265001   Přirážka Svazek: 2 Strana: 1073
Přirážka, y, f., přiražek, žku, m., der Auf-, Zuschlag, co se přiráží, k ceně n. summě nějaké n. oč se tato zvýší. P. k dani = zvýšení daně o jistou částku. S. N. P. ko- řaleční, na kořalce, Branntweinaufschlag. J. tr. Povolené p-ky k potravní dani. Us. P. pivní, J. tr., okresní, zemská, obecní, vá- leční, silniční. Sp. — P., vláčení, das Saat- eggen. Us. — P. v Ikadlcovství na stavě ona část; veškera, jež ze spodku, z vrcholku, ze dvou mečíků a z horního spojníku se skládá, jinak slovo bidlo. P. slouží k přirážení n. k zatloukání útku do osnovy na příč háze- ného. Us. P. podobna jest čince, jenom že činka jest čtyřhranná, p. však kulovatá. Us. u Žirovnic. Vlk.

265002   Přirážka Svazek: 7 Strana: 0481
Přirážka = příplatek. P. mimořádná pro sond vyvazovací. Us. — P., das Suffix, v mluvn. Šf. III. 491., 530.

265003   Přiražkový Svazek: 2 Strana: 1073
Přiražkový, výražkový. P. mouka, das Vordermehl. Slov.

265004   Přirážkový Svazek: 10 Strana: 0306
Přirážkový. P. hospodářství. Nár. list. 1903. č 17. 17. P. system. Ib. 1904. 355. 1.

265005   Příražnice Svazek: 2 Strana: 1073
Příražnice, e, f. die Schlagleiste. Šp.

265006   Přirčení, přiřčení Svazek: 2 Strana: 1073
Přirčení, přiřčení, n., přislíbení, při- povědění, das Versprechen, Angelöbniss, die Zusage, Verheissung. P. nedržeti. Br., p. splniti, p. svému dosti činiti; k svému p. nestáti. V. Stalo se to p. v náhle u přítom- nosti krále a pečetím utvrzeno. Let. 107. P. něčí vzíti. Tov. 6. — Pal. IV. 2. 424. — P., přisouzení, přísudek. D. P. dědictví, trestu. Plk. — Cf. Přiřeknouti.

265007   Přiredykovati se Svazek: 7 Strana: 0481
Přiredykovati se = přihnuti se. Vz Řvava (dod ).

265008   Přirejditi Svazek: 10 Strana: 0306
Přirejditi, přirejdovati co kam čím: loď někam (k břehu) vesly přirejditi. Msn. II. 13.

265009   Přirejdovati Svazek: 2 Strana: 1074
Přirejdovati= hinzuwenden, -rücken. — co kam: vůz ke zdi. Us. — co komu. On mu tam vůz přirejdoval. Ros.

265010   Přireptati Svazek: 2 Strana: 1074
Přireptati, přireptávati, zumurren.

265011   Přírobek Svazek: 2 Strana: 1074
Přírobek, bku, m., der Verdienst, die Vermehrung der Einnahme. L.

265012   Přírobek Svazek: 8 Strana: 0572
Přírobek, bku, m. P. v dolech, Fahrt, f. Sbor. slov. I. 59.

265013   Přirobiti Svazek: 2 Strana: 1074
Přirobiti, il, en, ení; přiráběti, ěl, ěn, ění = připracovati, hinzumachen. — co, čeho, vz Přibrati. — nač: na díru (za- sekati plošku), das Bohrloch anbrüsten, zu- brüsten. Vys., Hř. — co komu. Přirob mi to. Us. Tč. — co k čemu. Na Ostrav. Tč. — se. P-bili jste se jako robové. Sš. I. 73. Cf. Podrobiti.

265014   Příroč Svazek: 7 Strana: 0481
Příroč, e, f., příročka = příročí, mora- torium. Šd.

265015   Příročí Svazek: 2 Strana: 1074
Příročí, n., přidání roku (terminu) n. čas ten, který od jmenovaného roku (terminu) přeběhnouti má, die Verlängerung, Frist, Fris- tung, der Aufschub, Anstand. Smrť příročí nedává. Ros. Hlad a žízeň p. žádného nezná. C. M. 188. Ta věc dlouhého p. netrpí. Br. Nebyl-liby ženatý, aby nebyl přijat do cechu, lečby se oženil, pokud by jemu p. přidáno bylo, jmenovitě do čtvrt léta pořád zběhlého. 1538. P. k placení dluhu. V. Tu jim Jiřík k žádosti jich to p. dá. NB. Tč. Uprosil jim p. Let. P. do třetího dne. — P., list daný dlužníku, dle kterého do času od placení svoboden jest, poklidný list, příměří, lhůta. D., V. P. jest opatření vlády, kterým lhůta k jistým právním úkonům ku př. ku před- kládání směnek ku placení atd. prodloužena bývá proto, aby osoby, jichž se týká, kterým pro neobyčejné případy, ku př. pro válku, nebylo lze ve lhůtě, zákony přepepsané, vý- kony tyto opatřiti, škodu tím beze své viny neutrpěly. S. N. Der Stillstand, Fristbrief, das Moratorium. Nebudou se moci žádným moratoriem neboližto p-čím brániti. 1638. — P., příměří. Puch. exc.

265016   Příročí Svazek: 7 Strana: 0481
Příročí = termin, 15. stol. Mnč. R. 95., moratorium. Sněm. 1640. a j. Prosili ho o p. NB. Tč. 29. Aby dal p. k žalobě. Výb. II. 513. Bych se tobě mohl beze všech p-čí slíbiti. Pravn. 276.

265017   Přiročiti Svazek: 2 Strana: 1074
Přiročiti, il, en, ení, roku přidati, den Termin verlängern, fristen. Ros.

265018   Příročný Svazek: 2 Strana: 1074
Příročný, co ku příroku náleží, Frist-, Aufschubs-. P. termin. Ros.

265019   Přírod Svazek: 2 Strana: 1074
Přírod, u, m., pohlaví, das Geschlecht. Rozk. O lidech obého p-du. Ms. 1472.

265020   Příroda Svazek: 2 Strana: 1074
Příroda, y, f., slovo nové, dříve: přiro- zení. Jg. Sbr. s. 147. — P., co se k přede- šlému přivodilo (v tomto významu slova tohoto se neužívá), der Zuwachs. Jg. — P., vlastnost věci přirozené, přirozenost, die na- türliche Beschaffenheit, Natur. P-du sochorem vyháněti, naturam furca expellere. Dch. V Kristu božská i lidská p. se slučovala. Sš. J. 13., 24., 157. Neobrozená p. Adama hříšného. Sš. J. 143. (Hý.). Brs. 149. radí, bychom v tomto smyslu raději užívali slov: přirození, přirozenost povaha, Slova tohoto mimo to chybně užíváme u věci uměle dě-
laných. Ten hrad atd. kreslen dle přírody šp.
m.: podlé skutečnosti. Brs. 150. — P., moc
původně ve všech bytnostech, jsoucí a rozdíl
proměny jich působící, die Natur. Jg. P.
jedná podlé zákonů neproměnitelných. Běh
p-dy. P. jej mnohými dary obdarila. Jg. — P., souhrn všeho, co smyslům přístupno. S. N. Vz tam více. V užším smyslu : souhrn všech récí na zemi, die Natur. Troje říše p-dy : zvířata, rostliny a kamení. P. bezduchá, bez- rozumná. Sš. I. 89. Úkaz, výjev v p-dě, zákon p-dy. Nz.

265021   Příroda Svazek: 7 Strana: 0481
Příroda. O historii tohoto slova vz Bačk. Písm. I. 191. Pozn. — P. v čes. básnictví. V Osv. 1872. 441.—466. Od Ferd. Schulze. — P. = druh, genus. Zvířata též přírody, ejusdem generis. Ruk. olom. Ze 14. stol. Jir. Tato maličká děvečka, ženskej p-dy oblečka. Kat. v. 3097. Kořen jadrný, no- sící semeno podle přírody svej. Ev. olom. 133. Aby učinil příkořé přírodě na porodě dievky. Sequ. 336.

265022   Příroda Svazek: 7 Strana: 1369
Příroda, natura. 1498 D. Gesch. 306. — Hank. Sb. 366., Pršp. 2.

265023   Příroda Svazek: 8 Strana: 0319
Příroda. Vyžeň p-du branou a ona sa ti vráti oknom. Naturam expellas furca, tarnen semper recurret Phľd.

265024   Příroda Svazek: 9 Strana: 0257
Příroda. Úkazy p-dy. Vz Zát. Př. XIV.

265025   Příroda Svazek: 10 Strana: 0306
Příroda, natura. Rozk. P. 5.

265026   Přírodek Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodek, dku, m., co se přirodilo, ku př. dítě, das Geborene, der Zuwachs.

265027   Přírodek Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodek, soboles. 15. stol.

265028   Příroděna Svazek: 7 Strana: 0481
Příroděna, y, f. = přírodina. Am.

265029   Přiroděnosť Svazek: 7 Strana: 0481
Přiroděnosť, i, f. = přirozenosť. Slov.

265030   Přírodí Svazek: 10 Strana: 0306
Přírodí, n., natura. D. Gesch. 2 180., Jakb. Mar. 143.

265031   Přirodilosť Svazek: 2 Strana: 1075
Přirodilosť, i, f., přirozenost', die Ange- burt. Šm. Vz Přirodilý.

265032   Přirodilý Svazek: 2 Strana: 1075
Přirodilý, který se přirodil, dazu geboren. -- P., přirozený, angeboren, natürlich. P. ke zlu náklonnosť, hříšnost, tvrdosť a ukrut- nosť. Sš. í. 76., 77., 2. Leč to kladli proti p-lému významu slova; Dřímá a spí ta hříšná p-lá zkáza naše mravná. Sš. J. 222., I. 78. P. ctnosti n. nectnosti, krása idey n. představy, práva, vlohy. Hš. — komu. Člověku věčné idey p-lé jsou. Sš. L. 171. (Hý.). Vz více v S. N., Právo.

265033   Přirodilý Svazek: 7 Strana: 0481
Přirodilý = který se přivodil. Arn. 806. — P. = přirozený. P. dobrodušnosť. Šml.

265034   Přirodilý Svazek: 8 Strana: 0319
Přirodilý. Jenž by byl jich p-lý (krajan), neb v té zemi narodilý. Arn. 806.

265035   Přírodina Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodina, i, f., plod přírody, das Natur- produkt. Rostl., Mus. I. c. 21. Cf. Přírodnina.

265036   Přírodinný Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodinný , Naturprodukts-. P. lůno. Rostl.

265037   Přiroditi Svazek: 2 Strana: 1075
Přiroditi, il, zen, ení, na Slov. děn, ěni (zastr. přirázeti), poroditi, gebären; k tomu ještě poroditi, dazu o. mehr gebären. Jg. — koho. Přirodila ještě 2 pacholata. Us. — koho k čemu. Ach, že vás vaše matka p-la k takej psotě. Žk. 174. — se komu, zuwachsen. Letos se mu mnoho dobytka přirodilo. Ros. P-dil se nám synek. Us. Tč.

265038   Přiroditi Svazek: 7 Strana: 0481
Přiroditi. Pomáhala na svět přirozují- címu se (byla babou). Kos.

265039   Přiroditi se Svazek: 9 Strana: 0257
Přiroditi se ? čemu. Kdo se ? jistému erbu p-dil. Pal. Děj. I. 2. 264.

265040   Přírodné Svazek: 7 Strana: 1369
Přírodné, ého, n , nativum. Rozk., Pršp. 83. 92

265041   Přírodní Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodní, cokoli se přírody týká, Natur-. S. N. P. poklad, útvar, Mus., úkaz, výjev, hmota, Nz., filosofie, síla, zákony, vědy (jejichž účel jest skoumání a pozorování přírody: filosofie přírodní či kosmologie: kosmogenie, astronomie, astrognosie či kos- mografie; geologie, geognosie, geogenie; geografie, silozpyt, chemie; přírodopis: mi- neralogie, botanika, zoologie; anatomie, fy- siologie, anthropologie. Vz více v S. N.) P. plodiny vz Přírodnina. P. povaha stromu. Sš. L. 133.

265042   Přírodní Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodní krása, div, hranice, papír, as- falt. Us. P. náboženství, Dk. Aesth. 569., nauky, vz Mus. 1886. 653., obrazy (ze pří- rody vzaté). Tf.

265043   Přírodní Svazek: 10 Strana: 0306
Přírodní léčení, vz Ott. XX. 701., papír. Ib. XVIII. 183.

265044   Přírodnický Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodnický, k přírodnictví se vztahující, physikalisch. P. nástroj. Sedl., sbírky, mu- seum. S. N.

265045   Přírodnický Svazek: 10 Strana: 0306
Přírodnický výzkum Moravy místo: výzkum přírody Moravy; P. poměry země m.: přírodní. Vest. XII. 93.

265046   Přírodnictví Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodnictví, n., nauka o přírodě, pří- rodozpyt, fysika, die Naturkunde, Naturlehre. Světz.

265047   Přírodnictvo Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodnictvo, a, n., alle Naturprodukte zusammengenommen. Mus.

265048   Přírodník Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodník, a, m., der Naturforscher. Měst. bož. 1. 233.

265049   Přírodnina Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodnina, y, f., plod přírodný, pokud uměním změněn není, das Naturprodukt.' Po- jmenování přírodnin národními jmény.. Mus. Brání, denník, hlavní kniha, účtováni,zásoba přírodnin; účet z přírodnin a hmot. Šp. Vý- roba přírodnin v Cechách, vz S. N. II. 315. Vz Přírodina.

265050   Přírodninstvo Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodninstvo, a, n., alle Naturalien zusammen genommen Šm.

265051   Přírodnosť Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodnosť, i, f., přirozenost, die Natur (als Eigenschaft), Dch

265052   Přírodnosť Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodnosť řeči. Dk. Poet. 529.

265053   Přírodnosť Svazek: 9 Strana: 0257
Přírodnosť, i, f. Moc a síla tohoto ka- zatele jevila se zvláště jasností, spamětností a nelíčenou p-stí. Pal. Děj. III. 1. 15.

265054   Přírodný Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodný, přirozený, vrozený, angeboren, natürlich. L. — P., k přírodě se táhnoucí, fysický, Natur-, natürlich, physisch. P. těleso, mrazový bod, zákon. Sedl. Člověku p-němu cizí jest myšlénka o vniterné sebe obnově. Sš. J. 48. Podlé toho Kristus i dle člověčen- ství jest p-ným synem božím. Sš. L. 18. (Hý.).

265055   Přírodný Svazek: 9 Strana: 0257
Přírodný = ?řírozený. P. okolnosti. Pal. Rad. I. 129. a j.

265056   Přírodobásnictví Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodobásnictví, n., die Naturpoesie. Dk.

265057   Přírodobohoslovný Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodobohoslovný, vz Fysikotheolo- fický. MH. 4.

265058   Přírodobožník Svazek: 8 Strana: 0319
Přírodobožník, a, m. = naturalista. Ztk. 115. (3. vyd.).

265059   Přírodocit Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodocit, u, m., das Naturgefühl. Dk. Aesth. 410.

265060   Přírododěje Svazek: 2 Strana: 1075
Přírododěje, ův, m., přírododějstvo, a, n., die Naturgeschichte. Jg., Rostl.

265061   Přírodohled Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodohled, u, m., die Naturanschauung. Dk. Aesth. 446.

265062   Přírodohledec Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodohledec, dce, m., der Naturbe- trachter. Šm.

265063   Přírodoléčba Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodoléčba, y, f., Physiatrie.

265064   Přírodoléčba Svazek: 9 Strana: 0257
Přírodoléčba, y, f. Vz Ott. XIV. 1003b.

265065   Přirodoléčebný Svazek: 9 Strana: 0257
Přirodoléčebný. ?. jednota Věst. VI 42.

265066   Přírodolékařský Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodolékařský, physiatrisch. Šm.

265067   Přírodomalebný Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodomalebný, naturmalend. P. kořen sy v sypěti, sykati. Šf. III. 522.

265068   Přírodomil Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodomil, a, m., der Naturfreund. Dk. Aesth. 409., 449.

265069   Přírodomilovný Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodomilovný, naturliebend. Šm.

265070   Přírodomilovný Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodomilovný. P. srdce. Koll. 111. 175.

265071   Přírodomilství Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodomilství, n, Liebe zur Natur. Dk.

265072   Přírodomravný Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodomravný. Slovensky upřímný a p. lid. Koll. IV. 175.

265073   Přírodomudrcký Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodomudrcký, naturphilosophisch. Mus.

265074   Přírodomudrctví, n Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodomudrctví, n., die Naturphiloso- phie. Šm.

265075   Přírodoobrazotvornosť Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodoobrazotvornosť, i, f. Dk. Aesth. 552.

265076   Přírodopěvěí Svazek: 8 Strana: 0319
Přírodopěvěí. P. básník. Stč. Kon. 188.

265077   Přírodopis Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodopis, u, ?., popsání přírodních věcí. Rostl. P. = věda, která dila tvořící sily přírody na naší zemi jsoucí znáti učí, je popisujíc. S. N. P. popisovači, ustanovo- vací. Nz. P. obsahuje a) mineralogii či ne- rostopis, k němuž geologie či zemězpyt ná- leží, b) botaniku či rostlinopis a c) zoologii či živočichopis. Vz S. N.

265078   Přírodopisec Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodopisec, sce, m., der Naturbe- schreiber, Physiograph. Mus.

265079   Přírodopisecký Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodopisecký, aufden Naturbeschreiber bezüglich.

265080   Přírodopisný Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodopisný, zur Naturbeschreibung gehörig, physiographisch. Ssav.

265081   Přírodopisný Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodopisný. P. kniha, atlas. Us. Pdl.

265082   Přírodopisný Svazek: 7 Strana: 1369
Přírodopisný. P. literatura. Vz Ott. VI. 340.

265083   Přírodopisný Svazek: 9 Strana: 0257
Přírodopisný. P. vědy. Vz literaturu v Jub. IIb. 4. - 40.

265084   Přírodopoesie Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodopoesie, e, f. = přírodobásnictví. Dk. Aesth. 434.

265085   Přírodopud Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodopud, u, m., der Naturtrieb. Sm.

265086   Přírodoskum Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodoskum, u, m., die Naturforschung. Krok.

265087   Přírodoskúmatel Svazek: 9 Strana: 0257
Přírodoskúmatel, e, m. Phľd. 1897. 102.

265088   Přírodoskumec Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodoskumec, mce, m., der Natur- forscher. Krok.

265089   Přírodoskumný Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodoskumný, zur Naturlehre gehörig. Mus.

265090   Přírodoskumný Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodoskumný. P. nauky. Pal. Rdh. I. 278.

265091   Přírodosloví Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodosloví, n., die Physiologie. Ssav.

265092   Přírodosloví Svazek: 9 Strana: 0257
Přírodosloví, n. Pal. Pam. 384.

265093   Přírodosoustavník Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodosoustavník, a, m., der Natur- systematiker.

265094   Přírodosporný Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodosporný, naturwidrig. Šm.

265095   Přírodoševcovina Svazek: 9 Strana: 0459
Přírodoševcovina, y, f. Vz Žv. XI. č. 8.

265096   Přírodoúčelný Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodoúčelný (fysikoteleologický) dů- kaz jsoucnosti boží. MH. 4.

265097   Přírodověda Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodověda, y, f., die Naturwissenschaft. Mus.

265098   Přírodovědec Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodovědec, dce, m., der Naturkundige. Dch.

265099   Přírodovědecký Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodovědecký, naturwissenschaftlich. Mus.

265100   Přírodovědný Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodovědný = přírodovědecký. Sm.

265101   Přírodověrec Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodověrec, rce, m., der Naturtreue. Šm.

265102   Přírodověrný Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodověrný, naturtreu. Šm.

265103   Přírodovláda Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodovláda, y, f, Naturherrschaft, f. Dk.

265104   Přírodovládný Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodovládný = fysiokratický. Dk. Roz. f. 200.

265105   Přírodovna Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodovna, y, f., sbírka přírodnin, das Naturalienkabinet. Mus.

265106   Přírodovna Svazek: 9 Strana: 0257
Přírodovna. Pal. Záp. I. 229.

265107   Přírodozákonní Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodozákonní, naturgesetzlich. Nz. lk.

265108   Přírodozhled Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodozhled, u. m., die Naturbetrachtung. Šm.

265109   Přírodozkumec Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodozkumec, mce, m.,Naturforscher, m. Osv.

265110   Přírodozkumný Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodozkumný = přírodoskumný. Osv., Mus. 1880. 423.

265111   Přírodoznalec Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodoznalec, lce, m., der Naturkundige. Sedl.

265112   Přírodoznalství Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodoznalství, n., die Naturkunde. Rostl.

265113   Přírodoznama Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodoznama, y, f, zastr., die Physio- gnomie. Rozk.

265114   Přírodoznatel Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodoznatel, e, m., der Naturkenner. Presl.

265115   Přírodoznatelský, přírodoznalský Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodoznatelský, přírodoznalský, Naturkenner-.

265116   Přírodozporný Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodozporný, naturwidrig. Šm.

265117   Přírodozpyt Svazek: 2 Strana: 1075
Přírodozpyt, u, m., die Naturforschung. Mark. P. slove pozorování, uvažování a skou- mání přírody, aby se vědecky poznala. Vz S. N.

265118   Přírodozpytatel Svazek: 2 Strana: 1076
Přírodozpytatel, e, m.=přirodozpytec.

265119   Přírodozpytec Svazek: 2 Strana: 1076
Přírodozpytec, tce, m., der Naturforscher. Rostl. P.. kdo se zanáší pozorováním a zkou- máním přírody. Blř.

265120   Přírodozpytectví, přírodozpytatel- ství Svazek: 2 Strana: 1076
Přírodozpytectví, přírodozpytatel- ství, n., die Naturforschung.

265121   Přírodozpytný Svazek: 2 Strana: 1076
Přírodozpytný, auf die Naturforschung sich beziehend, physisch, physiologisch. Mus.

265122   Přírodozvuk Svazek: 7 Strana: 0481
Přírodozvuk, u, m., Naturlaut, m. Dk. Poet. 106.

265123   Přirohatěti Svazek: 2 Strana: 1076
Přirohatěti, öl, ění, kleine o. grössere Hörner bekommen. Jg.

265124   Přirohatiti Svazek: 2 Strana: 1076
Přirohatiti, il, cen, ení, kleine o. grössere Hörner machen. Ros. — co čím.

265125   Přírohatý Svazek: 2 Strana: 1076
Přírohatý, subcornutus. P. list. Rostl.

265126   Přirojiti Svazek: 2 Strana: 1076
Přirojiti, il, en, ení, heranschwärmen. — se kam. Děti. včely se k nám p-ly. Na Ostrav. Tč.

265127   Přirojiti se Svazek: 8 Strana: 0319
Přirojiti se. Roku X p-lo se včel. Mtc. 1895. 144.

265128   Přírok Svazek: 2 Strana: 1076
Přírok, u, m., příročí, die Frist. D. — P., porok, pomluva, hana, příhana, der Vor- wurf, Tadel. Výb. I. 389., St. skl. O dědinu mají svědci býti vládyky usedlí bez příroka zlých věcí. O. z D. — P., přiřčení, die Zu- sage. Jg. — P. = potak, das Ja, die Beja- hung. Kristus nestal se anem a neem, p-kem a záporem. Sš. I. 306.

265129   Přírok Svazek: 7 Strana: 0481
Přírok = hana. Ksch. 26. Bez p-ka zlých věcí; Protož i jeden p. na té nesahá v tvých mladých létech; Chceť Buoh otjieti ten p. Výb. I. 981., 910., 389. Ďábel, když nemóž koho odvésti panenstvie, pokúsiť se, zdali-by jemu mohl který p. dáti Št. Kn. š. 78. 39. — P. = vyrčení, přířečí, Aus- sage Nz.

265130   Přírokový Svazek: 7 Strana: 0481
Přírokový, Aussage-. Nz. Vz Přírok.

265131   Příroký Svazek: 7 Strana: 0481
Příroký, maculosus. Kat. v. 712.

265132   Přírost Svazek: 7 Strana: 0481
Přírost. P. na rychlosti. ZČ. I. 101. — P. = co přirostlo. P-stky, epiphyses, v ana- tomii = přívěsky na koncích dlouhých kostí. S. N. XI. 401. — P. = příbytek. P. kořene, suffix. Šf. 111. 447. P-stky neb inkrementy obloukové. Stč. Z. 452. Právo na p. Pr. tr. Vz Ott. I. 119 P. sbírek musejních. Mus. P. obyvatelstva. Kzl. 45.

265133   Přírost, u, přírostek Svazek: 2 Strana: 1076
Přírost, u, přírostek, stku, přírůst, u, přírůstek, stku, m., přirostení, das An- wachsen, Heranwachsen. Strom odrostá ne- pochopitelným přírostkem. Ros. — P., každá věc přirostlá k něčemu, der Anwuchs. P. na stromě: šlahoun. halouzka, mladá ratolesť, letorosť. — P., příbytek, příplodek, der Zu- wachs. Chce-li kdo mimo jetel ještě i jiný p. na píci míti. Puch. Při pivovářích také ustanovil dobré řády, tak že není o p-sty žádné svády. Břez. 197.

265134   Přirostání Svazek: 2 Strana: 1076
Přirostání, n., das Zuwachsen.

265135   Přirostati Svazek: 2 Strana: 1076
Přirostati, vz Přirůsti.

265136   Přirostění Svazek: 7 Strana: 0481
Přirostění, vz Přírost. P. duhovky, syn- echia (kruhovité, zadní, jednoduché, ring- förmig, posterior, simplex); úplné p. před- ního pouzdra čočky, s. lentis anterior tota- lis. Ktt. exc.

265137   Přirostina Svazek: 2 Strana: 1076
Přirostina, y, f., přírost. Šm.

265138   Přirostiti Svazek: 2 Strana: 1076
Přirostiti, il, štěn, ění, anwachsen machen. Ms. bib.

265139   Přírostka Svazek: 2 Strana: 1076
Přírostka, y, f., v stavit., der Anlauf. Us. Dundr.

265140   Přírostkový Svazek: 7 Strana: 0481
Přírostkový. P. deklinace. Vz List. fil. 1890. 466.

265141   Přirostlý Svazek: 2 Strana: 1076
Přirostlý, an-, zugewachsen. Us.

265142   Přirostlý Svazek: 7 Strana: 0481
Přirostlý. Byl mi k duši p. Osv. I. 266.

265143   Přirostlý Svazek: 9 Strana: 0257
Přirostlý = přibylý P. pokuta. Arch. XVIII. 342.

265144   Přiroubíkovati Svazek: 8 Strana: 0319
Přiroubíkovati = roubíkem připevniti, anknebeln. Sterz. I. 179.

265145   Přiroubiti Svazek: 2 Strana: 1076
Přiroubiti, il, en, ení, přirubovati — roubíkem připevniti, mit einem Knebel fest- machen, anknebeln. Šm. — co.

265146   Přírov Svazek: 2 Strana: 1076
Přírov, u, přírovek, vku, m., der Seiten- graben. L.

265147   Přírov Svazek: 7 Strana: 1369
Přírov, u, m , stagnum. Pršp. 13. 300.

265148   Přírovati Svazek: 2 Strana: 1076
Přírovati, lépe než: pšírovati, po druhé orati, zum zweitenmal ackern, zwiebrachen. Ms.

265149   Přirovnalý Svazek: 2 Strana: 1076
Přirovnalý, komparativ. P. úsudky. Mark.

265150   Přirovnání Svazek: 2 Strana: 1076
Přirovnání, n., přirovnávání, n. Vz S. N. Das Gleichmachen, Ebnen; die Vergleichung, der Vergleich. Mezi ním a Damonem není žádného p. U p. k němu, in Vergleichung zu ihm, vergleichungsweise. D. Bez p., ohne Vergleich. V. Bůh není k p., ist unvergleich- lich. Nejmenší bylo město u p. jiných slav- ných ... Br. U p. s ním (= proti němu) malý. Har. Všecka práce života mého není hodná k p.jedinému dni. V. To je mimo všecko p. Šm. Zboží za nic jsem položil u p. k ní (k moudrosti); Všeliké zlato u p. k ní za písek drobný si počítá. Br. (Ht. Brs. 164.). — Pozn. U přirovnání k něčemu má Brs. 135. a 150. za nesprávné a zbytečné doporučuje místo něho předložku proti. Vz Proti. Také Ht. v Brs. 163. a 164. tento výraz jakožto german. zavrhuje. — P., stupeň p., die Vergleichungsstaffel, vz Komparace.

265151   Přirovnání Svazek: 7 Strana: 0481
Přirovnání či připodobení, comparatio. Vz Lpř. Baj. aisop. 2.

265152   Přirovnanlivý Svazek: 2 Strana: 1076
Přirovnanlivý, relativ. Šm.

265153   Přirovnatelný Svazek: 2 Strana: 1076
Přirovnatelný, vergleichbar. Reš.

265154   Přirovnati Svazek: 2 Strana: 1076
Přirovnati, přirovnávati = rovněji něco činiti, noch mehr ebnen, glatt machen; více ještě rovnati, hinzu ebnen, zuschlichten: vy- rovnati, gleich, anpassend machen; připo- dobniti, vergleichen, zusammenhalten, gleich stellen. Jg. — co. Přirovnej tu zemi, není rovná. Jg. P. dříví. Us. Od sebe rozdílné věci přirovnávati. V. — co k čemu. Dva sáhy dříví k předešlému p. Jg. Jedno k dru- hému p. Ros. D. Nechtěj bohatství k ctnosti p. Kram. Přirovnejte jej ke lvovi. Dal. 180. Přirovnává lidský život k služebnosti; Veš- kery útrapy nemohou přirovnány býti k té slávě budoucí. Sš. I. 73., 89. A to hltal jako — nepřirovnávajíc člověka ke psu. V Dobrušce. Vk. — Bart. IL 2. — čeho kolik, co čemu. Přirovnej ještě na sáh té země. Jg. P. hrabství dobrému knížectví na důchody. Háj. Komu tě přirovnám? D. Sy- kora směšně by se pštrosovi přirovnala. Kom. Přirovnává (konformuje) se mým obyčejům. Neroďte se přirovnávati tomuto světu. Št. N. 113. Toto hrabství může se knížectví p. Har. P. panenku slunéčku na nebi. Ps. sl. 19. — se komu v čem. Jemu se žádný neprirovnal v pouhosti přízně a víry. Troj. 150. — co s čím, šp. m.: p. co čemu, k čemu. Brs. 150.

265155   Přirovnati Svazek: 7 Strana: 0481
Přirovnati, comparare. Ž. wit. 48. 13. — co k čemu. P. někoho k synku pocti- vému. Sš. P. 377. K mnohé věci p-vajíc ji. Sv. ruk. 86. P. je k horníkóm. Hr. rk. 403. K komu ste mne p-li? BO. Kristus malý hřiech k mrvě p-vává, ale veliký k břevnu. Hus II. 276. Vieru k koření p.; lidi du- chovnie k kóru andělskému. Št. Kn. š. 33., 88., 124. — k čemu jak. K nimž (andě- lům) sem jakýmž takýmž podobenstvím p-vnal lidi podlé šestera prospěšenstvie. Št. Kn. š. 179. — co čemu. P. se vyšším sebe; Šeřednaj' ta částka, kteráž se své větší straně nepřirovná. Št. Kn. š. 169., 164.

265156   Přirovnávací Svazek: 7 Strana: 0482
Přirovnávací, vergleichend. P. anatomie. Us.

265157   Přirovnávací Svazek: 7 Strana: 1369
Přirovnávací věta. Vz Gb. Ml. II. 43.

265158   Přirovnavač, přirovnavatel Svazek: 2 Strana: 1076
Přirovnavač, přirovnavatel, e, m., der Gleichmacher, Vergleicher.

