5 Strana: 0752
Žabník, u, m., rostlina, alisma, der Frosch- löffel. Ž. jitrocélovitý, a. plantago. Rstp. 1678., FB. 21., Čl. Kv. 129., Slb. 226., Let. Mtc. Sl. VIII. l. 19. Dle Jhč. také: žabí lžíce, lopatka. Ž. malokvětý, a. parviflorum; úzkolistý, a. angustifolium; pryskyřníkový, ranunculoides; šidlovitý, subulata; toligo- listý, parnassofolia; vejčitý, natans; plazivý, repens. Rostl. III. 8. — Ž. = mokrá louka, nasse Wiese. Us. Msk.

430747   Žabník Svazek: 7 Strana: 1166
Žabník, rostl. Cf. Rosc. 104., Mllr. 10., Ott. I. 877. — Ž. = malý, blátivý rybník. Vchř.

430748   Žabnik Svazek: 8 Strana: 0523
Žabnik, echiuodorus, rostl. rod. Vz Ott. VIII. 445. a.

430749   Žabník Svazek: 10 Strana: 0544
Žabník, u, m., rostl. Vz Pryskyřník zde.

430750   Žabníkovitý Svazek: 5 Strana: 0752
Žabníkovitý. Ž. rostliny, alismaceae, Froschlöffelkräuter. Vz Žabník, Šípenka, Rstp. 1677. a násl., Slb. 226., Schd. II. 272., S. N.

430751   Žabníkový Svazek: 5 Strana: 0752
Žabníkový = od n. ze žabníku. Vz Žabník. Ž. voda. Rostl. III. a. 9.

430752   Žábno Svazek: 5 Strana: 0752
Žábno, a, n., ves v Místecku. Škd.

430753   Žabobrky Svazek: 5 Strana: 0752
Žabobrky, dle Dolany, míst. jm. Sdl. Hrad. II. 12., 13.

430754   Žabobřesky Svazek: 5 Strana: 0752
Žabobřesky, dle Dolany, ves u Brna. Tč., PL.

430755   Žábod Svazek: 10 Strana: 0544
Žábod, raneus (inter pisces). Rozk. P. 354.

430756   Žabohlavec Svazek: 7 Strana: 1166
Žabohlavec, vz Žabolebec (dod.).

430757   Žabohoubka Svazek: 5 Strana: 0752
Žabohoubka, y, f., das Froschmaul (Stutte). Šm.

430758   Žabohubec Svazek: 5 Strana: 0752
Žabohubec, bce, m, das Froschmaul (Ross). Šm.

430759   Žabohubý Svazek: 5 Strana: 0752
Žabohubý, froschmaulig. Ž. kůň. Šm.

430760   Žaboch Svazek: 5 Strana: 0752
Žaboch, u, m. = malý rybník, ein kleiner Teich. U Již. Vrů.

430761   Žabochyt Svazek: 5 Strana: 0752
Žabochyt, a, m. = žabař, žabolap. Dej pokoj s tím ž-tem. U Kr. Hrad. Kšť.

430762   Žabojed Svazek: 5 Strana: 0752
Žabojed, a, žabojídek, dka, m., der Frosch- esser, Storch. Us.

430763   Žabojedník Svazek: 7 Strana: 1166
Žabojedník, a, m., epiphagus, zvíře, zastr. Pršp. 13. 90.

430764   Žaboještěr Svazek: 7 Strana: 1166
Žaboještěr, a, m., Labyrinthodont NA. V. 615.

430765   Žabojídek Svazek: 5 Strana: 0752
Žabojídek, vz Žabojed.

430766   Žabokam Svazek: 5 Strana: 0752
Žabokam, u, m., der Krötenstein. Šm.

430767   Žaboklik Svazek: 5 Strana: 0752
Žaboklik, a, m., sam. u Ml. Boleslavi.

430768   Žabokliky Svazek: 5 Strana: 0752
Žabokliky, dle Dolany, Schaboglück, ves v Žatecku. Vz S. N., Tk. III. 59., Tf. Odp. 286., Blk. Kfsk. 246., 1254.

430769   Žabokor Svazek: 5 Strana: 0752
Žabokor, u, m., jm. pole u Svijan.

430770   Žabokreky Svazek: 8 Strana: 0523
Žabokreky, obec v Trené. Phľd. XII. 340., 70. Žabokrtský F. Vz Nár. list. 1894. č. 160.

430771   Žabokrky Svazek: 5 Strana: 0752
Žabokrky, dle Dolany, něm. Žabokrk, ves u Hronova. PL. — Ž., Krötendorf, bývalá lhota na Mor. Tab. terrae Mor. VIII. 414. — Ž., hrad. Vz Blk. Kfsk. 530.

430772   Žabokřeky Svazek: 5 Strana: 0752
Žabokřeky, ův, m. = žabí vejce, žabiny, der Froschlaich. Na Slov. D.

430773   Žabokřik Svazek: 7 Strana: 1166
Žabokřik, u, m. = místo, kde je mnoho žab. Čce Tkč.

430774   Žabolap Svazek: 5 Strana: 0752
Žabolap, a, m. = kdo žáby lapá, zvl. o čápu, der Froschfänger. Č.

430775   Žabolebec Svazek: 7 Strana: 1166
Žabolebec, bce, žabohlavec, vce, m., der Froschkopf.

430776   Žabomyší Svazek: 8 Strana: 0523
Žabomyší boj. Nár. list. 1894. č. 83. Žací. Z. stroje. Vz Ott. XI. 662. a,

430777   Žabomyšina Svazek: 10 Strana: 0544
Žabomyšina, y, f. = boj žab s myšmi. Nár. list. 1904. 268. 2.

430778   Žabomyšoválka Svazek: 5 Strana: 0752
Žabomyšoválka, y, f. Homerova ž., die Batrachomyomachie, der Froschmäusekrieg. Koll. IV. 220.

430779   Žabonoský Svazek: 9 Strana: 0416
Žabonoský Vaněk. Arch. XVIII. 491.

430780   Žabonosy Svazek: 5 Strana: 0752
Žabonosy, dle Dolany, něm. Žabonos, ves u Plaňan. Vz S. N., Blk. Kfsk. 1111., Tf. Odp. 287.

430781   Žaboškrečina Svazek: 5 Strana: 0752
Žaboškrečina, y, f. = žabinec, conferva rivularis. Slov. Let. Mtc. S. VIII. I. 11. — Ž-ny = žabokřeky. Slov.

430782   Žaboškřečina Svazek: 7 Strana: 1166
Žaboškřečina, y, f. Ľud sa domnieva, že je to žab hustá slina. Phľd. 1889.

430783   Žabour Svazek: 9 Strana: 0416
Žabour, u, m. = ptačinec Mus. ol. III. 136.

430784   Žabov Svazek: 7 Strana: 1166
Žabov, a, m., rybník na Třeboňsku. Ott. VI. 90. Žábra. Cf. Slov. zdrav.

430785   Žabovati Svazek: 5 Strana: 0752
Žabovati = žab nadávati, Fratz nennen. Puch.

430786   Žabovitý Svazek: 5 Strana: 0752
Žabovitý živočich = k žábě podobný, froschähnlich. Krok.

430787   Žabovlasovitý Svazek: 5 Strana: 0752
Žabovlasovitý. Ž. rostliny, callitrichi- neae, Wassersterne. Nz. Vz Žabí vlas.

430788   Žabovřesky Svazek: 5 Strana: 0752
Žabovřesky, dle Dolany, vsi a) u Bu- dějovic, b) u Budína, c) u Zbraslavi, d) u Brna. PL., Vck. Vz Blk. Kfsk. 151., 346., Tk. I. 47., 361., Sdl. Hrad. III. 308. Johannes de Žabovřesk. Tab. terrae Mor. X. 115.

430789   Žabovřesky Svazek: 10 Strana: 0544
Žabovřesky = místo, kde se zdržují žáby Tbz. V. 4. 92.

430790   Žabový Svazek: 10 Strana: 0544
Žabový. Ž. krajky. Vz Krajka.

430791   Žabr Svazek: 5 Strana: 0753
Žabr, u, m., galeopsis, rostl. pyskatá. Vz Schd. II. 291. G. grandiflora, konopice velkokvětá, žabr veľkokvětý, liberské thé, der Hohlzahn, die Hanfnessel, Nz. lk., das Aus- zehrungsthee. Cf. Slb. 346.

430792   Žabr Svazek: 5 Strana: 0753
Žabr, e, f. = hluchavka bílá, lamium album, rostl. Us. u Rožn. Bayer.

430793   Žábra Svazek: 5 Strana: 0753
Žábra, y, f., žábry, pl. Žábry = dychací ústroje zvířat žijících ve vodě, branchia, die Kiemen, Kiefe, Kiefer. V MV. nepravá glossa. Pa. Vz více v S. N., Schd. II. 370. Žábrami dýchati. Krok. Pokrývka žábry n. žaber. Nz.

430794   Žabrakov Svazek: 5 Strana: 0753
Žabrakov, a, m., dvůr v Písecku. Vz Blk. Kfsk. 204.

430795   Žábrati se Svazek: 5 Strana: 0753
Žábrati se = zdlouha jíti, loudati se, langsam, schwerfällig einhergehen. Us. Dch.

430796   Žabrienka Svazek: 5 Strana: 0753
Žabrienka, y, f. = pulec, malá žába s chvostíkem. Slov. Zátur.

430797   Žabro Svazek: 9 Strana: 0416
Žabro, a, n. = žebro. Dšk. Vok. 26.

430798   Žabro Svazek: 10 Strana: 0544
Žabro, a, n. = zlodějské páčidlo Nár. list 1893 č. 50.

430799   Žabrobočky Svazek: 7 Strana: 1166
Žabrobočky, pleurobranchea. Brm. IV. 2. 313.

430800   Žabroniti Svazek: 5 Strana: 0753
Žabroniti, il, ěn, ění = snažně a usta- vičně prositi, anhaltend bitten, betteln. — co na kom. Us. Dch.

430801   Žabronoš Svazek: 7 Strana: 1166
Žabronoš, e, m., menobranchus, Furchen- molch, m. Brm. III. 2. 115.

430802   Žabronožec Svazek: 5 Strana: 0753
Žabronožec, žce, m. = žábronožka. Krok.

430803   Žabronožka Svazek: 5 Strana: 0753
Žabronožka, y, f. Ž. obecná, branchiopus stagnalis, členovec. Vz Frč. 94., Schd. II. 528. Ž. divorohá, lupenonožec. Kv. 1869. 94.

430804   Žabronožka Svazek: 7 Strana: 1166
Žabronožka, branchiopus oprav v: bran- chipus. Cf. Brm. IV. 2. 42., 304., 313.

430805   Žabrovati Svazek: 5 Strana: 0753
Žabrovati, z něm. säubern, u horn., lépe; kliditi, čistiti. Vys. — Ž. = trvusiti, v horn. Zhlk. Vz Žábrovitý.

430806   Žábrovitý Svazek: 5 Strana: 0753
Žábrovitý kámen = kámen hluchý, měkký, řídký, jenž žabruje t. j. písek či kousky trousí. Am., Pam. kut.

430807   Žábrový Svazek: 5 Strana: 0753
Žábrový, Kiemen-. Vz Žábra. Ž. otvory. Krok. Ž. oblouky, Kiemenbogen; štěrbiny, Kiemenspalten. Nz. lk.

430808   Žabrunek Svazek: 7 Strana: 1401
Žabrunek v horn. Kdyby celým kame- nem n. ž-nkem k tomu přišel (se prokopal). Arch. XII. 426

430809   Žabrunka Svazek: 5 Strana: 0753
Žabrunka, y, f. Ž-ky = druh stonožek ve studánkách žijící; jimi se v zimě živí kosové. Mor. Kop. Brt.

430810   Žábry Svazek: 5 Strana: 0753
Žábry, vz Žábra.

430811   Žabřík Svazek: 5 Strana: 0753
Žabřík, u, m., stachys erecta, rostl. Koll.

430812   Žabská Svazek: 7 Strana: 1166
Žabská, é, f. = tanec, při němž hudba hraje dle nápěvu: Hrály dudy u pobudy; hoši skákají po rukou a nohou a přelézají jeden druhého. Na Hané. Wrch.

430813   Žabsko Svazek: 5 Strana: 0753
Žabsko, a, n. = žabisko. Co ty ž. pořád za mnou chodíš? Na Mor. a ve Slez. Šd.

430814   Žabský Svazek: 5 Strana: 0753
Žabský, ého, m., os. jm. Mor. Šd.

430815   Žabšice Svazek: 5 Strana: 0753
Žabšice, dle Budějovice, ves u Husto- peče na Mor. Vck.

430816   Žabulka Svazek: 10 Strana: 0544
Žabulka, y, f. = žabka. Dšk. Km. 32.

430817   Žaburina Svazek: 5 Strana: 0753
Žaburina, y, f. = žabinec, žabäcie pe- rinky, die Froschbrut. Na Slov. V bahne sa len hnusná ž. liahne. Škult. Reč. II. 57., Slav. 128. Žaby už nesmely ani hlavy vy- strčiť zo zelených z-rin. Zbr. Baj. 38.

430818   Žaburiny Svazek: 10 Strana: 0544
Žaburiny. Vodníkova žena kolísala v suchých ž-nách dieta. Sbor. slov. 1901. 38.

430819   Žáby Svazek: 10 Strana: 0544
Žáby = kosatec, rostl. Č. Třeb. Čes. 1. XI. 38.

430820   Žabydráč Svazek: 7 Strana: 1166
Žabydráč, e, m. = žabykláč. Slov. Rr. Sb.

430821   Žabydráčik Svazek: 9 Strana: 0416
Žabydráčik, u, m. = kudla Slov. Čes. 1. VII. 52. Vz Žabířský, Žabydráč.

430822   Žabykláč Svazek: 5 Strana: 0753
Žabykláč, e, žabykláčik, u, m. = křivák, kudla. Na Slov. Phld. IV. 45., Chlpk. Dra- mat. 69.

430823   Žabyněc Svazek: 5 Strana: 0753
Žabyněc, ňca, m., osada u Ustroňa ve Slez. Tč.

430824   Žací Svazek: 5 Strana: 0753
Žací stroj = žadlo, die Mäh-, Schnitt- maschine. Ž. stroj na trávu. Dch., Pdl.

430825   Žací Svazek: 10 Strana: 0544
Žací stroj na obilí, jetel, trávu, polehlé obilí; Ž. stroj travní s patentním zdvíháním; Ruční ž. stroj na trávníky zahradní. Nár. list 1904. 135. 21. —22.

430826   Žácky Svazek: 5 Strana: 0753
Žácky, schülerhaft. Bern.

430827   Žácký Svazek: 5 Strana: 0753
Žácký, Schüler-. Ž. povinnosti. Ž. mlá- dež (žáctvo). Bern. Ž. věk. Us. Tč.

430828   Žacléř Svazek: 5 Strana: 0753
Žacléř, vz Zacléř.

430829   Žáctvo Svazek: 5 Strana: 0753
Žáctvo (Bern.), a, n., lépe: žactvo. Cf. pták — ptactvo. Mk. Vz -stvo. KB. V. Die Schüler, Schuljugend.

430830   Žáče Svazek: 5 Strana: 0753
Žáče, ete, n., pl. žáčata = mladý žák, junger, kleiner Schüler. Reš. Syr. 156. Žá- čata mrskáme, ale žákům odpouštíme. Pk.

430831   Žáček Svazek: 5 Strana: 0753
Žáček, čka, m. = malý žák, ein kleiner Schüler, der Schulknabe, das Schulkind. Tem malém žáčkovém (= žáčkům) po jedném (tolárku) dávala; My pak malí žáčkové cho- díme pospolu, abyste nám něco dali dnes k našemu stolu. Sš. P. 79., 722. — Ž. = clericus. Aqu. Pacholkóv mají mnoho a žáčkóv málo. Hus II. 66. — Ž., os. jm. Ž. Bohusl. Tk. II. 186. Ž. Ondř., zvonař. Vz S. N. Ž. Jan. Vz Blk. Kfsk. 1262.

430832   Žáček Svazek: 10 Strana: 0544
Žáček, spis. v XVIII. stol. — Ž., advokát, místopředseda říšské rady.

430833   Žáčik Svazek: 5 Strana: 0753
Žáčik, a, m. = žáček. Slov. Požehnaj že Hospodine, aby z vás pilných žiačikov vy- rastli ľudia zdařilí. Zátur.

430834   Žačka Svazek: 5 Strana: 0753
Žačka, y, žačkyně, ě, f., die Schülerin, das Schulmädchen. Vus.

430835   Žačkó Svazek: 8 Strana: 0523
Žačkó = sáček. NZ III. 403.

430836   Žáčkovati Svazek: 5 Strana: 0753
Žáčkovati = jako žák se chovati. Kmp. — koho. Dej pozor, aby také tebe nežáč- koval (s tebou jako s žáčkem nenakládal). Šml.

430837   Žáčkyňa, i Svazek: 5 Strana: 0753
Žáčkyňa, i, f. = žačka. Slov. Bern.

430838   Žáda Svazek: 5 Strana: 0753
Žáda, y, f. = žádosť, zastr. Listy filolog. X. 264., Kat. 269., 608. — Z. = nerost, druh křemene, der Saussurit. Miner. 448.

430839   Žádací Svazek: 5 Strana: 0753
Žádací způsob jest dvojí: přítomný a mi- nulý. Ž. z. přítomného času tvoří se zasta- ralým minulým časem pomocného slovesa býti: bych, bys, by, bychom či bysme, byste, by (vz Aby) a činným příčestím mi- nulého času na př.: psal bych, psal bys atd. Sesílí-li se ž. z. přítomného času ještě po- mocným příčestím byl, a, o, obdržíme ž. z. minulého času: byl bych psal, byl bys psal, byli bychom psali atd. Vz Konditional. — Věty žádací jsou dílem příslovečné: účelné, dílem předmětné: razkazovací a zabraňo- vací, snahové, obavné. Vz tato slova a Kon- ditional, Věta, Brt. S. 3. vyd. 132. Ž. věta, der Heischesatz, Anforderungssatz, das Po- stulat. Nz. Ž. by: dal by, kdy by. Hš. Sl. 90. Ž, kniha, das Wunschbuch (kniha přání), lístek, der Verlangzettel. Vz Žádanka. Dch. Ž. mohutnosť. Hlv.

430840   Žádací Svazek: 7 Strana: 1166
Žádací mohutnosť, cf. Jg. Slnosť. 32., věty. Ndr. 842., Křn. 277.

430841   Žadač Svazek: 5 Strana: 0753
Žadač, e, m. = žadatel, der Begehrer. 1410.

430842   Žadačka Svazek: 5 Strana: 0753
Žadačka, y, f. = žadatelka. — Ž. = žá- dání, die Bettelei. Šd.

430843   Žadajicnosť Svazek: 5 Strana: 0753
Žadajicnosť, i, f. = žádající moc, vůle, das Begehrungsvermögen. Mark. Log. 16., Měst. bož. I. 263.

430844   Žádák Svazek: 7 Strana: 1166
Žádák (!), a, m. = kandidat Pohl.

430845   Žádalý Svazek: 10 Strana: 0544
Žádalý, desiderabilis. Mam. F. 87b. 2.

430846   Žádání Svazek: 5 Strana: 0753
Žádání, n., das Begehren, Verlangen, die Begehrung, Begierde, der Wunsch. Své ž. co možná nejurčitěji položiti, sein Begehren so bestimmt als möglich stellen. J. tr. Ž. tedy jest plně dokonáno, když vóle rozum přemóž, aby skutek byl dokonán. Hus I. 275. Srdce se ž-ním nenasytí. Us. Tč. To rodí ž. Troj. — Ž. = prošení, domlouvání se oč, die Bitte, Anrufung, Ansuchung, An- forderung, der Anspruch. K žebrání a ž. smělosti neměl. Koll. IV. 284. Ž. pomoci od Boha. — Ž. = přání, desiderium, der Wunsch, das Verlangen. Hospodine, přiď tobú vše ž. mé. Ž. wit. 37. 10. Učiniž mé ž. Výb. II. 31. K ž. krále. 1449. Mus. 188o. 404. Ž., optatio. Nz. 337

430847   Žádání Svazek: 7 Strana: 1166
Žádání nepořádné mnohých věcí. Št. Kn. š. 181. (185., 188.).

430848   Žádání Svazek: 10 Strana: 0544
Žádání, n. = záliba. Baw. Ar. v. 945.

430849   Žádanka Svazek: 5 Strana: 0754
Žádanka, y. f. = cedulka, kterou knih- kupci nakladatelům oznamují, které a kolik knih jim mají zasiati, objednací lístek, der Verlangzettel. Vz Žádací (konec). Us.

430850   Žádaný Svazek: 5 Strana: 0754
Žádaný = dychtivě čekaný, chtěný, be- gehrt, ge-, erwünscht, verlangt. Ž. výsledek. Us. Vítaj dávno žiadaný. Dbš. Ž. pokoj, potěšení. Kom. Nepřijíti k žádanému konci. V. — Ž. = chtěný, prošený, ersucht, ge- beten, verlangt, aufgefordert, begehrt. Ob- držel žádané propuštění = obdržel propu- štění, za které žádal n. byl dle žádosti své propuštěn. Šb. — čím k čemu. Ž-ný k tomu lidmi. Hil. — Ž., optatus, gewünscht. Aby veškeren lid horský šťastným jich veden jsa spravováním zachován byl od škodli- vých věcí a ž-mi vždy prospíval přísporky. CJB. 297. Králi žádný a pane milostivý. 1410. Ž-ná věc člověku dobře činiti jiným. Kn. přísl. 19. 22.

430851   Žadany Svazek: 8 Strana: 0523
Žadany, obec v abauiské stol. Phľd. 1895. 383.

430852   Žadatel Svazek: 5 Strana: 0754
Žadatel, e, m., der Begehrer, Kompetent, Konkurrent, Verlanger, Ein-, Aufforderer, Ansucher, Bittsteller, Anwünscher, Requi- rent, Gesuchsleger. Us. Č. O mě. bož. I. 84., Dch. Ž. za dražbu, der Feilbietungswerber. Begehrerin, Kompetentin atd. vz Žadatel. Jg., Šml.

430853   Žadatelný Svazek: 5 Strana: 0754
Žadatelný, wünschbar. Šm.

430854   Žádati Svazek: 5 Strana: 0754
Žádati, žádávati; v již. Čech. sesílený tvar: žoudat. Kts. Ž. = dychtěti, toužiti po čem, státi oč, begehren, begierig sein, verlangen, sich sehnen; přáti, chtíti, wün- schen, verlangen; slovy žádání své pronésti, kázati, aby se stalo, begehren, fordem, laut verlangen, sein Begehren äussern, auffor- dern; prositi, bitten, anhalten, ansuchen, suppliciren; přání své někomu vyjeviti, gra- tulovati, wünschen, anwünschen; potřebu ně- čeho míti, potřebovati, bedürfen, nöthig ha- ben, verlangen, erfordern, erheischen. Jg. Cf. ŽBdáti a žedati. Mkl. aL. 60., Bž. 11., 26. a stran vazeb: Požádati. — abs. Žádej, co se státi může. Kmp. Č. 116. Kdo žádá, chápá všecko. Kom. — čeho (dychtěti, tou- žiti po čem): cti a chvály náramně žádati; ž. pomoci, rady, zlata, peněz, manželky, V., pravdy, Št., svojbody, Flav., něčí krve, Dal., platu. Sych. čeho tuze žádáme, toho se dočekáme. Us. Jestliže kdo chce ze škod z jaké summy pohnati, ten má k starostovi komorničímu jíti a ž. póhonu. Vl. zř. 22. Na břehu ležal a vody žiadal (o lenochu). Slov. Zátur. Unavené tělo žádá odpočinku. Us. Pdl. Židé žádali zázraků. Sš. I. 169. Žádal jsem oněch jednovokalních veršů. Koll. IV. 188. Žádala statku lounského. Žer. Záp. II. 92. Prosí žalobník za právo a žádá navrácenie statku svého. NB. Tč. 135. Lid vojenský záplaty žádal; Žádaly smlouvy. Dač. I. 227., II. 17. Tvé pomoci žádáme. Výb. II. 25. Našie přiejezdy žá- dají; Žádal Ondř. Sovy, aby mu tu truhlici zasě vydal. Arch. I. 10., IV. 65. Všeho, co vidíš, nežádej. Kom. Každý, kdo do ulice chtěl, průvodu žádati musel. Kom. Lab. 34. Vše, čehož žádá duše tvá; Jelen žadá chladu. BO. Já jsem těchto krmí dávno žádal. Pass. 684. Pašové smějí darů ž. Vrat. 42. Vezmeš sobě, čeho žádá duše tvá. I. Šam. 2. 16. Duše bezbožného žádá zlého. Kn. přísl. 21. 10. Hektor velice žádá smrti Achillovy. Troj. 285. Já jsem žádal ihned dílu té vsi; A z toho žádám panského ná- lezu, aby mi se od nich pravda stala. Půh. I. 156., 165. Člověk života žádá. Kat. 2716.
Žádati něčí smrti. Dal. 112., Smil v. 1980.
A srdce juž žádá seči. Alx. BM. v. 158.
(HP. 84.). Obličej jmajú pokojný a myslce
vždy žádá vojny. Alx. (Anth. Jir. 3. vyd.
33.). Ž. dobroděnství tělesných, ženy; Co
jest dobré, toho máme ž.; Bóh žádá viery;
Nežádej odplaty. Hus I. 58., 66., 98., II.
399., I. 400. Protož žádaje pomoci těch
svatých; Ž. milosti, milosrdenstvie. Št. Kn.
š. 12., 17., 23.— (jak) komu čeho (přáti,
chtíti). Čím více kdo statku má, tím více
ho sobě žádá. Lom. Všichni dlouhého života
si žádají; Padlo mi tak, jakž jsem sobě žá-
dal; Dobrého jinému ž. V. Sobě vysvobo-
zení ze zlého ž.; Božího požehnání někomu
ž. Br. Tou měrou si toho nežádám. Jv. Žia-
dam vám zdravia, pokoja hojného. Zátur.
Vinš. I. 18. Žádati si života věčného. Š. a Ž.
Žádej každému dobrého žádostí plnou. Št.
Matka dítěti neodepře, čehokoli si žádá. Us.
Pán Boh dá každému, čeho si žiada. Zbr.
Báj. 4. Keď nemáš frajera, ani si (ho) ne-
žiadej. Koll. Zp. I. 68. I žádala si roku.
NB. Tč. 184. Dal mu, čehož jeho jen sobě
žádalo srdce. Kom. A nejviece těm toho
žádají, kteříž jich hřiechy treskcí; Jede
k tobě, pokoje tobě žádaje; (Každý má bliž-
nímu) ž. jakož i sobě hřiechóv odpúštenie
a radosti věčné. Hus II. 203., 307., 334. —
Har., Háj. — co, čeho od koho (slovy žá-
dání své pronésti, kázati, aby se stalo). Od
tebe toho žádají (očekávají, chtějí); od tebe
se žádá; ž. něčeho (pomoci) od Boha. Br.,
V. Žádal od Boha smilování. St. Žádám toho
od tebe. Kom. Žádáš od žebráka Mošny.
Mus. Od lakomce peníze žádáš. Horný.
Nedá, čo by sa ti od ťažkej nemoci žiadalo
(u něho nic nedostaneš). Slov. Zátur. Ž. po-
moci od úřadu. J. tr. Aby mu od pána Boha
trpělivosti žádali. Skl. I. 46. Že žádá také
rytířstvo toho od p. Boha. Skl. I. 58. Od-
puštění od ní žádal. Vrch. Ležel Lazar
v nemoci, žádal od Boha pomoci. Sš. P.
19. Nebudem od jiných žiadať. Koll. Zp. I.
280. Protož žádáme od vás a prosíme, aby-
ste .. . Pal. Děj. III. 3. 236. Rady žádají
od vaší milosti; Žádáte od vdovy, aby. . . Za to od ní 30 zl. žádá. NB. Tč., 51., 278. Protož nebylo toho od něho žádáno. Skl. II. 77. Žádáš-li ote mne kalich peněz. Výb. I. (Ht. Obr. 25.). Žádaje ode mne listu. Arch. II. 22. Odvolati se jest od věčšieho súdce pomoci ž. Hus III. 252. A což od nich žá- dají. Chč. 449. — čeho na kom. Žádá na na posluchačích, aby . . . Vyzn. Čeho pak na mně žádáš (= ode mne žádáš)? Ros. Žádám vám zdraví na pánu Bohu. Plác. Toho na Bohu žádá. Br. Můž jej sobě za- vázati, aby to učinil po jeho smrti neb jej propustil, kdyžby toho na něm žádal. Tov. 67. Urozený Jene Lahvičko, toho na vás žádám svědomie, jakož jest vám dobře vě- domé. Jdn. 233. Źádaj na mně a dám ti vlásti. Ž. wit. 2. 8. Ž. čeho na kom. J. tr. Jiného jsi na ní nezadal. Sá. A kdož nej- více měli a na nichž tedy nejvíce bylo žá- dána, domáhali se osvobození. Ddk. IV. 25. Žádajíc na fojtovi, aby ten zloděj obstaven byl; A na tom žádám věrného práva na- učenie; Že toho paní Elžka na něm nikdy nežádala; Žádal jsem toho na něm na de- setkrát i viece, aby židovku k tomu jmiel. NB. Tč. 5., 10., 21., 52. Také mně píšeš, že sú Diviše jmenovali k té jiezdě žádaje na mně věděti, ktoby měl viec jeti; Tehdy žádal jest p. Jiřík na tom mém zmučeném člověku, aby jemu pověděl; Což mi mož- ného není, proč toho na mně máte ž.; Pro- tož žádám na vás, abyste mi ho propustili. II. 25., 36., 153., IV. 86. Žádej na súsediech svedomie, ať to vyznají. Vš. Jir. 153. Dlou hého a stálého zdraví Vašnosti na pánu Bohu žádám. Žer. L. 139. Toho na vás žá- dám. Pass. 512., Bart. 4. 3. Bratr na bratru dílu žádal. Tov. 80. Toho na něm vždy žádáchu. Hr. rk. 437. Toho na tobě žádám. 1494. Ž-li na vší obci. 1466. Žádala jsem na něm, aby mi svědčili jako svatební lidé. Půh. II. 343., 444. Kterak vešken sbor proti mně křičal, kterak sem já odpoviedal, co sú na mně žádali. Hus III. 282. Ž. čeho na kom. Chč. 299. — co, koho (komu): pe- níze. D. Od lakomce peníze žádáš. Horný. Žadal (prosil) děvečku, aby mu píti dala. Har. Žádám mu požehnání boží. Har. Vždyť já ještě dceru vaši od vás nežádám. Er. P. I. 129. Dáváš rozsochaté otázky a žádáš kulaté odpovědi (drsně se ptáš a cheš hlad- kou odpověď). Slez. Žiadala bych si smrť, ale načo hrob chváliť, keď nad mojou mo- hylôčkou nemá kto požialiť. Sl. spv. III. 102. Já si žádal hroma moc, bych je po- mstil tuto noc. Pís. slez. Chodievaj, cho- dievaj, de si ťa žiadajú. Sl. ps. 181. Kdo víc žádá, nežli čo má, do chudoby ide; Mordárství žáda pomstvu. Slov. Kdo komu zlé žádá, sám doňho upadá; Ty si mě nežádej, já nechcu býti tvojím bláznem; Nežádej si mě, ať ti nepřijdu na kožu (vy- hrůžka, aby nebyl bit). Mor. Šd. Tvoje ne- žádám a svoje nenechám. Slov. Phld. IV. 51. Cudzie nežiadaj, svoje nepusť. Zátur. Ty môj milý šuhajíčku, žiadaj čím skôr mojú rúčku. Sl. ps. 329. Slúbil si sa a ne- prišiel, čože si to zase smyslel? A já ťa čakala, čakala, žiadala, ej, šta ten kúštik chleba. Phld. V. 69. Já blahoutek! jakže jsem zde stejnou podílnosť od jiných ž. mohl? Koll. III. 80. Ktož chce ž. velebnosť boží. Št. Kn. š. 25. Nebe-li žádáš, (Kristus) cěstať jest. Hus II. 261. Kůň žádá jho a vůl sedlo. Č. M. — Poznani. Hlavně stává akkus. při čísl. a náměstkách rodu střed Cožs žádal? V. Co pak žádáš na něm? Svěd. Co onen žádá. Kom., Št. Co by žá- dal. Št. N. 225. 12. Žaludek často omdlévá, když nemá, čo žádá. Mor. a Slov. Tč. Bie- reš si ty ženu len pre krásu: krása netrvá len do času; musíš jej povoliť, čo len žiadá, daremná je, šuhaj, tvoja rada. Koll. Zp. I. 222. Snad dostaneš to, čo si si ž-la. Ib. I. 223. Což budou ž. Kat, 3363. Každý čo žádá a ctí, to jemu bóh jest; A má tak každý bližnieho milovati, že cožby sobě žádal, aby téhož blížniemu žádal; Všeliký člověk nemá ž. svému blížniemu nic zlého. Hus I. 66., II. 334., III. 180. Kdo mnoho chce, ať málo nežádá. Us. Kdo mnoho žádá, nedostane na ostatku nic. Tč. Vz Genitiv E. 5. Pozn. 3. Slov. I. 388. b. Ale vazba: ž. čeho jest obyčejnější. — co (čeho) kde: počet, účet u někoho ž. D. Ž. něčeho při právu. 1532. Každý člověk si žiada šťastia na tom svete. Zátur. Marně u knížete Ol- dřicha za pomoc žádali. Ddk. IV. 10. Žá- dám, Marjánko, nocleh u tebe. Sš. P. 127. Mezi jinými slovy toho žádal jest, abychom se k JMti přivinuli. Arch. III 306. — co, čeho, koho zač, za koho. Jak mnoho žádáš za toho koně (chceš míti)? Jg. Ne- žádá díků za dobrodiní své. L. Styď se za cizí dívku žádati. Reš. Ž. za moudrost, za krále, Br., za propůjčení dolu. Vys. Ž. (pro- siti) za koho. Har. Ten vinš ale ujčekovi ja zadarmo nedám, lebo, aby ma rád má- val, za to si ho žiadam. Zátur. Vinš. I. 25. Ž. za vysvětlení toho mandatu. Sk. I. 33. Přátelsky všechněch za to žádaje. Skl. I. 87. Tehdy má takovou stížnost na hejtmany těch hor vznésti a v tom za opatření a na- pravení ž. Nar. o h. k. Kdož za zvod žá- dal. Zř. F. L C XXX. Ž-li ho za přímluvu ku králi za to. Aug. 6., Mus. 1880. 453. Ž. za stání, um eine Tagsatzung, za podpis, za zprávy o něčem, za oznámení něčeho, Auskünfte einholen. J. tr. Ž. za propuštění, Demission geben. Dch. Tento synáček při- chází k otci tvému žádajíc (žádaje) otce tvého za tebe. Mor. Brt. S pilností se při- mlouváme a vás za to milostivě žádáme. Sl. let. I. 70. Jsouce za to žádáni. Skl. II. 93. Ž. někoho za radu. Arch. I. 83. Kuklik praví, že jest Holuba za to žádal. NB. Tč. 185. Za hlavu Jana Křtitele žádán byv stíti jej rozkázal. BR. II. 64. Pani zadali za odstoupení. Čr. Za pokoj ž-li. V. Ž. pe- něz za svou lež. Čhč. 305. Ž. Boha za po- moc. Br. Toužila jemu své křivdy, žádajíc za opatření. V. Začež žádal. Br. Nebyl za to žádán. Š. a Ž. Ž. koho zač. Sych., Flav., Vrat., Berg. Ž. dlužníka za podpis, úřadu za pomoc. J. tr. Cf. Prositi. — (zač) proč. Ž. pro pokutu za stané právo. Lum. 1857. 1046. Ž. zač v něčí prospěch. Us. Kdo dobra za dobrým účelem žádá. Kom. Druhdy člověk z lásky pro Krista může smrti ž. sobě. Sš. II. 100. — čeho po kom (= na kom, od koho; na kom vymáhati). L. Toho po nás žádal. Akt. m. Ferd. Čeho jest pán po mně strany zastoupení úřadu žádal. Žer. f. 15. Oznámil, že po něm žádá ňákého Pavla lokaje. Žer. Ž. čeho po kom = na kom, od koho. Us. na Mor. Brt. Aby kniha spolu vyhověla i tomu, by žáci nabyli historic- kého přehledu literatury národní, nikdo po ní nežádej. KB. V. Čeho po vás ž. rá- čil, známo učiněno nebylo. Žer, L. I.13. Toho žádáme listem tvým po tomto poslu. Arch. IV. 9. — čeho proti komu. Čehož proti mně žádají. Eus. Tělo žádá proti duchu a duch proti tělu. Ctib., Sš. II. 59. Hojného prospěchu někomu proti nepřátelům ž. Br, 337* Uhři vyslali ho k cís. Rudolfovi ochrany proti pohanu žádajíce. Dač. I. 177. A pro- tož rozvažte to, dobří lidé. ktož spravedl- nosť milujete, žádám-li co proti právu bo- žiemu. Hus III. 276. Odjinud pomoci ne- žádajíc protiv němu. Št. Kn. š. 9. — koho, čeho jak. Přes zápověď lékaře za to žá- dal. Us. Nemocný přes tu chvíli žádal něco jiného. Ml. Mne prosbou žádali. 1505. Boč. Ve jménu Kristovu něčeho ž. Pešín. Než volané šťastí, ačkoľvek slúžilo indá, ten- krát, keď najvác žádal, jemu nechcelo pri- spel Hol. 26. Ja bych mu ze srdce všeho dobrého žádala. Us. Žádám se vší uctivostí. Er. P. 314. Pan Mathiáš žádal skrze p. Albrechta Kostku krále Jiří za příměří. Dač. I. 39. Ž. zač skrze posly, Us., s plá- čem. Bern. Z práva od někoho něčeho ž. 1433. Nách. 64, Velikú žádostí žádal ne- beské radosti. Smil v. 1630. Aby zlořeče- ním žádal zlého duši jeho. Br. Co nad to ž. můžeš. Kom. Lab. 81. Plným srdcem žá- dala. Hr. rk. 155. Vizi (vidím), že ty beze spíle mej svatby srdečně žádáš. Kat. 310. Ž. něčeho vší mažností, s pilností, pravou věrou, Arch. I. 30., 46., 70., vším srdcem. Pass. 200. Tehdy každý pokúšie pána Boha svého, když hledá neb žádá jistoty božie moci bez nuzné potřeby; Když kto bez viny žádá někaké pomsty na svém blížniem, tehdy se hněvá; Ani slovem ani skutkem žádám jemu co zlého. Hus II. 92., 285., III. 181. Ž. každému dobrého žádostí plnú. Št. Kn. š. 178. Třebaj' toho ž. srdcem celým, ale však s rozumem. Št. Vz Ž. s adverb. (konec). — kam. Jakožto žádá jelen k stud- nicím vodným, tako má duše žádá k tobě, Bože! Ž. wit. 41. 2. Musíte ž. až do Lito- měřic k biskupovi o dovolení. Sá. Ž. na venek, do města, pryč atd. Us. — komu koho, čeho k čemu. Oni k němu práva žádají, gegen ihn; Že jeho Holub k tomu žádal, aby slyšel, co s niem mluviti bude; Páni, o to k němu věrného práva žádám. NB. Tč. 76., 185., 186. Žádal mu štěstí k úřadu (přál mu). Vrat. — Kram. — čeho v čem. Žádajíce v tom rady a pomoci. Háj. A kdyby pánů v tom za naučení žá- dal. 1532. Pr. Kteříž by ne tak v své jako v boží při Davidovým příkladem nenapra- vitelným nepřátelům pomsty žádali. BR. II. 639. b. Ž. něčeho v modlitbách. Sš. II. 166., Slav. 42. V prosbě modlenie tak žádal. Hus I. 73. — co, čeho nač, na koho (zač). Božích soudů na ně žádá. Br. Za stání na věřitele ž.; za povolení exekuce na někoho ž. J. tr. Vz Vvězení. Řd. Ž. si koho na pomoc. Sš. P. 475. Na co si, Michalku, gbelských knezú žádaš? Mt. S. I. 11. Sám trest na se žádám. Er. P. 489. Ty řeči před nás listnie přišly od dřéve řečených kon- šeluov, na kteréž naučenie žádali; Žádáte-li co viece na Kunráta?; A on bude také ž. práva na mě jako na zloděje. NB. Tč. 91., 125. Smrti na sě žádajíc. 15. stol. Exc. Že toho ďábel žádal na sě od Krista, řekl jest jemu: Jdi, satane!; Pomsty spravedlivé na zlého sluhu žádajíce, Hus I. 73., II. 394. — odkud. A čtvrtý žádá z chléva koní na forspont. Koll. Zp. I. 371. — koho čím. Jakú ma len žádať budeš, som taková. Koll. Zp. I. 228. Libuše tě mužem, česká země knížetem žádá (žádá, abys byl). Anth. II. 60. Srdcem něčeho ž. Kat. 3067. — oč (vz Prositi). Je ke všemu šikovný, kdo ho oč žádá. Čes. mor. ps. 211. Nadešel ju mlá- denec a žádal ju o věnec. Sš. P. 349. Šel ku kráľovi, aby žiadal o jej (princezny) ruku. Dbš. Sl. pov. I. 484. Ž. oč. Žer. Záp. II. 23., Kn. poh. 169. O něčí dceru pro syna ž. D. S pláčem a kvílením někoho o pomoc ž. Us. — kdy. Žádal jsem před chvilenkou po básníkovi (= na něm, od něho). Kos. Ol. I. 236. V mém 12. roce žádal mne An- tonín o moji ruku. Us. Tč. Rodičia moji drahí, co vám mám žiadať v sviatok narod- zenia? Zátur. Vinš. I. 9. Žádajíce při tom rychtářův. Skl. II. 126. Po těch všech přech žalobník žádal jest sobě roku. NB. Tč. — se komu. Žádá se mi = chce se mi. Výb. — s infinit. Žádám něco na světě zkusiti. Kom. Z-li při svém ohlášení zůsta- veni býti. Skl. I. 158. Musíš si naň přivstati, žádáš-li ho přelstiti. Prov. Žiadal som si bohatým byť. Sl. spv. II. 73. Cichá (tichá) voda brehy myje, to pravda, už mne moja milá l'ubic nežiada. Sl. spv. V. 193. Žádali s ním vjíti v smlouvu. Flav. Ž. věděti = ptáti se.V. V ty mi sě lesy jeti žádá. Hr. rk. 17. Žádám se s tebou namluviti dobře před sněmem. Exc. S tebou býti žádáme věčně věkův. Er. P. 522. S nehodnými lidmi ani v nebi si býti nežádáme. Hdž. Vás za pány hosti míti žádají. Us. Brt. Žádal do Soluna dojíti. Sš. II. 10. Proto žádali bysme z jejího krásného roucha všecky špíny a šplehy odstraniti; Domů jíť žádate všecek unavený (jsa); Já by si žiadal byť, viac mi nepotrebí, za živa v Bystrici a po smrti v nebi; Nežiadám viac lúbit, pokuď budem živa, keď som v prvej lásce nebola šťastliva; Na čo si mám žiadať dalej byť na svete, keď som nešťastlivá v mojom mladom kvete ? Koll. III. 248., Zp. I. 39., 86., 114. Velice žádám viděti vás. Ep. k Řím. I. 11. I řekl jim: Žádostí žádal sem toho beránka jísti s vámi. Luk. 22. 15. Na věky s Bohem pře- bývati žádají. Anth. Jir. I. 76. Píti přielišně žádáchu. Výb. II. 11. Dobří lidé žádají umřieti; Pilni jsú trhóv, robot na poíi a jiných činóv, jimiž zbohatěti žádají; Žádate kralovati. Hus I. 117., 122., 467. Ktož úmyslem vším žádá Boha jmieti z pravé milosti. Št. Kn. š. 23. Vz jiné příklady v Bdl. Obraně kralodv. rukopisu 73. — Har., D. — aby. Žádá, aby bohatým byl. V. Žádá, aby se dobře měl. Br. Žádá, aby se stání odložilo, auf die Erstreckungsfrist der Tagsatzung antragen. J. tr. Žádal, prosil pána svého, by obživil chudobného. Sš. P. 113. Sara žádala od Abrahama, aby zahnal nevolnici i se synem jejím. Sš. II. 53. Rozum náš žádá, aby vše, co jest, dostatečné příčiny mělo. MH. 4. Žádajíc, by jie písaře vydali; Žádáme, by nám to opraveno bylo a dále se nám to nedálo. Arch. IV. 368., V. 314. Žádáme, aby jeden každý z vás do konce prokazoval tu opravdovou pilnosť. Pav. k žid. VI. 11. Žádajíc, aby jí se stalo podlé nálezu. Půh. II. 329. — Háj., Har., Flav. D., Us. — že. Když co tvrdíme nebo s ji- stotou očekáváme, klade se že s indikat. Žádáme vás, že budete pozor míti. Br. Žá- dajíce, že nám to laskavě vážiti ráčíte. Apol. Žádajíce, že, dá-li p. Bůh, přijeti neopominou. Skl. II. 89. — jak (s adv): horlivě, V., velice, Us., pěkně a krásně, Us., líbezně a uctivě, Bern., snažně, Berg., Dch., Pal. Děj. III. 3. 303., Výb. II. 16., skroušeně, Vrat., přátelsky a toužebně z. Apol. To břevno žádá (chce) výš, níž, více v pravo, v levo atd. Us. Abyste sobě u nás odpočinuli, šetrně vás žádáme. Us. Brt. Ž za něco úpěnlivě. Vrch. Bolo jim dobre tak, že si ani samy lepšie nežiaďaly; Ja mu dobre žiadam, trebars ma oklamal. Sb. sl. ps. I. 62., II. 1. 39. Protož žádáme tebe přepilně. Arch. III. 20. Lakomě žádajíc cizieho; Dobře činí, ktož ofěrují; ale my zle činíme, když ofěry lakomě žádáme. Hus 1. 161., II. 289.