265159   Přirovnávatelný Svazek: 7 Strana: 0482
Přirovnávatelný, vergleichbar. Us.

265160   Přirovnavý Svazek: 2 Strana: 1076
Přirovnavý, komparativ. P. všeobecnosť. Mark.

265161   Přírovnolehlý Svazek: 2 Strana: 1076
Přírovnolehlý, subhorizontalis. P. kořen. Rostl.

265162   Přírovný Svazek: 2 Strana: 1076
Přírovný, gleich. Veleš.

265163   Přirozen Svazek: 10 Strana: 0306
Přirozen, a, o, vz Přirozený.

265164   Přirozeně Svazek: 2 Strana: 1076
Přirozeně, natürlich, der Natur gemäss. P. se to děje. V. Cistě, p. na věc hleděti. Kom. Každý tvor i nerozumný p. se k tomu nese, aby ... Kom. — Pozn. P. — dle své při- rozené povahy; chybně užíváme tedy slova tohoto dle něm. natürlich i tam, kde vytče- ného významu není a to m.: zajisté, ovšem, arci, tak jest, to se ví, jak jinak býti ne- může, nezbytně, jak z věci samé jde a p. Brs. 150.

265165   Přirozeně Svazek: 7 Strana: 0482
Přirozeně jednati. Šml. Slabika přiro- zeně dlouhá (obsahuje-li samohlásku dlouhou nebo dvojhlásku). KB. 2. vd. 2., Krň.

265166   Přirozenec Svazek: 2 Strana: 1076
Přirozenec, nce, m., přirozený, der Dazu- geborene. — P., kdo všecko z přirozených příčin vykládá, der Naturalist (nové). Knob. (Boč. exc).

265167   Přirozenec Svazek: 9 Strana: 0257
Přirozenec, nce, m. Klc. v Mus. 1843. 336.

265168   Přirození Svazek: 2 Strana: 1076
Přirození, n., rození ku předešlým, das Hinzugebären. Jg. — P., narození, die Ge- burt. Od p. slepý, němý. Ros. — P., co se tvoru přivodí, vrodí, vlastnost, povaha na původní jeho složenosť a přírodu založená, die Natur, Eigenschaft, Art, das Wesen. P. neb přirozenosť jest souhrn vloh, sil, vůbec vlastností, jež člověk (n. i jiný živočich) od přírody obdržel, pokud nebyly změněny vy- chováním, vzděláním a cvikem. S. N. Jest náhlého p. Ve Slez. Tč. Kteréž knieže po p-niu vychodí (právem rodu na vládu na- stupuje). Dal. 112. Lidské p. (člověčenství) na se vzíti; dědičné nakažení lidského p. (přirozený hřích); p. své povahy nezmění; pro smrť přátel z p. plakati budeme; od p., z p. k něčemu se nakloniti. V. Kdo co má od. p., těžko se to při něm změní. Lb. Oheň
z p. svého jest horký. Byl. Někoho dary
v jiné p. přetvořiti. Mudr. Zvyk jest druhé
p. Prov. Němci z p. nebo raději z úmysla
Čechům nepřejí. Vš. Čáp z p. svého hubí
žáby. Rad. zv. Bychť já byl studeného p.
Háj. P. a schopnosť k Něčemu. V. Od p.
sobě podobní k sobě se táhnou. V. — P., při-
rozený, stydký úd, hanba lidská, das Gemächt.
Také na Mor. Brt. Ranil se do p. Us. — P.,
moc ve tvorech složená, skrze níž se plodí,
mění, působí všecky věci, příroda, die Natur.
Od p. daný, vštípený; z p. vzatý; od p.
způsobný, proti p., odporný p., vedlé běhu
p.; s p-nim se srovnávati; což jest od p.
(přirozeně se děje). V. Hlas p. Us. To jest
nám vtěleno od p. Sych. Dluh smrti nebo
p. zaplatiti (zemříti). V. -- P., krevní přá-
telstvo, zastr., die Blutsverwandtschaft. Jir. — P., souhrn všech přirozených věcí, die Natur. Zpytovatel p., umění, učení o p. D. — P., tvor, stvoření, Naturgeschöpf, n. Já bídné p. Ojíř.

265169   Přirození Svazek: 7 Strana: 0482
Přirození = narození. P-ním přívuzný. Št. Aby nebyli sobě v p. do kolena čtvr- tého přívuzní. Hus II. 39. — P. = povaha atd. Sv. ruk. Al. 787., 844., K. 11. 9., IV. 2. 41. Máj a červen studení byli proti p. Let. 279. P. lidské, božské. Pož. 20. Duše jest p. nebeského; Podlé běhu a p. člově- čího; Tělesné p. Št. Kn. š. 48, 92., 11. Slabika z p. dlouhá. Krh. Což komu p. dá, kto tomu než nemúdrý odpierá? Krnd. 212. Pokojné a povolné p. Bart. 20. — P., die Natur. Sv. ruk. AI. 4., K 1. 21. Aniž medu kto pij při krve pouštění, neb by sobě velmi uškodil na svém p. Rkp. lk. Hrš. — P. = rod. Sv. ruk. S. 10.

265170   Přirození Svazek: 8 Strana: 0319
Přirození. Což p. dalo jest, ižádný odjíti nemůže. GR. Nov. 127. 4.

265171   Přirozeniny Svazek: 2 Strana: 1077
Přirozeniny, pl., f., Naturalien. Šm.

265172   Přirozenost Svazek: 2 Strana: 1077
Přirozenost', i, f., přirozená vlastnost, die natürliche Beschaffenheit, das Naturell. P. rudy, Rohn., stepi. Puch. P. své povahy nezmění. Vz Zvyk. Lb. Dle p-sti věci. Dch. Člověk od p-sti jest mysli vratké a nestálé. Sš. 1. 42. Vz Přirození. — P., jakosť v při- rození věci se zakládající, die Natürlichkeit. P. lásky otcovské, smrti. Jg. — P., příroda, přirození, die Natur. Jest slepý od p-sti (od narození). Ros.

265173   Přirozenosť Svazek: 7 Strana: 0482
Přirozenosť, das Naturell. Dk. P. 26, Aesth. 509., Hlv. 75. Přiroděnosť táhne člo- věka ku zlému. Slov. Tč. O p. lidské. Na- psel J. Kapras. Vz Km. 1888. 278. nn.

265174   Přirozenost Svazek: 9 Strana: 0257
Přirozenost'. Přísloví atd. vz v Zát. Př. XII. odst. 10.

265175   Přirozenství Svazek: 2 Strana: 1077
Přirozenství, der Naturalismus. Šm.

265176   Přirozenství Svazek: 7 Strana: 0482
Přirozenství. Dch, Dk. Aesth. 532., V.V. 23.

265177   Přirozenstvo Svazek: 7 Strana: 0482
Přirozenstvo, a, n. = přirozenství. V.V. 103., Osv. I. 135.

265178   Přirozený Svazek: 2 Strana: 1077
Přirozený ; přirozen, a, o. — P., ku pře- dešlému narozený, hinzugeboren. P-ný (co- gnatus) zabitého zadáví ho. BO. A při tom bieše Amfimachus z jeho synóv přirozených najmilejší. Výb. II. 145., Troj. — P., ro- zený, narozený, od narození, geboren. P. Francouz, přítel (pokrevný). V. P. básník. Nz. Všichni, kdož jsou p-ní zemane země. O. z D. — k čemu. Páni, k zemi p-ní, jsú pod králem. Št. N. 91. — P., za času Št. = ro- dící, plodící, zeugend, gebärend. Vz Bdl. Obr. LS. 58. — P., vrozený, co se rodí s tvorem, něčemu vlastní, přirozený, ange- boren, natürlich, von Natur. P. vada na těle, povaha, vlastnosť, láska rodičů k dětem, vlhkosť země, hřích (dědičný), obyvatel, řeč, jazyk, studnicí!, V., vtip, náklonnosť, S. N., křehkosť lidská, Sych., dar, D., hlad, po- vinnosť, následky, náboženství, trest, pán, úd (stydký), nemoc, Jg., básnictví, pravda. Us. P. právo, jus naturale, vz Právo; pečeť n. díl (který některému členu rodu náleží), vz Rodný; erb, das Geschlechtswappen; šlechtictví, milostivost! panovníkova. J. tr. P-ným během se světa se odebrati. V. P. díl od otce mateře jsem mu popustil; Dávám jemu vinu z svého pravého roze- ného dílu od svého otce na hradu. Půh. II. 401., I. 371. To běh p. s sebou nese. U Sol- nice. Během nepřirozeným se to stalo. Dch. Přirozenou smrtí sešel. Jg. Vyjdeš pro p-nou potřebu (na stranil). BO. Králi pánu svému nejmilostivějšímu ? koruny české dědici p-nému. O. z D. Kdež z tohoto obojího práva, přirozeného i psaného, lidé múdří brali jako ze studnice hluboké. Zř. F. I. A. 1. Lidem jest přirozené toho žádati. Kom. P. působnosť, dědic. J. tr. — k čemu. Jsa p-zen k království, v nedostatce zhasne. BO. — P., původnímu způsobu přiměřený, bez proměny vnější, uměním a nucením nezji- načený, natürlich. P. vývoj lidstva; Nebyl oblesk duše p., jímž ozářela tvář jeho; Ve svátostech k živlu p-nému se milosť boží pojí. Sš. I. 63., Sk. 73., J. 83. (Hý.). P.. řada číselná; p. logarithmy. Stč. Alg. 2., 72. P. člověk. Tak zhruba teše, až se p. člověk před tím děsiti musí. D. Prov. P. země (patria). BO. P. způsob jednání, svoboda, zákon, soustava rostlin, posloupnost!, dítě (nemanželské), bratr (vlastní) díl, den (od východu až do západu slunce), rok (od jara do jara, nebo od podzimku do podzimku); p. léta mající (zletilý), vlasy, barva tváři (nelíčená), víno, postava (nenucená), sloh (nekroucený, neumělý), Jg., léčení. S. N. Hra jeho jest přirozená. Us. — P., na přírodu, na moc ve věcech působící vztažený, natür- lich, Natur-. P. úkaz, kouzla. Jg. Mluví o běhu přirozeném. Br. — P., ku přírodě jakožto souhrnu všech věcí náležející, na- türlich, Natur-. Komnata přirozených věcí (přírodovna), Sych., umění p. (fysika). Známosť věcí přirozených. D. Obraz p. — P., uro- zený, wohlgeboren, zastr. Jir., St, skl. 2. 209. Přírozevřený, subdivergens. P. křídlo. Rostl.

265179   Přirozený Svazek: 7 Strana: 0482
Přirozený = ku předešlému narozený. Hus II. 360. — P. roj. Us. Pdl. — P. = narozený. Otec jest přirozením svého syna n-ho. Št. Kn. š. 17. — P. = vrozený atd. P. rozum. Jirs. Předmět v p. velikosti na- kresliti. Us. Pdl. — komu. Komuž je co p-no, těžceť bude odvedeno. Krnd. 215. — k čemu. Člověk p-zen jest k dielu a pták k létání. Št. Kn. š. 31. — P., natürlich. P. kvítí = zrostlé. V Podluží. Brt. P. hra- nice. J. Lpř. — P. = k příbuzenství se vztahující. P. pohádka (o přirození, příbu- zenství). Koř. Tit. 39.

265180   Přirozený Svazek: 9 Strana: 0257
Přirozený = příbuzný. Svůj statek od- kázali p-ným a nepřirozeným. 1507. Arch. XVII. 86.

265181   Přirozený k čemu Svazek: 8 Strana: 0319
Přirozený k čemu. Člověk p-zen jest k dielu a pták k létání. Št. Ob. věci 31. 37.

265182   Přirozený. P Svazek: 10 Strana: 0306
Přirozený. P-nu býti někomu něčím = rodem svým někomu k něčemu býti určen; službu = k službě. Alx. VI. 85. (Pel XIX. ) Umění p-ných věcí = fysika. 1806. Lit. I. 515.

265183   Přírozkladitý Svazek: 2 Strana: 1077
Přírozkladitý, subdivaricatus. P. větví. Rostl.

265184   Přiroznama Svazek: 7 Strana: 1369
Přiroznama, y, f., physonomia, zastr. Pršp. 59 27

265185   Přírozšířený Svazek: 2 Strana: 1077
Přírozšířený, subdilatatus. P. list. Rostl.

265186   Přirozuměti Svazek: 2 Strana: 1077
Přirozuměti, ěl, ěn, ění, přirozumívati, hinzu denken, mehr darunter verstehen. Hil.

265187   Přírozvilinatý Svazek: 2 Strana: 1077
Přírozvilinatý, subramentosus. P. řapík. Rostl.

265188   Příruba Svazek: 2 Strana: 1077
Příruba, y, f., die Flantsche. P. jalová, die Blindflantsche. Šp.

265189   Příruba Svazek: 7 Strana: 0482
Příruba = skruž, okruh. Trubní hlava s p-bou, Flanschenmuffe. Šp. P. ochranná, Schutzborde. Čerm. P. nosníku. Pcl. 68.

265190   Příruba Svazek: 8 Strana: 0319
Příruba = okrouhlý okraj rour jakožto spojidlo. Vz Ott. IX. 287.

265191   Přírubový Svazek: 7 Strana: 0482
Přírubový náhubek (u čerpadla), Pdl., trouba. Čerm.

265192   Přírubový Svazek: 7 Strana: 1369
Přírubový, Flanschen-. Tch. 1889. 101.

265193   Přirubrikovati co k čemu Svazek: 10 Strana: 0306
Přirubrikovati co k čemu: K pod- pisům těm p-val (písař) toto. Rozpr. fil. 110.

265194   Příručí Svazek: 2 Strana: 1077
Příručí, ího, m., der Adjunkt. Lesní p. Dch. — P., das Besteck. Šm.

265195   Příručí Svazek: 7 Strana: 0482
Příručí obchodní, Dch., zahradnický. Us. — P., n., das Besteck.

265196   Příručík Svazek: 2 Strana: 1077
Příručík, a, m. = pobočník. - P., der Legat. Nt., Šm.

265197   Příručka Svazek: 2 Strana: 1077
Příručka, y, f., rukověť, die Handhabe, der Griff. — P., příruční kniha (novější), Handbuch, n. Sych.

265198   Příručka Svazek: 9 Strana: 0257
Příručka, y, f. — příruční taška. Cestovní p. Nár. list. 1897. č. 257.

265199   Příruční Svazek: 7 Strana: 0482
Příruční vak, Vlč., stříkačka. NA. IV. 13, slovník, Pdl., pokladna. Mus.

265200   Příruční Svazek: 9 Strana: 0257
Příruční spis, Hadact. Ott. Říz. I. 303.

265201   Příruční, -ný Svazek: 2 Strana: 1077
Příruční, -ný. Hand-. P. kniha, das Straz- zenbuch, J. tr., Sedl., věc, Ráj, kůň. — P., ího, m., der Adjunkt (vz Příručí); der Ad- jutant; der Amanuensis. —- P., příhodný, příležitý, handlich, gelegen. — komu. Ten statek jest mu p. Ros.

265202   Příručnice Svazek: 8 Strana: 0319
Příručnice, e, f. — příruční kniha, Hand- buch, n. Liter. listy XVI. 97.

265203   Příručnictví, n Svazek: 2 Strana: 1077
Příručnictví, n., u vojevůdce neb v pro- vincii, die Legation. Nt.

265204   Příručník Svazek: 2 Strana: 1077
Příručník, a, m. = příruční.

265205   Příručnosť Svazek: 2 Strana: 1077
Příručnosť, i, f., das Zurhandsein. Ros.

265206   Příručnosť Svazek: 7 Strana: 0482
Příručnosť, die Handlichkeit. P. knihy. Dch., Si. les.

265207   Přirudlý Svazek: 7 Strana: 0482
Přirudlý, röthlich. P. barva. Stč. Zem. 204.

265208   Příruji Svazek: 2 Strana: 1077
Příruji, vz Přírovati.

265209   Přiruměněti Svazek: 2 Strana: 1077
Přiruměněti, ěl, ění, braunroth werden. L.

265210   Přiruměniti Svazek: 2 Strana: 1077
Přiruměniti, il, ěn, ění, bräunlich m?- chen, rösten. L.

265211   Příruměný Svazek: 2 Strana: 1077
Příruměný, bräunlich. L.

265212   Příruňatý Svazek: 2 Strana: 1077
Příruňatý, subtomentosus. P. list. Rostl.

265213   Přírůst Svazek: 2 Strana: 1077
Přírůst, u, m., der Zuwachs. Modlitba o p. darů. Sš. Sk. 52.

265214   Přírůstek Svazek: 2 Strana: 1077
Přírůstek, vz Přírostek.

265215   Přirůsti Svazek: 2 Strana: 1077
Přirůsti, rostu, rostl; na Slov. přirost- nouti; přirostati, přirůstati, přiřostávati, an- wachsen; přibyti, zunehmen, zuwachsen. Jg. — abs. Voda přirostla. Us. — k čemu. : Ořech často k ořechu příroste. Us. — ko- mu. Aniž také zdá se při samých otázkách větší důraz řeči přirůstati. Sš. I. 95. Ale i větší důraz tím způsobem vědám přirůstá, Sš. J. 13. — čemu odkud. Z toho přirůstá řeči Páně ozvláštní důraz. Sš. J. 51. Ruka mu zase přirostla, Ros. — čeho. Přirostlo sladu, vody, stromu (přibylo), Ros., dluhu. Při spatření tom srdci bolesti p-stlo. Lesl. leg. 145.

265216   Přirůsti Svazek: 9 Strana: 0257
Přirůsti. Tomu peníze nepřirostly ? srdci. Hoř. 122.

265217   Přirůsti kam (jak Svazek: 7 Strana: 0482
Přirůsti kam (jak). Zrnko k zrnku přirůstá. KP. V. 259. Srdce mé k Janovi přirostlo celou silou svou. Šml. I. 44. — čím. Každou následující cifrou tři místa přirostou. Šim. 127.

265218   Přírůstkový Svazek: 7 Strana: 0482
Přírůstkový, Zuwachs-. Průměrný pro- cent p. pro celé lidstvo. Osv. I. 524.

265219   Přirůžovělý čím Svazek: 9 Strana: 0257
Přirůžovělý čím. Líc červánkem p-lá. Br. Věk. 128.

265220   Přirvati Svazek: 2 Strana: 1078
Přirvati, přirývati, = rva ukrátiti, kurz abreissen. — komu co : křídla p. královně včel. L. — koho = ošiditi. L. — se v čem = vězeti, stecken bleiben. Hrot se v kostech přirval. L.

265221   Přiryhovati Svazek: 2 Strana: 1078
Přiryhovati, vz Rýhovati.

265222   Přirychlení Svazek: 9 Strana: 0257
Přirychlení tíže vody. Ott. XIII. 307.

265223   Přirychliti co Svazek: 10 Strana: 0306
Přirychliti co: květinu, treiben. Rgl.

265224   Přirychtovati Svazek: 2 Strana: 1078
Přirychtovati, šp. z něm. m.: připra- viti, přistrojiti.

265225   Přiryknouti Svazek: 2 Strana: 1078
Přiryknouti, knul a kl, utí, přirykati, brüllend antworten. L.

265226   Přirymovati Svazek: 2 Strana: 1078
Přirymovati, zureimen. — co čemu. Tč vlasti p-val slasti. Kos. Ol. I. 194.

265227   Přiryšavělý Svazek: 2 Strana: 1078
Přiryšavělý,přiryšlavělý, ein wenig röth- lich.

265228   Přiryšavěti Svazek: 2 Strana: 1078
Přiryšavěti, pryryšlavěti, röthlich wer- den. Ros.

265229   Příryšavý Svazek: 2 Strana: 1078
Příryšavý, přiryšlavý, röthlich. Ros.

265230   Přiryšiti Svazek: 2 Strana: 1078
Přiryšiti, il, en, ení, schneller herbeija- gen. Ros.

265231   Přiryšlavý Svazek: 7 Strana: 1369
Přiryšlavý. P. pšenice. Wtr. Obr. II. 276.

265232   Přiryti Svazek: 2 Strana: 1078
Přiryti, vz Rýti; přirývati. — čeho, co. hinzu- o. verschaufeln. Vz Přibrati. Přiryl jsem Jeden záhon. Přiryl jsem všecko kvítí. Us. Tč. — čím: rýčem.

265233   Přiryti Svazek: 2 Strana: 1078
Přiryti, n., das Zuwühlen, Hinzugraben.

265234   Přirývati Svazek: 2 Strana: 1078
Přirývati, vz Přirvati a Přiryti.

265235   Přiryzlý Svazek: 7 Strana: 0482
Přiryzlý = trochu zrzavý. Má p. vous. U Hrad. Kr. Kšť.

265236   Přirzavěti, ěl Svazek: 2 Strana: 1078
Přirzavěti, ěl, ění, trochu zrzavěti, etwas rostig werden. Jg.

265237   Přiržati Svazek: 2 Strana: 1078
Přiržati, rži, al, ání, přirýžati, zuwiehern.

265238   Přiřadění Svazek: 2 Strana: 1073
Přiřadění, přiřaďovaní, n., vz Parataxe. Přiřaditi.

265239   Přiřaděný Svazek: 2 Strana: 1073
Přiřaděný; -ěn, a, o, coordinirt.

265240   Přiřaděný Svazek: 7 Strana: 0480
Přiřaděný. P. body. Vnč. 45.

265241   Přiřadí Svazek: 9 Strana: 0266
Přiřadí, n. = poradí. Jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 46.

265242   Přiřaditel Svazek: 2 Strana: 1073
Přiřaditel, e, m., der Anreiher. Jg.

265243   Přiřaditelka, y. přiřaditelkyně Svazek: 2 Strana: 1073
Přiřaditelka, y. přiřaditelkyně, ě, f., die Anreiherin.

265244   Přiřaditi Svazek: 2 Strana: 1073
Přiřaditi, il, děn, ění; jpřiřaďovati, an- reihen, beiordnen. — co, se k čemu. Dch., Jg.

265245   Přiřaďovací Svazek: 2 Strana: 1073
Přiřaďovací, Anreih-. P. jehla. Sm.

265246   Přiřadování Svazek: 7 Strana: 0480
Přiřadování vět, vz Parataxa.

265247   Přiřásniti Svazek: 2 Strana: 1073
Přiřásniti, il. ěn, ění, mehr falten. Ros. — co: sukni.

265248   Přiřéci Svazek: 2 Strana: 1073
Přiřéci, zastr., vz Přiřeknouti.

265249   Přiřečan Svazek: 2 Strana: 1073
Přiřečan, a, m., der Flussanwohner.

265250   Přiřečení Svazek: 2 Strana: 1073
Přiřečení, n., vz Přirčení.

265251   Přiřečený Svazek: 2 Strana: 1073
Přiřečený; -en, a, o, vz Přiřeknouti.

265252   Přířečí Svazek: 2 Strana: 1073
Přířečí, n., die Flussgegend.

265253   Přířečí Svazek: 7 Strana: 0481
Přířečí = přírok, vyrčení, die Aussage. Nz.

265254   Přířečí Svazek: 9 Strana: 0257
Přířečí, n. = menší rozdíl krajinomluvy. Hoř. 71.

265255   Přířečný Svazek: 2 Strana: 1073
Přířečný, am Fluss gelegen. Us.

265256   Přířečný Svazek: 7 Strana: 0481
Přířečný = přírukový, výrokový, Aus- sage-. Nz.

265257   Přiřediti Svazek: 2 Strana: 1073
Přiřediti, přiříditi, il, ěn, ění, mehr ver- dünnen. Ros.

265258   Přiřehotati Svazek: 2 Strana: 1074
Přiřehotati, přiřehtávati, nach-, zuwie- hern. — komu.

265259   Přířek Svazek: 2 Strana: 1074
Přířek, řku, m., přiřknutí, slib, das Ver- sprechen. Ros.

265260   Přiřeknouti Svazek: 2 Strana: 1074
Přiřeknouti, přiřknouti, ul, ut, utí; při- říci (přiřéci, přiřeku, přiřku, zastr.; v obec. mluvě inťt. přiříct, na Slov. prirecť), přiřekl, přiřkl; ?mp. přirci n. přiřci, přirčen, přiřčen, ení; přiříkati, na Slov. přirékati. — P. = přislíbiti, připověděti, zu-, versprechen, zu- sagen; přisouditi, přivlastniti, zuerkennen, zusprechen. Jg. — co. Přiříká mnoho, málo plní. Což kdo přiřekl, to splniti. V. — co, se komu. P. někomu koně (darovati n. pro- dati), Ros., se Hospodinu. Br. On mu to při- řknul. Ros. P. někomu 50 tolarů pokuty. D. Mikulášovi žádných peněz nepřiříkal. Půh. II. 446. Král ráčil jest přiříci obojí straně, je při zvyklostech a spravedlivostech jich zachovati. Zř. F. I. B. 17. Proto sám jsem pracoval, abych jako poslušný, jak jsem přiřekl úřadu, bez vědomí jich nic před se nebral. Jdn. 175.— co komu jak. Přiřekl mu s přísahou, že nevyjde. BO. Jež (nadpraví) jim písmo dle slova přiříkati se zdálo. Sš. Sk. 175. — co čím. Tímto listem přiříkám. Ottersd. — co komu kdy: ve veřejném prodeji, zuschlagen. D. — (komu) za koho co. Za škodu nepřiříká (neslibuje). Pr. měst. Král ráčil jest přiříci slovem svým královským za se a dědice JM. i budúci krále české práva obhajovati a na takového každého pomáhati, kdyžby se naň vedlo. Zř. F. I. B. 11. Tyto artikule dopsané ku pravému a celému konci sme přivedli, o kteréž na nás oboje strany mocně sou přestaly a nyní i budoucně za se i za své budoucí... nám sou přiřekli. Zř. F. I. A. 10. Tímto listem sám za sebe a za své dědice i bu- doucí své i tolikéž za rukojmě nížepsané slibuji a přiříkám. Faukn. 31. Že mu (Abra- hamovi) Bůh zemi tu přiřkne za vlastní. Sš. Sk. 76. — si co s kým: přátelství. Bart. 1. 17. — s inft. Ano také regenti zemští přiřkli podlé zřízení zemského pode ctí a věrou sobě pomáhati. Let. 292. Při- řekl jednati, než nepřiřekl zjednati. Čr. Vz P. co komu. — Pozn. Užívání slova tohoto ve smyslu slíbiti, přislíbiti, ač jinak dobře doložené, kárá Ht. v Br. 163., doporučuje slíbiti ? přislíbiti.

265261   Přiřeknouti co Svazek: 7 Strana: 0481
Přiřeknouti co: věrnosť. Bart. 163. — komu. Oni jemu přiříkali (přisvědčovali). Bart. 59. — co komu. Šf. Strž. II. 38. — se k čemu. Us. — jak. Přiříkaje na své důstojenství královské Výb. II. 1391. — s inft. Tyto věci sem já vám přiřekl se- psati. Výb. II. 1357.

265262   Přířepicovitý Svazek: 2 Strana: 1074
Přířepicovitý, subcrateriformis. P. ko- runa. Rostl.

265263   Přiřetěziti co Svazek: 9 Strana: 0257
Přiřetěziti co = řetězem připevniti. Nár. list. 2898. é. 271.

265264   Přiřezati Svazek: 2 Strana: 1074
Přiřezati, řezáni ? řeži; přiřezávati; při- říznouti, znul ? zl, ut, utí, zu-, dazu-, be- schneiden. — co kde: víno při zemi p., Jg., dno. D. — čím: nožem.

265265   Přiřezavačka Svazek: 2 Strana: 1074
Přiřezavačka, y, f., druh pily, der Fuchs- schwanz. Rk.

265266   Přířezna, y, přířeznice Svazek: 2 Strana: 1074
Přířezna, y, přířeznice, e, f., v truhlář- ství, die Oerterbank.

265267   Přiříci Svazek: 2 Strana: 1074
Přiříci, vz Přiřeknouti.

265268   Přiříditi Svazek: 2 Strana: 1074
Přiříditi, il, zen, ení, přiřizovati, coordi- niren. Mark. — P., vz Přiřediti.

265269   Přiříditi co kam Svazek: 7 Strana: 0481
Přiříditi co kam: nápravu (vozu) do kolejí. Us. Pdl.

265270   Přiřídkej Svazek: 10 Strana: 0306
Přiřídkej = trochu řídký. P. oves. Hoš. Pol. 141.

265271   Přiříkání Svazek: 2 Strana: 1074
Přiříkání, n., slibování, das Versprechen. — P., přisuzování, die Zusprechung. Jg.

265272   Přiříkati Svazek: 2 Strana: 1074
Přiříkati, vz Přiřeknouti.

265273   Přiřinouti se Svazek: 2 Strana: 1074
Přiřinouti se, zuströmen. P-la sě jest řeka. ZN. Vz Řinouti. — P. se, přiraziti, anfahren. Když přepluchu, přibrachu se do země genezaretské a tu se přiřinuchu. Marc. 6. 53.

265274   Přířitek Svazek: 7 Strana: 0481
Přířitek, tku, m., Seitenafter, m.

265275   Přiřítiti Svazek: 2 Strana: 1074
Přiřítiti, il, cen, ení; přiříceti, el, en, ení; přiřicovati= přivrci, přihoditi, přikryti, hinzuwerfen, hinzuthun, über etwas werfen, bewerfen, verschütten; p. se = přihrnouti se, herbeistürmen, überfallen. Jg. — koho čím: zemí. Jg. — se na koho. V. Řeka se p-la. ZN. Filistinští p-tili sě i rozsuli se po všem úvale. BO.

265276   Přiříznouti Svazek: 7 Strana: 0481
Přiříznouti, vz Přiřezati.

265277   Přiříznutý Svazek: 7 Strana: 0481
Přiříznutý; -ut, a, o, — (kde) jak. Trám na konci šikmo p tý. Us. Pdl. Kůže na řemeny p-tá. Wh.

265278   Přiřknouti Svazek: 2 Strana: 1074
Přiřknouti, vz Přiřeknouti.

265279   Přiřknutí Svazek: 2 Strana: 1074
Přiřknutí, n., die Zuerkennung (vdražbě); der Zuschlag.

265280   Přiřknutí Svazek: 7 Strana: 0481
Přiřknutí. Soudní p., adjudikace. Vz Ott. I. 207.

265281   Přiřnuć komu Svazek: 9 Strana: 0257
Přiřnuć komu = udeřiti koho. Slez. Lor. 77.

265282   Přis Svazek: 7 Strana: 0482
Přis = přes. Přis hora půjdeme. Sš. P. 36

265283   Přísa Svazek: 7 Strana: 0482
Přísa, y, f. Půjdu já pod přísou s vámi. Zbrt. 169.

265284   Přisa Svazek: 7 Strana: 1369
Přisa = přisáhám. Val. Slavč. 65.

265285   Přisabohu Svazek: 9 Strana: 0459
Přisabohu = přisámbůh. Slez. Lor. 77.

265286   Přisáčiti Svazek: 2 Strana: 1078
Přisáčiti, il, en, ení, přišívati, aufhetzen. Puch. exc.

265287   1. Přísada Svazek: 2 Strana: 1078
1. Přísada, y, f., přesada, pláň, (zastr.), der Setzling. MV.