430855   Žádati Svazek: 7 Strana: 1166
Žádati. Cf. Šf. III. 498, Mkl. Etym. 409 a. — si koho. Ty si mne nežádej, nebo dostaneš, co se do tebe vejde (vy- hrůžka). Us. Fč., Brnt. Ž. cti, chvály, sbo- žie. Št. Kn. š. 146. A toho žádám, aby . . Púh. I. 131. Hřiešný žádá rozkoší. Kar. 3. Pokoje vám dobrého žádáme. Bart. 55. (127.). — čeho na kom (jak). Poče mi- losti na něm ž. Sv. Ruk. 43 Protož každý bez hřiecha móž toho ž. na Boze. Št. Kn. š. 55. — co. Což si ž-la. Sv. ruk. 309. Člověk co viece žádá. o tom viece pra- cuje. Hus I. 209. — čeho kde. Kteříž své vóle viece žádají v manželstvě než vóle božie. Št. Kn. š. 63. — zač jak. Král žá- dal císaře za křesťanské věrouky. Sb. vel. III. 291. S pláčem za to ž-li. Výb. II. 1445. Duch sv. za ny potřeb našich žádá nevý- mluvným vzdycháním. Št. Kn. š. 188. — proti čemu. Duch žádá proti tělu pořadu božieho. Št. Kn. š. 52. — jak. S pláčem žádají. Sv. ruk. 298. — koho k čemu. Jest slušno jich žádati ku pomoci. 1461. Mus. 1864. 469. — nač od koho. Na vás čekáme, na pěkný poviják od vás my žá- dáme. Na již. Mor. Šd. — s inft. 1 žádaše Kaju skonati úmysla svého. Výb. II. 488. V něhož i angelé žádají patřiti. Hus III. 7. Čehožkoli žádají prositi. Št. Kn. š. 45. Žádá obličeje tvého viděti. Sv. ruk. 85. Což sobě nežádáš míti, neroď družci toho činiti. Ezp. 1608. Nebť jeho dávno žádal viděti. Drk. 162. b.

430856   Žádati Svazek: 7 Strana: 1401
Žádati. Aby ho ode mne žádal (mým jménem). Arch. XII. 13

430857   Žádati Svazek: 8 Strana: 0524
Žádati. O pův. a tvarech cf. Gb. II. ml. I. 112.

430858   Žádati Svazek: 9 Strana: 0416
Žádati. Já jsem ho darmo nežádala (po- dala jsem si ho). Nár. sbor. III. 90.

430859   Žádávati Svazek: 5 Strana: 0757
Žádávati, vz Žádati.

430860   Žádavý Svazek: 5 Strana: 0757
Žádavý = žádostivý, begierig. Veleš., Dch. Ž sloveso, desiderativum. Nz.

430861   Žádavý Svazek: 7 Strana: 1166
Žádavý. Ž forma. Šf. III. 527. Děvečce zrak ž-vý (desideratns, žádoucí) navrátil. Ev. olom. 78.

430862   Žádba Svazek: 5 Strana: 0757
Žádba, y, f. = žádání, žádosť, tužba, cupido, die Begierde, das Verlangen, der Wunsch. Cf. Žáda. Sš. P. 504. Jde o mravné žádby; Jemuž by co králi žádby své dvořiti měla; Vesmír ohromen (veliký) jest, ale žádbám duše lidské nestačí; Srdce jeho vešlo v Krista celé, neměl žádby proň svět ho- lemý. Sš. J. 104., 199., 229., Bs. 177. K čemu své žádby a tužby táhne? Sš. Leč to vše snad žádeb nezahasí. Sš. Snt. 177. Žiadba národa. Lipa II. 149.

430863   Žádbovati Svazek: 5 Strana: 0757
Žádbovati = žádati. Slov. Pomoc žiad- buje od Boha. Lipa II. 140.

430864   Žádek Svazek: 5 Strana: 0757
Žádek, dka, m., os. jm. Šd.

430865   Žáden Svazek: 5 Strana: 0757
Žáden, vz Žádný.

430866   Žádíčký Svazek: 5 Strana: 0757
Žádíčký = žádný, kein. Reš.

430867   Žádinký Svazek: 9 Strana: 0416
Žádinký nebyl doma. Mtc. 1899. 227. Nebyl tam ž. Mtc. 1900. 346.

430868   Žádka Svazek: 5 Strana: 0757
Žádka, y, f. = žádání, die Forderung. Šd.

430869   Žadlabiti Svazek: 5 Strana: 0757
Žadlabiti, il, en, ení = škemrati. U Rychn.

430870   Žadlaný Svazek: 7 Strana: 1166
Žadlaný = poskvrněný. Vz Žadlati.

430871   Žadlati Svazek: 5 Strana: 0757
Žadlati = poskvrniti, profanare, zastr. Ž. wit.

430872   Žadlati Svazek: 7 Strana: 1166
Žadlati. Ž. kl. 88. 35.

430873   Žadlavě Svazek: 5 Strana: 0757
Žadlavě = zdlouhavě, váhavě, langsam. Ros.

430874   Žadlavě Svazek: 9 Strana: 0416
Žadlavě = nechutně. Bylo až ž. na ně se koukati. Sá. Povíd. 289.

430875   Žadlaviti se Svazek: 5 Strana: 0757
Žadlaviti se = párati se, piplati se, tändeln. — s čím. Us., Koubl. U N. Paky. Vik.

430876   Žadlaviti se Svazek: 10 Strana: 0544
Žadlaviti se = hádati se, ostouzeti se. U Č. Dubu. Mš.

430877   Žadlavosť Svazek: 5 Strana: 0757
Žadlavosť, i, f. = zdlouhavosť, die Lang- samkeit. Ros.

430878   Žadlavý Svazek: 5 Strana: 0757
Žadlavý = zdlouhavý, páravý, piplavý, nejapný, langsam. Ž. dílo, Ros., práce, člověk. Us. Vik. Kde jen hned těch ž-vých řečí naberete? Sá. Kř. u pot. 37.

430879   1. Žadlavý Svazek: 9 Strana: 0416
1. Žadlavý pes = nepokojný, pořád štěka- jící. Barč. 49.

430880   2. Žadlavý Svazek: 9 Strana: 0416
2. Žadlavý = nepěkný, nechutný. Ž. řeč. Sá. Kř. u pot. 35.

430881   Žadlivý Svazek: 5 Strana: 0757
Žadlivý. Ten statek jest ž-vý = málo vynáší. Us. Jg.

430882   Žadlo Svazek: 5 Strana: 0757
Žadlo, a, n., vz Žací. Pk.

430883   Žádlo Svazek: 7 Strana: 1166
Žádlo = žahadlo. Vz List. fil. 1891. 35.

430884   Žádlo Svazek: 8 Strana: 0524
Žádlo staženo ze žahadlo. Chod. Gb. H. ml. I. 564. Cf. Krok. 1894. 28.

430885   Žadlovati se Svazek: 5 Strana: 0757
Žadlovati se = žadlaviti se.

430886   Žadlovice Svazek: 5 Strana: 0757
Žadlovice, dle Budějovice, Žadlowitz, ves u Mohelnice na Mor. PL.

430887   Žádna Svazek: 5 Strana: 0757
Žádna, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.

430888   Žádně Svazek: 5 Strana: 0757
Žádně = toužebně, begierig, inständig. Ž. prositi. St. skl. — Ž. = nižádně, na nic, nepořádně, nichtig. Ros.

430889   Žádničký Svazek: 5 Strana: 0757
Žádničký = docela žádný, gar Niemand, gar kein. Ž-hé zmínky nečiniti. Ohláš.

430890   Žádník Svazek: 5 Strana: 0757
Žádník, a, m., os. jm. Šd., Vck.

430891   Žádno Svazek: 5 Strana: 0757
Žádno, vz Žádný.

430892   Žádnopádně Svazek: 7 Strana: 1166
Žádnopádně, keinesfalls, šp. m.: žád- ným způsobem, na žádný způsob, nijak. Brt.

430893   Žádnosť Svazek: 5 Strana: 0757
Žádnosť, i, f. = nižádnosť, nepořádnosť, die Nichtigkeit. Ros. — Ž. = žádostivost, die Begierde, Sucht, zastr. Hus.

430894   Žádnostrannosť Svazek: 5 Strana: 0757
Žádnostrannosť, i, f. = nestrannosť, die Neutralität. D.

430895   Žádnostranný Svazek: 5 Strana: 0757
Žádnostranný = nestranný, neutral. D.

430896   1. Žádný Svazek: 5 Strana: 0757
1. Žádný; žáden, dna, o = žádající čeho, žádostivý, wonach begierig, auf etwas er- picht. Strb. žedBn-b sitiens z koř. žend — strb. žed. Gb. v Listech filolog. X. 264. — čeho: chleba. V. Láska v zavrženi se ne- stydí, neb není chlúby žádná. Hus III. 164. Ježto jim partekové chleba žádni jsou. Chč. Post. 78. Kdo chová svého, nebude žáden cizího. Mus., Č. M. 54. Nejsem toho žáden. Kb. — s infinit. Žáden byl nasytiti břicho své. Bibl. Kral. — Ž. = žádaný, žádoucí, milý. Panno žádná moje; I všel na sled žádné ženy. St. skl. Žádný králi! Smil v. 379., Výb. II. 41., BO. Žádný královiči. Smil v. 1382. Mój žádný králu! Alx. M. v. 38. (HP. 91.). Kateřina, ta přežádná; Otčíku žádný! Kat. 248., 919. Ana jde s tú žádnú dceří. Kat. 190. Králi žádný a pane milo- stivý. Jindř. z Rožm. 1410. (Pal. Rdh. I. 188.), Arch. III. 292. Marie, tys žádná, světlá, nade vše panny panie skvělá. Sv. Mař. v. 386., 387. Král dlouho žádný nevítal zem svoji. Tč. exc. Přežádný vévodo! Pass. mus. 279. — komu. Život mi žáden nenie. 15. stol. Proněž mi život nežáden. Alx. M. 4. (HP. 90.). Komu cizie žádno, toho své mrzí. Mus., Č. M. 54., Výb. I. 843. 30. — jak. (Práva) žádnějšie nad zlato. Ž. wit. 18. 11. Nic tak žádno nenie jako život. Exc. — s infinit. Ž' mi živu býti nežádno. Alx. BM. v. 143. (HP. 84.). Byloť (ti) jest žádno jíti do domu otce tvého. BO.