265288   2. Přísada Svazek: 2 Strana: 1078
2. Přísada, y, f., přisádka, přídavek k ně- čemu, der Zusatz, Vorschlag, Beisatz. Tento peníz má mnoho přísady (mědi přidané ke stříbru, Legirung, f.). Ros. Zrno a p. mince, die Hältigkeit der Münze. J. tr. Aby se p-dy a zrna umenšiti nemohlo. Arch. IV. 437. Groš pražský beze vší p-dy. V. Aby se ti zlatí s přísadou takovou dělali, jakž jest to od starodávno bývalo. Zř. F. I. P. kovu, vína. Něco přísad zprostiti. Sych. K barvení rozličných přísad potřeba. Us. P. k rudám, k zlatu. Vys. Vz S. N. — S tou p-dou, mit dem Beisatze, je šp., vz Dosad, — P. obilná, obnože, der Nebenhalm. D. — P., zelná sa- zenice, der Schössimg. Na Mor. a ve Slez. Tč.. Klš., Brt. Pokradne-li kdo p-du z pole, po sedm roků tam nic neroste. Kda.

265289   2. Přísada Svazek: 7 Strana: 0482
2. Přísada ryb. Us. Rgl. — P. = zelná sazenice; zelenina. Na sv. Valentina (l4/2.) sej přísadu, nežerou jí mušky. Zlinsky. Brt. Mosí sa dať pozor, na kerý deň na podzim sněh letí a tož na ten den na jaře příštím sa nesmí seť p., mušky by ju sežraly. Val. Vck. Byla kdysi mutr — matka, měla gártn — zahradu, vběhla jí tam koza — cige, sežrala jí p-du. Mor. Km. 886. 638.

265290   Přísada Svazek: 8 Strana: 0319
Přísada. P-du neradno na plný měsíc sá- zeti, kvetla by na piano. Vck. Val. I. 163. Cf. Kvaka, Okurky (3. dod.). P. (zelná hla- vatice, místy: koščálky). Brt. D. II. 442.

265291   Přísadek Svazek: 7 Strana: 0482
Přísadek, dku, m., Zusatz, m. Loos.

265292   Přisadidlo Svazek: 2 Strana: 1078
Přisadidlo, a, n., der Ansatz. Bur.

265293   Přisadit Svazek: 8 Strana: 0319
Přisadit = k chovu ponechati. Slov. Zátur.

265294   Přisaditi Svazek: 2 Strana: 1078
Přisaditi, il, zen, ení; přisázeti, el, en, ení; přisuzovati = blízko něčeho posaditi, zu etwas hinsetzen, nahe bei etwas hinset- zen ; něco k něčemu přistaviti, přiložiti, bei-, zu-, ansetzen; přidati, přimísiti, zusetzen, hinzufügen, hinzuthun. Jg. — abs. Obili přisazuje (cf. přísada = obnož). Jg. —- co, koho ke komu. k čemu. K jednomu druhého p. Us. Dítě k prsoum, Jg., hrnec k ohni, Ros., k minci třetí díl mědi p. V. K jinochu se přisazuješ = posazuješ. Troj. K prsóm přisazeni budete. BO. — co, koho kam. Někoho do rady své k soudu přijíti (přijati) a přisaditi. Ctib. — kde: v hutích (přísadu dáti, aby se ruda roztopila), an- setzen, vorschlagen. D. — co komu. Cejch nm p-dili. Bart, — se kde = usaditi se. Šm.

265295   Přisaditi co komu kam Svazek: 7 Strana: 0482
Přisaditi co komu kam. Pistolu mu k hlavě p-dil. Wtr. exc.

265296   Přísadka Svazek: 10 Strana: 0306
Přísadka, y, f. V zahrádce mlaď i p. od země se pnouti počínala. Kol. IV. 93. Sr. Přísada.

265297   Přísadna Svazek: 7 Strana: 1369
Přísadna, y, t., isadua, zastr. Rozk.

265298   Přisadní Svazek: 2 Strana: 1078
Přisadní, -ný, hinzugesetzt, Beisatz-. P. kolo v hodinách. Sedl.

265299   Přísadnisko Svazek: 7 Strana: 0482
Přísadnisko, a, n. P-ka = dílky v obci, kde mívají zasetou přísadu, obyč. zelnou. Mor. Šd.

265300   Přísadný Svazek: 7 Strana: 0482
Přísadný, Beisatz-. Loos.

265301   Přísadný Svazek: 7 Strana: 1369
Přísadný. P. semeno (= hlavaticové). Brt.

265302   Přísadový Svazek: 7 Strana: 0482
Přísadový hlub = zelný košťál. Mtc. XV. 192

265303   Přísaha Svazek: 2 Strana: 1078
Přísaha, y, f. P., strsl. prisęga, kor. sęg. P., pří + saha od sáh-ati; sr. lit. segti, segiu (schnallen, umbinden), prisëkti (schwören). Mkl. aL. 41., B. 38. (Hý.). P. vztahuje se k zevnějšímu výkonu dotýkáni n. kladení prstů na nějaký předmět (přisáhnouti). Pr. Dotýkali pak se rukou kříže, bible, ostatků svatých nebo prsou. P. jest osvědčení, jímž dovoláváme se Boha na svědectví pravdy našich výpovědí aneb splnění slibů. S. N. Vz tam více. P. jest slavné dokládáni se Bohem na ztvrzení nějakého výroku. Pkt. P. jest, jíž Bóh sám sě béře za svědka. Hus. I. 93. P. = slavné odvolání-se na Boha, jakožto vševědoucího svatého a spra- vedlivého svědka nějaké výpovědi k jejímu potvrzení, der Eid, juramentum. MP. 106. Dle obsahu jest p. 1. potvrzovací či po- tvrdná, Sš. Mt. 82., jež se odnáší k něja- kému tvrzení, der Bekräftigungseid, j. asser- torium; 2. přípovědná či slibná, Sš. Mt. 82., jež se odnáší k učiněné přípovědi, der Ver- sprechungseid, j. promissorium. Druh potvr- zovací p-hy jest též 3. p. očistná, či vý- pověď, při které Bohem se dokládám, že zločinu na mne uvaleného prost jsem, der Reinigungseid ,j. purgatorium. — Dle formy pak jest přísaha 1. tělesná, jež se činí po- zdvižením palce pravé ruky a obou nej- bližších prstů, aneb dotýkáním-se evangelia, der körperliche Eid, j. (solemne) corporale, a netělesná, a 2. soudní, der gerichtliche Eid, j. judiciale a mimosoudní, der ausser- gerichtliche Eid, j. extrajudiciale. — Křivá p. = přísežné potvrzeni vědomé liché vý- povědi, der falsche Eid, Meineid, perjurium; zrušená p. = úmyslné rušení přísežné pří- povědi, der Eidbruch. Dovolenosť, dobrota, účel, lehkomyslné užívání, pravdivosť, spra- vedlnost', potřeba, svatost' p-hy. MP. 10tí až 109. (Hý.). P. křivá, nepravá, falešná, V., p. povinnosti k dědičnému pánu, mě- šťanská, pro lesť (Voreid), D., na korouhev, korouhevní, rozhodná, Haupt-, zrušená, oči- šťovací, vyjevovací (Manifestationseid), vy- konaná, služební, J. tr., rozhodovací, svěd- ková, doplňovací, oceňovací, Ŕd., bez zmatku, se zmatkem, rytířská, sirotčí, svědkův, po- třebná, odhadní, Pr., očisty. Výb. I. P. matce boží, vz Žer. Záp. I. 3., 215., 268., 269.,.273. P. slavná, dobrovolná, vynucená, ujišťovací, připovídací, přípovědná, slibná, potvrzovací, potvrdná, vz S. N. P. na rozžatou radlici (Eisenprobe, Gottesurtheil). Šm. P. od práva nalezená, právem uložená. Th. P. krále, do rady, hejtmana, komorníka vyš., hofrychtéře, manská, podkomořího, obci městských, stavu zemskému, k soudu, s kléskou, se svědky, pro hanění na cti, svědků na mezích, za strýce. Vz Tov. 12., 16., 17., 12a, 20, 21., 22., 39., 40., 41., 65., 66., 67., 76., 122. Pří- sahu činiti, učiniti; p-hou něco dotvrditi, svědčiti, něco tvrditi, koho n. se zavázati, se osvědčiti; s p-hou odepříti, zapříti; p-hou se s jinými zavázati; víry a p-hy své sobě nic nevážiti, ji opovrci; proti p-ze udělati; bez p-hy někomu věřiti. V. P-hu složiti. V., Svěd. 1569. P. někomu uložiti. Přísahu někomu na něco učiniti; s přísahou pravili, že nevědí. Br. P-hou zavázání; p-hu držeti, Kom. Přísahou potvrdili pravdu své výpo- vědi; přísahou se zavázal poslušnosť nám zachovati. Sych. Přísahu věrnosti skládati; úředníka pod přísahu vzíti; přísahu od ně- koho přijíti, přijati; p-hu rušiti, zrušiti; p-hou spojený; pod p-hou. D. P-hou něco spraviti. Pref. Rukou dáním a p-hou se za- vázati, že ... ; p-hou se klel, že . . . Sych. P. hříchů a nepravostí netvrdí. Dvě kron. P-hu prominouti, z p-hy propustiti, Pr. M., pustiti. P. vykonati; nalézti někomu p-hu (auf Eid anerkennen); dolíčiti čeho p-hou; přiznání na miste p-hy ; výstraha před křivou p-hou; žaloba z křivé p-hy ; nalézti někomu p-hu za něco n. k něčemu ; býti pod p-hou ; míti na sobě p-hu; zavázati se p-hou k ně- čemu ; p. tajnosti úřední; pod p-hou dáti někomu napomenutí; k p-ze někoho připu- stiti, přinutiti; p-hu zpátkem podati (zurück- schieben) ; učiniti p-hu k soudu; vykonání, učinění p-hy (přisahání); nepřijetí, odvržení p-hy; nabídnutí-se, podání-se, přihlášení-se k p-ze; rušitel, způsob vzetí p-hy; uložiti drahé straně n. vložiti na druhou stranu p-hu za něco ; k p-ze se připověděti; p-hou něco stvrditi, potvrditi ; vzetí pod p-hu, die Beeidigung. Některá jest přísaha dobrá jistoty, jíž přisahá kto pravdu jistú minulú nebo přítomnú, to jest, že ve čas jest; a jiná p. jest slibování, jíž kto přisahá pravdu budúci, jenž má býti, ač ve čas nenie. Hus. I. 99. Máme se varovati od obyčeje p-hy, druhé, od lehkého přisaháme ; Ta p. na něho vzvedená jest najvyššie. Hus. I. 97., 104. Vyššie jest p., když zejména zvláště na Boha neb skrze Boha přisahá kto, než když při- sahá na stvorenie. Hus. I. 104. Musí vždy p. ta býti na Boha. Hus. I. 105. Ulo- ženou p-hu nepřijati; ku p-ze se nabídnouti; křivou p-hu vyznati; vykonání p-hy překa- ziti. Řd. P-hu na něco znova učiniti; p-hou něco opraviti, dokázati; ku p-ze od práva nalezené každý osobně stůj ; vykonání p-hy k dolíčení pře; p-hou se očistiti; bez přísah a věrování; pod p-hou a bez p-hy svědčiti. Er. Odpůrci p-hu o některých okolnostech uložiti. Řd. P-hy od práva n. od strany straně vložené ; kšaftovného svědka vysvěd- čení pod p-hou. Er. P. se přisahá. Vš. 70. Bez přísah slova všecka drží. Kom. P-hu přijati, Řd., od někoho vzíti. J. tr. Pod p-hou býti. P-hu naříditi, zapověděti, zaká- zati ; z p-hy hříšné se káti. MP. 106.—109. Za p-hu vážiti (= míti), pokládati; p-hu dovoliti; p-hon čeho dolíčiti; k p-ze koho potahovati. Sš. Mt. 82., 83. Národ celý p-hn oddanosti musil císaři učiniti; P-hu Čim pro dodání většího řeči své důrazu. Sš. L. 32., I. 23. (Hý.). Pravili pod p-hou, že. . . Arch. I. 162., Ben. V. S p-hou odepříti. V. A tak Bohu nad p-hu jsou nevěrni. Hus. I. 428. P-hu zrušiti. Dal. 73. P-hu k soudu vydati. Tov. Pan Ješek Smila p-hú odbyl: Medlík neprošel p-hú; Práv byl a prošel p-ú; A kteříž hranice p-hú vyvodí, na tom má dosti býti; Mají se tam pod p-hú uptati. Půh. I. 260., 273., II. 576., 625. Ta p. na málo vy- sahá (neplní se). Ps. slov. 81. Má svú nevinu svými dvěma prsty p-hú na kříži, ač smie, od sebe "odvésti podlé práva; Václav má sám p-hu na kříži provésti, že ji v této při 3 zlaté zaplatil; Tehdy jsú Janáčka otázali konšelé pod p-hú, aby pravdu pověděl; Ať za to p-hu sám na kříži učiní; Aby nevinu svú dvěma prsty na-kříži p-hú obdržel. BN. Tč. Ku p-ze — zbraň ! Zum — Schwören ! Čsk. P-hu nabídnouti, dle J. tr. a Řd. lépe: k přísaze se nabídnouti. Pravil, bych zle přisíhl a praví, že jsem nedoložil na druhý hnát a o tu p-hu aby mi páni ohlédali. Půh. II. 423. P. k srovnání různic lidských při- činěna bývá a jest největší pomoc k srov- nání svárův a k rozeznáni pří a lidských různic. Vš. Přísaha, kterouž král Ludvík slavné paměti učiniti ráčil pánům atd.; Aby (strany) na určité dni k p-ze stáli; Tu původ i pohnaný má každý osobně k té přísaze státi; Jakož zámek Karlštajn mně na mou p-hu svěřen jest. Zř. F. I. B. 7., C. 35., 34., B. 36. Bědek prve nežli svědomí vydá, uči- niti má p-hu;" Ti, kteří p-hy k rozličným úřadům mají (bei verschiedenen Aemtern beeidet sind), nemohou na ně svědčiti o ji- ných věcech, které by se jich úřadu nedo- týkaly ; Svědek po učiněné přísaze s žádnou stranou nemluv. Kol. 22., 24., 25. Tu by měla p. minúti a dsky ostati; Jemuž v tom má věřeno býti na jeho p-hu bez jiného ukázání; Na tom přisahám, že p., jižto Jan z Krp přisahal proti Pavlovi z Luže, jest prava a čista. O. z D. I pan Hynek z Wald- stejna jsa hejtmanem držel úřad komornický a teprv k němu obzvláštní p-hu učinil, když ... Žer. f. 17. b. Konšelé budou moci svědomí dávati na tu p-hu, kterouž jsou pánu Bohu a králi JM. k úřadu konšelskému učinili; Něco na p-hu vzíti, mit Berufung auf den Eid aussagen ; P-u vydati, den Eid formu- liren; P-hu na něco míti, auf etwas z. B. als Protokollführer beeidet sein. Václ. 27., 28., 29. P-hu nalézti; Kdož by koho po staném právu obeslal ze škod útratných a nákladních a obeslání to by vzal na svou p-hu (mit dem Eide bekräftigen); Poručník v kaple k p-ze státi nemůže, kann nicht schwören. Nál. 213., 215., 216. Nemá ižádný konšelem prve učiněn býti než ten, kterýžby prve v obci tři léta přísahu měl; Z těch napsaných jmá přísahu vzíti, Eid leisten. Sob. 12., 9. Dokládajíce se své úřední pří- sahy; Vykonati přísahu vernosti králi a na ústavu zemskou. Pr. Při purkrabí nynějším neb budoucím při soudu jeho sedati mají nejméně šest dobrých lidí urozených a ti k soudu přísahu udělati mají. Vl. zř. 290. Zlosť a nevěra lidská a jich obyčejové zlí zplodili jsou přísahu a jiná práva. Kdyby víra, spravedlnost' a dobrota v lidech s upřím- ností byla, nebylo by ani p-hy ani soudu. Nepřisáhej a nezaříkej, leč by tě předsta- vení k přísaze povolali. Všeliká přísaha těžká jest, a ode všech lidí, křesťanů, po- hanů a židů těžce jest vždycky vážena. Vš. Spravedlivý k p-ze pospíchati nebude, ale raději se škody odváží, nežli by s užitkem p-hu podstoupil, neb všeliká p-ha těžká jest; Zdržuj a vystříhej se od p-hy. Vš. Staré slovo jest: z těžka křivý p-hu provede. Pravda p-hy nepotřebuje. Řeč pravá a pravdo- mluvná přijímá se za p-hu. Pohnaný dada, zač původ přisahá, má p-hy prázden býti. P. před vzdáním soudu vykonaná buď. P. někomu nalezená ne listovním, ale ústním osvědčením vykonati se má. P-hu maje sobě z práva nalezenou vykonej aneb v té při padni. Z domnění chceš-li vyjíti, p-hou se očisť. Přísaha vztahuje se k zevnějšímu vý- konu dotýkání neb kladení prstů na nějaký předmět (přisáhnouti); kletva zavírá v sobě vniternou povahu přísahy záležející v tom, že přisáhající vyzýval na sebe trest i po- mstu boží v případě tom, že by křivě při- sáhal. Kterouž p-hu oni stojíc a zdvihnouc dva prsty udělati mají. Er. Křivá p. má ve- likého Boha mstitele. Kdo zruší p-hu, zhubí duši svou. Kdo proti svědomí a přísaze činí, Bohu i světu v pokutu upadá. Hustá přísaha, řídká pravda. Č. M. 352. Kdo křiv jsa p-hu provede, žádný dlúho nedědí zde na světě. Vš. II. 23. Cf. Přisáhati s adv. P-hou Boha neoklameš. Pk. Babský pláč, hospodského p., ten i ta nedaleko sahá. Slez. Té. P-hu činili dopoledne než něco snědli; odložena mu p. a poručeno, aby se o 8. hod. ráno bez jídla a bez pití dal nahoru najíti, neb to jest za pořádek. Žer. Záp. I. 24., Tov. k. 112. V postě p-hy nejdú. Půh. olom. 1437. Vz Gl. 274. — P. a její druhy v strčes. právě. Vz Pr. 1869. str. 696. a násl., 735. a násl. Pomocníci p-hy a očistníci v strčeském právě, vz Pr. 1869. str. 710. a násl. P. po písaři říkati se má; kdy strany k p-ze utí- kati se mají; komu nemá se p. vydávati; kterak se má p. vykonati, o tom vz Rb. str. 120.-121., 271. — Vz také: Vš. 568., Žer. Záp. I. 13., 18., 24., 46., 96., 105., 116., 197., 240., II. 172., Tk. II. 326.

265304   Přísaha Svazek: 7 Strana: 0482
Přísaha. Cf. Mkl. Etym. 291., Cor. jur. IV. 3. 1. 448. P. formulovaná, nabídnutá, přijatá, připuštěná, uložená, uznaná, vrácená, vratitelná, Pr. tr., korunovační, Us. Pdl., půhonná či žalovací, Klägereid, Lpř., asser- torická a promissorní, vz Ott. II. 905., věr- nosti. Když ďáblu zaleží, aby duši ulovil, je mu i křivá p. sliny lehčí. Světz. 1873. 505. Má svú nevinu svými dviema prsty p-hú na kříži, ač smie, od sebe odvésti. NB. Tč. 28, 214. Dobrý člověk tak věrné pravdu povie bez p-hy, jako s p-hú a zlý člověk tak brzo lež s p hú jako bez p-hy; P. nikdy dobrého konce nemá. Hus 1. 101. P. hříchu a nepravosti netvrdí. Sb. uč Zru- šení smluv, slibův a p-hy jest největší ne- šlechetnosť a hřích. Hkš. Kdež se p. ne po sloviech rozdielně, než všecka a celá p. společně a najednú po písaři přisahá. Vš. 70. O přísaze, před p-hú, při p-ze, po pří- saze, vz Vš. 91., 98., 464 ; O p. úředníkóv vyšších, 87., při p-ze v kaple 84., 92.; o roz- dielu p-sah a o primě. 97. Cf. Kn. drn. L1X., Výb. I. 988.-990. P bez smatku a se zmat- kem. Zř. zem. Jir. 469., 697., Cor. jur. IV. 3. 1. 420.-423., IV. 3. 2. 435.

265305   Přísaha Svazek: 7 Strana: 1369
Přísaha. O p-hách v 16. stol. Vz Wtr. Obr. II. 661., 762. nn.

265306   Přísaha Svazek: 8 Strana: 0319
Přísaha. O tvarech cf. Gb. H. ml. I. 109. Starobylé p-hy vz v Hrš. Nách. I. 334. nn.

265307   Přísaha Svazek: 8 Strana: 0572
Přísaha (stará) v hrobě a pod drnem. Vz Ces. 1. VI. 265. nn. O p. v starší době cf. Kn. drn. LVI.

265308   Přísaha Svazek: 9 Strana: 0257
Přísaha. P-hy staří Čechové neznali. Pal. Děj. I. 1. 215. Formule p-hy při starších soudech. Sr. Pal. Děj. II. 2. 409. P. lehko- myslná. Vz Zát. Př. 136., 137., VIII. D., odst. 5., f.

265309   Přísaha Svazek: 10 Strana: 0306
Přísaha. Vz Ott. XX. 705. O p-hách starší doby. Vz ib. XIX. 548, Jir. Prove 444. -445. Pověry táhnoucí se ku přísaze. Vz Čes. 1. XIII. 283.

265310   Přisahač Svazek: 2 Strana: 1080
Přisahač, e, m., der Schwörende, Schwö- rer. Br. Všeteční p-či. Hus. I. 102. Ktož p-čóm podává kříže nebo čtenie, jest jako ten, jenž podává bláznu pochodně. Hus. ?. 97. Vz Přisahatel.

265311   Přisahač Svazek: 7 Strana: 0482
Přisahač pomocný, Eideshelfer. Dch.

265312   Přisahají Svazek: 2 Strana: 1080
Přisahají = přisahám. Kat.

265313   Přisáhání Svazek: 2 Strana: 1080
Přisáhání, n., das Schwören, der Schwur. Zvyklosť častého přisáhání uvozuje lidi v křivá přisáhání. Nebeř si v obyčej časté přisahání, neb jest věc velmi nebezpečná přisáhati. Šojcar má sám třetic p. na kříži provésti, že ten dluh jest zaplacen. NB. Tč. Vz Přísaha. Odvrhl sem p. ze svých úst. Hus. I. 96. Zavrci p. od slov svých. Hus. I. 96.

265314   Přisáhání Svazek: 7 Strana: 0482
Přisáhání. Křivé p. do pekla zahání. Us. Šd.

265315   Přisahaný Svazek: 7 Strana: 0482
Přisahaný. Neprisahaný = právně neod- daný. Slov. Němc. IV. 330.

265316   Přísahaný. P Svazek: 10 Strana: 0656
Přísahaný. P-nou povinnosť zanedbati. Slád. Rich. II. 11.

265317   Přisahatel Svazek: 2 Strana: 1080
Přisahatel, e, m., der Schwörer. Dch.

265318   Přisahatelka, y, přisahatelkyně Svazek: 2 Strana: 1080
Přisahatelka, y, přisahatelkyně, ě, f., die Schwörerin. Šm.

265319   Přisáhati Svazek: 2 Strana: 1080
Přisáhati, přisahati; přisáhnouti, přisa- hnouti, hnul, utí; přisíci (zastr. přisieci, pří- sahu, přisiehu), přisáhl (zastr. přisehl), sažen (zastr. sežen), ení; přisahovati = k něčemu sáhati, zulangen. Když jiní jedli, také jsem přisáhl. Ros. — P., jménem božím se zaříkati, Boha k dotvrzení slov svých za svědka bráti, schwören. — abs. P. jest Boha neb stvořenie jeho na svědectvie vzieti. Hus. I. 93. Dluž- ník, věřiteli od polu se znaje a polovici po- píraje, má přisíci. Brikc. Kdo p. nechce, při ztratí. Tři mají přisíci a čtyři mají věrovati. Půh. 11. 229.—jak. Trojanští a Řekové p-li podlé roty jim vydané. Troj. 442. Má p. na kříži s kleskú; Pro těch 20 mark gr. jmá jí p. s kleskú; P. bez klesky. Půh. I. 201., 205., 314. A tak, ktož p-há k svému úmyslu a ne k úmyslu toho, jemuž p-há, dva hřiechy učinie. Hus. I. 94. Tu má na- před puovod vedlé práva p. Zř. F. 1. C. 34. — komu (pod čím, jak). P. Bohu. V. Pří- sahal jim pod vším božstvím. Biancof. 95. P-hám pod svým svědomím. M. J. z Pr. 12. — (se) skrze koho: skrze Boha p. V., Br. Přisahám skrze Herkuleše. Jel. Přisah se skrze svaté. Jel. Proto že Bóh nižádného neměl, skrze něhož by přisáhl, přisáhl jest skrzě sám sě; Aby nižádný přisáhl hlasitě, jedné aby řekl: Skrzě Boha přisahám; Při- sahá, skrzě koho p. nemá; Skrzě stvořitele p. a ne skrzě stvořenie; Lidé skrze větčieho nad sebú přisahají. Hus. I. 93., 94., 95., 104., 193. — k čemu: k boji. Ms. pr. pr. P. k čemu. Kom. K svému dědictví. J. tr. K udaným okolnostem. Řd. P. k pravení pravdy. CJB. Kterak mají p. k svědomí páni a vládykové, das Zeugniss beschwören. Zř. F. I. S. 20. — na čem. Leč mu přisahnu na svatých; na tom přisahám. Ms. pr. pr. P. na evangeliu. Zříz. Ferd. P. na křivdě. St. skl. Na tom bych mohl přisieci. Žk. 343. Úřad ten jemu to praví, a druhdy na tom přisahá. Hus. 1. 422. Je sě na tom přisahati. Dal. 72. Já N... na tom přisahám. Tov. k. 115. A přisahají na tom mému Bohu. Kat. 2962. P-hám na tom pánu Bohu. Tov. 39. Poče p. na Boze. St. skl. IV. 178. Ti mají přiséci bez klesky na kříži; Moji lidé p-li na božích mukách. Půh. I. 216., II. 494. Přisahám na božiem těle; P-há každý na křtu skrze duchovnieho otce n. matku; Brání Kristus marně přisahati na stvoření rozumném, du- chovniem i tělestném; Přisahati na stvořeních neb skrzě stvořenie neslušíc; P-jí lidé na kříži, na čtení, na slunci a jiných věcech; Ktož p-há na stvoření, p-há i na stvořiteli. Hus. I. 94., 100., 103., 104. Přisahá na něm a na všem na tom. M. Na tom p-hám. že mi jest to známo a vědomo, že tento v tomto práv jest; Já Jiřík na tom p-hám; Já N. na tom p-hám, že chci věren a poddán býti nejjasnějšímu . . . Tov. 68., 45., 24. Na tom p-hám, že Petr z Rudy drží bezpravně dě- diny Janovy z Blata. O. z D. — J. tr., Aesop. — při kom: při živém boze. Ms. pr. pr. — za co. Mohu za to přisíci, což se stalo. Ms. pr. pr. P. za vraždu. Br. P. za pravdi- vosť svého udání, za svou škodu, J. tr., za obsah listiny. Řd. Smí-li za to přiséci, že jsú jeho herynci byli; Za to jemu p-li i věro- vali. Půh. I. 207., 261. A za to bych mohl přisíci, že jinak nenie. NB. Tč. Pakliby z čeho jiného viniti chtěl, nemají toho jemu přisuzo- vati ani za to dáti přisahati; Když puovod přisahne, chce-li pohnaný, zač puovod při- sahal, jemu to dáti, můž dobře. Zř. F. I. J. 8., C. 34. Za vraždu (wegen) kdož přisahá; Nemá býti konšelem, ktož lidem za peníze (für Geld) p-há, jsa vinen. Sob. 10. — Alx. 1101., J. tr. — z čeho. Ale bylo-liby pra- vejšie, aby póvod přisáhl napřed z své škody, tehdy právo bylo by otpoviedači otpřisieci sě. Kn. rož. 69. ----- na co. Na vlas boží neb na hlavu boží přisáhl neb jiným obyčejem; Neroďte p-ti ani na nebe, ani na zemi, ani skrzě kterúkolivěk jinú příčinu; Ktož p-há na chrámu božiem, přisahá na něm i na tom, co přebývá v něm, a ktož p-há na nebe, p-há na trón boží a na tom, jenž sedí na něm. Hus. 1. 103., 104. Člověk by na to přisahal. D. P. na ústavu. J. tr. P. na prapor, na články vojenské. J. tr. P. na své svě- domí. M. J. z Pr. 13. P. někomu na něco. Arch I. 58., 65. — Pozn. P. na něco, více u neživotných. — kým, čím: Bohem, hlavou, nebem, evangeliem, kříženi, ostatky jmény světců. Sš. Mt. 83. Znamenie přísah, jimiž lidé p-jí. Hus. I. 94. P. svú rukú, persön- lich. Kn. rož. 72. — Vz Brt., S. §. 125. — v kom, v čem: Jednakrát přísahal jsem v svatém mém (m.: svém). Ž. k. 88. — Br. — u koho, u čeho: u děla, u praporu. Tato vazba jest špatna; ale dobře říkáme: p. u děla (kde) na prapor. Brs. 150. — co (komu), u abstraktních jmen. Tč. Na lež p-ti = věděti, že to lež a přece p-ti; lež p-ti = p-ti křivě a jest tolik co nepravou přísahu přísahati. Cf. Přisežení. Tč. Ten křivě p-há, kterýž lež p-há úmyslem zklamati chtě; také ten křivě p-há, kterýž mně (přechod. slovesa mníti) lež pravdu p-há; A někdy i nechtě křivdu p-há mně (od mníti) pravdu, což p-há; Vie, že křivdu přisiehne; Křivdu přisáhnúti veliký hřiech jest; A jiná přísaha jest slibovánie, jíž kto p-há pravdu budúci, to jest, jenž má býti, ač ve čas nenie (vz Přísaha); Při- sahá-li kto lež, to proti pravdě; Pravda jest co p-há. Zlé jest přisáhl a zlé činí, co nemá činiti. Hus. 1. 95., 96., 97., 98., 99., 106. To, co nedrží, přisáhal. Us. Tč. Přísahu někomu p-ti. Bibl., Vš. 69. Z nich všeliký opustiv otce, matku, vzav na se kříž a odřekrmv se statku korouhvi Krista věrnosť p-hal. Jab. P-hám pánu Bohu, všem svatým. Kol. 25. P-hám Bohu, matce boží a všem svatým na tomto sv. čtení, že . . . Zř. F. 1. B. 8., 20. Ti včilejší pacholci, Sto ďáblů v nich sedí, Jednej lásku přisáhá, A na druhú hledí. Slez. Tč. P. přísež. BO. — proč. Přisahali sú pro po- tvrzenie pravdy, V súdech lidských p-hají svědkové pro pravdy v súdu ohlášenie; Pro přiezeň p-hají, aby jie potvrdili; Druhé (po drahé) p-hají pro poddánie, jako všichni nižší p-jí svým vyšším. Hus. I. 99., 100. Aby rozsúdil v rozum, aby nepřisahal i pravdy jediné pro připuzenie a pro užitečné. Hus. I. 99. — kde. Cos má milá udělala, žes při oltáři před božskou tváří přisahala. Er. P. 304., Sš. Mor. p. 798. V súdech lidských p-hají svědkové pro pravdy v súdu ohlá- senie; V duchovniem súdu přisaháta obě straně. Hus. I. 99., 100: — v co. Nepři- siehneš křivě ve jméno mé. Hus. I. 106. — o čem. Přisáhneš-li o té věci, o niž mní. Hus. I. 96. — co proti čemu. Přisiehne-li kto co proti vieře neb proti lásce. Hus. 1. 105. — aby. Jíti před krále a přisáhnúti, aby jemu i zemi byli věrni; Tak jest při- sáhl Josef Jakubovi, aby z synovské přiezni po smrti nepochoval ho v Egyptě. Hus. I.100. — s inft. Kterouž jsi přisáhl dáti otcům jejich. Br. — že. P-hal, že to udělá. Us. — Kom., Br. — s adv. Bůh, kdo křivě při- sáhne, před rokem na soud táhne. C. Lépe všeho postrádati, nežli křivě přisahati. Slez. Tč. P. křivě, neprávě. V. P. všetečně, lehce, marně, neopatrné. Hus. I. 98., 105. P. křivě, jest lháti s přidáním přísahy. Hus. I. 95. — se. Ako si sa přisahal (= zapřisahal). Pís. sl. Ztratila sa na salášu slanina, Ukazali na našeho Martina; Martin sa jim přisambohu přisjáhal, Že on na slaninu ani nesjáhal. Na Slovácku. Tč. — se čeho. Já sem se toho p-hal (== přisahal jsem na to). Na Ostrav. Tč.