430897   2. Žádný Svazek: 5 Strana: 0757
2. Žádný; žáden, dna, dno = ani jeden, nikdo, strb. žadant z koř. žed-. Gb. v Listech filolog. X. 264. Něm. kein. Na mor. Val. žádný = nullus, keiner; žáden = nemo, nikdo, Niemand. Žáden ti nepoví. Brt. D. 70. Č. myslí, že jest to vlastně = jeden, že se j proměnilo v ž jako v žid z judaeus; nižádný — ni jeden. Žádný z ižádný m. ni- žádný (= ni žádný). Bž. 45. Ž., desideratus, cupidus, ullus, s ni a i bez něho nullus; dle jiného výkladu: ni že jedinB. Mkl. B. 151. Nynější žádný (žádoucí) klade se místo ižádný aneb, jak se za 15. věku říkalo, nižádný. Anth. Jir. 3. vyd. XXXVI. Žádný spojovalo se s i (= ani), později m. ižádný kladeno nižádný, až pak v 16. věku prosté žádný zů- stalo pravým opakem vlastního svého smy- slu. Jir. Nkr. 88. Místo našeho žádný psali staří ižádný, z čehož nižádný, žádný. Pro- měna ta stala se v pol. 15. věku. Pal. Rdh. I. 188. — Žáden, žádný přišlo prý k významu nullus tak, že bud s ním udála se taková změna ve významu jako s frc. aucun, neb že vypuštěno ni z nižáden, nižádný, neb konečně — a tak vykládají národní etymo- logové, kteří se na hláskoslovnou povahu málo ohlížejí, — prý je staženo z: ni že jedin! Avšak věc se má zcela prostě takto: adjectiva žáden, žádný (desideratus, ullus, cf. rus. bažonyj, unicus) užívalo se v záporné větě rádo s i (= ani), jak se to jmenovitě v starší češtině velmi zhusta děje u veliké části slov (srv. Filol. listy II. 228.); na př : Modlám oběti nechtiece dáti i žádnú odolí. LKat. 1202—3. Jeho moci i vlasti smysl i žádný sie nechopí. 1843—4. Však těch i žádný u přětě nikdy nesměl pomysliti na to. 2157—8. Jiné doklady najdeš u Jung. s. v. žádný. Mimo to srv. ještě z LKat.: A tej panny nedávala i žádúciemu živému. 200—1.; a tak ještě (s i a záporem ne) 517., 1854., 2239., 2879. pak: Neumře i jeden. 495.; po- dobně 1370. 1825. 1831. 2168. 2649. 3317. 3372. Poněvadž pak i žádný úzce k sobě patří, vyslovovalo se jako jediné slovo ižádný, v němž zase k zamezení hiatu větového neb k odstranění náslovné samohlásky znělo i co j, jako v ihrati—jhráti, iměti—jměti, idu—jdu, ihra—jhra, srv. j (= i) sedú na tom jistém hradě. LKat. 77. a j., tedy také: ižádný — jžádný: ježto jest neslíbena za jžád- ného (rkp. zayzadneho). Jung. s. v. žádný. K vůli pohodlnější výslovnosti pak se j zhusta zcela ztrácí, tak že říkáme pouze: hráti, hra, míti, přiď, poď (vedle přijdiž, pojdi), dial. du, přidu, pudu (m. půdu); ho, mu (m. jho, jeho, jmu, jemu) a j., tudy také jžádný vyslovuje a píše se žádný, žáden, shodujíc se náhodou co do znění s kladným žádný, když bylo proběhlo všechna stadia naznačená: i žádný, jžádný, žádný; smysl záporný v něm bez odporu jinak nevznikl, než tou přirozenou cestou, již jsem zde vy- značil, ovšem že častým užíváním se v něm pojem nullus tak zakořenil, že kladné žádný = ullus skoro zcela jest nyní zatlačeno. Prk. Přisp. 30. — Každý živoucí jazyk má své dějiny, již proto, že i on jako každý orga- nismus prodlením času podléhá jistým pro- měnám. Vždyť novějším skoumáním zjištěno, že i jazyk čínský nemá do sebe té nehyb- nosti, jakož se dosud za to mělo. Proměny ty dotýkají se všech čtyř částí mluvnických, totiž hláskosloví i tvarosloví, skladby i slov- níka. Hlásky, ježto prvotně v celém oboru jistého jazyka byly obvykly, mizejí a jinými se nahrazuji, jako ku př. v češtině g = h, r' = ř, iu = i atd.; flexe se zjinačuje, pády jednotlivé i čísla, časy i spůsoby slovesné vytrácejí se, že druhdy v pozdější době leda ve vzácných zbytcích bývalosť jejich stopovati lze; vazby starší za své berou a ustupují jiným, ježto jmenovitě stykem s ja- zyky cizími se vnášejí, jakož u nás vliv latinské syntaxí položiti sluší právě za roz- hodující ; slova i tvary slov rovněž vycházejí z obyčeje, ba tou měrou upadají v nepaměť, že pozdější doba naprosto za cizí je pokládá a jen učeným skoumáním někdejší jejich obvyklost se dotvrditi může. Český jazyk v té příčině na změny nepoměrně bohatší jest, nežli kterýkoliv jiný slovanský. Jestiť v samé povaze jeho jakási podivně čilá proměnlivost, ježto zvláště do XIV. věku postupuje krokem i rozměrem ovšem pře- velice rychlým. Nad to v češtině dostatek starých památek písemných dopouští, že se změny ty i co do povahy své a doby snáze i v celé přehlednosti stopovati dají, kteréžto výhody u žádné jiné řeči slovanské není. Staroslovenský jazyk záhy podléhal vlivu těch řečí, v jejichž oboru nedlouho po ustálení svém byl pěstován, zejména bulharštiny, ruštiny a srbštiny; čistě chorvatské památky nepřesahují XIV. věku; památky polské též starší nejsou a nad to stojí pod vlivem če- štiny ; ruské, srbské a bulharské starší spisy psány jsou staroslovanštinou vlivem řečí těch zproměněnou, a čistá mluva národní pozdě spisovně jest ustálena. Úplné vylíčení dějin jazyka českého předpokládá dokonalý proskum všech tvarův, slov a vazeb aspoň do XV. věku se všelikými obměnami, jakéž se při nich postoupně udály. K tomu jest ještě cesta daleka, i nezbývá nám jiné rady, než kus po kuse snášeti historický mate- riál. — §. 1. Za staré doby až do konce XIII. věku nenalézá se, aby se zvláštním nějakým slovem vyjadřovalo to, co zname- náno latinským slovem nullus. Prostý ne- gativní tvar slovesa úplně k tomu dostačil. Ku př. v Rkr.: Nenie pércě, nenie blánky, bych pisała lístek; tu by se později bylo řeklo: Nemám žádného péra, ani žádné blánky. Anebo v Alexandreidě: Čtvrté věci smysłem nemohu dosieci místo pozdějšího: žádným smysłem. Prostý tento, vlastně slo- vanský spůsob nejdéle zachoval se ve pří- slovích. Tak čteme u Flašky: Nehraď sě płotem, ale přátely, kdežto by se později bylo řeklo: Nehraď se žádným plotem, ale přátely. Zvláštní osobitný výraz za latinské nullus v češtinu uveden jest latinou, i jest tedy latinismem. První pokus v té příčině shledáváme ve Zlomcích evangelia svato- janského, kde překladatel, jak známo, otrocky sledoval slova latinského originálu. Latině čte se tam (16. 29.): Et proverbium nullum dicis, což zčeštěno: i porěkadla nikakého nedieši. Latinské nemo za nejstarší doby vždy pronášeno českým nikto, nikte. Tak čteme v Rkr. (Záboj 26.): Otčík zajide . . . i neřeče nikomu. A v Alexandreidě SVít.: Jakož juž nikte nebieše. 508. Nečije sě nikte jiný. 864. Kto by młátił, nikte nebieše. 2250. Jak jich (koł) nikte nemožieše roze- brati, ni umieše. 1152. V Bud. IL: A mezi tiem nikte nevie. 22. Nikomu věděti nedav. 76. Ani v rukopise kralodvorském ani v jiné staré původní české památce žádná stopa po zástupníci latinského nullus se nenachází. — §. 2. Ku konci XIII. věku nicméně na- stala potřeba stálého slova za lat. nullus. Z počátku bylo v tom dosti kolísání. Za- jímavý toho doklad naskýtá se v Homiliáři Opatovském (Č. Č. M. 1880. str. 117.), kde k latinskému textu: nulla erit perturbatio, nulla tristitia, nulla amaritudo, nullus fletus, nullus pavor, nulla fames, nulla sitis, nulla nuditas, nulla debilitas, nulla deformitas při- dány jsou tyto české glossy: . . . zámutek, . . . truchlosť, . . . hořkosti, ni jeden płáč, . . . užasenie, ani který hlad, ani která žé- žesť, i jedna nahota, ani která mdłosť, ani která netvarnosť. Ponenáhlu nicméně vrch obdrželo i jeden, ježto se, mimo právě dotčené glossy, nejdávnějšími, ač vždy ještě velmi nečetnými příklady vyskýtá v Ale- xandreidě a v Mastičkáři. Později není pa- mátky, aby se v ní výraz i jeden neopakoval, a to čím dále, tím hojněji. — §. 3. K vy- světlení tohoto úkazu především zřetel obrá- titi sluší ke spojce i, která ve staré češtině mimo posavadní význam zastávala několik zdánlivě vespolek nesrovnatelných úkolův. Z těch vytknouti sluší: Význam spojovací, po celém oboru slovanském rozšířený, ač- koliv v novější době od proslaveného sla- visty co zbytečnost zamítaný, zejména a) na počátku vět prostých i tázacích: I vzchopí sě vz hóru jako jelen. I tažechu přěd sluncem záhé, i tažechu přěs veš deň. Rkr. I by Judáš mocen dvoru. Ep. Zl. 171., 28. I byl jeden král tu kdasi. Ib. 175., 26. I vzmłuvi k svým liudem jeda. Ib. 176. 27. I bra sě do jednoho lesa. LPr. 165. I což ty, žebráče chudý? Mast. 82., 7. I kam, miłý muži hádáš? I, co pášeš sám nad sobú? Ib. 80., 10 a 14. Ó nemúdří ludé, i čím sě smútíte? LKat. 3275. I ten-li med pije, ježto na brti leze? Flaška Přísl. 111. (Nákres §. 399.); b) ve souvětích, předchází-li příčestí ve větě přední: Řka to, i poče Hospodina prositi. Paš. 579. Všedši v sad, i je sě płakati. JMl. 389. 30. Koráb sě o skálu rozraziv, i potopi. Pass. 266. 26. Ale vstavši, i poče žebrati. IB. 267. 14. Později i tehdá, když vazba příčestní rozvinuta: Když sem to viděl očima svýma, i uvěřit jsem. Mandevilla, Jungra. sub. v. i. (Nákres §. 359.). — §. 4. Dalším úkolem spojky i jest naznačo- vání důrazu: I vezřěch, nali-ť i s nebe jeden krásný člověk sstúpi. Alex. SVít. 886. Jak sě i dnes v Litvě děje. Al. J H. 287. Až pak po tom (měsiec) i pobledě. Ib. 390. Voda, ježto i dnes pod klášter płove. LPr. 170. Na-li-ť i bude hoře jim. Des. 204. Až ta i mine sváda. Dal. I. 17. 14. A po hřie- chu puoł lesa i ukráti. JMl. 411. 18. Nes česnek, kam cheš, česnek i bude. Flaška. Přísl. 80. Małá-li-j' moc i najmenší věc z ni- čehož učiniti? Veliká (jest) moc, ježto by i jedinú věc, a najmenší, mohła z ničehož učiniti. Štítný ŘBes. 649. 10 a 15. (Nákres §. 399.). Právě touto důrazoznačnou úlohou spojky i vysvětluje se poněkud, jak k tomu došlo, že jí užíváno i ve smyslu záporčivém. Sama o sobě zajisté spojka i nikdy nezna- čila negaci, nýbrž shledává se tak jen tehdá, když i nahraditi lze nynějším ani anebo ni, tedy jen v těch případech, když v téže větě následuje sloveso záporné, anebo, jinak ře- čeno, jen tehda, kde se podlé obecného nyní běhu dvojím výrazem negativním vyjadřuje zápor. Příklady: Však i člověka na něm (t. j. hradě) nebieše. Dal. 38. 18. Tu úsilé mnoho podjesta, i před horníky bezpečna nebiesta. Ib. 100. 19. I za pół druhého léta nepřijide. Ib. 109. 4. I słova nepromłuviece. LPr. 1008. Však proto i h-na nejmáš. Mast. 70. 16. Pro to jsem i nechtěl přijíti. JMl. 393. 25. Vz I. — §. 5. Nejčastěji se záporné i vyskýtá ve spojení se slovem jeden. Pří- klady. Alex. Bud. I.: Hi jeden z vás nevěř tornu. 318. Alez. SVít.: By netbal i jedněch vojen. 365. Mastičkář: Nechce k náma i je- den kupec přijíti. 74. 27. Leg. o sv. Pro- kopu: Netbal i jedné kratochvíle. 78. I jed- noho pokoje nehledaje. 105. Nebieše i jed- nomu čłověku znám. 195. Neosta i jednoho s ním. 218. Skl. o MMagdaleně: I jednoho nevzě k sobě. 336. I jednoho nevynímá miesta. 785. A nikdy i v jednej strasti ne- ostavíš žádné vlasti. 903. Dalimil: Tehdy i jedna žena mužem jista nebieše. 2. 49. Kniha Rožmberská (List. fil. a paed. 1880): Nemóž viece držeti i jednoho u póhoniech. 88. Ježíšovo Mládí (Výb. I.): Neb tu i je- dnoho hřiecha nenie. 389.14. Skládání o Pod- koní a Žáku (mého vydání): V světě ten i jeden nenie. 50. Druhdy vyskýtá se prostě jeden bez i: Z těch ze všech jeden nebieše. Al. SVít. 385. Jeden cłověk živ neosta. Ib. 500. Neby jeden tu nepyčě. Ib. 838. A jedné viny k němu nejměli. Paš. 446. — §. 6. V polovici XIV. ba snad i několik let před tím začíná za nullus vystupovati i žádný. Jungmann vykládá složku těmito slovy: „Et optatus, quem velis, ullus; ni žádný nec optatus, ne ullus quidem, nullus; modo žádný." Miklošič v rozpravě své die Nega- tion in den slavischen Sprachen (Wien 1869.) vykládá jí takto: ,,Im kleinruss., čech., pol., oserb. und nserb. findet sich ein den ande- ren Sprachen fehlender Ausdruck für nullus, dessen Ursprung zweifelhaft ist: žadnyj, žáden, žaden, žadyn, žeden. Die bei Jung- mann verzeichnete Ansicht .... ist, abge- sehen von der Schwierigkeit von dem Be- griff „et optatus" zu dem Begriff „nullus" zu gelangen, aus lautlichen Gründen zu ver- werfen, da in diesem Falle das Wort im pol. den Nasal haben müsste, wie in der That dem čech. žádný cupidus, exoptatus, pol. źądny acceptus gegenübersteht, von asl. žędati, čech. žádati u. pol. żą,dać. Einer meiner Zuhörer, der Kleinrusse A. Seme- novič, leitete das Wort von asl. niźe jedBnB für nijedBnb ne unus quidem ab, gegen wel- che Ableitung begrifflich nichts eingewen- det werden kann. Lautlich ist sie kaum ganz unanfechtbar, denn wenn man auch asl. von nižejedbnb zu nižaden ebenso ge- langt, wie von nejesmb zu n?smb — und nach ž geht ? auch sonst in a über — so scheint doch dieses in den anderen Spra- chen nicht so ausgemacht zu sein." Proti tomuto náhledu Miklošičovu vyslovil se prof. Kvičala (Sitzungsber. der phil. bist. Classe der k. Akad. d. W. 1870., Excursus III. p. 151.— 155). Kvíčala dovozuje takto. Potíž dostati se od významu exoptatus k nullus není větší nežli nesnáze u výkladu záporné funkce slov vlastně positivných personne, rien, pas, jamais, kein atd. Všakť se zá- porná platnosť významu exoptatus nevy- vinula vnitřně, nýbrž prvotně se slova žádný užívalo ve významu vlastně jemu přísluše- jícím a negace jinak se naznačovala; po- zději teprv citem jazykovým záporný mo- ment přenešen byl na žádný samo, jakož pak se podobně událo při dotčených slo- vech romanských a jakož i důmyslný, ač nikoli správný výklad Semenovičův sám na témž základě spočívá. Prof. Kvičala srov- nává význam exoptatus carus s lat. qui-libet, qui-vis, kdež prvotní význam libet, vis rov- něž oslábl. Žádný nejprvé přijalo na se platnosť zájmene neurčitého, jakož viděti z dokladů Jungmannem uvedených. Syr. 29. 14: Pokład ten lepší bude nežli žádné złato (quam quodvis aurum). Pronikavější jest (řeč) nežli žádný meč z obou stran ostrý (quam quilibet gladius anceps. Štelcar o čá- rách). A to stojí více nežli žádné malování (quam quaevis pictura. Prefát z Vlkanova 165). Důležita je i stará složka i žádný, kdež i jest stupňujícím = etiam. — Co do druhého důvodu, jejž Miklošič béře od no- sovky, že by slovo to v polštině zníti mělo žąden, jakož žąden acceptus v skutku zní, ukazuje prof. Kvíčala ku kolísaní, ježto se shledává mezi samohláskami čistými a no- sovými, i dí dále: „Von entscheidendem Gewicht ist aber in dieser Frage der Um- stand, dass im Altbulgarischen neben žędati auch die Form žadati sich findet. Man darf auch für das polnische žądać, eine Neben- form zadać annehmen, von welcher eben pol. žaden herstammt." Tázati prý se sluší, jak by se polské žadny (šeredný) vykládati mělo, jakož prý by mysliti lze bylo, že se význam ten vyvinul z „nullus"; však i v la- tině nullus druhdy znamená vilis levis. Ku konci připomíná prof. Kvíčala, že Schleicher v Glossáři uvozuje litevské žëdnas ve smy- slu „špatný, ošklivý," což prý nepochybně z pol. žadny, a žëdnas = kožnas = jeder. K tomu ovšem Mielke (a i Nesselmann) do- dává, že slovo to je zastaralé, ale nicméně zdá se, že žëdnas, když od Litvanů z pol- štiny bylo přejato, v této řeči ještě zname- nalo quilibet. Já sám jsem v „Nákrese mluv- nice staročeské", na podzim 1869. vydaném §. 384. ukázal k zápornému významu čá- stice i, na i jeden, i žádný a i žádúcí, po- zdější nižádný, „až pak v XVI. věku prosté žádný zůstalo, pravým opakem vlastního svého smyslu. Žádný zajisté tolikéž jest co žádoucí, žadatelný, jakož za starodávna tak i užíváno." Podlé spůsobu v celém „Ná- krese" zachovávaného podal jsem tu jedno- dýchý výsledek svých studií, ale právě tato stručnosť vedla k odporům, ježto by obšír- ným odůvodněním bývaly jistě zaplašeny. Ruský učenec Jan Baudouin de Courtenay v úvaze, kterou v Kuhnových „Beiträge zur vergleich. Sprachforschung" (sv. VIII. Ber- lin 1874. str. 234.) vydal o „Nákrese" takto se vyslovuje: „Die Erklärung von žádný (keiner) als žádúcí (wünschend — sic!), ža- datelný (wünschenswerth) scheint mir zwei- felhaft zu sein." A když pan Prusík ve „Příspěvcích k nauce o tvoření kořenův str. 30." slovo žádný vykládal týmž spů- sobem, jako jsem já byl učinil, tu se prof. V. Jagić takto ozval ve Slav. Archiv (V. str. 162.): „Das čech. žádný, wofür in den älteren Sprachdenkmälern gewöhnlich ižádný, nižádný begegnet, wird zwar auch von Pru- sík auf desideratus, also asl. žędBnB žędB- nyj zurückgeführt; dennoch muss ich an der üblichen Auffassung und Deutung ižádný, nižádný = i žejediný, niže-jediný = i-žejdný = i-ž?dný festhalten. Für mich ist das ob. serbische žadyn žana-žano (kein) zum Unterschiede von žadny - žadna - žadno (be- gierig), ferner das nserbische žeden, žedna (žena), žedno (ženo), namentlich aber das poln. žaden beweisend, welches eben nun aus „že-jeden" d. h. „i-že-jeden" abgeleitet werden kann u. natürlich mit žądny nichts gemein hat. Es stellt sich also heraus, dass alle nordwestl. Sprachen in derselben Weise „kein" und „Niemand" durch „i" oder „ne" mit „že" und „jedyn" oder „jedyny" aus- drücken; nichts von „Verlangen" oder „Be- gehren" kann in diesem Worte gesucht werden." Vypsal jsem tu do podrobna po- savadní náhledy, které se ostatně mezi se- bou potírají (Jagić ku př. neznal Kvíčalovy rozpravy), ne proto, abych mezi nimi sobě osoboval rozsudství, ale proto, aby se vi- dělo, na jaké scestí vede nehistorické roz- rozbírání záhady, která jen historickým výskumem dojíti může svého rozhadu, a to výskumem na poli nikoli staroslovan- ském, nýbrž jediné na českém a polském. — §. 7. Předně není nikteraké pochybnosti, že slovo žádný prvotně užíváno bylo ve smyslu žádostnosti a to buď a) subjektivné anebo b) objektivně: desiderans, optans > desideratus, optatus. — a) Kdo chová svého, nebude žáden cizieho. Přísl. (Jungm.). On je časem chleba žáden. Rosa. — b) Zde sluší na to upozorniti, že vedlé žádný co desi- deratus stále vyskytuje se rovnomocné žá- dúcí, pročež v následujících tuto dokladech i k tomuto přihlédáno. Alex. Mus.: Proněž mi život ne žáden. 4. Mastičkář: E žádný mistře. 74. 18. a 31. Ježíšovo Mládí: Když to žádné dietě chodieše. 391. 3. Na nebe- vzetí (St. skl. II.): Tuť jsú chromí, němí, slepí, nic jsú jim ne žádni s sbožím sklepi. 404. sld. Sedmero radostí P. Marie (tamtéž): Jáz pak čłověk nedomyslný, v tej žádnej chvále nesmyslný. 32. Přišlo to dietě žá- dúcie. 138. Pokáza sě žádnej ženě, svatej Máří Magdaleně. 419. Na česť té královně žádnej. 621. Alan (St. Skl. I.): Kdes's sě vzala, žádná hosti? 950. Anselmus (St. skl. III.): Jeho líčko ovšem stvúcie, milé, žádné, přežádúcie. 305. Smrt (St. skl. III.). Když mi srdce mysl probúzie . . . život mi žáden nenie. 8. — §. 8. Význam tento po různu dlouho se udržel přes polovici XIV. věku, ba až do věku XVI. Tak zejména ve Lvov- ské Legendě o sv. Dorotě (Č. Č. M. 1859. str. 22.—27.) čteme: Poslúchajtež na po- čátce o tom přežádném děťátce. Odpłatu máte od tej přežádnej děvice. Mój miłý žádný Bože! Tak v Stockholmské legendě o sv. Kateřině : A'na jde s tú žádnú dceří. 190. I vece: Otčíku žádný. 919. Prorazichu tu nevinnú žádnú kóži. 2266. Nebeskej ra- dosti dojdi, nic sobě netesknúc, žádná. 3424. Vedlé toho: Ta miłá panna žádúcí. 116. A jeho žádúcie vłásky. 732. Tak ve spisech Štítného: Někomu by pak ta práce podlé světa byla žádna. (Nkřesť. 195. 20.). V ti- tulatuře se žádný ve smyslu žádoucí velmi dlouho drželo. Tak 1. 1410. Jindřich z Rožm- berka psal králi Václavovi: „Słužba má napřed Tvé milosti, králi žádný" a v jiném listu: „Osviecený knieže, králi žádný a pane milostivý." (Arch. III. 291., 292.). Podobně 1. 1415. témuž panovníkovi Jan biskup Li- tomyšlský: „Najjasnejší knieže, králi žádný a pane milostivý." (ib. 296.). A Smil Flaška v Nové Radé píše: Levhart vece: Žádný králi. 379. Ve příslovích: Komu cizie žádno, toho své mrzí. (90.). Był sem, kde dobrý žáden. (235.). Po různu vyskytuje se ještě později. Tak u Prefáta 92: Sładké vody sme se napili, neb nám była žádna. — §. 9. Mezitím počalo, ač z počátku vždy ještě současně i vedlé i jeden, ustálovati se i žádný; patrně, že spůsobem nám nyní nestižitelným bylo vešlo do módy a v krátce podlé běhu, jenž za XIV. století s dostatek dosvědčen jest, celé pole mluvy české opa- novalo, samo pak po některé době zase ustoupilo výrazu nižádný a podnešnímu prostému žádný. — §. 10. Že v i žádný skutečně bytně a tělesně jest „žádný" — desiderabilis, i pak že jest znakem zápor- nosti, to nade všelikou pochybnosť vyniká z legendy o sv. Kateřině, kdežto stejným, ba týmž významem nalézáme nejen i-žádný, ale též i-žádúcí: Aby tej panny nedávala i žádúciemu živému. 200. Jeho múdrosti nemóž i žádúcí umem obklíčiti. 518. Rozum i žádúcí nenie. 1854. A i žádúciej otpěry protiv jiej nemohł mieti. 2239. I za žádného nepójdu muže. 346. Modlám obětí nechtíce dáti i žádnú odolí. 1203. sld. Nad to se i smyslový přechod jasně zračí v někte- rých případech. Tak ku př. ve skládání o Máří Magdaleně (Rkp. Hradecký vydání Paterova): V tom najvěčší bolesť jměła, žádné útěchy nejměla." (25.). Ó naděje má jediná v světě a i žádná jiná. (561.). Zde všude žádný vyložiti lze ve smyslu i žá- doucnosti i nikterakosti. Ještě jasněji se to vidí ve přísloví. 235. u Flašky: Był sem, kde dobrý žáden t. j. kde dobrý žádoucím, kde dobrý nikdo. — §. 11. V legendě o sv. Kateřině i ve skládání o Máří Magdaleně rovnoměrné, ba v onéno převahou, se vedlé i žádný vyskýtá též i jeden. V leg. Kate- řinské: Tak jakž neumře i jeden. 495. Ale smysl i žádný jeho nevie i jednú vtipností, z čeho Bóh své sieni stvořił. 1370. Buoh ten jest v i jednej vině nikdy nebył za žádný vlas. 1825. Neměj i jedné péče. 3317. Ve skládání o Máří Magdaleně: 1 jed- noho nevzě k sobě utěšenie. 367. I jed- noho nevynímá miesta. 785. Skládání tato proto jsou zajímava, jelikož obě pochodí asi z polovice XIV. věku, kde patrně, co do i jeden a i žádný, udál se zmíněný pře- vrat. Střídavé užívání i žádný a i jeden sto- povati lze v Anselmu, v Tandariáši (přep. Pinvičky), v Radě otcově, jakož i v jiných spisech, jichžto přepisy se nám z poloviny XIV. věku dochovaly; ba potkáváme se s tím ještě u Štítného, jehožto jazyk vůbec na češtinu starší, aspoň z polovice XIV. věku, se ponáší. Tak ku př. v knihách o obecných věcech křesťanských: Že j' zle napsáno, tak že by sě nemohło i jednú stranu sjednati s sv. písmem. (2. 9.). Jdi za muž, nedadúc i jedné příčiny złé do sebe. (85 25.). I žádný člověk nemóž jeho (času) odvolati. (273. 20.). — §. 12. Jak se nikto a i jeden nahrazovalo výrazem i žádný a později žádný, nejlépe spatřujeme v kro- nice Dalimilově, kde poněkud i po této zvláštnosti rozlišiti lze rukopisy starší od mladších. Starý text ku př. má 2. 53.: „Súdcie i jednoho nejmějiechu" a kodex Zebererův klade „Súdcie žádného." 68. 26.: „Neživte chuda ni bohatého, nemíjejte i jed- noho," kdežto kodex Lobk. klade: „Ne- živte ni bohata ni chudého, Němce zlého i žádného" a Ješínovo vydání: ,,Neminujte i žádného." 70. 17.: „Nemáť nikte nic věr- nějšieho," kdežto kodex Frant. klade: „Ne- máť žádný." 100. 29.: „Tak i jeden dobrý pokoje nejměł," kdežto kodex Lobk. čte: „Tak ižádný dobrý atd." V textu starším dle rkp. Vídeňského jen na jediném místě se mně i žádný vyskytlo (39. 34.): „Až jeho i žádný člověk nezvěděl," ale to zdá se býti pozdější interpolace, rovněž jako ,,i žádný," které jedinékrát se čte ve knize starého pána z Rožmberka 278.: „Při druhý všě pořád neminujíc i žádné" vedlé obec- ného tam i jeden, anebo v Alanu (St. skl. I. v. 833.). I žádná těch neotpočine. Rovněž tak se má v jiných starších spisech, které nás došly ve přepisech z druhé polovice XIV. století. V románu o Apollonu Tyr- ském pozdější přepis starší výraz i jeden těž nahrazuje i žádným: „Dcery nedám i jednomu"; pozdější přepis má i žádnému" (280.). — §. 13. Zajímavý v té příčině je Spor duše s tělem, jenž sepsán byl nedlouho po smrti českého dvorského kancléře a pro- bošta Vyšehradského Petra z Aichspaltu, zemřelého 1320. co arcibiskupa mohučského, jakož o smrti jeho v básni samé zmínka se děje. (Výb. I. 367. 4. sld.). Rukopis, v němž se spor nám zachoval, pochází však z konce XIV. věku. (Rozbor I. 146.). a text básně v něm obsažený nese na sobě hrubé sledy zvůle písařovy. Mezi porouchaná místa ná- ležejí též tato dvě dvouverší: Jáz nevědě, co kam kłásti, nemohu i žádným údem vlásti. (Ib. 373. 32.). Již mě hřieši ke dnu vážie, nebť jim i žádný nepřekážie. (Ib. 376. 29.). V obou případech verš s i žádný jest delší, než toho rozměr požaduje, v prvním o dvě stopy, v druhém o jednu, kterážto neshoda nepovstala ničím jiným nežli že i žádný vloženo na místě prvotního i a nikto, tak že verše ty původně asi zněly: nemohu i údem vlasti nebť jim nikto nepřekážie. Mimo Štítného ve všech spisech druhé po- lovice XIV. věku jeví se i žádný co panu- jící forma. Tak jmenovitě v Tristramu, ve kronice Trojanské, v Samomluvem sv. Au- gustina (jehož překlad podlé mého soudu nepravě Štítnému se přičítá), v kronice Pulkavově, ve knihách Alberta Velikého, v kronice o Alexandru Velikém, v kázá- ních Dzikowských, v Životech a v řečech otcův egyptských, v Passionalu, v Ranném lékařství Rhazesově. — §. 14. Mezitím, co v knihách takto se vedlo, vyvíjela se mluva obecná, pokud z listin souvěkých stopovati lze, svým během. Tu zajisté současně shle- dáváme netoliko i žádný, ale i prosté žádný a nad to též ni žádný. Nejstarší doklady do 1400. a let nejblíže příštích: Šlohařové nemají bíti vlny i žádnému ani ze vsi ani z města. Aby i žádný nedělal osnovy atd. Práva soukenníkův Rychnov- ských. 1378. (Č. Č. M. 1860. 23. sld.). Proti tomu, abych nemohl jmieti i žádné pře ani žádného práva. Jan z Hradce. 1384. Arch. II. 317. I žádných nepoostavujíc. Tak čtyři- krát v listu Jindřicha st. Berky z Dubé. 1391. Ib. 47. Nezůstavuje i žádného práva. Jindřich z Rožmberka. 1295. Ib. 324. sld. Nemají k tomu i žádného práva. Arch. III. 271. Toho všeho jim všem pánům .... ni žádnými řečmi ni skutky . . . slibujem ve zlém nezdvihati. Arch. I. 53. Aby v ty si- rotky žádný mocí se neuvazoval. 1395. Arch. I. 58. Žádný sě od druhých neděle. A na žádné právo nevyjeli. 1499. Arch. I. 61. Ale aby . . . prázden był a žádnému z rady toho horším .... zpomínal. 1402. Výb. 1. 1055. Nejstarší stopy prostého žádný = nullus vyskýtají se v legendách o sv. Ka- teřině. Ot žádného mistra vóle . . . nesłý- chala čtúce v žádných knihách. 539. sl. Za žádný vłásek. 1826. — §. 15. S tímto tro- jitým užíváním shoduje se svědectví, jež v téže příčině Mr. Jan Hus vydává v pří- pisku ke své Postille, 1413. složené, an dí (Sebr. sp. II. 440.): „Aby, ktož budeš čísti, rozuměl mé řeči české, věz, žeť sem psał tak, jakž obyčejně mluvím; neb v jednom kraji Čechové jinak młuvie a v jiném jinak. U příkladě. Já píši: Nižádný nevie, a jiní řiekají: Žádný nevie." O třetím výrazu, t. o i žádný Hus nezmiňuje se, jelikož pa- trně ve mluvě obecné za jeho času již byl zanikal, ačkoli v písemné řeči, jakož z li- stin vidno, ještě dosti dlouho se udržoval. V Praze nejdříve zobecnělo a z Prahy rychle se šířilo žádný. Potkáváme se s ním ve Výkladu na právo Ondřeje z Dubé, ve Sváru vody s vínem, v Popravčí knize Rožmber- ské, v Katonu, ve Tkadlečku, v kronice o Štilfridovi a Bruncvikovi, v Řádu práva zemského, ve právě horničním (Codex juris boh. tom. I.), v Hájkově a Žižkově zřízení vojenském atd. Hus výhradně píše nižádný, podobně tak Chelčický; dále se tak čte v evangeliu Nikodemově, v Životě Ada- mově, v románu o Josefovi a Asseneth, v Lékařských knihách Salicetových, v Ge- stech Romanorum, v Senekově spise o mra- vích, ve spisech Jana z Příbramě † 1448., Prokopa z Plzně f po 1476., Vavřince z Bře- zové f 1455 , Jana z Rokycan f 1471., v Sol- fernu, v radě králi Jiřímu atd. Prvotnou vlasti výrazu nižádný kromě všeliké po- chyby byla krajina u Husince a u Vodňan, jakožto rodná Mr. Jana Husi a Petra Chel- čického. Vlivem Husovým udomácnilo se nižádný i v samé Praze, jakož zejména se shledává z listin pražských, kde se od 1. 1406. proměsmo čte: žádný ižádný a nižádný. — §. 16. Nyní třeba přihlédnouti k polštině, která co do příčiny naší velmi příbuzna s češtinou, jakož při spisech staropolských, ježto na mnoze z originálů českých jsou tvořeny, jinak ovšem býti nemohlo. V starší polštině, rovněž jako v češtině za první doby XIV. věku, k naznačování nullus též užíváno výrazu jeden s negací. L. 1395.: Žeśm Mikołajowi dal rok, z tem eśm ni jednej szkody nieuczynił. Polské žądny, rovněž českému žádný, značilo prvotně to- lik, co žádoucí = desiderabilis, žádoucný = desiderans. Tak v Žalmu 18. 11.: „Deside- rabilia super aurum" v ŽWitt. přeloženo: ,.Žádnějšie nad zlato" a v žaltáři sv. Flo- rianském (kr. Małgorzaty): „žądniejsza nad złoto." Taktéž 105. 24.: „Et pro nihilo ha- buerunt terram desiderabilem" zní v ŽW. : ,,A za ničse nejměli země žádúcie", v Ž. sv. Flor.: „zemię žądna." Vedlé těchto vý- znamův vyskýtá se v biblí král. Sofie ve smyslu nullus obecně nižądny, nižadny; jen někdy žadny a nijeden. Gen. 19. 31.: Et nullus virorum remansit in terra = a ni- žądny mąž nie ostał w ziemi. Gen. 23. 6.: Nullusque te prohibere poterit = a žadny-ć odbronić nie moźe. Z těchto a jiných do- kladův, jichž počet by se zmnohonásobniti dal, viděti mimo jiné i to, že biblí král. Sofie přepsána byla z českého textu teprv po Mr. Janu Husi upraveného; v starších textech české bible totiž se ni žádný ne- vyskýtá. Nynější polština v nominativu užívá nominalného tvaru žaden, čehož ve starší mluvě není; tam zajisté, jako u nás, čte se: Žadny cłoviek niema być iman. Žadny rozum ludźki tego niedoścignie. Stejně znějící slovo žadny (ošklivý, hnusný) po- chodí od slovesa žadzič (oškliviti, hnusiti se) a se žádný = nullus nic nemá společ- ného. — §. 17. Co výsledek výskumu pří- tomného lze tedy ne bez práva položiti tyto tři kusy: a) Spůsob, jakým pojem la- tinského nemo, zvláště pak nullus v staré ceštině postupem času býval vyjadřován, vedlé jiných náznaků stanoviti může důle- žité kriterium k poznání toho, z které doby pochodí jednotlivé starověké památky. Až do konce XIII. věku není ustáleného zvlášt- ního výrazu českého pro pojem nullus. Od této doby až asi do polou XIV. věku obecně se psalo i jeden. V polovici XIV. věku vedlé i jeden vyniká i žádný, kteréž pak ve druhé půlce téhož století úplně dostalo vrch. Současně s i žádný, ač z počátku jen po různu a zřídka, vyskýtá se prosté žádný, kteréž od počátku XV. nad míru se rozmohlo a za XVI. století výhradně panujícím se stalo. Od počátku XV. věku ve spisech, které pod vlivem Husovým a Chelčického byly sepsány, vyniká ni žádný, ačkoli vždy vedlé žádný. Vedlé obou se až přes polovici XV. věku v listinách udr- žuje také i žádný. — b) Úplná shoda s tímto historickým rozvojem, jenž teprve v této přítomné rozpravě úplně byl vyložen a do- ložen, ve starých našich památkách, zejména v rukopisu králodvorském, novým i vzácným jest důkazem přesnosti a pravosti jejich. Kdyby zajisté za druhého desetiletí našeho věku byly bývaly sepsány, nebyl by se falsator uvaroval užívati slov ižádný, ni- žádný, žádný jakožto výrazů v češtině od XIV. věku praobecně obvyklých a tím by útvarům svým bezděky byl vtiskl pečeť poz- dějšího původu. (Zatím však ani v Rkk. ani v jiné staré původní české památce
žádná stopa po zástupnici latinského nullus
se nenachází). — c) Výklad slov i žádný,
nižádný a žádný, jak v §. 384. „Nákresu"
byl podán, jest přesně historický a tudíž
ovšem pravý. — Pozn. Verše z Alexandreidy
cituji dle vydání pp. Patery i Hattaly, verše
z legendy o sv. Prokopu, z Pašijí atd. dle
Paterova vydání rukopisu Hradeckého. Četl
Jos. Jir. dne 8. ledna 1883. Zvláštní otisk
ze zpráv o zasedání král. čes. společnosti
nauk. V originale jest více příkladův. Vý-
tah z této Jirečkovy rozpravy jest ve Svě-
tozoru 1883. č. 14. str. 163 — Gb. v List.
filolog. X. 262.-265. píše; Žádný, žádúcí.
Chci ohledati nejprve význam těchto slov a
pak vysvětliti jejich původ. Význam strčes.
žádný jest desiderabilis, optatus, quilibet.
Práva žádnějšie nad zlato, desiderabilia. Ž.
wit. 18. 14. Dám tobě zemi žádnú, terram
desiderabilem. Pror. Jer. 3.19. Všecky žádné
věci naše, omnia desiderabilia nostra. Pror.
Isa. 64. 11. Pastýři to dietě žádné ohlé-
dachu. ML. 46. a. Jiej (Marii) svět žáden
nenie. Hrad. 34. b. (Vz tam více příkladů).

430898   Žádný Svazek: 7 Strana: 1166
Žádný = nikdo. Za čes. nikdo bývá na Mor. z pravidla žádný, val. a laš. žáden Brt. D. 165. Nenaučil som sa žiadnej ro- boty. Slov. Pokr. Pot. II. 102. Potěšit mne nemá žádný kdo. Pís. Nižádnému smy slú- žili; Žádný nevie, odkad jest. Ev. víd. 7., 24. Žádného domu celého nezůstalo m.: žádný dům celý nezůstal. D. Lhrg. 254. — Ž. = žádaný, žádoucí, desideratus. Cf. Mkl. Etym. 409. a., Št. Kn. š. 195. 20. Pověz mi to, panno žádná. Kat. 1789. Panna žádná; Když to žádné dietě chodieše. Výb. I. 289. 391. Jej nebyl život žáden. Bož. umuč. v. 268. Chvála tobě, tvorče žádný. Drk. Hry 13 Mój milý, žádný synu ! Sv. ruk. 50. Žádné dietě bylo na svět posláno. Ib. 62. a j. Žádnýs mi přišel ; Žádná paní moje. Ezp. 2076., 2432.

430899   1. Žádný Svazek: 8 Strana: 0524
1. Žádný — žádaný, milý atd. u Hrozenk. žjáden, na Brezovsku žiáden, slov. žiadny. Brt. I). I. 40., 44. O pane a císaři žádný. GR. Nov. 33. By nám život žáden nebyl. Chč. P. 125. a.

430900   2. Žádný Svazek: 8 Strana: 0524
2. Žádný, nullus, u Hrozenk. žjáden, na Brezovsku žiáden, slov. žiadny. O pův. cf. Gb. H. ml. 1. 112.

430901   Žádný Svazek: 9 Strana: 0416
Žádný = žádostivý. Ty si mojéj krvi žádný. Brt. P. n 45.

430902   Žádný, žádúcí Svazek: 5 Strana: 0763
Žádný, žádúcí béře se k sesílení záporu a to ve způsobu I. a III. (Vz Zápor). Ve způsobu I., s vytýkavým i, i žádný. I žádný nemóž otpustiti hřiechov, et quilibet non potest dimittere peccata. Alb. 49. a. V i žádný nemóž et quilibet non potest, jest zápor silnější, Nežli na př. ve větě, která by se sem náhradou položiti mohla: člověk nemóž. Aby i žádný do božie se milosti nerozpa- koval. Pass. 125. Nemá se i žádný tak pod- dati práci, aby . . . Št. Uč. 52. a. I za žád- ného nepójdu muže. Kat. 20. (Vz tam více příkladů). Ve způsobu III. (Ty) neměl by nade mnu ni žádné moci, byť nebylo se svrchku dáno. ML. 103, b. Vietr, jehož ni zádný nevidí. Apoll. 150. b. atd , v jazyce starším zřídka, v pozdějším často. I žádný znamená doslovně = et desideratus, et qui- liber, nižádný pak = nec desideratus, nec quilibet, ne ullus quidem; ale ne ullus qui- dem je pro skutečnost tolikéž co nullus, nemo a proto nižádný znamená dále nullus, nemo. Dále pak věty i žádný nevie (způ- sobu I.) a ni-žádný nevie (způs. III.) jsou ovšem rozdílné syntakticky, ale pro prakti- ckou zkušenost mají platnosť stejnou, obě vyslovují totéž lat. (doslov.) quilibet nescit a nemo scit. Pro výroky druhu tohoto, jako je totiž lat. quilibet nescit a nemo scit, šířil se víc a více a vrchu dosahoval způsob III. a to tou měrou, že při výrazích způ- sobu I., pokud se tradicí držely, zapomínala a neznamenala se jejich zvláštnosť, ta totiž zvláštnosť, že jsou způsobu I.; ano výrazy tyto pojímány jsou za výrazy obecnějšího způsobu III. a následek toho pojímání byl, že adjektivum žádný, ižádný bralo se za týž význam co nižádný, že se mu podložil význam nullus, nemo. Tím způsobem a po- stupem psychologickým vytištěno jest slovo žádný z významu svého vlastního, kladného a vtlačeno do významu záporného, nullus, nemo, a to tak dokonale, že v jazyce po- zdějším a novočeském po významu kladném nižádný jenom sem tam v dialektech stopa zůstala, na př.: těším se na spis Xův jako na žádný masopust; měl se tam jako na žádné svajbě; skákal jako při žádné muzice; houkl na něho jako na žádného pacholka. Us. na Mor. Vysvětlená právě změna u vý- znamu slova žádný, ze quilibet a nullus vykonala se v češtině již v době staré. Svědectví tomu jsou příklady : (sv. Mikolaoš) žáden ot své pěstúny pokrm přijímal. Pass. 31. Zapověděl, aby jiej i žádné potřeby dali. Pass. 54. Věty ty jsou záporně (zápor způ- sobu IL), a výraz záporu nemůže v nich hledán býti ve slově jiném, nežli v žádný. Znamenalo tedy již ve 14. stol. žádný též nullus. Vedlé toho držel se však ještě dosti dlouho i starý význam kladný, desideratus atd., až pak zanikl, a bylo tedy v oné době staročeské totéž, co na Moravě trvá podlé uvedených dokladů dosud, totiž žádný ve významu prvotném quilibet i ve významu ! změněném nullus. — Co se tkne původu slova žádný, žádúcí, jest připomenouti přede- vším, že žádný s významem nullus nalézá se mimo češtinu též v nářečích lužických, v polštině a v maloruštině; hluž. žadyn, dluž. žeden, pol. žaden, mrus. žádnyj. Mkl. Neg. 341. ... Slovo žádúcí pak známo jest jenom v češtině. Při hledání původu musí se tedy i k tomu hleděti, aby výklad se shodoval se známými vlastnostmi dotčených jazyků. Za kořen slova žádný (a též žádúcí), béře se obyč. žend, strb. žęd, zjevné v žę- dati cupere, sitire. Mně se podobá, že by jím mohlo býti žed (řady a), které jest ve strb. žádati desiderare a strč. žáda exspec- tatio, desiderium (žad- místo žed-) atd.; ze žed mohlo seslabením vzniknouti žBd-, žBdáti exspectare, jež přešlo do řady i, praes. žida vedlé žBda a iterat. židati, a podlé toho bylo by žádný příbuzno se žBdati, ždáti. Ze žed utvořeno starým zdloužením ž?d-, žad-, jaho z tek- t?k, žeg- žag (žáhati, pol. žagiew); na tom pak zakládá se sub- stantivum žada, strč. žáda a odtud jest adj. žadBnB č. žádný, pol. žadny, žaden atd. Vedlé tohoto žádný (strb. žadBnB. z koř. žed-) jest jiné žádný cupidus, strb. žędBnB sitiens, pol. žądny cupidus, acceptus, z koř. žend-, strb. žęd. Vz Žádný cupidus. V kořenech žed a žend ovšem muže býti příbuznosť. — Zmíníme se zde také o některých starších výkladech slova žádný. (Gb. uvádí výklady Miklosichův, Semenovičův, Kvíčalův a Ji- rečkův. Vz o nich ve článku Jirečkově. Konečně pak praví): Ale šlo tu ještě o vý- klad stránky významové, o výklad totiž, kterak význam slova žádný časem mohl se změniti z optatus, desideratus v nullus. Psychologickou tuto změnu vysvětlil Kvi- čala pravě ve spise nahoře Jirečkem uve- deném: Die Schwierigkeit von der Bedeutung exoptatus zu nullus zu gelangen— stattfand. Vz překlad tohoto místa v Jirečkově roz- pravě: Potíž dostati se od významu ex- optatus k nullus . . . slovech romanských. A na str. 267. : Když opanoval způsob slo- žitý III. (nikto nevie), appercipovány jsou do něho věty starého způsobu II. žádný nevie quilibet nescit, touto pak appercepcí zbaveno slovo žádný svého významu klad- ného a vtlačeno ve význam záporný (= nulus); tím postupem vzato kladné i kdo za záporné nikto, i- za ni-. Gb.— — Já píši: nižádný nevie a jiní řiekají: žádný nevie. Hus II. 440. V žádném věku; Nemá žádného srdce. V. Nemíti žádného stání. D. Ožralství žádného člověka nectí. Prov. Žádná píseň tak dlouhá není, aby nebylo konce. Koll. Žádného jídla nemůže zažiti; Nedá oddechu žádného. D. Jak se zhyzdíš jednou vadou, nesmyješ se žádnou vodou. Prov. Na ž. způsob; žádným způsobem. Ros. Žádnou měrou. D. Chtícímu se žádné křivdy neděje. D. Byl někdy vážný, nyní žádný. Prov. Žádného domu celého nezůstalo. D. V té krajině žádný strom ne- obstojí. Dch. Na žádný konec = žádným způsobem. Mor. a slez. Šd. Žádnou věcí prý to nepůjde, auf keinen Fall. Us. Vk. Nebožka nebyla žádná hospodyně. Sá. Ja neviem, čo sa lakáš, čo sa bojíš zory. Že rudá je? hja, čiernym neni svetlo žiadno. Phld. IV. 202. Žiaden človek nevie, ani ne- uhádne, za kým moje srdce dobre neuvadne. Sb. sl. ps. II. 1. 29. Žádný člověk učený z neba něspadně. Slez. Šd. Poď ty milá, poď ty za mňa, nebude ti křivda žádná; nebude ti žádný láti, ani otec, ani máti. Pck. Ps. 43. Žiadne napadnutie neni tak citelné jako na jazyk materinský. Ppk. I. 57. Už nemám zadného přítela věrného krom Boha samého. Brt. L. N. II. 54. Čože mi je, šuhaj, z toho tvojho mania (jmění), keď já s tebou nemám žiadno milovania; Zpievám si ja, zpievám, vesela sa býť zdám; žáden člověk nevie, jaký žial v srdci mám. Koll. Zp. I. 86., 60. Kdež píšeš, že máš ve mně naději, ba neměj žádné. Arch. II. 148. Když jsme v neděli na Tábor přijeli, žádného jsme pánóv nenalezli. Arch. V. 412. I ne- mohli jsú žádným činem proti jeho múdrosti svítěziti. Pass. 14. stol. (Mus. 1883. 112.). Když se mnú on ani jeho bratři o to ani o žádnú věc neměli více nic činiti; A já na ni žádné péče neměl; On nám nikdy toho žádné odpovědi nedal. Půh. I. 156., 176., II. 562. — Ž., lépe: nikdo {substantivně, bez jména podstatného), Niemand. Vz Nikdo. Jg doplňuje slovo člověk. Žádný dvěma metlami švihán býti nemá; Ž. krom tebe; Nevěř hned na kvap žádnému, leč bys prve s ním prostici soli strávil. V. Desk žádný presvědčiti nemuož po létech. Půh. II. 140. Neví žádný, kde ho střevíc hněte, než ten, kdo v něm chodí. Klat. Žáden bez práce nejí koláče. Nesluší žádnému zoufati. D. Žádnému pečený holub (vrabec) do huby nevletí. Us. Hadr vonuci tresce, žádný se polepšit nechce. D. Žádného nevyjímaje. D. Žádnému se neprotiví. Kom. Přišel jako nic, odešel jako žádný (nepozdravil). U Kr. Hrad. Kšť. Neverím ti, má milá, že bys len mňa ľúbila, ale ľúbiš mého ak mňa radšej, nahaj ho. Nemilujem žiadneho krem ťa v svete iného, ty si ten môj jediný. Sb. sl. ps. II. 1. 41. Žádný ho neslyšel, edem to pachole, co poklúzá (poklízí) koně. Sš. P. 145. Také praví, že děvečce žádný žádnej hanby neučinil. NB. Tč. 276. Žiadon sa ne- pytá: Šuhaju, čo ti je? Koll. Zp. I. 200. Aby žádný z toho se nevymlúval. Arch. IV. 442. Před vyvráceným křižem a před vý- měnkářem žádný klobúka nesejme. Slez. Šd. Čiň, co jest pravého, neboj se žádného. Us. Šd. Žádnému vigilií nezpívá. Chč. 449. Otec není od žádného učiněn. Št. Kn. š. 14. Král svú rukú žádného neurážej. Kšch. 12. Bez téť (bázně božie) právě žádný mudr nenie. Ib. 23.

430903   Žadoň Svazek: 5 Strana: 0764
Žadoň, ě, m. = žadonič. Prk. Přís. 28.

430904   Žadonění Svazek: 5 Strana: 0764
Žadonění, n. = žebrání, škemrání, das Gebettel, die Bettelei. D.

430905   Žadonictví Svazek: 5 Strana: 0764
Žadonictví, n. = žadonění. D.

430906   Žadonič Svazek: 5 Strana: 0764
Žadonič, e, m. = škemrač, der Bettler Na Mor.

430907   Žadonička Svazek: 5 Strana: 0764
Žadonička, žadonilka, y, f., die Bettlerin. Vz Žadoniti.

430908   Žadonil Svazek: 5 Strana: 0764
Žadonil, a, žadonílek, lka, m. = žadonič. Prk. Přisp. 28.

430909   Žadonilec Svazek: 10 Strana: 0544
Žadonilec, lce, m. Msn. Od. 58. Sr. Žadonil V. 764.