265320   Přisáhati Svazek: 7 Strana: 0482
Přisáhati, jurare. Ž. wit. 88. 4. a j., Mkl. Etym. 291. Přisám z: přisau a to z přisahu. Vz List. fil. 1883. 127. Z pů- vodního významu tangere, k něčemu sahati vyvinul se přenesený význam: Bohem se dokládati. Ač nyní při přísaze nedotýkáme se ani kříže, ani bible ani relikvií, podrželi jsme význam, podobně jako Řekové yrjqií- ^eó&ctí říkali, i když už hlasovali vztáhnu- tím ruky a nikoli oblázky. Vodička —jak (proč). Pomstvu dostává, kdo sa ze zlej obyčaje často přisahává. Glč. II. 210. Když s rozmyslem přiseže křivé; Ustavil, že krat- šími slovy již přisahají nežli dřéve. Št. Kn. š. 108., 148. Mnozí z lehkosti p-jí křivě. Hus I. 106. Kdo nepravě p-ha, na celém těle zčerná, ne-li hned, tedy po smrti. Us. — k čemu. Ktožby p. jměli k soudu. Tov. 47. P-hám to k Bohu. Čch. L. k. 69. — zač (komu se). P-la si sa za věrnú ženku. Koll. Zp. I. 375. Pohnaný má p. za svou nevinu. Výb. I. 618. A ten za to p-hal. Půh. II. 250. A nebude-li se zdáti pohna- nému za náklady p , to může opustiti. VI zř. 80. — kdy: na křtu. Us. — komu (kam). Ostane na tom, p-háme Košutovi do bavlny a vyplujeme mu ju do očí. Ntr. V. 283. Jakžto přitáhl jest (poilicitus est) otcóm našim. Ev. olom. III — se. Velice se přisáhal. Pož. 99. Komár sa přisahá, že sa ženiť bude. Sš P. 696. Never šuhajkovi, bar sa ti prisahá. Sl. ps 81.

265321   Přisahati Svazek: 8 Strana: 0319
Přisahati. O tvarech cf. Gb. H. ml. I. 108. — skrze co je latin. Mus. 1894. 163. — komu. Přisahám vrabců, dubců a tej Dore, čo je v hore. Slov. Nov. Př. 357.

265322   Přisahati Svazek: 9 Strana: 0257
Přisahati. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2. 167. nn. — jak. Kdo křivě přisahá, tomu ztuhnou prsty ku přísaze pozdvižené tak, že jich jakživ více neohne, nebo: ten do roka umře a tělo jeho po smrti zčerná Brt. Hlídka. 1899. 163. P. pod životem. Ezop. 148. — v kom. Hod. 14. stol. Mus. fil. VII. 94. — s inft. P-haí dati se nám. Hod. 14. stol. Mus. fil. VII 98

265323   Přísahati Svazek: 10 Strana: 0306
Přísahati. Prisahám hore dolinou a hrach na slaninu (o lehkovážné přísaze). Rizn. 177. Vz Přisieci (násl. ).

265324   Přisáhati za koho Svazek: 7 Strana: 1369
Přisáhati za koho. Nemá p. za mrt- vého. Půh. III. 172. Na holých kolenách p Sal. P. 363.

265325   Přísahorušný Svazek: 7 Strana: 0483
Přísahorušný, meineidig. Šm.

265326   Přisám Svazek: 7 Strana: 0483
Přisám. Vz Přisáhati (dod., počátek).

265327   Přisám Svazek: 8 Strana: 0319
Přisám staženo z přisahám. Gb. H. ml. I. 564.

265328   Přísanek Svazek: 7 Strana: 1369
Přísanek, nku, m., vz Předsíňka (2. dod.)

265329   Přisát Svazek: 2 Strana: 1081
Přisát, vz Přiseti.

265330   Přisau Svazek: 7 Strana: 0483
Přisau = přisám.

265331   Přisau Svazek: 8 Strana: 0319
Přisau ze strč. přísahu (přisahám), skleslo v interjekci. Gb. H. ml. I. 254., 466., 567. Přisau já tobě. Pam. 3. 119.

265332   Přisau Svazek: 10 Strana: 0306
Přisau z přísahu. Vz List. fil. X. 127., Přisieci.

265333   Přísaz Svazek: 2 Strana: 1081
Přísaz, i, m., přísada, der Zusatz. Rkp. o štěp., Bž. 100.

265334   Přísazek Svazek: 2 Strana: 1081
Přísazek, zku, m., přísada, der Zusatz. Kram.

265335   Přisazení Svazek: 2 Strana: 1081
Přisazení, přisazování, n., die An-, Zu- setzung, die Anlegung. D. P. baněk. Ras.

265336   Přisazení, přisežení Svazek: 2 Strana: 1081
Přisazení, přisežení, n. = přísaha. Kam. Abychom sě p. v potřebu neliknovali. Hus. I. 98. Vz Přisežení.

265337   Přisazený Svazek: 2 Strana: 1081
Přisazený; -en, a, o, an-, bei-, zugesetzt, angelegt. P. chléb = nepodařený. Us. v Kunv.

265338   Přisazený čemu Svazek: 7 Strana: 0483
Přisazený čemu. Súsed, kterýž p-zen jest domovi jeho. Ev. olom. Exod. 12. 4.

265339   Přisázka Svazek: 2 Strana: 1081
Přisázka, y, f., der Zusatz. — P., hra cviku podobná. Obt.

265340   Přísažné Svazek: 8 Strana: 0319
Přísažné, ého, n. P. platil, kdo přísahou se očistil, Pras. Těš. 66.

265341   Přísažnictvo Svazek: 2 Strana: 1081
Přísažnictvo, a, n., úřad přísažných, das Geschwornenamt. Slov. Plk.

265342   Přísažník Svazek: 2 Strana: 1081
Přísažník, vz Přísažný, Přísežník.

265343   Přísažný, přísežný Svazek: 2 Strana: 1081
Přísažný, přísežný; přisazen, žna, žno. — P. = pod přísahu vzatý, geschworen,
beeidigt, eidlich, beeidet, in Eid genommen.
Jg. P. soudce, Koll., věrnost', osoba, Ros.,
svědek, Reš., konšel, V., písař. Aqu. P. lidé,
sousedé. Vz Tk. II. 546. Konšely p-nými
ukázati; Tu jsú meze vedeny lidmi starými
a přísežnými. Půh. I. 374., II. 468. Jakub
spolu náš p-ný; V ten čas konšel p-ný tu
v Starém městě; Hospodář s námi p-ný. NB.
Tč. Kdožby byl rada naše p-ná; A pur-
krabě pražský má s tím listem na ty dědiny
poslati osobu dobře zachovalú a to p-nú;
Aby se to na česko od písařů p-ných při
týchž soudech vyložilo. Zř. F. I. A. X. 4.,
D. 29., C. 9. Tímto pak obyčejem mají díti
se póhonové skrze posla p-ného. CJB. 379.
Dodávány býti mají po poslích přísežných
toho úřadu. Faukn. Vz Přísežník. — P., pří-
sahající, der Schwörende. Jurans perdit =
p. ztratí. Cod. j. b. II. 2. 271. (Gl. 275.). — P., beschworen. P. slib. BO. A taková zlata a stříbra mají vedlé p-ných průb (eidlich bestätigte Probe) do mince neb komory naší proti obyčejnému placení dodávána býti. Nar. o h. a k. — P., ého, m., subst., pří- sažník, a, m., der Geschworene. NB. Tč., P. horní. Jg. Vz Rb. 271. P. purkrabin. Pč. 45. Soud p-ných, Geschwornengericht. Vz Porota. A slovúť přísežní od přísahy, kterúž nám činí. CJB. 279. 8 radou perkmistra a přísežných hor na nejpilnější náklady horní vynaložiti. Nar. o h. a k.

265344   Přisbírati Svazek: 2 Strana: 1082
Přisbírati, noch mehr sammeln; se, sich dazu versammeln, einfinden. — co, čeho : klasů, hroznů. P-ral tři jablka. Ros. Vz Při- brati, Při-. Mám málo plevela, musím ještě trochu p. Us. Tč.

265345   Přiscelení Svazek: 10 Strana: 0306
Přiscelení, n Uveličil proti mně p., magnificavit super me supplantationem. Ž. pod. 40. 10. Ž. wit.: podpieczenye; Ž. klem.: potupenye. Vz Mš.

265346   Přiséci Svazek: 2 Strana: 1082
Přiséci, vz Přiseknouti.

265347   Příseč Svazek: 7 Strana: 0483
Příseč, e, f., sam. u Semil.

265348   Příseče, pl Svazek: 7 Strana: 0483
Příseče, pl, Pfaffendorf, ves u Kaplice.

265349   Přisečení Svazek: 2 Strana: 1082
Přisečení, n., die Zuhauung. Us.

265350   Přisečený Svazek: 2 Strana: 1082
Přisečený; -en, a, o, dazu gehauen.

265351   Přísečná Svazek: 2 Strana: 1082
Přísečná, é, f., Prisnitz, ves v Budějovsku.

265352   Přísečnice Svazek: 2 Strana: 1082
Přísečnice, dle Budějovice, něm. Press- nitz, ves v Žatecku. Vz 8. N. — P., Pří- schednitz, ves u Zbirova. PL., Tf. 392.

265353   Přísečnice Svazek: 7 Strana: 1369
Přísečnice, e, f, ře. v úvodí Dolní Vl- tavy. Ott. VI. 88. a.

265354   Přisečno, a Svazek: 2 Strana: 1082
Přisečno, a, n., ves u Chotěboře. PL.

265355   Přísečtveřený Svazek: 2 Strana: 1082
Přísečtveřený, subquaternus. P. stopečka cesminy. Rostl.

265356   Příseda Svazek: 7 Strana: 0483
Příseda, y, f., vz Přísedka, Podstavec.

265357   Přisedač, přisedatel Svazek: 2 Strana: 1082
Přisedač, přisedatel, e, m., kdo přisedá, der Beisitzer. Bern.

265358   Přisedačka, y, přisedatelkyně Svazek: 2 Strana: 1082
Přisedačka, y, přisedatelkyně, ě, f., die Beisitzerin.

265359   Přisedati Svazek: 2 Strana: 1082
Přisedati, vz Přisednouti.

265360   Přísedavý Svazek: 2 Strana: 1082
Přísedavý, při jiném sedící, ansitzend. P. prašníky. Rostl.

265361   Přísedce Svazek: 7 Strana: 0483
Přísedce, e, m. = přísedící, der Assessor, Beisitzer. Sš. Sk. 273 , 281.

265362   Přísedec Svazek: 2 Strana: 1082
Přísedec, dce, m. = přísedící, der Bei- sitzer. Slov. Bern. Nébrž povolali také p-ců mimořádných. Sš. Sk. öl.

265363   Přisedění Svazek: 2 Strana: 1082
Přisedění, n., das Beisitzen.

265364   Přiseděti Svazek: 2 Strana: 1082
Přiseděti, ěl, zení, na Slov. dění; fut. budu p.; přisedati. — P., blízko seděti, nahe, dabeisitzen, beisitzen; sousedem býti, stý- kati se, angriinzen, nahe wohnen; náležeti k čemu, anhängen, dazu gehören. Jg. Blízko přísedící. V. — komu, čemu. Ty země blíže Cheruskům přiseděly. V. Města Římu přísedící. Plk. Kterýmžto dvěma věcem (šle- chetnosti a pokoře) přisedí — příjemnost' v jednání věcí obecných (náleží, lpí). Jel. Veleknězi s úřadu složení radě vysoké (vele- radě) přisedali ; Trůnu božímu přisedí. Sš. 8k. 4ö., J. 12. Ač jej (vládyku) zastúpi v Pražšcě, tehda, požeň komorník sám a opět trhem, kterémuž najblíže s ženú v ty časy přisedí. Kn. rož. 17. A Pražané též mají činiti a vysiati majíc srozumění s hejt- many kraje kouřimského aneb slánského, poněvadž ty dva kraje Praze přisedí. Fř. F. I. — k čemu. Lidé, kteří nejblíže k těm dě- dinám přisedí. Zříz. Ferd. Kohož pohoní, ježto k tomu právu nepřísedí, nemá odpoví- dati žádnému zde. Půh. II. öö. P. k právu, zur Gerichtsbarkeit gehören. Plk. Nepohonil mé trhy v těch miestech, k nimž přísezu. Kn. rož. 19. Ktožby koli člověka zabil, ten vražedlník z toho mordu aneb z hlavy na svém právě neb soudu, ku kterémuž příleží a přisedí, a ne na jiném naříkán a viněn býti má. Vl. zř. 433. — kde. Protože v jiném právě přisedí (ansässig ist). Sob. 83. Velké škody z povodně se staly těm, kteří blíže vod přiseděli. V.

265365   Přiseděti Svazek: 8 Strana: 0319
Přiseděti. Poněvadž ty tam blíže p-clíš. 1566. L. posíl. II. 39.

265366   Přiseděti k čemu Svazek: 7 Strana: 0483
Přiseděti k čemu. V těch městech, k nimž přísezú. Rozm. 19.

265367   Přísedící Svazek: 2 Strana: 1082
Přísedící, beisitzend. P. rada. V. P. u prá- va, der Gerichtsbeisitzer, der Assessor. D., J. tr. P. zemskému výboru. Pr.

265368   Přísedící Svazek: 7 Strana: 0483
Přísedící národy, benachbart. Šf. Strž. I. 106. — čemu. P. řece Narvě (lidé). Ib. II. 59.

265369   Příseditel Svazek: 7 Strana: 0483
Příseditel, e, m. = přísedící. P. desk. 1420. Wtr. exc.

265370   Příseditý Svazek: 9 Strana: 0257
Příseditý. Odprodati zboží daleko od- sedlá a Strakunicům nepříseditá (nehra- ničící) Sdl. Ur XI. 134.

265371   Přísedka Svazek: 2 Strana: 1082
Přísedka, y, f., kameni k sloupům pri- stavené, aby nepadly, das Gestell, der Bei- satz. Res.

265372   Přisedlati Svazek: 2 Strana: 1082
Přisedlati, osedlati, satteln. L.

265373   Přisedlý Svazek: 2 Strana: 1082
Přisedlý list n. květ, bez řapíku n. stopky na své mateřské ose sedící. Čl. Kv. XXV.

265374   Přísední Svazek: 2 Strana: 1082
Přísední, ího, m., der Assessor. Vz Pří- sedící. J. tr. Soud p-dních, der Assissen- hof. J. tr.

265375   Přísednice Svazek: 2 Strana: 1082
Přísednice, e, f., sousedka, die Bei-, Mit- sassin. Dal.

265376   Přísednictvo Svazek: 7 Strana: 0483
Přísednictvo, a, n., das Assessorium. Čsk.

265377   Přísedník Svazek: 2 Strana: 1082
Přísedník, a, m. = přisední. Soudcové a p-ci soudu. Sš. J. 163. — P., soused, der Mitsass. Jg.

265378   Přisednouti Svazek: 2 Strana: 1082
Přisednouti, ul, utí; přisísti (zastr. při- siesti, přisedu), sedl, dení; přisedati, při- sedávati, sich hinzusetzen; na něco sednouti. sich worauf setzen. — abs. Přisedni blíže. D. — kam: k ženě. Koc. Ješto přijde ra- ději přisednouti s Filippem na vůz ku ko- morníkovi. Sš. Sk. 104. Přisedati k někomu také = nabádati ho, anreizen. Puh. exc. — co komu. Přisedls mi sukni (na ni sedl), Plk., kabát. Šm.

265379   Přisehnouti Svazek: 2 Strana: 1082
Přisehnouti, ul, ut, utí, ein wenig bücken beugen.- co: větev.— čeho: hlavy. Kom., Br. — se nač k čemu: na kolena k pití- Jud. — Jg.

265380   Přisek, u Svazek: 7 Strana: 0483
Přisek, u, m., vrch. Řvn. 168.

265381   1. Příseka Svazek: 2 Strana: 1082
1. Příseka, y, f., vlastně vysekání kusu lesa, slula povinnosť vysekávati husté lesy vnitř země za příčinou vzdělávání země. 8. N.

265382   2. Příseka Svazek: 2 Strana: 1082
2. Příseka, y, f., ves a) u Ledče, b) u Uhel. Janovic, c) něm. Prissnek, v Jihlavsku. PL. — Tk. 1. 402., 406., 407., III. 71., 73.

265383   Příseka Svazek: 9 Strana: 0257
Příseka. Arch. XVI. 263.

265384   Přisekaný Svazek: 7 Strana: 0483
Přisekaný; -án, a, o, zugehauen. —jak. Trám čtverečně přisekaný. Kk. Fys. 42.

265385   Přisekati. Ze Svazek: 7 Strana: 0483
Přisekati. Ze špalku přisekávají se trámce tak, aby . . . Mj. 18.

265386   Přiseknouti Svazek: 2 Strana: 1082
Přiseknouti, ul, ut, utí; přiséci, přisíci (zastr. přiseku), sekl, sečen, čení; přisekati, přisekávati, mehr hauen, zuhauen. — co. Přisekni ještě jeden kus. Us. Kameník při- sekává tabule. Rohn. — čeho: dříví (neur- čitým počtem), Ros., trávy. — co komu. Přisekl si prst mezi dvéře — přiskřípl. Slov. Plk. — co čím: přisekl kůl sekerou.

265387   Přiseknouti Svazek: 7 Strana: 1369
Přiseknouti. Obilí přisekávati (řádky na stojaté obilí klásti). Lib NZ. I 545.

265388   Příseň Svazek: 7 Strana: 0483
Příseň, sně, f., Strenge. Šm.

265389   Příseň Svazek: 9 Strana: 0257
Příseň nepřítele = přísnost Mus. 1839. 160.

265390   Příseň Svazek: 10 Strana: 0306
Příseň. Milujíc mě u přiesni (přesnosti, upřímnosti) a v dobrotě. Tristr. v. 6571. Zašlú p. navrať do srdce mého. Modl.

265391   Přísenice Svazek: 2 Strana: 1082
Přísenice, Prisenitz, ves v Brněnsku. PL.

265392   Přísep Svazek: 2 Strana: 1082
Přísep, spu, m., angespültes Erdreich. L.

265393   Přísep Svazek: 10 Strana: 0306
Přísep. Baw. T. v. 632.

265394   Přiseráček Svazek: 2 Strana: 1082
Přiseráček, čka, m., der Zuscheisser o dětech. Reš.

265395   Přiseraě Svazek: 8 Strana: 0319
Přiseraě, e, m. — nabadač, poštěvač, in- stigator. Přišli karmelitští bratříkové p-či, po- mahajíc o život Jeronymův tříti (naléhati). Břez. Font, V. 340.

265396   Příserec Svazek: 2 Strana: 1099
Příserec, rce, m., nyctionomus, letoun netopýrovitý. Krok.

265397   Přisestřiti Svazek: 2 Strana: 1082
Přisestřiti, il, en, eni, als Schwester zu- gesellen. — se komu. Kde se krása p-la ctnostem. Koll.

265398   Přiseti Svazek: 2 Strana: 1082
Přiseti, přisíti, sáti, seji, sel, síl, sál, setí, na Slov. satí; přisívati, přisévati, zusäen. Řídce sil, musí přisívati. — kde : na cizích polích, auf fremdem Acker säen. Ros.

265399   Přisetí Svazek: 2 Strana: 1082
Přisetí, n., das Zusäen.

265400   Přiseti Svazek: 9 Strana: 0257
Přiseti. Abv sobě na ozim přisel. 1496. Arch. XVII. 481.

265401   Přísevek Svazek: 2 Strana: 1082
Přísevek, vku, m., die Zusaat, Mus.

265402   Přísevek Svazek: 7 Strana: 0483
Přísevek = kousek zasetého pole, které sedlák své služebné přidává ku platu. Slez. Šd.

265403   Přisezení, n Svazek: 2 Strana: 1082
Přisezení, n., das Beisitzen, der Beisitz.

265404   Přisezu Svazek: 2 Strana: 1082
Přisezu = přisedím. Výb. I. 112.

265405   Přisež Svazek: 2 Strana: 1082
Přisež, e, f. — přisežení. Jáť přísahu při- sež. BO.

265406   Přisežení Svazek: 2 Strana: 1082
Přisežení, n. = přísaha. Křivé p. jest přisahajíc mluviti křivdu s úmyslem zkla- mánie neb přisahajíc mluviti křivdu bez úmysla zklamánie. Hus. I. 95. Než přijde-li k p. (zur Eidesleistung), tu sám (pohnaný) stůj, jakž výše dotčeno jest. Zř. F. I. J. 4.

265407   Přísežně Svazek: 2 Strana: 1082
Přísežně, eidlich. L.

265408   Přísežně Svazek: 7 Strana: 0483
Přísežně vypovídati. Pr.

265409   Přísežnictví Svazek: 2 Strana: 1082
Přísežnictví, n., das Geschworeneramt. Rk.

265410   Přísežnictvo Svazek: 7 Strana: 0483
Přísežnictvo, a, n., die Eidgenossen- schaft. Lpř.

265411   Přísežník Svazek: 2 Strana: 1083
Přísežník, a, m. = přísežný. Jest křivý přísežník, neb jest třikrát přisahal. Slovúť konšelé p-ci neb přísežní od přísahy, aby spravedlnost zachovali. Ms. pr. hor. Ktož lež svědčí na kameni neb skrzě kámen, ten jest křivý p.; Má ho za křivého p-ka; V každé přísaze Boha k svědectví volá p-ník. Hus. I. 91., 102., 104. Křivý p. BO. — P., spiklý, der Verschworene. Jir., Kat. 64.

265412   Přísežník Svazek: 7 Strana: 0483
Přísežník křivý. Hus II. 39., Hr. ruk. 435., Ol. Mal. 3. 5.

265413   Přísežný Svazek: 2 Strana: 1083
Přísežný, vz Přísažný. — P., eidlich. P. vyjevení, die eidliche Angabe. J. tr.

265414   Přísežný Svazek: 7 Strana: 0483
Přísežný. P. právo. Ž. wit. Zachar. 73. Cf. Cor. jur IV. 3. 1. 421., IV. 3. 2. 436. P. formule, Mus., znělka, Eidesformel, Pr. tr., povinnosť. Šp. — P., subst. P-žní na své přisahy něco osobně vysvědčují. Bart. 68. — P., juratus, konšel. Wtr. Obr. 633.

265415   Přísežný Svazek: 10 Strana: 0306
Přísežný. Strašná styžská p. voda. Škod. II. 2 45. Sr. II. 755.

265416   Přishromážditi Svazek: 2 Strana: 1083
Přishromážditi, il, ěn, ění, přishromaž- ďovati, dazu sammeln. — co, čeho. Vz Při-.

265417   Přischlý Svazek: 9 Strana: 0257
Přischlý. Věc přischlá. XV. stol. Modl. ms. (Mus. fil. 1898. 46. ).

265418   Přischnouti Svazek: 2 Strana: 1083
Přischnouti, schnul a chl a sechl, utí; přisychati, přisychávati, trocknen, antroc- knen. Rána přischla (nekyše). Us. Tč., Plk. — k čemu. Kůže ke kosti přischla. Br.

265419   Přischnouti Svazek: 8 Strana: 0319
Přischnouti. Za toto se hnevali a tak sä to potom na nich přischlo (jim to jméno zů- stalo). Phľd. 1894. 191. aj. Slovo mu přischlo v hrdle = nemohl promluviti. Phľd. 1896. 131.

265420   Příschodek Svazek: 7 Strana: 0483
Příschodek, dku, m , Nebentreppenstufe. Rgl.

265421   Příschodek Svazek: 8 Strana: 0319
Příschodek. P. u domu. Kolc. 72.

265422   Příschodí Svazek: 2 Strana: 1083
Příschodí, n., die Treppenflur. Rk.

265423   Přischranovati Svazek: 7 Strana: 0483
Přischranovati, dazu sparen. Č.

265424   Přisíci Svazek: 7 Strana: 0483
Přisíci, vz Přisáhati. Št. Kn. š. 148.

265425   Přisíci Svazek: 9 Strana: 0257
Přisíci. Vz Přiseknouti. Přísinek, nku, m., vz Přísanek, Přesenek.

265426   Přisieci Svazek: 10 Strana: 0306
Přisieci, přísahu. Ž. klem. Přisahl, že nechce. Mill. 52a. — komu. Jakžto přisihl jest otcóm našim. Ev. olom. 111. — oč. Nemá víc o to p. Půh. III. 491. — zač. Tak aby za to přisiehli, že tím vinen Blažek není. Pakli za svou nemoc přiseže (že pro nemoc přijíti nemohl). Půh. ol. 429. (r. 1437. ), 259. Vz Přisíci, Přísahati. Přiskyřice, vz Pryskyřice. Mš.

265427   Přisila Svazek: 2 Strana: 1083
Přisila, y, f., pomoc, posila, die Verstär- kung, der Sukkurs. Čas. duch.

265428   Přisílati Svazek: 2 Strana: 1083
Přisílati, lépe: přisýlati. Vz Přislati.

265429   Přísilek Svazek: 2 Strana: 1083
Přísilek, lku, m., u zámečníků, der Wulst (zum Verstärken angeschmiedetes Eisen). Šm.

265430   Přisílení, přisilnění Svazek: 2 Strana: 1083
Přisílení, přisilnění, n., die Verstär- kung.

265431   Přisiliti Svazek: 2 Strana: 1083
Přisiliti, il, en, ení; přisilniti, il, ěn, ění; přisilovati, přisilňovati, die Kräfte vermeh- ren. Na Slov. = nutiti. — koho k čemu. Jg. Na Ostrav. také. Tč. — se oč = přiči- niti se, sich bemühen. Ros.

265432   Přisiliti Svazek: 8 Strana: 0319
Přisiliti. Kto sa prudko p-lí, skoro (brzo) sa vysilí. Phľd. 1893. 703. Ako ho p-líš (při- nutíš). Ib. 1892. 713., 285.

265433   Přisiliti k čemu Svazek: 7 Strana: 0483
Přisiliti k čemu. Dítky své k nějakému stavu a povolání přinutiti a p. chtějí. Koll. IV. 148.

265434   Přísiněk Svazek: 2 Strana: 1083
Přísiněk, ňku, m., na Mor. časť domu mezi síní a dvorem, kde v létě všichni do- mácí se scházívají a jídají. Lpř. — P., ve- dlejší síň, přístěnek, podsiněk, kobka u sa- mých vrat, die Nebenhalle, das Nebenvor- haus, řec. ?????. Vešel na p. Sš. Mt. 354 , 355.

265435   Přísíní Svazek: 7 Strana: 0483
Přísíní, n. = přísiněk. Lpř.

265436   Přisíti Svazek: 2 Strana: 1083
Přisíti, vz Přiseti.

265437   Přísiusenský Svazek: 9 Strana: 0257
Přísiusenský závazek. Ott. Říz. I. 226.

265438   Přísivek Svazek: 10 Strana: 0656
Přísivek, vku, m. = setí na svém poli cizímu. 1525. Arch. XXII. 22., 71., 86. Sr. Brt. Sl.

265439   Přisivělý Svazek: 9 Strana: 0257
Přisivělý. P. oko. Slád. Rom. 110.

265440   Příska Svazek: 7 Strana: 1369
Příska, y, f. tex, zastr. Rozk. Cf. Přítka (2 dod.)

265441   Přiskakovati Svazek: 2 Strana: 1083
Přiskakovati, vz Přiskočiti.

265442   Přiskeřice Svazek: 7 Strana: 0483
Přiskeřice = pryskyřice.

265443   Přísklepí Svazek: 9 Strana: 0257
Přísklepí, vz Přisklípek. Arb. Dom. 5. Přískořník, u, m., pes corni. Sal. (Věst. VII. 517b. ).

265444   Přisklepiti Svazek: 2 Strana: 1083
Přisklepiti, il, en, ení, bewölben. — co.

265445   Přísklípek Svazek: 2 Strana: 1083
Přísklípek, pku, m., der Vorkeller. Dej mlíko do p-ka. Ve Slez. Tč.

265446   Přiskobiti Svazek: 7 Strana: 0483
Přiskobiti, anklammern. Nz.

265447   Přiskoblák Svazek: 2 Strana: 1083
Přiskoblák, u, m., der Enterhaken (v lo- dnictví). Dch.

265448   Přiskobliti Svazek: 2 Strana: 1083
Přiskobliti, il, en, ení, entern. — co : loď. Dch. Vz Přiháčiti.

265449   Přískoček Svazek: 7 Strana: 0483
Přískoček, čku, m., Aufschlag, m. Rk.

265450   Přiskočiti Svazek: 2 Strana: 1083
Přiskočiti, il, en, ení; přiskákati, skákám a skáči; přiskakovati = skokem přibyti, při- běhnouti, zu-, herbei-, hinzuspringen; při- pláceti, aufschlagen. Jg. — abs. Cena při- skakuje n. padá. Kom. — ke komu. V., Výb. II. 51. — čeho komu. Tomu trému ceny přiskakuje. V. — čemu kde. Když obilí v trhu přiskakuje. V. — na čem. Na obilí přiskočilo. Kram. 1 na spravedlnosti hrubě p-lo. Jg. — kdy. Já sem mu p-čil v té so- botě. Na Ostrav. Tč. — kam. A když v to a k tomu tito svědkové přiskočichu, roz- vazujíce je, traten dazwischen. NB. Tč. — čeho vedlé čeho. Ceny vedlé hojnosti roku buďto přiskakuje aneb spadá. V. — komu nač: na pomoc. Šm.

265451   Přiskočiti kam jak Svazek: 7 Strana: 0483
Přiskočiti kam jak. Z čerstva k němu p-la. Sá. — na čem. A tak na jiných vě- cech vše vzhůru p-lo. Let 390.

265452   Přískok Svazek: 2 Strana: 1083
Přískok, u, m., der Ansprung. Jg., Šp.

265453   Přískok Svazek: 7 Strana: 0483
Přískok, der Aufschlag bei Preisen. Nz.

265454   Přískoupý Svazek: 2 Strana: 1083
Přískoupý, etwas karg. Jg.

265455   Přískoupý Svazek: 8 Strana: 0319
Přískoupý. Bl. Gr. 191.

265456   Přiskrbiti Svazek: 2 Strana: 1083
Přiskrbiti, il, en, ení; přiskrbniti, il, ěn, ění; přiskrbovati, přiskrbňovati, kärglich ersparen, abdarben, kärglich thun. — co. Ros. — v čem. V. — komu na čem: na svém hrdle sobě p. D. — Jg.

265457   Přiskrovuiti Svazek: 2 Strana: 1083
Přiskrovuiti, il, ěn, ění; přiskrovňovati, = přihospodařiti, ersparen, durch Einschrän- kung einbringen. Jg. — zač kdy kde. Kdyžby se něco stavělo, již zase při dvoře musilo by se za touž summu v tom roce p. V. — čemu. Až mysl želu jeho p-vni (až jej umenší, vermindert). Ráj.

265458   Přískříně Svazek: 7 Strana: 0483
Přískříně, ě, přiskřínka, y, f., die Schub- lade. Laš. Tč.

265459   Přískřínek Svazek: 2 Strana: 1083
Přískřínek, nku, m., přehrádka, skříně v bočnici u truhel, die Schublade. Na Mor. a ve Slez. Mtl., Pk. Cf. Přihrádka, Přítruhli.

265460   Přiskřinúť Svazek: 7 Strana: 0483
Přiskřinúť = přiskřipnouti. Slez Šd.

265461   Přiskřinutý Svazek: 7 Strana: 0483
Přiskřinutý; -ut, a, o = přiskřipnutý. Slez. Šd

265462   Přiskřípnouti Svazek: 2 Strana: 1083
Přiskřípnouti (přiškřípnouti), ul, ut, utí; přiskřinouti, přiskřípiti, il, en, ení, anquet- schen, klemmen, einzwängen. — si co kde: prst ve dveřích. Us. Tč. — koho čím: dveřmi. Jg. — komu co: sobě prst. D. — se. Us. Nestrkej prstu, kde se svírá, sic se priškřípneš. Prov. Mezi odřví a dvéře prstu ne vstrčiti, aby se nepřiskřinul. Prov.

265463   Přískumný Svazek: 2 Strana: 1083
Přískumný, theoretisch. P. cit (pravdy). Pal. Mus. I. a. 93.

265464   Přiskvrniti Svazek: 9 Strana: 0257
Přiskvrniti. Hus II 302.

265465   Příslabší Svazek: 2 Strana: 1083
Příslabší, drobet slabší, etwas schwächer. Bž. 237. Příslabý. P. oči, etwas schwach. Us.

265466   Příslabý Svazek: 7 Strana: 0483
Příslabý. Koll. Zp. II. 144.

265467   Přisláceti Svazek: 2 Strana: 1083
Přisláceti, el, en, ení, v Krkonš. = pře- zdívati, aufheissen. — komu čeho: nemo- torných (nadávati). — On mu přislácí smr- koň, kejvoň atd. Ib. Vz Převzděv. Přisladiti, il, zen, ení; přislazovati, süsser machen — co čím komu: kávu cukrem, medem. — se komu. Pilat chtě se židóm p., einschmeicheln. St. skl. Přísladkosť, i, f., die Süsslichkeit. Ros.

265468   Přísladký Svazek: 2 Strana: 1083
Přísladký, süsslich. Ros.

265469   Přisládle Svazek: 10 Strana: 0306
Přisládle mluviti. Jrsk. XXVI. 126., Zvon. III. 22.

265470   Přisládlost Svazek: 8 Strana: 0319
Přisládlost, i, f. Vlč. Bás. 87.

265471   Přisladlý Svazek: 2 Strana: 1083
Přisladlý = přísladký. Přisláněti, vz Přisloniti.

265472   Přisládlý Svazek: 9 Strana: 0257
Přisládlý. P. ton (řeči). Tům. 35.

265473   Přislaný Svazek: 2 Strana: 1083
Přislaný, etwas salzig. Slzy jsou p-né. Us. Tč. Příslatek, příslabek, bku, m. = přezdívka. U Vysokého. Cf. Příslepek.

265474   Přislaný Svazek: 7 Strana: 0483
Přislaný. Má p jazyk (scharf, spitzig). Orl. XI. 147.

265475   Přislaný Svazek: 8 Strana: 0572
Přislaný, zugeschickt, Odpověď nám p-ná. Tov. kn. 91., 96. a j.

265476   Přislaný Svazek: 9 Strana: 0257
Přislaný = zaslaný. Děkuji za p. mi vý- tisk. Č. v Mus. 1871 367.

265477   Přislati Svazek: 2 Strana: 1083
Přislati, přišlu, přisýlati, přisýlávati, zuschicken. — co komu. Us.

265478   Přislati Svazek: 8 Strana: 0319
Přislati. Koncept (smlouvy) někomu p. 1673. L. posil. I. 68.

265479   Přislati co komu Svazek: 7 Strana: 0483
Přislati co komu Slunce rostlinám světlo přisílá. Kod. Papež korunu mu při- slal (poslal). Šf. Strž. II. 309. — odkud kdy nač. A druhů noc po tom tažení při- slali na nás z bašt i sebrali městečko. Arch. VII 372

265480   Přislav, a Svazek: 7 Strana: 0483
Přislav, a, m., vz Přeslav.

265481   Přísledek Svazek: 2 Strana: 1083
Přísledek, dku, m., též píseň přísledková či hymnus, jejž v jistých dobách roku cir- kevního při mši svaté říkati přijde po pře- čtené epištole před evangeliem, sekvencie, die Sequenz, sequentia. V římském missalu užívá se nyní jen těchto pěti: p. velikono- čního (victimae paschali), svatodušniho (veni sancte spiritus), bohotělného (lauda Sion), sedmibelestného (stabat mater dolorosa) a při mši rekviové (dies irae). Sš. Hc. 10. (Hý.). Přísledkový, Sequenz-. P. píseň, melo- die. Sš. Hc. 10. Vz Přísledek.

265482   Příslech Svazek: 2 Strana: 1083
Příslech, u, m., přislechnutí, přislýchání, die Zu-, Anhörung. Sm.

265483   Přislechnouti Svazek: 2 Strana: 1083
Přislechnouti, chnul a chl, ut, utí; při- slyšeti, el, en, ení: přislýchati,přislýchávati, zuhören. — abs. Přislechni, co tam šeptají. Us. — čeho. Rvač.

265484   Příslemek Svazek: 2 Strana: 1083
Příslemek, mku, m., přítěska stropová, der Firstenpfahl, die Schliesse, der Anpfahl in der Firste. Hř.

265485   Příslepek Svazek: 2 Strana: 1083
Příslepek, pku, m., přezdívka, v Krkonš. Cf. Příslatek, Příslípati. Der Schimpfname. Přislepiti, il, en, ení, ein wenig blenden. — koho čím.

265486   Přisleplý Svazek: 7 Strana: 0483
Přisleplý, etwas, halb Blind Rk.

265487   Přisleplý Svazek: 10 Strana: 0306
Přisleplý na levé oko. Zvon IV. 563.

265488   Příslepý Svazek: 2 Strana: 1084
Příslepý; -příslep, a, o, etwas blind. Us.

265489   Příslevek Svazek: 7 Strana: 0483
Příslevek, vku, m. = přílevek.

265490   Příslib Svazek: 2 Strana: 1084
Příslib, u, m., přislíbení, die Verheissung, das Versprechen, die Zusage. Hý., Dch. Die p-bu Páně duch sv. mluvil v něm. Sš. Sk. 4tí. Očekáváme nová nebesa a novou zemi podlé p-bu. Sš. Zj. 492.

265491   Přislibce Svazek: 9 Strana: 0257
Přislibce, e, m. Rukojmě a p. 1392. Arch. XVI. 90.

265492   Příslibek Svazek: 2 Strana: 1084
Příslibek, bku, m. = příslib. Dch.

265493   Přislíbení Svazek: 2 Strana: 1084
Přislíbení, n., das Versprechen. Dle p. Dch. P. nenaplní koflík, ale nalévání. Hnš.

265494   Přislíbený Svazek: 2 Strana: 1084
Přislíbený; -en, a, o, versprochen. — kde. Messiáš ve starém zákoně p-ný. Sš. Sk. 38. Vz Přislíbiti.

265495   Přislíbiti Svazek: 2 Strana: 1084
Přislíbiti, il, en, ení; přislibovati, ver- sprechen, zusagen, verheissen, angeloben. — co komu. Kdyby se tatínek nedivil, řekla bych, co hoch mi p-bil. Er. P. 104. Řekni jí. aby mi uvila, co mi přislíbila. Er. P. 401. Slíbil mi můj milej, přislíbil, když mne na rozchodnou políbil. Er. P. 104. a. — jak kdy. Při tom Fakáč s Hampalem spolu opět k naší ruce p-bil. NB. Tč. P. někomu něco ua svou česť a víru. J. tr.

265496   Přislíbiti co komu jak Svazek: 7 Strana: 0483
Přislíbiti co komu jak: rukou a slo- vem. Sá.

265497   Přislibník Svazek: 2 Strana: 1084
Přislibník, a, m., compromissarius. Aqu.

265498   Přislibný Svazek: 2 Strana: 1084
Přislibný, versprechend, Zusage-. Jg.

265499   Přislibování Svazek: 7 Strana: 0483
Přislibování, n., das Versprechen. Pěkné p. nedrží jen blázna. Exc.

265500   Přisliniti Svazek: 2 Strana: 1084
Přisliniti, il, ěn, ění, mit dem Speichel ankleben. Us. Tč.

265501   Přislípati Svazek: 2 Strana: 1084
Přislípati =vytýkati, vorwerfen, komu co. Plk. — P., přezdívati. Br.

265502   Přislípati komu Svazek: 10 Strana: 0306
Přislípati komu = nadávati. Listář 81.

265503   Přislípati komu Svazek: 10 Strana: 0656
Přislípati komu. Že jim, troupi' p-li. 1608. Listář 81.

265504   Přislípavý Svazek: 2 Strana: 1084
Přislípavý, přezdívavý, Spott-. P. slova. Br.

265505   Přislípek Svazek: 7 Strana: 0483
Přislípek, pku, m. = příslepek. Jv.

265506   Přislípkování Svazek: 2 Strana: 1084
Přislípkování, n. = vytýkání, cf. Při- slipati. Utrhovala nám všem na cti urážlivým p-ním. Us. v Krkonš. Sá.

265507   Přislipkovati Svazek: 7 Strana: 0483
Přislipkovati, vz Přislípati. U Hořic. Hk. — Sá.

265508   Příslllšnictví Svazek: 10 Strana: 0306
Příslllšnictví, n. = vlastnosť, stav býti příslušným. Vymohli si p. v obci pražské. Pokr. 1885. č. 128.

265509   Přisloniti Svazek: 2 Strana: 1084
Přisloniti, il, ěn, ění; přikláněti, ěl, ěn, ění; přislánívati, ein wenig verdecken, ver- schleiern. — co čím. Ráj.

265510   Příslop Svazek: 2 Strana: 1084
Příslop, a, m., ves v Budějovsku. Mus.

265511   Příslop Svazek: 7 Strana: 0483
Příslop = horské sedlo v Oravě. Phľd. VI. 282. Dle Ssk. vůbec příkrá stráň hory.

265512   Příslotek Svazek: 2 Strana: 1084
Příslotek, tku, m., přezdívka, der Spott- name. Cf. Přisláceti.

265513   Příslotek Svazek: 8 Strana: 0319
Příslotek = převzdívka. Na Žďársku. Nár. list. 1894. č. 74. odp. feuill.

265514   Přislouchací Svazek: 8 Strana: 0572
Přislouchací přístroj, Lauschapparat. KP. VIII. 372.

265515   Přislouchati Svazek: 2 Strana: 1084
Přislouchati, přislouchávati, přislucho- vati = poslouchati, zuhören ; příslušeti, ná- ležeti, gehören. — k čemu. Strážní k nej- menšíma šustu přisluchovali. Mus. Jenž k apoštolství mému přislouchají (náležejí). Sš. I. 22. Ostatní všichni prislouchají (ná- ležejí) k plemenu indoeurópskému. Šf. — komu. Ceylon přislouchá Angličanům. Koll. P. něčemu, lauschen, horchen. Cyprus ostrov nejprve podlé Strabona přislouchal správě císařské. Sš. Sk. 152., 135. — kam. Mezi jedovaté byliny přislouchá (náleží) vlčí lýko. Koll.

265516   Přislouchati k čemu Svazek: 7 Strana: 0483
Přislouchati k čemu: k řeči. Dch. Památky k našemu předsevzetí neposlou- chající ; Ostrovy k těmto městům nepřislou- chající (jim nepoddané). Šf. Strž. I. 565., II 320.

265517   Přisloužiti Svazek: 2 Strana: 1084
Přisloužiti, il, žen, ení; přisluhovati = posloužiti, bedienen, aufwarten, dienen, Dienste leisten ; zastávati službu duchovního, administriren ; večeři Páně podávati, das hl. Abendmal darreichen, ausspenden. Jg. — komu. Kom. Ti, již oltáři přisluhují. Sš. Sk, 73. — komu čím: nemocnému přestláním, Plk., svátostmi, Us., tělem Páně. Sych. Lidu slovem božím p. Apol. P. právem, sprave- dlnosti = právo vykonávati. Na Slov. J. tr. Ješto svátostí tou (křestem) jim p-vati mohli. Sš. Sk. 31. — kde : v kostele knězi p. Ros. P. při faře (jakožto kněz). Žer. — se komu (libost! učiniti). K niej sě chtieci přislúžiti. Dal. 44. — kdy: při mši, při požehnání. Dch. — v čem: Kněžie tu budú klásti rúcha, v nichžto p-hují. BO.

265518   Přisloužiti Svazek: 10 Strana: 0656
Přisloužiti. Kamenu (mlýnskému) p. (měl-ii drobněji mlíti). Čes. 1. XV. 294.

265519   Přisloužiti CO komu Svazek: 8 Strana: 0319
Přisloužiti CO komu = zjednati. My ti spravedlnost p-me. Phľd. 1895.' 310.

265520   Přisloužiti. V Svazek: 7 Strana: 0483
Přisloužiti. V každé smlouvě slova při- sluhují úmyslu. CJB. 365.

265521   Příslovce Svazek: 2 Strana: 1084
Příslovce, e, n., příslovka, y, f., ad- verbium, das Nebenwort. P. jsou neohebné částky řeči, kterými se slovesa a jména pří- davná, někdy i sama p-ce podlé místa, času, způsobu, příčiny, míry atd. omezují určitěji, než se to bud' pády čistými nebo s předlož- kami, spojenými nebo časováním sloves státi může. Dle původujsou p-ky 1. prvotné: ba, ni, ne, ně, a, i, či a málo jiných původu tem- ného; 2. odvozené od zájmen příponami a to a) když řeč jest o místě, příponami: -de, -ď, -dí (m. -dě): k-de, te-ď, z-de, tu-dí-ž ; -d: od- ku-d, od-ka-d, odtu-d, posu-d; -dy: ku-dy, ka-dy, tu-dy; -mo, -m : ka-mo, ka-m, se-mo, se-m ; -tř : vni-tř; — b) když jest řeč o čase, příponami: -da, -dy: k-da, k-dy, te-da, te-dy: -hda, -hdy: te-hdy, te-hdá, one-hdá, one- hdy; -vad : do-ka-vad, po-ka-vad-ž ; -li: je- li-ž ; — c) když řeč jest o způsobu a míře, příponami: -ko, -k : ja-ko, ja-k, ta-ko, ta-k, něja-ko, něja-k ; -ky: hned-??; -če, -č, -ce, -c: jiná-če, jiná-č, si-ce, si-c; -liko, -lik: ??-???, k?-lik; -li, -liv: niko-li, niko-liv ; -kráte, -krát: koli-kráte, koli-krát. — Pozn. 1. K nim se přikládá zhusta částice -že, ž a zájmeno to: kdy-ž, kde-ž-to, jak-ž, odkud- ž-to. — Pozn. 2. Mnohá p. místa berou se na význam času, způsobu, míry atd. Tudíž = v témž místě, pak i: v témž čase, v též míře. Ostatně jsou příslovce tato dle vý- znamu buď tázací aneb neurčitá, aneb vztažná aneb ukazovací: 3. Jiná p. nejsou než nepřímé pády jmen podstatných, přídavných, číslovek, příčestí a zájmen. Zhusta složena jsou s předložkami. a) V akkus. n) místa: ven, daleko, přímo, pravo, v levo, napřed, vz-hůru, vůkol atd. — b) Času: dne-s (den ten), leto-s, dávno, brzo atd. — ;') Způsobu a, míry: snadno, kruto, drobet, málo, na žluto, na jevo, naskrze atd. — r)') Príčiny: proč, proto. — b) V dative: a) místa: zadu, dolů, domů; — p) Času: k zítřku; — y) Způsobu: tichu, po tichu, po česku. — c) V genitivě a) místa: shůry, svrchu, z dola, doma, do vnitř, ze dna, do- polu atd. — fi) Času: včera, s večera, z jitra, za sucha atd. — y) Způsobu a míry: ze- jména, zrychla, zcela, z černa, docela atd. — d) Vlokalu n) místa: venku, dole, po straně, nahoře atd. — p) Času: loni, ročně, v tom, potom atd. — y) Způsobu a míry: krásně, pěkně, dobře, rychle, na mnoze atd. — e) V instrumentale: a) místa: horem, dolem, stranou, kolem, místy. — ß) Času: časem, časy, zatím, brzkem. — y) Způsobu a míry : kvapem, honem, pěšky, mlčky, podtají, stěž- kem, stěžky, stěží atd. — 4) Jiná p. za- temnila původ svůj stažením a skomolením prvotné formy: zevnitř m. vze vnitř (ze vna na vnitř), zejtra m. za jitra. Vz více v Zk. I. 161.—164. Vz také Kz. str. 133.—136., Bž. 214.—217., Mkl. S. 157.-166. a Kt. str. 91. a násl. — Strany stupňování příslovcí vzZk. 1.164.-166., Kz. 136.—137., Bž 133., Komparativ, Superlativ. — Pozn. Stupně příslovek, jsou-li dvouslabičné, pozbývají v obecné mluvě záslovného e: míň, líp, hůř, dál, blíž m.: méně, lépe, hůře, dále, blíže; víceslabičným se místo záslovného i přidává c: moudřeji — moudřeje. — P. složená, vz Slovo. — Znamená pak se příslovci 1. místo a směry jeho. Jest-li zde kdo? Odjeli odsud. Přišli odjinud. Sedl si naproti. — 2. Čas a jeho strany. A tehdy mluvil k němu toto. Oči mé vždy k němu patří. Rodiče jsou živi až posavad. — Pozn. Příslovce místa a času z pravidla jenom s tvary časo- slovnými, zřídka s jmény podstatnými se spojují; ale příslovci způsobu netoliko časo- slovo, nýbrž i jméno podst. a přídavné neb jiné příslovce místněji se určuje. Vždyjsem tě z toho káral. Kudy si chodil. Člověk za- jisté moudrý. Zcela dobře jsi mluvil. Kos. — 3) Jakost, stupeň, míra, množství. Takto pravil. Železo zakalené několikrát ocel slove. Modly docela vymizejí. Šel napřed asi půl honu před nimi. — Pozn. Místo příslovcí jakosti a kolikosti jazyků cizích, zejména německého, má čeština ráda přívlastky. Jsem celý tvůj. Prvá vstala kněžna. Všechen se hrůzou třesu. — 4. P. jsou moci zjištující, zaostřující, omezující, vylučující a přecháze- jí tím zhusta v spojky. Vz Zajisté, Toliko, Ba, Však, Anobrž, Ovšem, Třeba, Jinak, Nýbrž, Až atd. — Příslovci omezují se a) časoslova: Pomalu vyháněl je od sebe. — b) Adjektiva. Jsem toho málo povědom. — c) Zájmena. To málo kdo čítá. — d) Pří- slovce. Ten kosatec velmi zřídka přináší květ. — e) Substantivum, ku kterémuž když se přičiní a) příslovce místa a času, činí se to způsobem přívlastků souřadných. Obeslal král na sněm knížata syny někdy krále Ji- říka. Slýchal jsem, že jest syn Jiříka Vacka odsud měšťana. Kašpar Šlik byl tří pořád císařů kancléř. Brt. S. §. 11. — ß) Přičiní-li se p. neurčitého množství a čísla, pojí se v nominativu a akkusativu s genitivem jména svého, v ostatních pádech přičiní se způsobem jmen přídavných. Mrtvých všude hojně le- želo. S více lidmi jsem obcoval nežli vy všichni. Byl drahně let u vězení. — Pozn. 1. Když se p. opětuje, tehdy se tím pojem sesiluje. Blíže blíž poplenili vše vlasti. Již již Tataré se v náspy hnali. Zk., vz více tamtéž II. str. 82.-88. — Pozn. 2. Někdy se p-cí špatně užívá m. přechodníků a jiných obratů. Žena polekaně ucouvla m.: polekána jsouc, leknutím, z leknutí, ulekši se. Ne- pozorovaně odešel m.: pozorován nejsa, bez povšimnutí atd. Brs. 150. — Cf. S. N. Vz Příslovečný.

265522   Příslovce Svazek: 7 Strana: 0483
Příslovce. Cf. Kvř. Ml. 130.—132., Brt. S. 3. vd. 120., Brt. D. 155., Gb. Ml. I. 182., II. 177. P. v o. Smělo. Šd. Záporná p-vce (ne a ni). Vz Gb. Ml. II. 180. P. původu zajmenného. Ib. 90. Poctivo se živte. Hol. 302. Vz sbírku jich ze Sl. zpv. a ze Sš. P. v Národních Listech ze dne 30/6 87. č. 177. proti Athaeneu III. 157., 400. P. v -o ukon- čená jsou ve Slez. a na Slov. doma. Šd.

265523   Příslovce Svazek: 7 Strana: 1369
Příslovce. Ct D. Lhrg 143., 317, Gb. Ml. II. 177. nn.

265524   Příslovce Svazek: 8 Strana: 0319
Příslovce. Adjektivná adverbia na -o a -? v strč. Vz List. fil. 1895. 91. nn., Mus. 1896. 232., 373., Mus. fil. 1896. 235. O p-cích če- ských a jejich užívání. Vz Bl. Gr. 293.

265525   Příslovce Svazek: 9 Strana: 0257
Příslovce. Vz předcház. Adverbium. Lor. 68. (Slez. ). Na Císařovsku. Vz Mtc. 1900. 344. nn.

265526   Příslovce Svazek: 10 Strana: 0306
Příslovce místo přívlastku ve spisovné řeči Palackého. Se svým někdy (někdejším) vychovatelem; O jeho tam pobytu (tamním); K dobytí zase (zpětnému) Jeruzalema. Vz Mtc. 1901. 372. P. v podřečí polnickém a) původní, b) utvořená z jmen a) prostá, ß) utvořená příponami, y) složená s před- ložkami; Stupňování p-cí. Vz Hoš. Pol. 108., 133.

265527   Příslovečně Svazek: 2 Strana: 1085
Příslovečně, adverbiell. Bž. 144.

265528   Příslovečný Svazek: 2 Strana: 1085
Příslovečný, adverbiell. Určením p-čným omezujeme výrok dle místa, času, způsobu a příčiny. 1. P-čné určení místa na otázky: kde? kam? odkud? kudy? a) Kde? Všude dobře, doma nejlépe. Šťastný na koni a ne- šťastný pod koněm. Nepřátelé okolo Hradce plenili. — b) Kam? Kázal všem v les ve- jíti. Rytíř bral se k hradu. Šli mezi lid. — c) Odkud? Ze skály vyprýštila se voda. Červivá jablka se stromu letí. — d) Kudy ? Poutníci svou cestou šli. Lesem šel a stromů neviděl. Král mimo Žitavu jel. — 2. Příslo- večné určení času na otázky: kdy? jak dlouho? dokud? od které doby? a) Kdy? Měsíc osvěcuje svět nočního času. Sedláci každý den tu bývají s obilím. S východem slunce hnuli jsme se z přístavu. Okolo de- sáté hodiny jsme vyjeli. — b) Jak dlouho ? Postál malou chvíli tiše. To se několik let dálo. Ptáček přes celou noc zpíval. — c) Dokud ? Seděli do noci. Toho jest neukázal po dnešní den. — 3. P-čným určením způ- sobu označujeme a) jakost děje na otázku jak ? kterak ? b) kolikost na otázku kolik ? kolikrát? zač? po čem? c) vztažnosi k ně- čemu. — a) Jakost děje. Draho nekupuj a darmo nebeř. Nikdo bez práce nejí koláče. — b) Kolikosť. Chlouby s pytel a lži se dva, O živý svět bych to neučinil. Roh divokých oslů toliko pídi zdýlí jest. — c) Vztažnosi. Žižka byl slep na obě oči. Vím, že jsi po letech mlád. Kvapný v řeči, kvapný ve všem. — 4. O p-čném určení příčiny. Příčinu ne- boli to, čím nějaký účin podmíněn jest, ro- zeznáváme trojí: skutečnou, možnou a při- puštěnou. I. Příčinou skutečnou označujeme 1) osobní původ děje trpného (původce) na otázku kým? od koho? Věc Bohem souzená nemíjí. Udatný Alexandr a od špatného chlapa zhynul. — 2. Věcný původ děje aneb stavu nějakého, (příčinu.) na otázku proč ? Vlasy se mu hrůzou ježily. Maria hořem plakala. Od radosti dal se clo zpěvu. Po do- mácím zelí břicho nebolí. — 3. Prostředek, nástroj a prostředníka činnosti. Koho Bůh chrání svým štítem, nezahyne v boji lítém. Na zlatou udici snadno ryby chytati. V karty nehraj. Starý zákon dán skrze sluhu, nový skrze ,syna. — 4. Látku a to a) látku vý- robní, ze které co zhotoveno jest. Bůh člo- věka z hlíny stvořil. Císař kázal drahým kovem množství hvězd po vší věži zříditi. — b) Látku obsahovou. Pramen čisté vody. — 5. Pohnutku, čím puzen jsa podmět děj pod- niká a účel, za kterým se co děje. Boháč dává pro pověsť, chudý pro česť. Šla děv- čátka na jahody. Budu choditi po koledě. — b) Důvod poznatku, dle čeho co poznáváme, posuzujeme. Ptáka poznáš po peří, vlka po srsti a člověka po řeči, kroji a chodu. — II. Příčina možná neboli podmínka ozna- čuje to, bez čeho by něco jiného nebylo: Oheň bez podnětu nehoří. Při svorné vůli jde vše do hůry. — III. Příčina připuštěná neboli přípustka. Přes naší zápověď do města se vrátil. — Pozn. Podmínka i přípustka z pravidla vyjadřují se větami podmíneč- nými a připouštěním. Brt, S. §. 29.—34. — Vz Doplňování. — P-čné určení a to ne jen pádem předložkovým, nýbrž i pouhým příslovcem vytčené klade se druhdy ve smyslu attributivném mezi přídavné a podstatné jméno berouc na se tytýž význam a moc jména přídavného. I těmi pod námi hlubinami zmí- táno bylo. Kom. Hrad ten stkvěl rozličným krásným všude uvnitř malováním. Kom. Po stěnách uzřím obrázky jakési pěkného někdy díla. Žádného sem tam toulání nebylo. Vrat. To zvířátko jest velmi směšné svým na horu na štěpí i zase s nich dolů lezením. Har. — Jir. P. věta, vz Věta příslovečná. — P., povahu a platnost' přísloví do sebe mající, sprichwörtlich. Jest věta ta výrok povšechný a p-ný. Sš. L. 158. P. výklad. Sš. J. 75.

265529   Příslovečný Svazek: 7 Strana: 0483
Příslovečný, P. určení. Vz Vm. 24, Ht. Sl. ml. 194, 200., Gb. Ml. II. 19. P. určení vyjadřuje se a) genitivem, vz Gb. Ml. II 112., B) dativem, 120., c) akkus., 104 , d) instrumentalem. 125. — P. = po- věstný. Některé osady jsou p-čny tím, že.. Hrb. Obr. 73.

265530   Příslovečný Svazek: 7 Strana: 1369
Příslovečný. P. věta Cf. Gb. Ml. II. 40. P. určení. Vz ib. 3., 19 nn.

265531   Příslovečný Svazek: 9 Strana: 0257
Příslovečný. P. věty na Císařovsku. Vz Mtc 1899. 41. P. určení ve větách tamtéž. Vz ib. 17.

265532   Příslovečný Svazek: 10 Strana: 0306
Příslovečný. O. p-čném určení větném na Domažl. Vz Kbrl. Džl. 22.

265533   Příslovesný. P Svazek: 7 Strana: 0483
Příslovesný. P. určení, lépe: příslo- večné. Bž.

265534   Přísloví Svazek: 2 Strana: 1086
Přísloví, n., jméno, der Name. Na jedné vysoké hoře, ješto obecným p-vím slove Říp. Pulk. 10. — P., proverbium, das Sprich- wort, V. V MV. nepravá glossa Pa. Jako písně a pohádky i přísloví jsou plodem ducha národního. Jsouť to stručné věty obsahu myšlénkového zavírající v sobě praktickou filosofii lidu spravujíce jeho smýšlení a jed- nání tu výstrahou, tu pobídkou, tu vtipným a případným úsudkem. Co do formy roze- znáváme přísloví trojího druhu: a) námět! zevní a myšlénka jím vzbuzená sdruženy jsou, onen nejčastěji ve způsobě příměru čili srovnání (p. příměrná); b) myšlénka sama o sobě se propovídá ve způsobě prosté průpovídky (p. gnomická); o náměť sám se vyskytuje ve způsobe skrácené paraboly neb allegorie a posluchači ponecháno obrá- titi jej na případ přítomný (p. parabolická i allegorická). — Pozn. Druhdy p. berou na se formu drobných bájek a povídek. KB. 218. Vz tam příklady. 'Vz také v S. N. P. liší se od pořekadel, říkadel a průpovědí. Vz tato slova. Co se obsahu p. týká, není nutno, by v nich skryta byla pravda aneb snad i moudrost, než jen nějaký všeobecný úsudek, když v něm jest poměrná toliko pravdivosť nebo pravdy zdání kohosi, ku př.: Nekúzlený muž jako nesolený hrách. Tak se totiž říkávalo u pověrečných žen, jež v středním věku nápoji čarovnými hleděly si získati mužovu přízeň a sílu, pročež Štítný, uváděje to p., ihned připojuje slova: ale dobrá žena přitáhne k sobě muže váš- němi dobrými. Není tudíž radno, nadsazo- vati cenu p., poněvadž, jak viděti, i ne- pravdu v sobě zavírati mohou, jen když byla kdysi brána od někoho z národu za pravdu. Taktéž není radno, říditi se vždy dle p., ač je dobře pozor míti na zkušenost' mnohdy v nich uzavřenou, a směšno je, míti je napořád v mluvě pohotově, poněvadž uží- vajíce jich nepřetržitě jen svědectví si dá- váme, že nedovedeme mysliti hlavou svou. Ale pro poznání pohledů na přírodu, člově- čenstvo a Boha, kterak vládli kdysi náro- dem, jsou p. nad míru důležitá, v kterémž ohledu v skutku v nich složena jest národní filosofie. — Co do formy jsou nejrůznějších druhů: 1. rýmovaná a nerýmovaná, ku př.: Túhať jest každého mezi cuzími; smutný utěší se mezi svými. Nesnadné jest v mlýně hústi. Rým však nedodává větší vážnosti ?-?, a prastará a přirozená p. nebyla nikdy rymována. — 2. Národní a všeobecná p. podlé mezí rozšíření svého; uzná-li se t. poměrná pravda, jež jest v některých p-ch, rozšiřují se pak od národu k národu. Tím činem mluvíme o p-ch evropských, ba světových. Není však nutno mysliti, že by takové vše- obecnější p. nutně bylo povstalo jen v jednom národě, od něhož se pak dostalo k ostatním, poněvadž pro všeobecnou zákonitosť lidského myšlení a mluvení při podobných okolno- stech i podobné výsledky co do úsudkův a slov povstávají. Taková všeobecná p. pro- zrazují se hojně abstraktní svou formou ku př.: ,Kdo dřív přijede, dřív mele', kdežto pravá národní p. a pořekadla ráznou svou zvláštností vynikají ku př. Šlechtíme se jako řemen v ohni. Těžce vránu věchtem zabiješ. — 3. Podlé výpovědi jsou p. buď přímá buď nepřímá (humoristická) ku př. : Lepší vrabec v ruce než holub na střeše. Uchovej Bože zdravých potrav (uzdravujících léku) a velkého štěstí (t. nehod značných, jako když se říká: Velké štěstí, že si nohu zlámal, když se zabiti mohl). — 4. Buď žertovná nebo přísná ku př.: By měly klobásy křídla, nebylo by lepšího ptactva. Mistr mistru nerád ukazuje. — 5. Výrok svůj berou p. buď ze zkušenosti buď z rozumu, neb z nějakého děje, budiž to již děj prav divý nebo vymyšlený, pročež rozeznáváme a) p. empirická čili zkušebná ku př.: Po jarmarku zlý trh; b) logická čili myslovědná (rozumová) ku př.: Účinek chválí mistra; c) historická aneb anekdotická, ku př.: Nouze naučila Dalibora housti, Hš. v S. N. Nej- úplnější sbírkou českých p. bylo posud Če- lakovského Mudrosloví, avšak tento slovník ji daleko předstihne. P. obecné. V. P. Šala- mounova. D. Vejíti v p., D., vešlo to v p. Jel. Stali jste se lůze p-vím. Sš. Bs. 19.5. Obrazné to bylo p.; jediný Lukáš nám to podobenské p. naznamenal; p-vím tím se navrhuje, aby . . .; smysl toho p. jest; pán odpovídá p-vím. Sš. L. 62., 172. A proto v p. vešlo, že nejprávnější svědek jest svě- domí; Tuto myšlénky své k známému p. váže: Zdá se, že tu p. nějakého právneho užívá; Až i ve p. u všech národů vešli (Kreťané). Sš. 1. 3S., 70., 75., II. 380. Vý- chodiště toho p.; P. odtahují se z událostí častěji opětovaných; Tu pak Pán pro lepší vyrozumění a vytčení věci té volá se ku p., kteréž tuto zvláště vyplnění svého do- sahuje; V jiných poměrech p. to platnosti dotčené nemá; V tom případě plní se p.; p. to v rozsívání spásy na vás apoštolech zhola se zpravďuje. Sš. J. 75., 7G. (Hý.). Jest p. kratší než zobáček ptačí. Pk. Přísloví — na- poví. C. P. jde z rozumu a rozum za pří- slovím. C. P. neklátí se po křoví. C. Není p. bez pravdy. Š. a Ž.— P.,pomluva, zlá po- věsť, die Nachrede, das Sprichwort, schlechter Ruf. Dal. 170. Hloupá řeč není p. Jedno slovo není p. nebo : Daremné slovo není p, (pro jedno slovo netřeba se hněvati). C, Lb., Km. Budeš ztracený u p. i v pověsti. BO. Kohož jednou zlé p. se od lidí obecných chopí, mnohé vody potřebuje a práci měti musí. nežli je s sebe smyje a spere. Tkad. Varuj se všech těch věcí, kteréby tobě k nějakému p. býti mohly. Plk. — P., pří- slovce. D. — P., podobenství, das Gleichniss. Tato věc v p-vích povědína. Lom. — BO.