430910   Žadonilka Svazek: 5 Strana: 0764
Žadonilka, vz Žadonička.

430911   Žadoniti Svazek: 5 Strana: 0764
Žadoniti, il, ěn, ění = neustále prositi, žebroniti, fort bitten. Sš. II. 61., D., Dch., Džl.

430912   Žadonivosť Svazek: 5 Strana: 0764
Žadonivosť, i, f., die Bettelsucht. Mor.

430913   Žadonivý Svazek: 5 Strana: 0764
Žadonivý = kdo pořád žadoní. Prk. Přisp. 28.

430914   Žádosť Svazek: 7 Strana: 1166
Žádosť. Ž. kl. 9. 38., 72. 7. Cf. Hš. Št. 296. Ž. prchavá, trvalá, Dk., nepůsobná (desiderium inefficax), účinná (efficax). Stá- rek. Ž chvály, msty. Pož. Milovati koho větší žádostí; Proste Boha plnú ž-stí ; Z. maje s Bohem býti; Aby měl ž. dobrého. Št. Kn. š. 42., 43., 50., 178. Hryz sv. ducha koření na čtitrobu a budeš míti ž. k je- dení. Osv. 1884. 2. — Ž. = prosba. Aby vaši ž. naplnil. Krnd. Žádosť chudých Bóh uslyší. Št. Kn. š. 111. Ž. splněná jest jako strom života (podobá se). Bž. exc.

430915   Žádost Svazek: 8 Strana: 0524
Žádost'. O pův. cf. Gb. II. ml. I. 112.

430916   Žádost Svazek: 9 Strana: 0416
Žádost'. Povol žádosti a brzy bude po radosti. Šml. III. 92. Ž. v tělesných libostech. Št. Bes. 81. Vyslovení žádosti. Vz Zát. Př. V. odst. 13 Sr. ib 52.

430917   Žádosť Svazek: 10 Strana: 0544
Žádosť = snaha určitá po nějakém určitém předmětě jdoucí a názorem vzbuzená. Čad. 98. Ž. vždy děravá. Hus. Er. III. 246.

430918   Žádosť, i Svazek: 5 Strana: 0764
Žádosť, i, f. = žádání, dychtivosť, chtíč, chtivost, chuť veliká. Vz S. N. Žádosťú (instr. sg.). Mus. 1880. 123. Die Begierde, Lust, Sucht, der Wunsch, das Verlangen, Gelüste. Ž. více rozumová, chtíč více smyslový. Nz. Ž. čeho: V., Kom., Jel., Sych.; k čemu: V., Br., Byl.; po čem: D., Sych. a j. Ž. smy- slová, citová, rozumová; obsah, pohnutka či podnět, síla, trvání ž-sti; spor či náraz dvou žádostí; ž-sti smyslné či nižší, citové či vyšší; ž. slabá, silná, krátko trvající, ustálená; ž. po příjemném, po zábavě, hře, po změnách v kratochvíli, po pravdě, po kráse; ž. dobra pro ostatní; žádosť trvalá, prchavá; rozpor (konflikt) žádostí. Dk. P. 146.—149., 158. (Pdl.). Ž. panování, zlata, stříbra, bohatství, peněz, statku, cti a po- výšení, úřadu, slávy, jídla, chlouby, chvály, zisku, k shromažďování statku; žádosť míti k něčemu; hořeti ž-stí cti a chvály; srdce ž-stí hoří. V. Ž. pomsty, Kom., k učení. Br. Pálila mně ž. Plk. Žádosť potřebná ke všemu tělu, das allgemeine Wohlbefinden, die Lebenslust. Sal. 51.3. Ž. k jedení (chuť k jídlu, der Appetit). Šp. Ztratí k jídlu ž. Jir. Ves. čt. 95. Anť jednak vyskočí na duši silná ž. jako lev, někdy mstivá, jako medvěd neb hltavá jako vlk, někdy lízavá a sladká jako štír, ale jedovatá jako drak; někdy smilná jako kráva nebo klisna, někdy hrdá jako orlice, rádaby na všecky vyle- těla; někdy veselá a zpěvavá jako slavík a jiné ptactvo, někdy nečistá jako svině, která v blátě své libosti vede; někdy ne- trpělivá jako pes, někdy utrhavá jako věz- ník, někdy štípavá jako hadice nebo stři- hovka, po jejímž uštípení všudy oteče; někdy lživá a lstivá jako liška. Sš. II. 61. Výše se pnula ž. jeho. Sš. II. 176. Veškerá ž. srdce jejich šla za Kristem; Žádosť čirá, upřímná, opravdová. Sš. J. 298., L. 180. Ž. toho mají, by tu při tom mohl sám býti. Arch. IV. 5. Žádosť k něčemu nésti. Kat. 2482. Ž. pak zlá aby hříchem byla, tomu nerozuměli; Co jen k té ž-sti Pán říkal?; Tak sobě počínej, aby, jsa mladý, svými žádostmi mládenčími spravedlivé příčiny k zlehčování sebe nedával. BR. II. 21. a., 70., 715. a. Žádostí dojíti jich hořel. Kom. Usilovali sme viděti tvář vaši s mnohou ž-stí. Thess. 2. 17. Umdlévá duše má pro ž. soudů tvých. Žalm. 119. 20. A v ta doba aspoň mieti k Bohu dobrú ž.; Zlá ž.; Že nejde dále ž-stí ku pravici; Neb ktož Boha pozná lépe, ten větší ž-stí jej miluje. Št. Kn. š. 3., 22., 36. K jiné věci svú žádosť viece obrátí, než k tomu nejlepšímu do- brému; Ne pro chlúby ž. jsem to učinil; Opustě vieru a ž. duchovních věcí přieliš pasé čichy své; Rád jest, aby nejlepšie dobré najviece v žádosti bylo; Tehdy jest to žádosť v sobě zlá, když žádá člověk toho, čehož nemá žádati, aneb tak žádá, jakož nemá žádati; Pan Ježiš nezapovídá dlúhé žádosti, poněvadž sám jest v takém modlení přeno- coval; A k tomu království aby přišlo žádosť máme mieti; Ti, kteří by měli ž-stí lpieti v nebesiech, ti sú k zemským obyčejóm žá- dostí se přichýlili; Žádosť zbožie roste bez konce; Pakli ž. jest zlá, tehdy bude skutek zlý; Každý člověk má býti každému člo- věku blížní v žádosti; Královstvie nebeské jest najlepšie, protož má býti v ž-sti; Jeho (Kristovy) skutkové nás k naději a k žá- dostem nebeským pozdvihují; Chválím tvú žádosť, neb má pochop v slovu pána Jezu Krista. Hus I. 65., 74., 77., 274., 280., 306., 323., II. 10., 36., 393., 339., 352., III. 68., 192. Ž. chudobu rozmáhá a k bohatstvu nepomáhá; Marných hodností neměj v žá- dosti; Čo hodina jiná ž. člověka napadá. Mor. Tč. Žádosť zlá hříchu (m.: hřích) má. Sb. uč. Paměť bydlí v těle, mysl v čele a ž. v srdci. Bž. exc. Ž. po slávě, po peně- zích, po panování, po učení, po krvi. D. Člověčí ž-sti žádná brzkosť nestačí. Sych. Svou ž. ukojiti. Kram. Ž-sti uzdu pustiti. V. Ž-sti své dosíci, dojíti. Troj. Podlé mé žádosti (stalo se). V. Té vůle a ž-sti býti (tak chtíti). V. Vše se mu vede, daří podlé ž-sti. D. Ž-stí úřadu zapálenu býti. Sych. Žádosť nesmrtelnosti. Mudr. Vypravoval mu o vaší žádosti nás. Br. — s inft. Pojala mne žádosť po vodě se voziti. Sych. Má ž. slovo božie slyšeti. St. skl. V. 94. Vz před- cház. — Ž. = náruživosť, die Leidenschaft, Begierde; zvl. ž. těla, tělesná, nezřízená (chlipnosť, vilnosť), die fleischliche, unzüch- tige, unordentliche, sinnliche Begierde, Lust, das Gelüste. Ž-sti oplzlé, chlipné, nečisté, nezřízené, neřádné, zapověděné, nešlechetné, smilné, neslušné; jako svině váleti se v blátě ž-stí tělesných; po smilných žádostech těla se pustiti; sloužiti ž-stem; nezřízených žá- dostí chlapem býti; v nečistotě a ž-stech nezřízených život vésti. V. Žádosti tělesné se přemáhají pracemi, pročež varuj se za- hálky a neoblibuj sobě práznosti. Hkš. Ž. těla. Jel. V chlipných žádostech věk svůj stráviti. Har. Ž. k skládání-se s ženami. Krab. Ž. tělesná, opak: duchovní. Pž. Ž. jest slepá. Dk. P. 152. Že člověk tělesných ž-stí odříci se povinen jest. Sš. 1. 47. Jako hovado jde po ž-stech zlých. Jel. Enc. m. 29. Ž-sti tělesné přemáhají se pracemi. Sixt. z Ottersd. Lidé hovadní v žádostech těla jako svině v bahně se kálející; Po ž-stech těla odešel; Ž. počnoucí porodí hřích. BR. II. 32. a., 113. b., 780. b. A že ž. nezřie- zená cizie věci překážie, protož die Buoh: Nepožádáš domu blížnieho svého, ani po- žádáš ženy jeho; Ž. tělestná troje: Prvá, když vóle plně přivolí k hřiechu, ač skut- kem nekoná. Druhá, když ž. zlú skutkem koná. Třetie, když tu ž. skutečnú bez pře- trženie v obyčeji má; Dotknutie nesvej ženy s ž-stí zlú a přivolením jest hřiech smrtedlný; Jest-li mlad, nutí ho ž. tělestná k smilství, ku pýše, k rozkoši; Plní sú žá- dostí, totiž hněvu, závisti, chlípnosti atd. Hus I. 275., 348., 366., III. 110., 307. Ten trpěliv býť nemůže, kdo ž-stí svých ne- přemůže. Bž., Hkš. exc. — Ž. = prosba, das Gesuch, die Bitte, Petition, Forderung, Ansprechung, Ansuchung, der Antrag, das Verlangen, Anhalten. Ž-sti místa nedati, žá- dosti nevyslyšeti; ž-sti místo dáti, ž. na- plniti; žádosti dáti užiti; něčí ž. vykonati, vyplniti; k ž-sti něco udělati, učiniti; po- nížená, pokorná, snažná ž. V. Ž. na někoho vložiti. 1568., Reš., Br., V. Ž. svou před- nésti. Us. Něčí ž. vyslechnouti, Vrat., na- plniti. Kom. Odpovědi s naplněnou žádostí očekávám. Ms. 1643. Ž. dodává se k úřed- nímu řízení. J. tr. Ž. za patent, das Patent- gesuch, za službu, das Kompetenzgesuch, za lhůtu, das Fristenerstreckungsgesuch, ž. mistrova, das Meistergesuch, ž. za výpůjčku, das Darlehensgesuch, za exekuční prodej, das Feilbietungsgesuch, za vklad do knih, das Einverleibungsgesuch. Šp. Ž. za před- ložení, das Einbegleitungsgesuch; ž. dů- tklivá, dringliches Ansuchen; ž. odmítnouti, das G. abweisen. Dch. Zle jsem u něho se svou žádostí pochodil, ich bin schlecht an- gekommen. Dch. Než čo naplat je včul ku vašej sa vláde utíkať, keď do uší hlas môj a tuhá se nedostane žádosť? Hol. 5. Skládá k vám žádosť povinně. Er. P. 309. Žádosť o ochranu. Šmb. S. U. 209. Pospíchal vy- praviti bratra s prosebnou žádostí, aby ... Pal. Děj. III. 3. 66. Jeho žádosti povolné a slušné odporni býti jsme nemohli. 1515. Mus. 1880. 490. Že jest k ž-sti nebožtíka Izáka Jana obeslal a rozkázal, aby mi plátce byl bez dalšiech žalob; A my k jeho ž-sti to jsme učinili; Tu jim Jiřík k ž-sti jich příročie dal za (= na) tři neděle; Potom jsme opět po některém času k žádosti jeho k němu přišli, tu nám řekl. . . NB. Tč. 4., 11., 29., 206. Po něčí žádosti něčím býti. Kat. 3269. Také já pokorný služebník váš pokornú žádostí prosím, aby . . . Arch. II. 235. Své ž-sti v Bohu setrvale a bez po- chybení položiti. Žžk. 14. Povolil na mou ž. k přátelskému jednání. Žer. Vyložil ji (tragoedii) na ž. jednoho pána. Dh. Na ž. jich šachty propůjčovati bude. Nar. o h. a k. Má na ž. původa uničením k stání ujištěn býti (obeslaný). Koll. 11. Na jeho ž. po- volné se vystěhoval. Apol. Na ž., k ž-sti něčí něco učiniti. V. Na něčí ž. něco uči- niti. Har. Cf. Slov. II. 3. b. str. zdol. 22. — Pozn. Vazba , Na něčí ž. něco učiniti a p.' se jako špatná kárá m. ,k žádosti', ale ona jest s dostatek doložena. Ž. na koho míti, dle Brs. 2. vyd. 278. lépe: ke komu. Žádosť zadati, komu podati. Jg. X. svou důvody opatřiti, stvrditi. D. Na ž. a přímluvu její. Flav. Ž. psaná. Us. Ž. exekuční, obstavo- vací, Verbots-Gesuch. Řd. Právo k zadání ž-sti; schránka na ž-sti. Šm. Ž. na někoho činiti (prositi). Rk. Ž. o uvězení, Arrest-G. Řd. Zadati ž. za službu, J. tr., za půjčku, Us., za povolení ku kutaní. Vys. Ž. vyří- diti, vrátiti, žádosti odepříti; ž. k někomu podati, na někoho vznésti. J. tr., Brs. 104. Ž. písemná. Nz. Na ž. a otázku. Pr. Ž-sti něčí vyhověti; k ž-sti něčí něco učiniti. Er. Ž. zavrci, žádosti povoliti; ž. v příčině uchá- zení-se; ž. spolu s jinými podati; ž. pobá- dací, Betreibungs-; Šp. Ž. svou ústně, pí- semně podati. — Ž = modlitba, das Gebet. V. — Ž. = přání, der Anwunsch, die An- wünschung. D. Ž. učiniti, pronésti. Dch. Ž. maje přijíti k vám od mnoha let. Řím. 15. 23.

430919   Žádostička Svazek: 7 Strana: 1166
Žádostička, y, f., zdrobn. žádosť. Dk.

430920   Žádostivě Svazek: 5 Strana: 0766
Žádostivě = se žádostí, mit Verlangen, begierig. Ž. někoho očekávati; ž. o něco státi, pečovati, se starati. V. Posieláme vás ž. prosiece. Arch. III. 257. (Pečlivost jest dobrá), jíž člověk k Bohu ž. a pilně zří; Pomněte, žeť ž. pracoval jsem s vámi. Hus II. 349., III. 281. (II. 147., III. 106.). — Ž. = dle žádosti, nach Wunsch, erwünscht. V.

430921   Žádostivosť Svazek: 5 Strana: 0766
Žádostivosť, i, f. = žádosť, chtivosť, tou- žení, tužba, chuť, die Begierde, Begierlich- keit, Begehrlichkeit, Lüsternheit, das Ver- langen. V., Hlv., Sš. I. 77. Ž. slávy, úřadu, Ros., zisku. D. Zlá ž. Mž. 100. Ž. těla. Ib. 130. Ž. = jakési pohnutí a jistá moc ducha, kterou jsouce pobádáni lidé po věcech pří- jemných, kterých nemají, baží. Zk.

430922   Žádostivostný Svazek: 7 Strana: 1166
Žádostivostný, begierlich. Ž. hnutí. Lenz. Anthr. 542. a j.

430923   1. Žádostivý Svazek: 5 Strana: 0766
1. Žádostivý; -stiv, a, o= žádající, chtivý, gierig, begierig, lüstern. Ž. vůle, Troj., čtenář. Har. Jsem žádostiv, přijde-li. Us. Dch. Ž-vé srdce nutilo matku, aby se po- dívala na své dítko. Us. Tč. Bez pochyby byli jste ž-vi, byste se s ním těšili. Us. Tč. Já jsem jim k jejich žádostivé prosbě ta- kového kupu potvrdil. Arch. II. 395. Pro- hlédajíce na čiasté žádostivé prosby. 1576. Tč. Ž. čtení a poslouchání toho vypsání. BR. II. 51. Žádostiva jest a velmi touží duše má po síňcích hospodinových. Žalm. 84. 3. — čeho: cti, slávy, chvály, peněz, statku, úřadu, zisku, jednoty, V., předku (přednosti), panování, nových věcí, D., V., boje, Reš., kořisti, Sych., cizího, Ros., něčí škody, Flav., bitvy, Háj., života. Br. Míru ž. Dch. Dívka ž-vá muže hledá, kdo jí v tom pomůže. Mor. Tč. Člověk starostlivý není hloupot ž-vý. Na Ostrav. Tč. Ž. koupě. Dch., Šp. Trůnu otcova ž-vý. Bylť sám také peněz nesmírně ž-stiv. Ddk. II. 326., IV. 59. Ž. prosby. Mus. 1880. 551. Byliť zajisté ne méně žádostivi jednoty a pokoje, nežli sbor sám. Pal. Děj. III. 3. 80. Čehož ž-vi jsou, toho dojdou. BR. II. 19. b. Každá věc z svého přirození ž-vá jest toho, aby stálá zustala a nikoli se nerušila. Ib. 503. a. Novinek ž. Bl. Cti světské ž. Hus I. 67. Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žá- dostiv jest. Žalm. 140. 9. Nebuď všeho ž-stiv, chceš-li pokojně být živ. Tč. exc. Pravda jest světla ž-va. Tč. exc. — čeho na kom. Toho jste na nás žádostivi (toho na nás žádáte). Ottersd. — s inft. Žádostiv jsem s vámi v pokoj vjíti. Sych. Jsem ž. seděti v stínu. Br. Ž-vi byli viděti tvář Šalamounovu. Kn. král. I. 10. 24. Velmi ž-vi byli je viděti. Kom. L. 10. Žádostivý utvrditi jej u víře. BR. II. 34. — Háj. — aby. Žádostiv byl, aby se jím spravovali. V. Vz předcházející. — Ž. (pass). = žá- daný, žádoucí, žádostný, milý, erwünscht, erwünschlich. 1512. Mus. 1883. 364. Ž. mír v zemi upevnil. Exc. Poklad ž-vý a olej jest v příbytku moudrého. Kn. přísl. 21. 20. Ž. poklad, V., manželství, odpočinutí, Jel., novina. Ros. — komu. Obnoviti pokoj všem lidem ž-vý. Br. Kniha všem vzácná a ž-vá. V. Ž-vé a světu milé peníze. Dač. I. 265. Země nám nejžádostivější. Ler.