265535   Přísloví Svazek: 7 Strana: 0483
Přísloví a pořekadla pronášejí výsledky lidské moudrosti a zkušenosti, zásady a obecná pravidla i smyšlení a jednání lid- ského a to nejen stručně, ale i vtipně a vešla, byť i měla původ ve člověku jednom, přece tak do hlasu obecného, že už se ani neví o původu, nebo naň nemyslí, P. v sou- vislé větě pronáší myšlénku obsahu svrchu dotčeného na poučenou; pořekadlo jsouc více charakteristické může sice také vy- jádřeno býti větou, ale obyč. přestává na jednom nebo na několika málo slovích nehledíc tak ku poučení jako ku vtipu ráznému. Vz Lpř. Baj. aisop. 35. P. nebo přípovídka jest krátké a mrštné nějaké propovědění, v němž se jiné praví a jiné rozumí t. j. slova znějí o nějaké zevnitřní, tělesné, známé věci a namítá se jimi něco vnitřního, duchovního, méně známěho; P. směřují k formování v nás rozumnosti a opatrnosti při věcech života a obcování se dotýkajících. Km. II. 324., 326. P. jest ná- doba, v níž pravda leží. Tč. exc. O p. vz Vor. St. 42., Jg. H. 1. 735., Ukaz. 62., Jg. Slnosť. 22. — P. = pomluva. V p. upad- nouti. Alx. B.M. v. 128. (HP. 84.). S kakú vdovú mohl by se obierati bez p. Št. Kn. š. 86. Bylo by to panně n. paní s p-vím s ním často se obierati 1b. 238. 10.

265536   Přísloví Svazek: 7 Strana: 1369
Přísloví. O slovanských p-vích. Napsal dr. Jan Novák v Literár. listech 1891. 99 Cf. NZ. I. 593., List. fil. 1891. 388. P. řím- ská. Von Dr. A. Otto. Leipzig. Teubner.

265537   Přísloví Svazek: 8 Strana: 0319
Přísloví. O p. cf. Dob. Dur. 337., 340., 319. P. a pořekadla. Vz Fr. L. Celakovského Mudrosloví nár. slov. v příslovích. Druhé vyd. uspořádal a rozhojnil dr. Jan V. Novák. V Praze. 1893. Mor. p. a pořekadla. Pod. Fr. Bartoš v Čes. 1. V. 417. nn. K tisku chystají se Zátureckého Přísloví slovenská.

265538   Přísloví Svazek: 9 Strana: 0257
Přísloví = stručné, zobecnělé, v řeči lidové již ustálené vety, jimiž se z pravidla nějaká moudrost nebo jistá pravda vyjadřuje. Hoř. 116. nn. Sr. Nár. sbor. II. 227. ?. ? jich studium. Vz Nár. sbor. 1900. 204. Rybayovu sbírku čes. p. vz v Čes. 1. X. (druhou Čásť' na str. 283. nn. ). ?. obrazné: Staré chrámy mají dobré zvony; doprostné: Staří dobře radí. Vz Mus. slov. III. 71.

265539   Přísloví Svazek: 10 Strana: 0306
Přísloví. Vz Ott. XX. 709. O p. zvláště českém. Naps. A. Saturník. Vz List. fil. 1898. 128. O p. zvl. českém vz Lit. list. XIX. 128., 159., 195., 226., 241., 317., 361. Šest set osm p. Rybayových. Vz Sbor. slov. V. 1. 1. —25. P slezská. Vz Vlasť L 217. nn. Príslovia, porekadla a úslovia. Sebr. M. Búlovský. Vz Sborník Musealnej spoloč- nosti slovenskej. IX. 194. P. spišská. Vz Mus. slov. VII 91. P. slovenská. Sr. Phld. XXII. 308. P. česká. Sr. Čes. 1. XIV. 303. Řada dobrých p-ví rovná se šňůře perel; P. co moudrosť národa. Zr. Kom. 36.

265540   Příslovice Svazek: 7 Strana: 0484
Příslovice, dle Budějovice, Přislowitz, Pschislowitz, ves u Vyšňobrodu.

265541   Přisloviti se, přislovovati se Svazek: 2 Strana: 1087
Přisloviti se, přislovovati se, das Wort nehmen, reden. Ld.

265542   Příslovka Svazek: 7 Strana: 0484
Příslovka, y, f., vz Příslovce.

265543   Příslovko Svazek: 7 Strana: 0484
Příslovko, a, n. = příslovíčko, přísloví. Orl III. 233.

265544   Příslovkový. P Svazek: 2 Strana: 1087
Příslovkový. P. určení, vz Príslovečný.

265545   Příslovně Svazek: 2 Strana: 1087
Příslovně, sprichwörtlich. P. mluviti. Rčení to p. béře se pro vyznačení pospěchu. Sš. L. 98., 102. — Scip.

265546   Příslovnictví Svazek: 2 Strana: 1087
Příslovnictví, n., das Sprichwörterwesen. Rk.

265547   Příslovnictví Svazek: 7 Strana: 1369
Příslovnictví. Slovo o úkolech našeho p. Dr. J. Novák v NZ. 1. 195. Cf o něm Hš.

265548   Příslovný Svazek: 2 Strana: 1087
Příslovný, sprichwörtlich. D.

265549   Příslovný Svazek: 7 Strana: 0484
Příslovný. Proto jest má byť p vna. Pravn. 1179.

265550   Příslovo Svazek: 2 Strana: 1087
Příslovo, a, n. = příslovce. Slovn. Bern.

265551   Přislový Svazek: 8 Strana: 0319
Přislový. Přislové punčochy či bryslické, Brüssler-. Wtr. Krj. I. 494.

265552   Přisložiti Svazek: 2 Strana: 1087
Přisložiti, il, en, ení. — čemu: mlýnu, kamenu (prostoru mezi běhounem a spodkem zmenšiti a jich tření zvětšiti; opak: složiti, polehčiti mlýnu, kamenu), den Mühlstein etwas niederlassen, um die Reibung zu ver- stärken. Vys. — co kde : kámen ve mlýně. Vys.

265553   Přislúbiti Svazek: 2 Strana: 1087
Přislúbiti = přislíbiti. Na Ostrav. Tč.

265554   Přísluha Svazek: 2 Strana: 1087
Přísluha, y, f., přisloužení, vděk, obsluha, služba, der Dienst. Poskýtali učeníci p-hu tělesnou. Sš. J. 65. Zlá p., drobné (gering) P-hy. Dch. V lidech památka na p-hy hasne. Č. P-hu učiniti. Šm. — P., sluha, Diener, m. P. právní. Marek. Mánie celý život svůj slušně ustrojovati co p-vé a posvěcenci. Sš. I. 122.

265555   Přísluha Svazek: 7 Strana: 0484
Přísluha, y, m. = sluha. P., conservus. Ev. olom. 300. — P., y, f., Assistenz. Brt.

265556   Přisluhač Svazek: 2 Strana: 1087
Přisluhač, e, m. = sluha. ZN.

265557   Přisluhovací Svazek: 7 Strana: 0484
Přisluhovací živnosti (cídičů bot, pra- dlen, posluhů a p.) Stat 1871. 176.

265558   Přisluhovač, přisluhovatel Svazek: 2 Strana: 1087
Přisluhovač, přisluhovatel, e, m., der Wärter, Bediener.

265559   Přisluhovaěka,posluhovatelka,y,při- sluhovatelkyně Svazek: 2 Strana: 1087
Přisluhovaěka,posluhovatelka,y,při- sluhovatelkyně, ě, f., die Wärterin, Be- dienerin. Jel.

265560   Přisluhování Svazek: 2 Strana: 1087
Přisluhování, n. = posluhování, die Be- dienung. — P., konaní povinností v církvi, die geistliche Amtspflege. Br. Kněz p. v ko- stele drží. Jg. P. slovem božím a svátostmi. Sš. Sk. 139.

265561   Přisluhovatel Svazek: 2 Strana: 1087
Přisluhovatel, vz Přisluhovač.

265562   Přisluhovatelka Svazek: 2 Strana: 1087
Přisluhovatelka, vz Přisluhovačka.

265563   Přisluhovatelství Svazek: 2 Strana: 1087
Přisluhovatelství, n., das Aufwärter-, Verweseramt. Jg.

265564   Přisluhovati Svazek: 2 Strana: 1087
Přisluhovati, vz Přisloužiti.

265565   Přisluhovati komu Svazek: 10 Strana: 0306
Přisluhovati komu- Jenž p-val stolu mému. Kar. 15

265566   Přislúchati Svazek: 7 Strana: 0484
Přislúchati = svědčiti. Mně to nep-chá. Mor. Brt. D. 257.

265567   Přislúchati Svazek: 8 Strana: 0319
Přislúchati. To p-chá k panství (přísluší). Phľd. 1896. 293.

265568   Přísluní Svazek: 2 Strana: 1087
Přísluní, n., Perihelium, n. Š. a Ž. Vz S. N.

265569   Přísluní Svazek: 8 Strana: 0319
Přísluní = bod, ve kterém jest naše země slunci nejbližší. Stč. Kon. 155. Země naše byla r. 1248. v p. Stč. P. př. 97.

265570   Příslunní Svazek: 7 Strana: 0484
Příslunní. Vz Ott. II. 550., Stč. Zem. 162.

265571   Příslunný Svazek: 7 Strana: 0484
Příslunný, Perihel-. P. odlehlosť, -di- stanz. Nz

265572   Příslup Svazek: 10 Strana: 0656
Příslup, a, m, hora v Těšínsku. Slám. Put. 358.

265573   Příslušející Svazek: 2 Strana: 1087
Příslušející, vz Příslušeti.

265574   Příslušejicnosť Svazek: 2 Strana: 1087
Příslušejicnosť, i, f. (šp. m.: příslušnosť). Ros.

265575   Příslušejicný, (š Svazek: 2 Strana: 1087
Příslušejicný, (šp. m.: příslušný). Ros.

265576   Příslušení Svazek: 10 Strana: 0306
Příslušení, n., = příslušenství. Čechy se vším p-ním. Pulk. Lobk. k. 42.

265577   Příslušenství Svazek: 2 Strana: 1087
Příslušenství, n., co k věci nějaké pří- sluší, Zugehör, n. Br. Město s vším p-stvím. V. Statek, země atd. se vším p-stvím. V. Lúky, lesy, řeky i s tím p-stvím; S tím vším p-stvím, co k tomu přísluší. Půh. I. 303., II. 280. Na třech najpříležitějších mí- stech zagrovny se všemi potřebami a p-stvím zřízeny byly. Nar. o h. a k. P. hospodářské, fundus instructus, der Beilass (bei einer Wirthschaft). Vz více v S, N.

265578   Příslušeti Svazek: 2 Strana: 1087
Příslušeti, 3. os. pl. -šejí (Kom., Hus. I. 420., Br., V., Bž. 194. atd.; -ší a -šejí, Zk. Ml. I. 110.), budu p., el, ení = náležeti, při- náležeti, gehören, zugehören; povinností býti, slušeti, geziemen, zukommen, zustehen, ge- bühren. Jg. — komu, čemu. Což ne jed- nomu, ale mnohým přísluší (obecné); Mésto Lazarovi příslušelo; Tobě přísluší (tvou jest povinností). V. Spolubydlícím jednomyslnost přísluší. Kom, Ta věc přísluší soudu. J. tr. Sněmu zemskému p-ší právo. Us. Jest těch řek svědom, ježto Kožišoyu p-ší. Půh. 11. 597. — komu jak. To Žalmanovi vedlé práva p. jmá. NB. Tč. — v čem. Přísluší-li ten koník Fojtovi v takové při. NB. Tč. — pod co: pod něčí panování. Ptr. — ke komu, k čemu. Přísluší moudrost' k chvále. Jel. A chceš-li čísti o tom, coť přísluší k tvému stavu. St. Ta věc přísluší k soudu. J. tr. Což ku pamatování dobrodiní přísluší. Chč. 623., 446. S rolemi, s háji, s lúkami i s tím, což k tomu p-ší. Půh. II. 98., 478. K dobrotivosti přísluší lidi... polekané po- těšiti. Sš. L. 10. Věc ku právu městskému příslušející. NB. Tč. Neb k našiej zemi ne- příslušie (ta královna). Dal. 49. S tú se vší zvolí, což k tomu p-šie. O. z D. Ty země k koruně české p-šejí. Zř. F. I. B. 5. Ty věci k súdu hornímu p-šejí. CJB. 275. K právu p. Tov. 151. Netbá poznati, co příslušie k stavu jeho. Kš. 1. — Vác. 15., Br., Krab. — na koho, nač. Přísluší na velebnosť božskou. Cyr. Na tebe přísluší. V. Kyj přísluší na hřbet blázna. Prov. — s čím. Kdež můž lejno s pížmem příslušeti, neb zlato s hno- jem? Prov. — s inft. Tobě přísluší poslou- chati. D. — aby. Příslušelo senatorovi, aby byl muž moudrý. V. Přislouchalo ke službě Merkuria co posla a tlumočníka, aby otce na zem jdoucího sprovázel. Sš. Sk. 169.

265579   Příslušeti Svazek: 7 Strana: 0484
Příslušeti. P-šejí. Arch. VII. 131., Výb. II. 1368. — komu. Samota člověku nepří- sluší. Němc. (To) velmi tobie příslušie. Pass. mus. 319. Příslušieť dobře práce vdo- viemu stavu. Št. Kn. š. 86. — Hus 1 74. — kam. Pod šos příslušejí. Vác. IV. — k čemu. Kteráž (role) k mému purkrechtu dědičně p-ší. NB. Tč. 165. Kteréž (vsi) pří- slušejí k klášteru velehradskému. List. hrad. 1577. Jenž k nám příslušejí. Sv. ruk. 327. Knihy, ješto p-šejí k sv. písmu; K pořádné milosti to p-šie, abychom . . . .; Tehdy to p-šie k milování Boha. Št. Kn. š. 3., 42., 49. — na koho. To p-ší na rychtáře. Pr. pr. 248.

265580   Příslušeti Svazek: 7 Strana: 1369
Příslušeti. Příslušející. Arch. IX. 217. a j. Příslušejí. Půh. V 206., 330., 256. a j. tam.

265581   Příslušeti Svazek: 9 Strana: 0257
Příslušeti. 3. pl.: - sejí. Chč. S. I. 56.

265582   Příslušnec Svazek: 2 Strana: 1087
Příslušnec, ence, m. = příslušník. Šm.

265583   Příslušnějícně Svazek: 9 Strana: 0257
Příslušnějícně = příslušně. 1802. Čes. 1. IX. 434.

265584   Příslušnice Svazek: 7 Strana: 0484
Příslušnice, e, f., die Gemeindeangehö- rige. Rk.

265585   Příslušník Svazek: 2 Strana: 1087
Příslušník, a, m., der Angehörige. P. některé obce, země. J. tr. Soudní p. = pří- slušný k soudu, Gesetz-Zugehöriger. J. tr.

265586   Příslušnost Svazek: 2 Strana: 1087
Příslušnost, i, f., slušnost, náležitost, přiměřenost, die Anständigkeit, Zuständig- keit, Grehörigkeit, Angemessenheit, Zweck- mässigkeit, Schicklichkeit, Art, der Anstand. V. — P. = příslušenství, das Zugehör. Máť žalobce opatrn býti, aby věci požádal se vší její p-stí. CJB. 387. Se všemi vsmi a toho zboží a městečka p-stmi. Tov. 162. Služné s p-stmi, sammt Accidentien. Dch. — P., die Zuständigkeit, Kompetenz. P. obecní, vz S. N. P. soudní, die Gerichtskompetenz. P. k obci, die Gemeindeangehörigkeit; Spor o soudní p., Kompetenzkonflikt. Zákon o soudní p-sti, das Kompetenzgesetz; Právní dobrodiní p-sti, die Rechtswohlthat der Kom- petenz J. tr.

265587   Příslušnosť Svazek: 7 Strana: 0484
Příslušnosť. Ves Nedakunice s lidmi kmetčími, dědinami, lukami, lesy i všemi p-stmi. List. hrad. 1470.

265588   Příslušnosť Svazek: 7 Strana: 1369
Příslušnosť, Zugehör, n. P. dvoru; Dvůr se všemi p-stmi. Arch. IX. 412., 416.

265589   Příslušnost Svazek: 9 Strana: 0257
Příslušnost' soudní = pravomocnosť při" kázaná soudům ? obmezená podle určitých poměrů. Vz Ott. Ríz. I. 65. Zuständigkeit. — S všelikými toho města p-stmi. 1463. Zugehör. Arch. XVI. 151, 155.

265590   Příslušný Svazek: 2 Strana: 1087
Příslušný, náležitý, náležející, zugehö- rig. Všecka práva p-ná (zuständige R.) za- chovávati. CJB. 355. P. soud, die Zuständig- keitsbehörde. J. tr. Na p-ném místě. Dch. — k čemu. Věc k slavnostem p. Br. P. k obci, k soudu. Rk., J. tr. — P., slušný, hodný, přiměřený, gehörig, passend, angemessen, zu- ständig, füglich, schicklich. V. P. odpověď, Jg., míra. Kom. Učiniti p. mír, anständigen Frieden schliessen. Dch. P-nou mzdu nech bere práce. Kom. — na co. Česť na Boha příslušná. Br. — čemu. P. slohu, stilge- recht. Dch.

265591   Příslušný Svazek: 7 Strana: 0484
Příslušný = náležitý. Dosaditi příslušné hodnoty. ZČ. P. soud. Pr. Aby všecka práva k tomu p-šná měl na hotově. Arch. III. 315 — kam: do obce. Us. Pdl.

265592   Příslužebný Svazek: 2 Strana: 1087
Příslužebný. dienend. P. duch. ZN.

265593   Přislúžiti se ke komu Svazek: 10 Strana: 0306
Přislúžiti se ke komu = přilísati se, připochlebiti. Dal. C Jir. 25. 35,

265594   Příslužné Svazek: 2 Strana: 1087
Příslužné, ého, n., der Funktionsgehalt, Rk.

265595   Příslužník Svazek: 7 Strana: 0484
Příslužník, a, m., Aufwärter, Beistand, Ministrant. Rk., Loos.

265596   Příslužnosť Svazek: 2 Strana: 1087
Příslužnosť, i, f. = služebnosť, die Dienst- willigkeit.

265597   Příslužný Svazek: 2 Strana: 1087
Příslužný, dienstwillig.

265598   Přislýchati Svazek: 2 Strana: 1087
Přislýchati, vz Poslechnouti.

265599   Přismahlina Svazek: 7 Strana: 0484
Přismahlina, y, f., das Brenzöl; die Brenzlichkeit, Angebranntheit. Us.

265600   Přismahlosť Svazek: 2 Strana: 1088
Přismahlosť, i. f.. die Bräunlichkeit.

265601   Přismahlý Svazek: 2 Strana: 1088
Přismahlý, bräunlich, angebrannt. Ros.

265602   Přismáhnouti Svazek: 7 Strana: 0484
Přismáhnouti. Ty ses p-hl = připálil. Bes. uč.

265603   Přismahnouti, hl Svazek: 2 Strana: 1088
Přismahnouti, hl, utí. ankochen, anbren- nen, bräunlich werden. -- abs. To jídlo přismahlo. Us.

265604   Přismáti se Svazek: 2 Strana: 1088
Přismáti se, přismívaťi se, zulächeln, an lachen. — se komu. D.

265605   Přismáti se čemu Svazek: 10 Strana: 0306
Přismáti se čemu: něčí řeči. NB. č. 108.

265606   Přismažiti Svazek: 2 Strana: 1088
Přismažiti, il, en, ení, noch dazu rösten, backen. — co. Přismaž ještě kus ryby. Us. — čeho. Ten těch ryb přismažil. Vz Při-. — se, anbrennen. Pečeně se přismažila (při- smahla). Byl.

265607   Přismažiti komu čeho Svazek: 8 Strana: 0319
Přismažiti komu čeho = přidržeti ho k tomu. Šml. VIL 37.

265608   Přismědlý Svazek: 7 Strana: 0484
Přismědlý = přísnědý. J. Lpř., Jrsk.

265609   Přismekati Svazek: 10 Strana: 0306
Přismekati, přismeknouti se = přijíti, přiblížiti se. Přismekí sa agvent (advent). Val. Čes. 1. XI. 325., 44.

265610   Přismeknouti Svazek: 2 Strana: 1088
Přismeknouti, knul a kl, ut, utí; při- smýkati, zuschieben. —- co: mísu. Ros. — komu (smyčku drobet zadrhnouti, die Schlin- ge zuziehen). Ros. — na koho = přištvati, hetzen, reizen. Ros. — Jg.

265611   Přismělý Svazek: 8 Strana: 0319
Přismělý = poněkud smělý. Phľd. 1895. 175.

265612   Přísměšek Svazek: 2 Strana: 1088
Přísměšek, šku, m., satyrisehes Lächeln. Srn.

265613   Přísměšný Svazek: 2 Strana: 1088
Přísměšný, etwas lächerlich. Jg.

265614   Přismířiti Svazek: 2 Strana: 1088
Přismířiti, il, en, ení, ein wenig beru- higen, versöhnen. --- koho čím.

265615   Přismívati se Svazek: 2 Strana: 1088
Přismívati se, vz Přismáti se.

265616   Přismoliti Svazek: 2 Strana: 1088
Přismoliti, il, en, ení. přismolovati, an- pichen. — co k čemu. Us. Tč.

265617   Přismouditi Svazek: 2 Strana: 1088
Přismouditi, přismuditi, il, zen, ení; na Slov. děn a dění, přismoudnouti, anbrennen, versengen. — abs. Mléko přismudlo. Us. Tč. — co: jídlo, kaši. Us. Vz Přismudnouti.

265618   Přismoudlina Svazek: 7 Strana: 0484
Přismoudlina, y, f., das Angebrannte, der Fusel. Rk.

265619   Přismoudlý Svazek: 7 Strana: 0484
Přismoudlý = přičmoudlý, připálený. Us. BPr.

265620   Přismraditi Svazek: 2 Strana: 1088
Přismraditi, il, ěn, ění, smradu přidali. etwas stinkend machen. Us. — co.

265621   Přismradnouti Svazek: 2 Strana: 1088
Přismradnouti, přismrádnouti, ul, dl, utí, etwas ranzig, stinkend werden. — kdy. V horku maso snadno přismradne. Us.

265622   Přismrděti Svazek: 7 Strana: 0484
Přismrděti = přičuchnouti. Ani k Brnu nepřismrděl a říká, že je Brňák. Mor. Rgl.

265623   Přismrkač, přismrkavač, e Svazek: 2 Strana: 1088
Přismrkač, přismrkavač, e, m., der Zuschneuzer.— Frejovní p-či, die Karessirer (opovržlivě). Reš.

265624   Přismrknouti Svazek: 2 Strana: 1088
Přismrknouti, knul a kl, utí, přismrkati, přismrkávati, přismrkovati = k něčemu po- smrkávati, wobei sich schneuzen. — P. = kositi se kam. On tam p-kává. Ros.

265625   Přismrkovati Svazek: 7 Strana: 0484
Přismrkovati, vz Přismrknouti. P. = přikyvovati, zustimmen. U Nezamyslic. Bkř.

265626   Přísmrtný Svazek: 2 Strana: 1088
Přísmrtný, při smrti stalý, beim Tode sich ereignend, Sterbens-, Todes-. P. pože- hnání. Jg.

265627   Přismuditi Svazek: 2 Strana: 1088
Přismuditi, vz Přismouditi.

265628   Přismudlina Svazek: 2 Strana: 1088
Přismudlina, v, f., das Angebrannte. Plk.

265629   Přismudlý, přismoudlý Svazek: 2 Strana: 1088
Přismudlý, přismoudlý = připálený, angebrannt, versengt. Aqu.

265630   Přismudnouti Svazek: 2 Strana: 1088
Přismudnouti, přismoudnouti, ul a dl, utí, ein wenig anbrennen. Mléko přismudlo. Us.

265631   Přismudnutý Svazek: 2 Strana: 1088
Přismudnutý = přismoudlý, angebrannt. Slov. Přísmutný, etwas traurig, betrübt. Us.

265632   Přismuduutí Svazek: 2 Strana: 1088
Přismuduutí, n., die Anbrennung. D.

265633   Přismutněle Svazek: 10 Strana: 0306
Přismutněle se dívati. Zvon IV. 665.

265634   Přismutnělý Svazek: 8 Strana: 0319
Přismutnělý.Světz. 1894. 510. a,

265635   Přismuzení Svazek: 2 Strana: 1088
Přismuzení, n., přismudnutí, die An- brennung. Puch. Přismýkati, vz Přismeknouti.

265636   Přismýčiti Svazek: 2 Strana: 1101
Přismýčiti, il, en, ení, přismýkati, her- beiziehen, -schleppen; ein wenig] abkehren. — co. Us. — se, přišoupati se, wieder kommen, anrutschen. Na OstraV. Tč.

265637   Přismýčiti něco Svazek: 7 Strana: 0484
Přismýčiti něco = přinésti. Mor. Brt. D. 257.

265638   Přismyknouti Svazek: 2 Strana: 1088
Přismyknouti, knul a kl, ut, utí, smyčkou upevniti, anschlingen. Šm. — co. Cf. Při- smeknouti.

265639   Přismyšlenství Svazek: 10 Strana: 0656
Přismyšlenství, n, parabola. Pat. Zim. 26b. 23.

265640   Přisňák Svazek: 7 Strana: 0484
Přisňák, a, m., os. jm. Arch. I. 448., III. 467., Půh. II. 237.

265641   Přísně Svazek: 7 Strana: 0484
Přísně = právě atd. P. vědecký základ, p. vědecké zkoumáni. Osv.

265642   Přísně, přístně Svazek: 2 Strana: 1088
Přísně, přístně, krutě, tvrdě, streng, rauh, hart, ernsthaft. Kom., Har. P. slovy domlou- vati. V. P. někomu rozkázati, Us., poručiti, D., p. zavázati, p. s kým zacházeti, D., p. někoho trestati. Us. — P., vlastně, právě, skutečně, eigentlich, in der Wahrheit. Kat. 197.

265643   Přisnědlosť Svazek: 8 Strana: 0319
Přisnědlosť. Čch. Otr. 45.

265644   Přisnědlý Svazek: 7 Strana: 0484
Přisnědlý = přísnědý. Us. Jrsk., Kšť., Čch. Bs. 42.

265645   Přisnědlý Svazek: 9 Strana: 0257
Přisnědlý. P. tvář. Br. Hod. 25. Sr. Pří- snědý.

265646   Přísněna Svazek: 7 Strana: 0484
Přísněna, y, f., Nemesis, f. Šm.

265647   Přísnět Svazek: 10 Strana: 0656
Přísnět, u, m. = přínět. Brt. Sl.

265648   Přisněžiti Svazek: 7 Strana: 0484
Přisněžiti, přisněžovati. Přisněžuje, es schneit darauf. Lpř.

265649   Přísník Svazek: 2 Strana: 1088
Přísník, a, m., der Strenge. Nej.

265650   Přisníti Svazek: 7 Strana: 0484
Přisníti. Nechť se vám něco příjemného přisní. Padnul na mňa tvrdý sen, přisnil sa mi milý. Koll. 1. 327. Když přisní se mi o tobě. Hdk.

265651   Přisníti se Svazek: 2 Strana: 1088
Přisníti se, il, ění = ve snách se zjeviti, im Traum erscheinen; zdáti se, träumen, — se komu. Ros. Priď že mi šohajko, lebo sa mi přisni. Mt. S. — kdy Ten sen se mi nad samým dnem přisnil.Slov. Přísnomyslný, ernst. Šm. Přísnost', přísínosť, i, f., vážnosť, zuři- vosť, krutosť, přikrosť. P. jest bezohledná důslednost' ve vykonávání svých záměrů. Hš. Vz S. N. Die Strenge, Rauhigkeit, der Ernst. P. a krutosť práva. V. Co pořídíš tou přísností ? Syeh. Všechna p. jeho z pouhé k nim lásky pocházela. Sš. 1. 403. P. ži- vota. Jel. P. práva často s sebou velikou příkrosť nese. Kom. Soudce slušnosti více. nežli přísnosti práva šetř. Kom. P. zimy. Strany přísloví vz Čára, Oprať, Uzda. -- P., opravdovosť, der Ernst. Vyb. I. 782. Přísnota, y, i. = přísnosť. Krok. Přísnotice, ves u Slavkova na Mor. PL. Přísnotvárnosť, i. f.. přísná tvář, ernst- hatte Mienen. Jg. Přísnotvárný, ernst, ernsthaft. P. vy- rčení. Koll.