430924   2. Žádostivý Svazek: 5 Strana: 0766
2. Žádostivý, ého, m., os. jm., Desiderius. Gl. 390.

430925   Žádostivý Svazek: 9 Strana: 0416
Žádostivý ? slyšení. Ezop. 4.

430926   Žádostivý s inft Svazek: 7 Strana: 1166
Žádostivý s inft Byli ž-vi viděti. Výb. II. 1443. — Ž. = žádoucí atd. Kom. Lab. 138. Ž-vého cíle dokročiti; Ó jak žádostivá jsou ta naučení. Dck.II. 75. Prosby roz- umné a ž-vé (milé). Arch. VIII. 331. Ve všem křesťanství milý a ž. Výb 11. 1627.

430927   Žádostlivě Svazek: 5 Strana: 0766
Žádostlivě = žádostivě. Ros., Bern.

430928   Žádostlivosť Svazek: 5 Strana: 0766
Žádostlivosť = žádostivost. Ros., Bern.

430929   Žádostlivosť Svazek: 10 Strana: 0544
Žádostlivosť boje. Jrsk. XIV. 115.

430930   Žádostlivý Svazek: 5 Strana: 0766
Žádostlivý = žádostivý. Ros., Bern.

430931   Žádostně Svazek: 5 Strana: 0766
Žádostně = žádostivě. Ros., Výb. I. 501.

430932   Žádostník Svazek: 5 Strana: 0766
Žádostník, a, m. = žadatel, der Bitt- werber. Ž. zlého. ZN., Tejř.

430933   Žádostnosť Svazek: 5 Strana: 0766
Žádostnosť, i, f. = žádostivosť, das Er- wünschtsein. Ros.

430934   Žádostný Svazek: 5 Strana: 0766
Žádostný = žádaný, žádoucí, erwünscht, ersehnt. V. Ž. novina, Us., hosť, Ros., věc. Kon. Len tu musím trápiť sa v ukrutném tomto žaláre, žádostný až hosť smrť mi ode- jme život. Hol. 392. Ale chléb tělestný i ten, jejž jedie, i ž-ná těla potřeba jiná než chléb, ta obtěžuje. Hus I. 329. — komu. Bohu milí a žáďostní. Vš. — Ž. = žádostivý, žá- dající, begierig. Ž. vůli něčí naplniti. Troj. — čeho: vítězství, Troj., lakomství a pýchy. Ms. Láska nenie cti ž-stna. Hus. I. 162.

430935   Žádostný Svazek: 7 Strana: 1166
Žádostný, desi lerabilis. Ž. kl. 105. 24.

430936   Žádoucí Svazek: 5 Strana: 0766
Žádoucí = žádaný, desiderabis, erwünscht. Vz Žádný 1., 2., Bž. 174., Gb. v Listech filolg. 1883. 262., 1882.119. Dobrota vždycky žádoucí věc. Jel. Za nic neměli země ž. Ž. wit. 105. 24. Práce ty neměly ž-ho vý- sledku. Vz Výsledek. Us. Pdl. Práce ta se s úspěchem ž-cím nepotkala. Us. Pdl. Vzhle- dem k Uhrům minula se bitva mailberská s ž-cími následky. Ddk. II. 297. A tak marno já se sháněl po ž. osvětě; Ž. obroda. Štulc. I. 73., 161. By rychle dostavil se městu ž-cí. Msn. Or. 25. Vyjednávání nevedlo k ž-címu konci. Osv. I. 207. Bože všemohoucí, králi nebeský žádúcí. Výb. II. 12. Syn žádúcí, desiderabilis. Mst. 239. Andělský králu žá- dúcí. Ib. 239. Slyšte, věrní křesťané žádúcí (milí). 15. stol. Buď Buoh žádúcí pochválen; Ach kam zašel můj žádúcí (žádaný, milo- vaný); Ó ž-cí (milovaný). Hr. rk. 29., 105., 113. 0 Hospodine náš žádúcí. Žvt. otc. 51. b. Navštěv nás, Kriste žádúcí, pane světa všemohúci. Hus II. I32. — Troj., Ráj., Plk. — Ž. = žádající, begehrend, begierig. — čeho: pomsty. Ráj. O dni pomsty ž. Msn. Or. 64. Člověk liché chvály ž-cí. Mus. 1880. 450.

430937   Žádoucí Svazek: 7 Strana: 1166
Žádoucí = žádaný. Marie ž. ; Přežádúcí spasiteli. Výb. I. 323., 324. Králi nebeský ž. Ryt. 107. a. (v. 217.), Pravn. 2300. Od- pověděl ten ž.; Vítaj synu můj ž.; Hříš- ných útěcha ž. Sv. ruk. 51., 117., 301.

430938   Žádoucně Svazek: 5 Strana: 0767
Žádoucně, erwünscht. Ros.

430939   Žádoucnosť Svazek: 5 Strana: 0767
Žádoucnosť, i, f. = žádostivos¨ˇt, žádost- nosť, die Erwünschtheit, das Gewünschtsein. Ros.

430940   Žádoucný Svazek: 5 Strana: 0767
Žádoucný = žádoucí, erwünscht. — jak. Jest vysoce (velmi) žádoucno, aby... Mus. 1880. 227. — komu: srdci lidskému. Us. Pdl., Ddk. IV. 40.

430941   Žadovice Svazek: 5 Strana: 0767
Žadovice, dle Budějovice, Žadowitz, ves u Kyjova na Mor. Tč, Šd., PL.

430942   Žadovník Svazek: 5 Strana: 0767
Žadovník, u, m. = mateří douška, serpil- lum vulgare, der Quendel, rostl. Rstp. 1177.

430943   Žádúcí Svazek: 5 Strana: 0767
Žádúcí = žádoucí, zastr. Kat. 116. a j. Vz Žádoucí.

430944   Žagonetový Svazek: 5 Strana: 0767
Žagonetový = žagonový. Ž. šátek. Us. Nl. Vz Žagonový.

430945   Žagonový Svazek: 5 Strana: 0767
Žagonový šátek. Nár. ps. Cf. Žakoné, Žagonetový.

430946   Žah Svazek: 5 Strana: 0767
Žah, u, m. = žáha. Slov. Hdž. Čít. XIV., 152.

430947   Žáha Svazek: 5 Strana: 0767
Žáha, na Slov. záha, y, f. = palčivosť, pal, die Hitze. Vz Žah. Je žah, žaha, žíhava. Slov. Hdž. Čít. 152. — Ž. = pálení v hrdle po některých jídlech, hoř, palčivosť žaludku, das Sod-, Magenbrennen. Ž. = bezděčné vypuzování kyselé n. zahořklé tekutiny ze žaludku do úst při říhání, po čemž cítí člověk pálení v hltánu. Vz více v S. N. Z nedovařeného stává se ž. Us. Pálí mne ž. Us. Proti žázie. Jad. — Žáhu sobě na někom sehnati, setříti (žluč ochladiti), sein Müthchen kühlen. Vz Msta. Reš., C. M. 556., Dch. Žáhu si na někom schladiti. Us. Kšť., Kp., Kšá., Dch., Tč. — Ž. = žár, der Brand. Jenž skrze žáhu a smrť jest posvěcen (Hus). Mus. III. b. 14. — Ž. = půlnoční záře, das Nordlicht. Zlob.

430948   Žáha Svazek: 7 Strana: 1167
Žáha = pálení v hrdle. Cf. Slov. zdrav 293. a 437., Kram. Slov., Mkl. Etym. 406. b.

430949   Žáha Svazek: 8 Strana: 0524
Žáha, vz Zháha (3. dod.), Gb. H. ml. I. 84., 312.

430950   Žáha Svazek: 10 Strana: 0544
Žáha, pálení žáby, dyspepsia acuta, pyrosis. Ktt.

430951   Žahadlitý Svazek: 5 Strana: 0767
Žahadlitý = žahadly obrostlý, brenn- haarig, brennborstig, stimulosus. Rst. 527., Nz.

430952   Žahadlo Svazek: 5 Strana: 0767
Žahadlo, žehadlo, žihadlo, a, n. Ž., od žeh (žehati), e se stupňovalo v a, vz A. Ht. — Ž. = nástroj k žehání (pálení), das Glüh-, Brenneisen. MV., ZN. Vz S. N. Ž. na oči. Vz Nástroj. Cn. Prožžiž kosť až do dna ž-dlem. Sal. Ránu ž-dlem připal. Ja. Ž. te- plové (ku žehání teplem) či platinové, der Thermokauter, plynové, der Gasbrenner, zúženinové, Strikturenbrenner, galvanokau- stické. Nz. lk. Ž. ševcovské, das Brennzeug: kovadlinka, hranítko (hranáč). Mtj. 104. — Ž. = osten, jímž někteří hmyzově jako včely, sršňové a jiní živočichové píchají, bodají neb otvory v tvrdých předmětech ku kladení vajíček si vyvrtávají, der Stachel. Vz S. N.. V. Ž-dlem od včely uštnutý. Aqu. Ž. vpustiti; žáhadlem píchnouti. Reš. Nevole žahadla užívá. Sš. II. 31. Ž. tvé ujme ti. Sm. bs. 30. Trhl sebou, jako by byl bodnut žihadlem. Stnk. Včely a osy štípu a púšťajú žihadla (na Mor.: žídla). Hdž. Šlb. 33. Hadí ž. Brt. — Ž. v horn. = střelná jehla, die Raum-, Zünd-, Schiessnadel. Hr. — Ž. starosti. V. Pomsty žihadla bodou mne. Jel. — Ž. v rostl. = chlup cepný obyč. na žláze stojící, do- tknutím šťávu leptavou vypouštějící jako na lodyze a listech kopřivy, žahavky, das Brennhaar, stimulus. Rst. 527., 174.

430953   Žahadlo Svazek: 7 Strana: 1167
Žahadlo. Cf. Mkl. Etym. 406. b., Žehadlo (dod.).

430954   Žahadlo Svazek: 8 Strana: 0524
Žahadlo. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 25.

430955   Žahadlo Svazek: 10 Strana: 0544
Žahadlo, vz Žehadlo VII. 1169.

430956   Žahák Svazek: 7 Strana: 1167
Žahák, u, m, Sodbrotbaum, m Rk.

430957   Žahalka Svazek: 5 Strana: 0767
Žahalka, y, f., scolia, druh vos. Ž. hla- vatá, s. capitata; zahradní, s. hortorum, die Gartendolchwespe; červenohlavá, s. hae- morrhoidalis. Brm. Žv. zv. IV. 308.

430958   Žáhalka Svazek: 10 Strana: 0544
Žáhalka, scolia, rod blanokřídlých z če- ledi kodulek. Vz Ott. XXII1. 727.

430959   Žahaň Svazek: 5 Strana: 0767
Žahaň, ě, f. Ze Ž-ně Mikuláš. Tk. V. 63.

430960   Žáhaný Svazek: 5 Strana: 0767
Žáhaný, žíhaný = pruhovatý, gestreift, Ž. sukně. Us.

430961   Žaharadlo Svazek: 5 Strana: 0767
Žaharadlo,a, n. = svatyně. Koll.St. 744.

430962   Žahařský Svazek: 7 Strana: 1167
Žahařský = ze žhářství pošlý. Ž. vina. Arch. IX. 313

430963   Žahatelný Svazek: 5 Strana: 0767
Žahatelný, brennbar.

430964   Žáhati Svazek: 5 Strana: 0767
Žáhati, žéhati, žíhati; žáhnouti, hnul a hl, ut, utí = žíci, páliti, brennen. — abs. Žáhavka žáhá. Us. Oheň žáhá. Hdž. Čít. 152. — koho. Žáhla mne kopřiva; Slunce mne žáhlo. Us. — čím. Lev okem žéhá. Exc. Vem kyj a žáhni ho tam = udeř. Us. Ntk. Žáhnu tě, až odletíš. Kšť.

430965   Žáhati Svazek: 7 Strana: 1167
Žáhati. Mkl. Etym. 406. b.

430966   Žáhati Svazek: 8 Strana: 0524
Žáhati. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 25., 24.

430967   Žáhati kam čím Svazek: 10 Strana: 0544
Žáhati kam čím. Divně na ně okem žáhl. Kká. Sion I. 35. — koho odkud. Od žaludku ji žáhlo. Zvon III. 487.

430968   Žahavčí Svazek: 10 Strana: 0544
Žahavčí símě (kopřivové). Lék. B. 232b.

430969   Žáhavě Svazek: 5 Strana: 0767
Žáhavě, brennend. Jg.

430970   Žáhavka Svazek: 5 Strana: 0767
Žáhavka, žehavka, žíhavka, y, f. = žá- havá, menší kvpřiva, urtica urens, die Nessel, die kleine Brennessel. Rstp. 1360., FB. 33., Čl. Kv 151., Čl. 122., Kk. 145., 146., Schd. II. 275., S. N., D.. Lék. kn. Ž. žáhá. — Ž. = žáha v krku. Vz Žáha. U Kostelce n. O. Ktk.

430971   Žáhavka Svazek: 7 Strana: 1167
Žáhavka rostl. Cf. Rosc. 115., Kram. Slov., Mllr. 109.

430972   Žáhavkovitý Svazek: 5 Strana: 0767
Žáhavkovitý. Ž. rostliny, urticeae: drna- vec, kopřiva, batora. Vz Rstp. 1359.

430973   Žáhavkový Svazek: 5 Strana: 0767
Žáhavkový = od žáhavky, Brennessel-. Ž. kořen. Jád.

430974   Žahavkový Svazek: 8 Strana: 0524
Žahavkový. Ž. krátkokřídlík, brouk. Vz Klim. 331.

430975   Žáhavosť Svazek: 5 Strana: 0767
Žáhavosť, i, f., brennende Beschaffenheit. Zlob.

430976   Žáhavý Svazek: 5 Strana: 0767
Žáhavý = žáhající, pálící, brennend, kau- stisch. Nz. Ž. kopřivy, Brennesseln. Háj., Rst. 527.

430977   Žáhev Svazek: 5 Strana: 0767
Žáhev, hve, f. = troud, podpal, der Zunder, Feuerzunder; hubka suchá, der Feuer- schwamm. L.

430978   Žáhev Svazek: 7 Strana: 1167
Žáhev. Cf. Mkl. Etym. 406. b.

430979   Žahna Svazek: 5 Strana: 0767
Žahna, y, f., cremacula (náčiní), zastr. Rozk.

430980   Žáhnouti Svazek: 5 Strana: 0767
Žáhnouti, vz Žáhati.

430981   Žáhnutý Svazek: 5 Strana: 0767
Žáhnutý = oslepený leskem. Mš. exc. Vz Žáhati.

430982   Žáhora Svazek: 5 Strana: 0767
Žáhora, vz Žáchora.

430983   Žahour Svazek: 5 Strana: 0767
Žahour, u, m. = pokrm z červených jahod v mléce na kaši rozmačkaných, eine Erdbeeren- speise. V Táborsku.— Ž. = rozpust z čer- stvých švestek a sliv, das Pflaumenmuss. Us.

430984   Žahronohý Svazek: 9 Strana: 0416
Žahronohý, vz Lupenonoh.

430985   Žahurienka Svazek: 9 Strana: 0416
Žahurienka. Ž-ky = žabačia očká, va- jíčka, perinky. Sbor. slov. III. 159.

430986   Žachla Svazek: 5 Strana: 0767
Žachla, y, f. = hachle, vochle, die Hachel. Na mor. Val. Vck.

430987   Žachlať co kde Svazek: 10 Strana: 0544
Žachlať co kde: v ruce (muchlati) Val. Čes. 1 XI. 49.

430988   Žáchnouti Svazek: 5 Strana: 0767
Žáchnouti = žáhnouti. U N. Brod. Holk.

430989   Žachoda Svazek: 7 Strana: 1167
Žachoda = žáchora. U Roušína Plsk.

430990   Žáchora Svazek: 5 Strana: 0767
Žáchora, žáhora, y, f. = nadávka malým holkám = žába. Jg. Prk. Přisp. 21. odvozuje slovo toto od žácha, které vzniklo ze: žába. Cf. Vácha, brácha etc. Der Fratz, das Fisperle. — Na Slov. = nezpůsobná holka.

430991   Žáchorka Svazek: 5 Strana: 0767
Žáchorka, y, f. = žáchora. Šm.

430992   Žáchory Svazek: 7 Strana: 1167
Žáchory, die Bauschung. U Vizovic. Tč.

430993   Žachořiti Svazek: 5 Strana: 0767
Žachořiti, cf. Nažachořiti.

430994   Žaj Svazek: 10 Strana: 0682
Žaj, e, m. = žatí, Vz Brt. Sl.

430995   Žajberečko Svazek: 7 Strana: 1167
Žajberečko, a, n., ve mlýně. Brt. N. p. 216.

430996   Žajdel Svazek: 5 Strana: 0767
Žajdel, dla, m. = žejdlík, das Seidel. Slov. Pol žajdla vína. Koll. Zp. I. 80. Koriec bol voľakedy 48 holbí (holba v Brezne = žajdel). Slov. Zátur.

430997   Žajdl Svazek: 8 Strana: 0524
Žajdl, u, m. = žejdlík. 1607. Phľd. 1894. 5.

430998   Žajdlíček Svazek: 5 Strana: 0768
Žajdlíček, čka, m. = žejdlíček. Slov. Dneska za holbičku, zajtra po žajdlíčku, na tretí deň vodičku. Koll. Zp. I. 391. Priletel k nim sláviček, nalial jim on žajdlíček. Sl. sp. 189.

430999   Žajdlík Svazek: 5 Strana: 0768
Žajdlík, a i u, m. = žejdlík, das Seidel. Slov.

431000   Žajdlíkový Svazek: 5 Strana: 0768
Žajdlíkový = žejdlíkový, Seidel-. Ž-vý hrnček. Slov. Bern.