265652   Přisníti se na koho Svazek: 7 Strana: 0484
Přisníti se na koho = býti naň pří- sným. Nrd. Blld. 55.

265653   Přísnobor Svazek: 7 Strana: 0484
Přísnobor, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

265654   Přísnohlatní Svazek: 8 Strana: 0319
Přísnohlatní pořadí. Am. Orb. 90.

265655   Přísnomysl Svazek: 7 Strana: 0484
Přísnomysl, i, f., Ernst, m. Šm.

265656   Přísnosť Svazek: 7 Strana: 0484
Přísnosť. Zakusil toho, že přílišná p. nezastrašuje myslí statečných, ale (je) za- puzuje. Pal. Dj. III. 3. 257.

265657   Přisnoubiti koho Svazek: 9 Strana: 0257
Přisnoubiti koho ? čemu. Proch. 23.

265658   Přisnouti Svazek: 2 Strana: 1088
Přisnouti, snul, ut, utí, hinzu anzetteln, anschweifen (in der Bortenwirkerei). Šm. — co: chybná pásma p. U Frýdka. Tč. Vz Přisnovati, Snouti.

265659   Přisnovati Svazek: 2 Strana: 1088
Přisnovati = přisnouti.

265660   Přísnovek, přísnůvek Svazek: 2 Strana: 1088
Přísnovek, přísnůvek, vku, m., pří- snůvka, y, f.. die Zugabe zum Aufzug (beim Weber). Přisnuj přísnůvku na košulu. U Frýdka. Tč. V Prýmkářství: der Anschweif. Šm.

265661   Přísný Svazek: 7 Strana: 0484
Přísný. Mkl. Etym. 263. P. zima, správně: tuhá. Brt. S. 3. vd. 176. VI. P. pohled, kri- tika. Us. Pdl. Člověk prísných mravů. Posp. P. život vésti Us. Přísným ho změřil zra- kem. Vrch. — P. = pravý, vlastní, sku- tečný. V p. smyslu slova. Vlč., Jir. Anth. l. 3. v. 32. P. les jehličnatý (samý, čistý). Kurz v Osv. 1886.

265662   Přísný Svazek: 7 Strana: 1369
Přísný. Tohoto slova na Val. neznají, místo něho je tam ostrý. Slavč. 39.

265663   Přísný Svazek: 8 Strana: 0319
Přísný. Velmi si jakýs p. Cech (nehladký). Bl. Gr. 60.

265664   Přísný Svazek: 9 Strana: 0257
Přísný kopec = strmý. Krkon. Rais. Pot. 154.

265665   Přísný Svazek: 10 Strana: 0306
Přísný. Je mravů velmi přísných; je přísná na sebe, tedy také přísná k jiným. Zvon III. 61.

265666   Přísný, přístný Svazek: 2 Strana: 1088
Přísný, přístný (zastr. přestný), přesný. Přístný, obyč. přesný, nekvašený, ungesäuert. Vz Přesný. — P., krutý, příkrý, tvrdý, hart, rauh, streng, herb. P. právo, člověk ; přís- nými slovy na někoho se utíkati. V. P. hrození. Jel., kázeň, trest, Sych., živobytí, poručení, otec, D., spravedlnost, pořádek, Sych., zimnice, Háj.; přísnou řečí odpově- děl, Troj., p. zápověď, slovo, Har., zima, soudce, Jg., obličej. Us., rozkaz. J. tr. P. právo, vz Právo. Vláda přísná všem nená- vistná. Pk. — jak: na pohledění. Br. -- čím. Člověk smýšlením, jednáním, slovy, pohledem p. Jg. — v čem: v posuzování (n. posuzuje). — komu. Hovějný (hovící) sobě, p. jiným. Jel.

265667   Přisobiti Svazek: 2 Strana: 1088
Přisobiti, il, en, ení. zueignen. — co komu: kostel. Hus. I. 426.

265668   Přisočiti Svazek: 2 Strana: 1088
Přisočiti, il, en, ení, hinzulügen. — na koho. Ros.

265669   Přisol Svazek: 2 Strana: 1089
Přisol, u, m., rosol, lak, die Lacke. D.

265670   Přisol Svazek: 7 Strana: 0484
Přisol oprav v: Přísol.

265671   Přisol Svazek: 10 Strana: 0306
Přisol v II. 1089. oprav v: přísol a vz Priesol.

265672   Přísolek Svazek: 2 Strana: 1089
Přísolek, lku, m., přisolení, das Zusalzen. Zvětralá sůl nehodí se k p-lku; S p-lkem co bráti n. slyšeti; Slova ta musejí se s ji- stým p-lkem slyšeti nebo jak se říká se zrnem soli bráti (cum grano salis). Sš. J. 124., 87., 127.

265673   Přisoliti Svazek: 2 Strana: 1089
Přisoliti, il, en, ení; přisolovati, zusal- zen. — co čím: polévku solí. — čemu, komu. Pomni, abys všemu přisoloval. Kuch. kn. Tomu jsme přisolili (= zatopili, scharf zusetzen, einbrocken). Plk. Přisolím mu, že na mne bude pamatovati. Sych., Tč. — na koho (přisočiti, anklagen, anschwärzen). Lom. Dobře naň přisolil. Vz Poštívání. Č.

265674   Přísoscový Svazek: 7 Strana: 0484
Přísoscový, paramastrideus. Ktt. exc.

265675   Přísota Svazek: 7 Strana: 0484
Přísota, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

265676   Přisotiti Svazek: 2 Strana: 1089
Přisotiti, il, cen, ení, stossen, zustossen. Slov.

265677   Přisou Svazek: 2 Strana: 1089
Přisou = přisahám. Dh. 116., 119 a j.

265678   Přisou Svazek: 8 Strana: 0319
Přisou. Na mou p. = přísahu. XVI. stol. NZ. IV. 310. Cf. Přisau (3. dod.).

265679   Přisouditi Svazek: 2 Strana: 1089
Přisouditi, suď, soudě (íc), il, zen, ení, na Slov. děn a dění; přisuzovati = při- řknouti, přiříci, zuerkennen , zusprechen ; uložiti, an-, zuerkennen, verhängen; připo- čísti soudem, zurechnen ; usouditi, urtheilen, Urtheil fällen. Jg. — co komu (čím). mzdu, Jg., při, Aesop., cenu (přiznati), D., propadlé úroky. Us. Přísežní soudcové při- soudili mu toho nalezence. Sych. Tou reso- lucí domy klášteru přisouzeny byly. Apol. P. komu trest, pokutu. Us. P. někomu pravdu (přiříci). Slov. Mdlejšímu dědinu přisoudila. V. Přisúdí-li jemu páni to zboží. Půh. II. 326. Jich dědiny sobě přisúdiechu. Dal. 158. — co komu jak. Podlé pravdy někomu něco p. Arch. I. 139. Podlé vykládání onoho jenom slovo in^á^ate pohlavarům Petr při- suzuje. Sš. Sk. 40. Komuž páni podlé toho svědomí přisúdi, ten při tom ostaň. Půh. I. 387. — co na kom. Tu pokutu mají úřed- níci na něm p. Zříz. F. I. A byl-liby ten dluh na otci přisouzen. Vl. zř. 164. Jestliže by původ obdržal při o kterou summu a nebyla-liby mu ve dvou nedělích dána od toho, na komž mu jest přisouzena. Zř. F. I. P. komu na někom náklady, die Unkosten gegen Jemanden zuerkennen. J. tr., 1553. Er. — co komu kde, před kým. J. tr. — koho v co: v počet přátel. Us., Plk. — co, koho k čemu. Všecky k věčnému ži- votu nebo zatracení přisoudí. Scip. To jsou ti živí, jež má soudce k životu věčnému p. Št. Pro to slovo by ciesařem k zemi při- súzen; Až Vladislava k zemi přisúdichu. Dal. 91., 102. P. někomu něco k dědictví. Půh. 1.124. — aby. A Pilat přisoudil, aby se naplnila žádosť jejich. Proch. Že mi přisú- zeno, aby mi mú pečeť odvadila. Půh. II. 73.

265680   Přisouditi co k čemu Svazek: 7 Strana: 0484
Přisouditi co k čemu Za Št. polož: Kn. š. 23.

265681   Přisoukání Svazek: 2 Strana: 1089
Přisoukání, n., přísuk, das Andrehen. Us. Vz násl. Hý.

265682   Přisoukati Svazek: 2 Strana: 1089
Přisoukati, přisukovati, noch mehr dre- hen ; andrehen, anknüpfen. — se = kroutivě přijíti, přilézti, herbeikriechen. Jg. — co. Ros. — co k čemu. Tkadlec po nasnování přisukovati počíná k třisním. Jg. K takové odpovědi nedalo se dobře přisoukati. Ehr. — se kudy. Had po skále se přisoukal. Us.

265683   Přisoustružiti Svazek: 2 Strana: 1089
Přisoustružiti, il, en, ení, přisoustruho- vati, andrechseln. — co. Šm.

265684   Přisoušeti Svazek: 2 Strana: 1089
Přisoušeti, vz Přisušiti.

265685   Přisouti Svazek: 2 Strana: 1089
Přisouti, suji, ul, ut, utí, přisouvati, přisypati, zuschütten. — co, čeho kam (k čemu, do čeho). Vody do mléka. Us. na Ostrav. Tč.

265686   Přisouti co kam Svazek: 10 Strana: 0306
Přisouti co kam. Něco na svou hro- madu p. Frant. 5. 35.

265687   Přisouvání Svazek: 2 Strana: 1089
Přisouvání, n., das Einschalten. P. jest vsouvání jistých Klásek k podstatě slov ne- náležejících k odstranění neoblíbených sku- penin souhláskových. P. děje se jako od- souvání způsobem trojím: buď přibírá slovo neetymologický přírůstek s předu (předsou- vání), buď do prostředka (vsouvání), buď na konci svém (přisouvání vlastní n. p. v už- ším smyslu n. zasouvání). — A) P. sou- hlásek. O předsouvání souhlásek vz Před- souvání. — O vsouvání souhlásek vz Vsou- vání. — Přisouvání vlastní n. zasouvání je řídké: přisouvají se enklitická: ť m. ti, ž m. že, s m. si, vz tato. Kromě těchto máme dle Bž. 51. jen několik příkladů zásuvky v staré češtině a ve mluvě obecné. Ve strč.: jejéj m. jejé, paniej m. panie (dat.), město velikéj, pro velikéj bolesti. Obecná mluva zasouvá j, n, c: tentoc, tenton, tentonon, tentononc, tenhlen, tenhlenc, tenhlejc, vícejc; zez Plzně m. z (ze) Plzně. Na Mor.: jednúc, po inúc (jindy), krajčíř. Brt. v Mtc. 1878. 7. Cf. Gb. Hl. 118.—123. — B) P. samo- hlásek. V násloví sluje samohláska přisutá předsuvkou, ve slovostředí vsuvkou a v zá- sloví zásuvkou. Přisouvání samo bývá dvo- jaké buď významové čili dynamické, buď zvukové čili fonetické, a) P významové mění více méně význam slova. Vz Stupňování. — b) P zvukové nemění významu slov, nýbrž pouze zvuk jejich, objevuje se dosti zřídka jako ve všech jazycích vůbec tak i v staré češtině zvláště a to proto, poněvadž se každý útvar během času spíše otírá, než aby ho přibývalo. Objevuje se však zvu- kové p. v následujících případech: 1. o je předsuto v: o-brvy, osidlo, o-voce, ohřeblo n. hřeblo; 2. i, e, o, u, y stávají se všudy tam vsuvkami, kde se více souhlásek sběhlo odporných vyslovováni českému: kalich sr. něm. Kelch. Kt. Nejčastěji přisouvá se e, tak zvané vkladné, ku př. oheň m. ohň (strb. ognb), mozek m. mozk (strb. mozgb), mezek m. mezk (strb. mbzgb); sosen, vrstev, oken, společenstev m.: sosn, vrstv, okn, společenství jsem m. jsm z jesm, z čehož kořenné e se odsulo. Někdy bývá vkladné e zdlouženo: okénko, vědérko (zúženě: okýnko, vědýrko). Gb. ?. 89., vz E (I. 342. b.). Místo a vedlé vkladného e slyší se v nářečích českých ještě jiné samohlásky, zejména y, o, u, ie. a á. Místo spisovného sedm říká se v Čech. obecně sedum, na Mor. a na Slov. sedem a vedlé toho i sedym a sedom; osm — osum — osem — osym; na Slov. gt. plur. sukien i sukán m. suken; místo vědérko slyší se dialekticky také vě- dárko atd. Gb. Hl. 90. Cf. Bž. 35.

265688   Přisouvání Svazek: 7 Strana: 0484
Přisouvání hlásek a) na začátku: před- suvka, prothesis; b) v prostředku, vsuvka, epenthesis: c) na konci: zásuvka, epithesis. Šf. III. 464. P. na Lašsku. Cf. Brt. D. 104., 110.

265689   Přisouvání Svazek: 8 Strana: 0319
Přisouvání. P. v Kosmografii (1554.). Vz List. fil. 1893. 455.

265690   Přisouzení Svazek: 2 Strana: 1089
Přisouzení, n., die Zuerkennung. P. = přiřknutí něčeho někomu, zvl. soudní při- řknutí sporné věcí straně, které za právo dáno. S. N. P. ceny. J. tr. Neb prosoudil-li ten, kterýž by poručil při, buď nestáním aneb p-ním (= nálezem). Zř. F. I. C. 25.

265691   Přisouzený Svazek: 2 Strana: 1089
Přisouzený; -en, a, o, zugesprochen. P. věc. J. tr.

265692   Příspa Svazek: 2 Strana: 1089
Příspa, y, f., místo pískem přisypané, návěj, eine Sandwehe. Boč. e ras. 1533.

265693   Přispa Svazek: 7 Strana: 0484
Přispa, y, f., Přisbach, ves u Jaroměřic na Mor.

265694   Přispan, a, příspánek Svazek: 2 Strana: 1090
Přispan, a, příspánek, nka, m., souložník, kuběnář, der Beischläfer. Slov. Bern.

265695   Přispání Svazek: 2 Strana: 1090
Přispání, n., souložení, der Beischlaf. Slov.

265696   Příspanka Svazek: 2 Strana: 1090
Příspanka, y, f., die Beischläferin. Slov.

265697   Příspanství Svazek: 2 Strana: 1090
Příspanství, n. = souložnictví. Slov.

265698   Přispárať Svazek: 7 Strana: 0484
Přispárať = přispářeti. Slov. Dbš. Sl. pov. VII. 87.

265699   Přispárat Svazek: 8 Strana: 0572
Přispárat. Vinníci tyčí přisparovati. Arch. XV. 543. Na str. 514. Vin. tyčí ostaviti.

265700   Přispářeti Svazek: 2 Strana: 1090
Přispářeti, zastr. = množiti. Vz Přispořiti.

265701   Přispářeti Svazek: 9 Strana: 0257
Přispářeti. Sr. Gb. H. ml. III. 2. 342.

265702   Přispati Svazek: 2 Strana: 1090
Přispati, spal, ání; přispávati, ein wenig länger schlafen. Ten dnes přispává (dlouho spí). Us. — si. Ros. — P., souložiti, bei- schlafen. Slov.

265703   Přispavač Svazek: 2 Strana: 1090
Přispavač, e, m. = přispan. Slov.

265704   Přispavačka Svazek: 2 Strana: 1090
Přispavačka, y, f. = příspanka, Slov.

265705   Přispávati Svazek: 2 Strana: 1090
Přispávati, vz Přispati.

265706   Příspěch Svazek: 2 Strana: 1090
Příspěch, u, m., přispění, das Herbei- eilen, der Beistand, Sukkurs, Vorschub. P. boží neobyčejný a zázračný. Sš. J. 47. Od Boha máme p-chu žádati. Sš. Mt. 96. Marný p. lačné soptivosti. Hdk. Jak oba tuží ná- ručí podporným na vzájemnosť p-chem. Dch.

265707   Přispějek Svazek: 2 Strana: 1090
Přispějek, jku, m. = příspěvek, pomůcka, der Beitrag. Cf. Příspěvek.

265708   Přispělosť Svazek: 2 Strana: 1090
Přispělosť, i, f., přispění, schnelle An- kunft, Hilfe. Jg.

265709   Přispělý Svazek: 2 Strana: 1090
Přispělý, který přispěl, der herbeigeeilte. Jg.

265710   Přispění Svazek: 2 Strana: 1090
Přispění, n. Učinil to za tvého p., lépe: tvým přispěním. Bs. Vz Přispělosť.

265711   Přispění Svazek: 7 Strana: 0484
Přispění ku pomoci. Lpř.

265712   Přispěníčko Svazek: 7 Strana: 0484
Přispěníčko, a, n., kleiner Beitrag. Když p. chtěl jsem dáti. Kom.

265713   Přispěnlivosť Svazek: 2 Strana: 1090
Přispěnlivosť, i, f., pomoc, die Hilfe (slovo nové a už zase zaniklé). MM. 14.

265714   Příspěš Svazek: 7 Strana: 0484
Příspěš, e, f. (šp. m.: pomoc, pomoc- níci). Vký.

265715   Přispěšovati Svazek: 7 Strana: 0484
Přispěšovati, vz Přispíšiti.

265716   Přispěti Svazek: 2 Strana: 1090
Přispěti, spěji, ě1, ění; přispívati = při- běhnouti, často s ponětím pomoci, herbei eilen, eilend herbei kommen, beispringen, beistehen, zu Hilfe eilen, helfen. Jg. — abs. Nepřátelé brzo přispěli. Dal. — ke komu, k čemu. Byla bych k tobě přispěla (při- spíšila). Rad. zv. P. někomu ku pomoci. D., Br., Er. P. 482. To k duhu přispívá (jde). D. Otcovo vojsko k synovému přispělo. Har. Ješto k dobytí pravého smyslu epi- štoly naší málo p-li. Sš. I. 18. A prvý den útrpný apoštolů více přispěl k rozšíření nežli slavný den letničný; Div ten k obrá- cení lidí na víru nad jiné mocněji přispíval. Sš. Sk. 45. 35. (Hý.). — za kým = do- honiti ho. V. — na co, na koho (čím, kdy). Bůh časem svým pokutou na ně při- spěje. V. P. komu na pomoc. Br., Kom. Nemoc naň přispěla. Jel. Při požáru při- spěli lidé z celého okolí na pomoc. Ml. — na koho s čím. Bůh časem svým s pokutou na ně přispěje. V. — čím, s čím komu, k čemu. Někomu s pomocí p. V. K ně- komu s vojskem p. Rk. Někomu penězi p. = založiti. D. Prosili, abychom jim něčím při- spěli. Sych. Bůh jim přispěl. Br. Jistou summou k něčemu přispěti. Šp. K této slavnosti přispěl značnou summou. Us. Tč, Svou částkou k tomu přispěl. Dch. Spojka ta jenom úměru přispívá. Sš. Sk. 5. Příteli ku pomoci p. ohnivou řečí. Pal. III. 1. 121. Se vší mocí (= s vojskem) p. Arch. I. 12. Všady člověk věhlasem svým k rozřešení otázek přispíváti má. Sš. Sk. 177. — komu kde. Že hotov jest p. Štěpánovi v církvi své ku pomoci. Sš. Sk. 91. — komu na čem: bližním na dušech přispívati. Hus. I. 434. — aby. Bože přispěj, aby mne vy- trhl. Br.

265717   Přispěti. — k čemu Svazek: 7 Strana: 0484
Přispěti. — k čemu: k sbírce. Šf. III. 312. — komu čím. P. někomu radou i skut- kem, Us., svou částkou. Dch.

265718   Přispěv Svazek: 2 Strana: 1090
Přispěv, u, m., der Kontingent, Beitrag an Truppen u. dergl. Šm.

265719   Přispěvatel (přispívatel Svazek: 2 Strana: 1090
Přispěvatel (přispívatel), e, m., der Beiträge leistet. Dch.

265720   Příspěvek Svazek: 2 Strana: 1090
Příspěvek, vku, příspěveček, čku, m., (novější slovo šp. tvořené, poněvadž z ne- předmětného slovesa přispěti passivum se netvorí. Marek). V Brs. 152. se podotýká, že není třeba slovo toto naprosto zavrho- vati. — P., pomoc, podání, přínos, Beitrag, m. Jg. P. na oděv, Šp., drahotní, Theue- rungsbeitrag, m., pro nemoc, Krankheits- aushilfe, f., na obuv. Dch. Odtud (z Antiochie) byly do Judee posláni s p-ky pro chudé křesťany. Sš. Sk. 148. P. vychovací dětem, lépe: ?. na vychování dětí. Šb., Š. a Ž. P. odpadne, lépe: přestane. Šb. P. k společné hostině. Nt.

265721   Příspěvek Svazek: 7 Strana: 0484
Příspěvek členský či spolkový. Us. Pdl.

265722   Příspěvní Svazek: 2 Strana: 1090
Příspěvní, Beitrags-, P. díl, die Beitrags- quote. Vz Přispěv.

265723   Přispím Svazek: 2 Strana: 1090
Přispím, vz Přispati.

265724   Přispíšení Svazek: 2 Strana: 1090
Přispíšení, n., das Eilen, die Beschleu- nigung. Jg.

265725   Přispíšení Svazek: 9 Strana: 0257
Přispíšení, n. = urychlení. Chci vésti péči o p. jeho (díla). Pal. Děj. I XI.

265726   Přispíšený Svazek: 2 Strana: 1090
Přispíšený; -en, a, o, beschleunigt. Slov.

265727   Přispíšilý Svazek: 2 Strana: 1090
Přispíšilý, který přispíšil, herbeigeeilt. — P., přispíšený. P. pohybování; stejné p. pohybování. Sedl.

265728   Přispíšiti Svazek: 2 Strana: 1090
Přispíšiti (zastr. přispěšiti), il, en, ení; přispěšovati; přispíšeti = spěšně činiti, etwas beschleunigen, fördern, betreiben; pospíšiti k něčemu, přiběhnouti, eilen, herbeieilen. Jg. — co (spěšně učiniti), nov. — co proč, Pán na prosbu Marie projevení slávy svojí přispíšil. Sš. J. 40. — si. Lépe si p. než se opozditi. Pk. — si s čím. D. — si čím. Žádáš-li platu, prací si p. musíš. Sych. — aby. Přispíším si, abych brzo hotov byl. Us. — si v čem. J. tr.

265729   Přispíšiti Svazek: 7 Strana: 0484
Přispíšiti. — abs. Hodiny přispěšují (nadbíhají). Mš. — co. On tu dobu přispě- šoval, beschleunigen. Pal. Rdh. III. 175. — čeho. To jejich pádu p-šilo. Šf. Strž. 1. 312.

265730   Přispíška Svazek: 2 Strana: 1090
Přispíška, y, f., pospíška, pospěch, die Eile. D.

265731   Přispívající Svazek: 2 Strana: 1090
Přispívající člen, beitragendes Mitglied.

265732   Přispívání Svazek: 2 Strana: 1090
Přispívání, n., vz Přispění.

265733   Přispívatel Svazek: 7 Strana: 0484
Přispívatel, vz Přispěvatel.

265734   Přispívati Svazek: 2 Strana: 1090
Přispívati, vz Přispěti.

265735   Přispojiti Svazek: 2 Strana: 1090
Přispojiti, il, en, ení; přispojovati, ver- einigen. Ros. — co kde. V prodlabání dřevo s dřevem p. Aqu. — co k čemu. Knížetství kouřimské k pražskému p. Háj. —Reš., Aqu.

265736   Přispojiti co komu proč Svazek: 7 Strana: 0484
Přispojiti co komu proč. Pro kteréžto příčiny ta zbožie jemu připojena mají býti. Arch. VII. 571. — komu čím. A já jemu tociž přispojena budu a sjednána společnú láskú. Hus. III. 33.

265737   Přispolčiti Svazek: 8 Strana: 0319
Přispolčiti. Aby zase jich k stolu svému p. mohl (arciděkan učitele). 1622. Kutn. šk. 160.

265738   Přispolčiti co komu Svazek: 10 Strana: 0306
Přispolčiti co komu: slávu; si koho. Msn. II. 122, 238.

265739   Přispoliti Svazek: 2 Strana: 1090
Přispoliti, il, en, ení, do spolku připu- stiti, theilhaftig machen. L. — se, sich zu- gesellen. L.

265740   Přispolniti se někomu v něčem Svazek: 9 Strana: 0257
Přispolniti se někomu v něčem = při- pojiti Vlč. Lit. slov. 1. 71.

265741   Příspor Svazek: 7 Strana: 0485
Příspor. Cf. Mkl. Etym. 318. a.

265742   Přísporek Svazek: 7 Strana: 0485
Přísporek. Dáť tvej hlavě p. milosti. Výb. II. 177.

265743   Přísporný Svazek: 8 Strana: 0319
Přísporný. P. kladka. Vz Am. Orb. 21.

265744   Přisporování Svazek: 7 Strana: 0485
Přisporování, n. Cíl můj jest jediné p. (rozmnožováni) vědy. Šf. III. 198.

265745   Příspoř Svazek: 2 Strana: 1090
Příspoř, u, přísporek, rku, m., pří- spora, y, f.. přispoření, n., der Zuwachs, die Vermehrung. Mluvil na přísporu jeho cti, ne na škodlivosť jeho osoby. Troj. Lid horský šťastným jich veden jsa spravováním byl od škodlivých věcí zachován a žáda- nými prospíval přísporky. CJB. 287. —BO.

265746   Přispoření Svazek: 2 Strana: 1090
Přispoření, n., co přispořeno, die Erspa- rung, Vermehrung. Vz Příspor. P. chvály, Jel., víry. Sš. L. 165.

265747   Přispořenství Svazek: 2 Strana: 1090
Přispořenství, n. = přispoření. Pulk. 26. 2.

265748   Přispořený Svazek: 2 Strana: 1090
Přispořený; -en,a, o, vermehrt; erspart.

265749   Přispořený Svazek: 7 Strana: 0485
Přispořený kmen, vz Přioděný (dod.). P. = zbožný. Vz Zbožný.

265750   Přispořitel Svazek: 2 Strana: 1090
Přispořitel, e, m. = rozmnožitel, der Vermehrer. Jemu příjmě Augustus totiž při - spořitel dáno a tak všichni císaři p-ly slovú. Pass. 394. Já Jindřich císař, vždycky p. Pulk. 262.

265751   Přispořitel Svazek: 7 Strana: 0485
Přispořitel. Pass. mus. 394. P. říše, Výb. I. 452. a j., světa. Kar. 82.

265752   Přispořiti Svazek: 2 Strana: 1090
Přispořiti, il, en, ení; přispářeti, el, en, ení; přispořovati = přičiniti, přivětšiti, při- množiti, vermehren, vergrössern, ersparen. Jg. Tak se tvé zbožie přispoří. Smil v. 1202. — co. P. číslo bojovníkové =— rozmnožiti. BO. Pomenšiti miery a p. váhu (imminuere — augere). BO. — co k čemu. K prvním hří- chům přispořil nové. Ben. — čeho (k čemu.) Pros Boha, aby mu trpělivosti přispořil. P. statečku, hříchů. V. Přispáří nám víra od- platy. Št. Hněv mu síly přispořoval (roz- množoval). Sych. Račiž zlosti umenšiti a do- broty p. Výb. I. 329. Který chudý člověk není pln naděje a pln touhy statečku sobě přispořiti. Sš. Ĺ. 177. P-ří ran tvých (augebit). BO. — Ros., Leg., Jel., Lom., Reš., Pass., Br. — čemu (čím). Rozkoši přispářeli. BO. Hněvu počatému slovy jest přispářela (jej množila). BN. — čeho kde. Proto Bůh té krásy na ní přispořil (rozmnožil). Ben. V. — čeho jak. Nám jen své milosti přispářej v hojnosti. Ros. Bůh nám zdraví s hojným požehnáním přispoří. Sněm 1608. Jakým způsobem by jím Bůh udatnosti a nechvelosti p. měl. Sš. Sk. 51. — komu čeho. Ježíši dobrý, přispoř nám té víry, skrze niž . . . ZN., Kanc. V tu hodinu p-řil jí Hospodin hustoty vlasuov. Pass. 153. Neb jednostajné chudým i bohatým práva domáhám a ne- dlení hodným důmyslem p-řuje súdci moci důstojenství. CJB. 287. — co čím: šetřením. Us.

265753   Přispořiti Svazek: 7 Strana: 0485
Přispořiti. Přispárať. Slov. Dbš. Sl. pov. VII. 86. V přispářeti o stupňováno v á Vz Gb. Hl. 141. Cf. Přiuskoupiti. — čeho (k čemu). Achilles je stíhá zabitých k za- bitým přispářeje. Troj. 108. a. Nebudeš-li se báti jména jeho slavného i hrozného, p-ří pán ran tvých a ran plemene tvého. Hus I. 57. Když zlých lidí zlosť roste, ne- toliko nemá kázánie slova božieho ubyti, ale má sě ho p. Ib. II. 121. — čeho kde. Dy v hospodě sedim, doma chleba p-řim (pijáci málo jedí). Brt. N. p. 285. Přispoř darů v nás. Výb. II. 1152. — co kdy. Po- čítal, kolik ještě za rok p-ří. Šml. I. 41. — čemu v čem. Nepřispořil v plodu lidu božiemu (nerozmnožil ho, nezplodil dětí). 14. stol. Mnč. — čeho čím. A tiem i od- platy nám viera přispáří. Št. Kn. š. 45. — komu odkud. Zavázán jsi k duchovnie lichvě, tak aby vždy z daróv božích sobě přispářel. Hus. I. 216. — se kde jak čeho. Ktož hodně přijímá svátosť oltářní, přispo- řuje se v něm božské milosti z moci svá- tosti. Krnd. 126.

265754   Přispořiti Svazek: 8 Strana: 0319
Přispořiti. Musím si něco p. (trávy při- trhati. Han. Brt. D. II. 347. P-řil krokov = přidal. Phľd. 1895. 299.

265755   Přísprostý Svazek: 2 Strana: 1091
Přísprostý, trochu sprostý, etwas einfach, dumm, einfältig. Plk.

265756   Přispu Svazek: 2 Strana: 1091
Přispu, vz Přisypati.

265757   Přispůsobiti Svazek: 2 Strana: 1091
Přispůsobiti atd., vz Přizpůsobiti.

265758   Přispůsobivosť Svazek: 7 Strana: 0485
Přispůsobivosť či addaptace organů k určitým výkonům. Stč. Zem. 807. — Vch. Důk. 112.

265759   Přisrati Svazek: 2 Strana: 1091
Přisrati, seru, sral, án, ání, přisírati, přisrávati, noch mehr scheissen. Us.

265760   Přísrděitý Svazek: 8 Strana: 0319
Přísrděitý. P. rapíček. Čl. L. Jos. 39.

265761   Přísrostlý Svazek: 2 Strana: 1091
Přísrostlý, subconcretus. P. tobolice. Rostl.

265762   Přísrpovitý Svazek: 2 Strana: 1091
Přísrpovitý, subfalcatus. P. list. Rostl.

265763   Přisrúbiti Svazek: 2 Strana: 1091
Přisrúbiti, il, en, ení, sruby přidělati. Na Ostrav. Tč.

265764   Přissadlo, přissavadlo Svazek: 2 Strana: 1091
Přissadlo, přissavadlo, a, n., v obec. mluvě přicucadlo, das Sauggefäss. P-dla hlíst. Krok. — P., vz Přissajidlo.

265765   Přissajidlo Svazek: 2 Strana: 1091
Přissajidlo, a, n., kořen bradavicovitý rostlin příživných, haustorium, die Saug- wurzel. Kk. 15. Dle Jg. lépe: přissadlo.

265766   Přissáti se Svazek: 2 Strana: 1091
Přissáti se, přissaji, přissám, přissu, ál, ání, (v obec. mluvě: přicucati), sich an- saugen, fest anhängen. — se k čemu, nač. Plk.

265767   Přissavadlo Svazek: 7 Strana: 0485
Přissavadlo, die Saugwarze. P. břišní, der Bauchsaugnapt.

265768   Přissávání Svazek: 9 Strana: 0257
Přissávání. P-ním něco přitahovati. Nár. list. 1897. č. 325.

265769   Příssavec Svazek: 2 Strana: 1091
Příssavec, vce, m., der Aspirator.

265770   Příssavka Svazek: 7 Strana: 0485
Příssavka, y, f. = příssavní deska. P-ky bělivek (ústní a řiťní). Ves. IV. 218., 219., Athen. III. 139.

265771   Přissávkovitý Svazek: 9 Strana: 0257
Přissávkovitý. P. deska. Ott. XV. 489. Vz Přissávka.

265772   Příssavní, -ný Svazek: 7 Strana: 0485
Příssavní, -ný, Saug-. P. deska (někte- rých živočichů), Frč., kořínky, Ves. 1880. 14., červi, discophora. Ves. IV. 218.

265773   Příst Svazek: 2 Strana: 1091
Příst (přijst), přídu, přídeš atd. = přijití, kommen. U Opav. Klš.

265774   Příst Svazek: 2 Strana: 1091
Příst', i, f., rachytis (neduh). Krok. III. 99.

265775   Přistací Svazek: 7 Strana: 0485
Přistací most, Die Landungsbrücke. Dch.

265776   Přistačka Svazek: 7 Strana: 0485
Přistačka, y, f. = přiženění se. Slov. Ssk., Dbš. Ob) č. 35. Oženiti se na p-čky, prístavky. Vz předcház. přistač.

265777   Přistal Svazek: 2 Strana: 1091
Přistal, a, m. = přistanec. Slov.

265778   Přistalosť Svazek: 2 Strana: 1091
Přistalosť, i, f., die Anhängigkeit. Pam. kut. 52.

265779   Přistálosť Svazek: 2 Strana: 1091
Přistálosť, i, f., přístojnosť, die Wohlan- ständigkeit. L.

265780   Přistalý Svazek: 2 Strana: 1091
Přistalý, který přistal, angelangt, an- liegend, anhängend. Jg.

265781   Přistálý Svazek: 2 Strana: 1091
Přistálý, vz Přistáti. P. směna n. šichta, přistávka, die Zustandsschichte, -arbeit. Hř. — P., přístojný, angemessen. L.

265782   Přístaň Svazek: 2 Strana: 1091
Přístaň, ě, f., der Flusshafen. S. a Ž.

265783   Přistan Svazek: 7 Strana: 1370
Přistan, a, m., antistes, zastr. Pršp. 40. 998.

265784   Přistanec Svazek: 2 Strana: 1091
Přistanec, nce, přístal, a, m., přístojící, der Assistent, Beisteher. Slov. — P., soudní zástupce, der Advokat. Slov. Bern.

265785   Přistání Svazek: 2 Strana: 1091
Přistání, n., die Anlangimg, vz Přistati. P. k břehu, die Landung. — P. = přístav, der Landungsort. Boč. exc.

265786   Přistaniště Svazek: 2 Strana: 1091
Přistaniště, e, n., der Ankerplatz. Mkl. B. 274.

265787   Přístanný Svazek: 8 Strana: 0320
Přístanný most, Landungsbrücke. Petrl. 10.

265788   Přistárlý Svazek: 2 Strana: 1091
Přistárlý, přistaralý, přístarý, etwas alt, ältlich. Jg.

265789   Přistarší Svazek: 7 Strana: 0485
Přistarší = přistárlý. Mor. Knrz.

265790   Přístarý Svazek: 10 Strana: 0306
Přístarý = hodně starý. Som už p. Nár. list. 1904. 66. 10.

265791   Přistaš Svazek: 2 Strana: 1091
Přistaš, e, m., na Slov. = kdo se při- ženil. Plk.

265792   Přistati Svazek: 2 Strana: 1091
Přistati, stanu, stal, ání; přistávati = k někomu stanouti, postaviti se, zu einem hintreten, hinkommen, sich hinstellen; při- byti, přijíti, připlaviti se, ankommen, an- langen, anlanden; dostati se kam, oddati se čemu, sich einer Sache ergeben, wohin kom- men; přivoliti, einwilligen, zufrieden sein, beitreten; státi se, widerfahren, geschehen, einem begegnen, sich ergeben; hoditi se, přiléhati, anliegen, passen, sich schicken; slušeti, sich geziemen, sich schicken; po- moci, beistehen, helfen. Jg. — abs. Čas, ho- dina přistávala (blížila se). L. — (s kým, s čím) k čemu. P. s lodí k břehu (připlaviti se). V. P. k vojně (vojákem se státi), Bern., k něčí dceři (přiženiti se). Plk. P. ke komu = postaviti se. Bern. S ním přistal jeho druh. Ráj. P. k pánu (== do služby). Bern. A aj anjel Páně přistal k němu (k Petrovi). Sš. Sk. 140. Přistanuli jsme k přístavu ko- rábnému. ZN. Věděl, že vojsko přistává k jich krajům. BO. Přistaň k tomu (přivol). Plk. — kam, nač. P. na přistavidlo, Troj., na břeh. D. Já na to nepřistanu (nesvolím). Bern. Den ten přistane na člověka znena- dála. Sš. L. 195. — na čem. Čo mi dáte, na tom přistanem. Poh. 363. — k čemu čím: k břehu lodími. Háj. — kde: u vlasti, Troj., v zemi. Kram. Loďstvo v té úžině přistalo. Sych. Protož razi u sedláka při- stati v dobrej dědině. Žk. 431. — komu. Kabát mu dobře přistane (přiléhá). Plk., Koll. Přistaňte mně (pomozte mi). Bern. — kam: do služby, Bern., mezi vojáky. Plk. — s inft. Pěkně ti přistane lháti (sluší). Šf. — Přistati si, šp. m.: přivstati si.

265793   Přistáti Svazek: 2 Strana: 1091
Přistáti, stojím, stál, ání; přistávati = při něčem státi, beistehen, dabeistehen; s po- nětím pomoci, beistehen (um zu helfen); slu- šeti, sich geziemen, sich schicken, anstehen. Jg. — abs. Smrť vždycky přístojí (jest na blízku). Jel. — komu. Pravda tobě přístojí (při tobě stojí). Br. Moc soudná Pánu pří- stojí a příleží proto, poněvadž synem člo- věčím jest. Sš. J. 90. Manželka tvá s jinými přístojí tvé pravici. Kom. Anděl přístojící jemu. Br. Co komu přístojí (sluší), nech se tím strojí. L. — komu proti komu: Vdo- vám proti mocným p. (pomoci). V. — na koho (slušeti). Na něho to přístojí. L. — k čemu. Jenžto přístojí ku pravici chudého. Ps. ms. — s inft. Nepřístojí tobě ptáti se o to. Jg.

265794   Přistáti Svazek: 8 Strana: 0320
Přistáti. Pristal = svolil. Phľd. XII. 696. — na čem. Keď nemáš, pristaň na chuti. Ib. 1894. 313. — nač. Na to nepristanem (k tomu nesvolíme). Ib. 1892. 331. — komu. Klobúk by mu. nepristal (nepřilehl, neslušel a p.). Ib. 1893. 642. (1895. 359.).

265795   Přistati Svazek: 10 Strana: 0656
Přistati. Ona by mne ani repristala = nechtěla za muže. Phľd. XXII. 37.

265796   Přistáti Svazek: 10 Strana: 0656
Přistáti někde = do služby vstoupiti. 1499. Arch. XXII. 35. Vz násl.

265797   Přistati — kam Svazek: 7 Strana: 0485
Přistati — kam. Synové zůstanon při otci, leč by si který vzal dceru jediňačku a na její statek přistal (se přiženil. Vz Pristač. Němc. — komu. Tak mu to pri- stane jak židovi flinta. Slov. Rr. MBš. — koho = zastati, postihnouti. P. něhoho někde. Val. Vck. — nač = svoliti k něčemu. Také mor. Brt. D. 257.

265798   1. Přístav Svazek: 2 Strana: 1091
1. Přístav, a, m., stráž, ???????????;, der Aufseher, Begleiter, Gesellschafter. L. — P., strsl., prokurator, der Advokat.

265799   2. Přístav Svazek: 2 Strana: 1091
2. Přístav, u, m., přistavadlo, čerpadlo, stanoviště, přístaviště, der Hafen. P. — místo pobřežné, v němž lodi pohodlně přistati a se zakotviti mohou, aby jednak chráněny byly před návalem vln, větrů a bouří, jednak aby skládání a nakládání usnadněno bylo. Vz S. N. P. mořský, říčný; vojenský, obchodní, ka- rantenní; přirozený, umělý; svobodný. Vz S. N. Přední p., der Vorhafen. Dch. Nebylo hodného p-vu. ZN. Vz Čerpadlo. Přístav lodí; k p-vu (čerpadlu) lodí doplaviti; Ko- rinth měl dvě přistavadla lodí. V. V p-vu přistali. Troj. Lodí do p-vu vehnati. Kom. Bezpečná jest myš před kocourem, dokudž v své doupi obývá, a pták v kleci před jestřábem, i před bouří mořskou lodí v svém přístavu stojící. Prov. Do p-vu, k p-vu při- plouti. Us. Do p-vu se dostati. Dch. Jafa (Joppa) byla druhdy přistavadlem ač vezdy nebezpečným a nepohodlným. Sš. Sk. 118.

265800   Přístav Svazek: 10 Strana: 0306
Přístav. Vz Ott. XX. 714. Pražské p-vy: obchodní, vorový. Vz Dolen. Pr. 621.

265801   Přistava Svazek: 2 Strana: 1092
Přistava, y, f., sinus. Sin. 45° = přistava 45 stupňů; p. obrácená, celá, přímá, Sedl.; ang. sin. x = úhel přístavy x; arc. sin. x = oblouk přístavy x (t. j. oblouk, k němuž je přístava x). Nz.

265802   Přistavač Svazek: 2 Strana: 1092
Přistavač, e, m., pomocník, der Beisteher, Helfer, Prokurator. Slov. Vz Přístav, 1.

265803   Přistavačka Svazek: 2 Strana: 1092
Přistavačka, y, f., die Beisteherin. Slov.

265804   Přistavadlo Svazek: 2 Strana: 1092
Přistavadlo, vz Přístav.

265805   Přistavadlo Svazek: 7 Strana: 0485
Přistavadlo. Zjev. sv. Brig.

265806   Přistávati Svazek: 2 Strana: 1092
Přistávati, vz Přistati, Přistáti.

265807   Přístavba Svazek: 2 Strana: 1092
Přístavba, y, f. = přístavek.

265808   Přístavec Svazek: 7 Strana: 0485
Přístavec, vce, m. = nákel, Hafen in Flüssen, Schiff.äde. Nz , Ssk. P. ke kamnům, Ofenschirm, m. Rgl.

265809   Přistavěč, přistavitel, přistavovatel Svazek: 2 Strana: 1092
Přistavěč, přistavitel, přistavovatel, e, m., der Ansteller, Anleger, Ansetzer. Jg.

265810   Přistavěčka, přistavitelka, přistavo- vatelka Svazek: 2 Strana: 1092
Přistavěčka, přistavitelka, přistavo- vatelka, y, f., die Anstellerin atd.

265811   Přístavečný Svazek: 7 Strana: 0485
Přístavečný. To ukazuje apoštol p-nými slovy. Sš. II. 116.

265812   Přístavek Svazek: 2 Strana: 1092
Přístavek, vku, m., co přistavěno, pří- chlop, přístupek, příbudek (Šm.), der Zubau, Anbau, das Angebäude. Us. — P. = pří- stávka, apposice. Vz Přístávka. Genitiv ob- řízky je genitiv p-vku či' apposice. Sš. Sk. 77. A to apoštol dokládá p-kem. Sš.

265813   Přístavek Svazek: 7 Strana: 0485
Přístavek = apposice Nz. — P., vka, m. = přístupník, kto išiel na prístavky, na prístupky, kto sa priženil. Slov. Phľd. III. 3. 253. Vz Pristač (dod.).

265814   Přístavek Svazek: 8 Strana: 0320
Přístavek. Popis p-ků na Mor. Vz Brt. D. II. 434.

265815   Přistavení Svazek: 2 Strana: 1092
Přistavení, n., die Anstellung, Ansetzung, Anrückung, Anlegung. — P. = přístavek. Ros.

265816   Přistavený Svazek: 2 Strana: 1092
Přistavený; -en, a, o, zugestellt.

265817   Přistavěný Svazek: 2 Strana: 1092
Přistavěný; -en, a, o, zugebaut.

265818   Přistavěti Svazek: 2 Strana: 1092
Přistavěti, ěl, ěn, éní; přistavovati = stavení přidati, an-, zubauen. — co. Při- stavěl veliký kus paláce. Ros. — co kam: kůlnu k domu. Us.

265819   Přistavidlo Svazek: 2 Strana: 1092
Přistavidlo, vz Přístav.

265820   Přístaviště Svazek: 2 Strana: 1092
Přístaviště, ě, n., vz Přístav.

265821   Přistaviť Svazek: 10 Strana: 0306
Přistaviť vyšetrovanie = zastaviti. Slov. Sbor. čes 35., Čes 1. XI. 327.

265822   Přistaviti Svazek: 2 Strana: 1092
Přistaviti, il, en, ení; přistavovati, an- setzen, anlegen, anstellen, anrücken; anlan- den; zugesellen; verheirathen. — abs. Neb odtud naděje nebylo, abychom kde p. mohli. Har. I. 90. Kdo příkře přistavuje, rádo se s ním odvracuje (rád zpátkem padá). Prov. — co, koho. Nechť p-ví rukojmie viece; I p-vil dva člověky. NB. Tč. — co, koho kam: hrnec k ohni, řebřík ke stromu, Us., lodí k břehu. Jel. P. mladíka k dceři (dceru vdáti tak, že ženich do domu se přižení). Plk. — co, se proti komu. Br. — s čím kam: s lodí k břehu (připlouti). V.

265823   Přistaviti koho komu Svazek: 7 Strana: 0485
Přistaviti koho komu. Sirotků pan- ských žádný sám sobě ani jiným aby ne- přistavoval. Arch. pam. 1887. 68. — koho več: v službu (přijmouti). Soud. kn. opav.

265824   Přistaviti někde Svazek: 10 Strana: 0656
Přistaviti někde = do služby vstoupiti. 1499. Arch. XXII. 36. Sr. Přistáti.

265825   Přistaviti se Svazek: 8 Strana: 0320
Přistaviti se. Nútené (nucené) uvádzanie patentu pristavilo sa (zastavilo se). Phľd. XII. 389.

265826   Přístavka Svazek: 7 Strana: 0485
Přístavka = přiženění. Na p-vky ísť. Phľd. III. 3. 253. Vz Přistač (dod.) — P. = apposice. P. = přívlastek jakoby titul vedlé podmětu nebo vůbec podle podstatného jména. Alexander, král macedonský, zemřel v mladém věku. Vz Věta v S. N. (Gb.). Druh přívlastku souřadného jest p. Jest to jméno podstatné, opatřené opět svým pří- vlastkem a položené za jménem podstatným nebo zájmenem, k němuž patří: Doubravka, dcera Boleslavova, provdala se za Mečislava, kníže polské. Svatopluk, král moravský, od sv. Cyrilla víře křesťanské byl naučen. Hannibal, vítěz nad Římany. Ty pane nás! Gb. Ml. II. 25. P. = zevrubnější vysvětlení substantiva substantivem přistaveným. Žnbo- vřesky, vesnice u Brna. Přišli do vesnice, do Žabovřesk u Brna. Tato volná p. jest vždy na druhém místě a blíží se výroku věty: Ž-ky jsou vesnice u Brna. Příklady těsnější p-ky jsou: Jan evangelista, Jan křtitel. V příkladech: učitel Vlk, námořník Samojed, Jan Novák není žádné z obou slov p-kou. Nynější jména rodinná na př. Novák, byla původně p. ke jménům křest- ním; nyní jsou p-kami nanejvýše jména křestní. Ott. 11. 545. Druhem přívlastku jsou také p-ky. Ott. II. 1003. (Attribut. Vz toto tam). P. jest přívlastek substantivní opa- třený svým přívlastkem, kterýž násle- duje za jménem určeným. V písmě odděluje se od slova určeného i od slova následují- cích čárkou. Svatopluk, král moravský, od sv. Cyrilla víře křesťanské byl naučen. Doubravka, dcera Boleslavova, vdala se za Mečislava, kníže polské. Do Selebrie, mě- stečka u moře, jsme přijeli. Brt. S. 3. vd. 16. — Udává-li substantivum přívlastkové vlastnosť nahodilou, pomíjející, pričiňuje se ku svému jménu přechodníkem jsa, jsouc, jsouce. P-vek takový slove příslovečným a lze jej rozvésti větou příslovečnou (časovou, příčinnou, podmínečnou). Sv. Jeroným, ma- lým pacholetem jsa, do Říma běžel. Kristus, jsa Bohem věčným, chtěl býti člověkem časným. Jsouce synové jedné matky milujte se vespolek (ponědadž jste). Jsa tvým pří- telem něco jiného bych ti poradil (kdybych byl). Ne: co malé pachole, co synové jedné matky, co tvůj přítel. Vz Co Brt. S. 3. vd. 17. 7.

265827   Přístavka Svazek: 8 Strana: 0320
Přístavka. P-ky na Mor. Vz Brt, D. II. 435.

265828   Přístavka, přístávka Svazek: 2 Strana: 1092
Přístavka, přístávka, y, f., přiženění, vz Přistaviti. Na Slov. Na přístavky se ože- niti (přiženiti se). Bern. — P., přistání lo- dími, das Landen. Z mýta a cla největší dů- chod za příčinou tak valné přístavky zemi se schází. Akt. a kop. 1611. — P., vz Přistály. — P., přistavek, přistavení, jméno přistavené, v mluvnici, apposice, appositum, die Appo- sition. Dle jedněch jest p. přívlastek vy- jádřený jménem podstatným n. podstatné jméno přívlastkové. Tento výměr nedostačuje, poněvadž by dle ní regis v ,hortus regis' a otce našeho v,zahrada otce našeho' byly pří- stávkami, ale všeobecně se pokládají za pří- vlastky. Dle Zk. Skl. 295. ? Zk. Ml. II. 42. jest p. jméno podstatné jinému jménu k vy- psání a určení obsahu jeho připojené tak, še s ním v pádě se srovnává. S ním se shoduje Kořínek uče na 147. str. své Lat. mluv.: P. jest jméno podstatné v témž pádu (jako jméno jím určené). Putsche ve své Lat. gr. str. 146. praví: Das Attributsubstantiv (Apposition) muss mit seinem Beziehungsworte in gleichem Casus stehen. Wenn das Attributivsubstantiv selbst wieder eine nähere Bestimmung bei sich hat, so wird es gewöhnlich von seinem Beziehungsworte durch ein Comma getrennt; wenn es dagegen ein einzelnes Substantivum ist, so wird es gewöhnlich seinem Bezie- hungsworte ohne Trennungscomma wie ein Attributadjectiv beigefügt z. B. Darius, rex Persarum, aber: Darius rex. Kühner ve své Schlulgr. 137. definuje: Die Apposition ist ein Substantiv, das mit dem Worte, wel- ches näher bestimmt wird, in gleichem Kasus steht. Taktéž učí Madwig na 211. str. své Lat. mluv. Brt. někde napsal: P. jest jméno podstatné poměrem souřadnosti jiné jméno zevrubněji určující. Gb. zase někde pozna- menal: P. jest zvláštní druh přívlastku, ja- koby titul vedlé podmětu n. vůbec (podstat- ného) jména. PoněkucVjinak vyměřuje Schultz na str. 308. své Lat. ml. apposici pravě: Ein Substantiv kann auch ohne verbindendes Verb durch ein anderes Nomen (Substantiv, Adjektiv, Pronomen, Particip, Zahlwort) nä- her bestimmt werden. Dies geschieht ent- weder 1. durch unmittelbare Verbindung des Substantivs und des bestimmenden Nomens zu einem einzigen Begriffe, wie: Garumna flumen, Tarquinius rex, magna laus, hic mundus, homo doctus, leo rugiens, quinque viri, in welchem Falle das Bestimmungsnomen Attribut genannt wird; oder 2. indem das bestimmende Nomen um näher zu bezeichnen und genauer zu charakterisiren, in Form eines abgekürzten Satzes einen neuen Begriff zu dem Substantiv hinzusetzt, in welchem Falle das Bestimmungsnomen appositum o. Appo- sition genannt wird wie: Alexander, rex Macedoniím. A na str. 344. praví týž: Bei der Apposition wird das Gedachte durch zwei an einander gefügte Begriffe bestimmt wie filius Cicero, Cicero der Sohn. Se Schul- tzem zase shoduje se Ht. uče na str. 26. své Sr. ml.: Podstatné jméno co souřadný pří- vlastek buď co nejúže se spojuje a takřka v jeden pojem splývá s určeným jménem, buď trochu samostatněji vystupuje vedlé to- hoto na jevo. V prvém případě záleží oby- čejně z jednoho jediného před jménem, zřídka za jménem určeným stávajícího slova: pan otec, král Vladislav, Kristus pán, Karel veliký atd., a sluje přívlastkem; v druhém naproti přístavkem, který nic není vlastně jiného, než samostatnosti své pozbavená a jménu určenému přivtělená pobočná věta. Řeknu-li ku př.: Orel, král ptactva, byl zastřelen, jen trochu stručněji vyslovím obsah věty: Orel, který je král ptactva, byl zastřelen. — Pozn. Tomuto výkladu, že v král Vladislav, hrad Žleby, město Strakonice atd. král, hrad, město jsou přívlastky, vadí, zdá se, zkušenosť, že se jinak přísudek s přívlastky nesrovnává, nýbrž jenom s jmény jimi určenými a přece čítáme: Hrad Zleby sbořen byl. Háj. Městečko Strakonice vyhořelo. V. Jsou tedy slova hrad, městečko spíše přístavkami. Také Brt. má výra, štiku, hvězda, město atd. za přívlastky ve větách : Ptáka výra nad sebou uzřel. Vy- lovil rybu štiku. Okázala se kometa hvězda. Bilina město od Pražan dobyto jest. Brt. S. §. 23. Vz Přívlastek a cf. doleji pozn. 4. — K výměru přístávky přidává Kosina ve své Lat. mluv. str. 9.: V apposici udává přímé substantivum a) podstatný znak příslušného jména. V příčině té lze je, visí-li na něm ještě jiná slova, rozvésti větou zájmenem relativným uvedenou, v níž jméno appositionalné jest vý- rokem a slove odtud apposici relativnou. Ku- př. Gallos ab Aquitanis Garumna flumen di- vidit. Caes. Cingetorigem, generum suum, hostem judicat. Caes. b) Substantivum appo- sitionalné udává vlastnosť nahodilou, pomíje- jící, toliko na jistou dobu (určitým slovesem věty vyměřenou) platnosť mající. Toho způ- sobu apposice lze rozvésti větou adverbi- alnou a slove odtud apposici adverbialnou. Cato senex (starcem jsa) historias scribere in- stituit. Furius puer (chlapcem jsa) didicit, quod discendum fuit. Podobně praví Madvig na str. 212.: Von der Apposition ist zu merken, dass sie oft nicht die Beschaffenheit der Person o. Sache überhaupt bezeichnet, sondern den Zustand während der ausge- sagten Handlung und die Eigenschaft, in welcher sie dabei erscheint. Cicero praetor legem Maniliam suasit, consul conjurationem Catilinae oppressit. Cato senex scribere hi- storiam instituit. Proto nalézáme také tyto výměry apposice: P. jest dodatečné určení. Ndr. §. 478. P. jest přívlastek dodatečný. Brt. S. §. 24. Nebo dle jiných: P. slove určení obyč. vedlejší k jménu přidané za příčinou zevrubnějšího popsání nebo vy- světlení jeho obsahu. Ku př. Zlý člověk ne- ujde pomsty. Nechci říci, že člověk pomsty neujde, nýbrž že zlý člověk pomsty neujde, tedy činí slova zlý člověk jeden pojem a slovo zlý jest zde hlavním, nutným přídavkem, tedy přívlastkem. Taktéž otce mého ve větě: Zahrada otce mého jest velika. Ale: Pary- satis, matka Kyrova (= která matkou Ky- rovou byla), Kyra více milovala než Arta- xerxa. Zde prý matka Kyrova jest jen ve- dlejším přídavkem; kdybych řekl: Parysatis milovala více Kyra než Artaxerxa, věděl bych prý zcela dobře, kdo Parysatis byla, že byla matkou Kyrovou a Artaxerxovou, ale aby přece nikdo dlouho o věci přemýšleti ne- musil, tedy za příčinou určitějšího popsání, vysvětlení přidáno prý jest matka Kyrova; tedy jest prý tento pířdavek přístavkou. Tak- též ve větách: Tomu mne naučil zvyk, vý- tečný to učitel. Pochlebnictví, pomocník v ne- pravostech, budiž odstraněno. Dějepis, vůdce lidí, nás mnohému učí. Zahálka, matka všeho zlého, lidem mnoho škodí. Caesar Baleařany, lid to lehkou zbraní opatřený, k obraně jim poslal.—Přístavka přidává se 1. k vlast- ním jménům: Svatopluk, král moravský. Turek pohan jim v to nesahá. Pref. Vz předcházející a násl. příklady. — 2. K obecným jménům, když obsah jejich obmeziti a zevrubněji určiti se má. Okázala se kometa hvězda. Let. Uhasil světlo svíčku. Let. Žala trávu metlici. Stojí dřevo oliva. Er. Ani mně nevoní rozmarýn vonička. Sš. Jest obyčej marynářů pacholků, že vždy křičí; Koupil svíci za mejdymnu peníz. Pref. Vz předchá- zející a násl. příklady. -- 3. K zájmenům osob- ným, k nimž se jak jméno obecné tak vlastní přistaviti může: my lidé, já Brutus, oni bohové. Zk. Skl. 295. — Shoda přístavky s jménem, kterému se připojuje a s pří- sudkem. 1. Je-li přístavka jméno osobné, srovnává se v čísle, rodě a pádě. Svatopluk, král moravský. Háj. Doubravka, dcera Bole- slava. V. Předkům našim, původům a ochran- cům umění, mnohou náchylností povinni jsme. V. Šp. tedy: Josefa Novákova, rozená Čapek m.: r. Čapková atd. Vz Jméno. Cf. Přišel do města Upsala šp. m.: Upsaly. — 2. Je-li jméno věcné, srovnává se v pádě a je-li pře- chylné, i v rodě. Sodoma, město zlé. Št. Duše, obraz nesmrtelný nesmrtelného Boha. Kom. Zahálka, matka (nikoli: otec) všeho zlého. — Pozn. 1. Přístavky dávají se, jak již praveno, i k osobným zájmenům. My po- tomkové jejich v držení jsme té krajiny. V. Kterak ty ode mne, ženy Samaritanky, ná- poje žádáš? Br. — Pozn. 2. Při osobě rodu středního jest přístavka rodu muž. Kníže korutanské, tesť bratra našeho. — Pozn. 3. Táhne-li se přístavka k 2 jménům, klade se v plural. Mezi Labem a Orlicí, řekami hlu- bokými, se usadil. Háj. Knaeus a Publius Scipionové. V. Města Stříbro a Gorlici vy- stavěl. V. — Pozn. 4. Dá-li se k podmětu věcnému přístavka, může se přísudek s ní srovnati. V něm lakomství, otec hříchu, své kořeny vtrousil (m. vtrousilo). Troj. A pra- videlně se to činí, když se jménům míst pří- stavky: město, ves, hrad, dvůr atd. přičiní. Hrad Žleby sbořen byl. Háj. Toho roku město Čáslav založeno jest. V. Kouřim město ohněm domácím skrze neopatrnost všecko vyhořelo. Háj. Městečko Strakonice vyhořelo. V. Naproti tomu se praví: Strakonice vy- hořely. V. — Pozn. 5. Když se k jménu obec- nému přikládá jméno vlastní, může se to i učiniti přičiněním výrazů řečený, jménem, v kteréžto pak příčině jméno vlastní v no- , minativě jest, aneb činí se to větou přídav- nou. I sešel se lid obojí na poli řečeném Strhov m.: na poli Strhově. Háj. Odtud táhli k hradu přetvrdému, jménem Zlonice. Háj. I. přišli jsou k řece, jíž jméno bylo Ohře. Háj. Činíme tak obyčejně, když obtížnému sklo- ňování cizího jména vlastního vyhnouti se chceme. Ku př. Hannibal položil se táborem u města řečeného Illiberi. Cf.: Hannibal ad oppidum Illiberi castra locat. Liv. XXIV. 1. — Pozn. 6. P. jde aneb za jménem svým aneb před ním. Boleslav kníže obeslal k sobě vládyky. Kníže Boleslav svolati kázal všecky vládyky. Háj. Tu horu Labe řeka obchází. Háj. Řeka Vltava se nad míru vodami roz- hojnila. Háj. Vz Zk. Skl. 295. a násl. Zk. Ml. II. str. 42. a násl. — P., šichta přistálá, die Uiberschicht, Uiberarbeit, v horn. Šp. — Přístavky, pl., m, na divad. jevišti, die Ver- setzstücke auf der Bühne. Dch.

265829   Přístávkový Svazek: 2 Strana: 1094
Přístávkový, Appositions-, P. věta. Sš. I. 99.

265830   Přístavné Svazek: 2 Strana: 1094
Přístavné, ého, n., das Hafengeld, der Hafenzoll. Šm.

265831   Přístavní Svazek: 2 Strana: 1094
Přístavní, Hafen-, Landungs-. P. dělník, most, Dch., admiralat. Čsk. P. město, místo, Sš. Sk. 151., kotva, hráz, řetěz (přístav uza- vírající). Šm.

265832   Přístavní Svazek: 10 Strana: 0306
Přístavní. Pakli by byla čeleď p. neb vandrovní. Arch. XX. 318. Vz Přístavný.

265833   Přístavník Svazek: 2 Strana: 1094
Přístavník, u, m., provaz u vesla, der Ruderlichter. Šm.

265834   Přístavný Svazek: 2 Strana: 1094
Přístavný, mohoucí býti přistaven, zusetz- bar. L. — P., přistavený, hinzugesetzt. L. — P. čeleď (gedungen, na jistou dobu najatá). V. Pravie o jednom, jenž byl děvku p-vnů zamiloval. Št. N. 136. P. služebník, servus conductitius ad certum tempus serviendi. Arch. IV. 142. Vz Arch. V. 487.

265835   Přístavný Svazek: 7 Strana: 0485
Přístavný kůl, der Haftstock (k uvazo- vání lodí). Zpr. arch. — P. = najatý. Výb. II. 1415., 1420. P. zedník = který na čas někde pracovav potom jinam odcházel Wtr. Obr. 363. — P., appositionell. P. způsob spo- jování slov, a. Verbindungsalt der Wörter. Nz. P. participium. Křn. — P., ého, m., subst. = správce přístavu, Hafenverwalter, Mour.

265836   Přistavovač, přistavovatel Svazek: 2 Strana: 1094
Přistavovač, přistavovatel, e, m., der Ansetzer. Šm. Vz Přistaviti.

265837   Přistavování Svazek: 2 Strana: 1094
Přistavování, n., das Ansetzen, die An- setzung. Us. Vz Přistaviti.

265838   Přistavovati Svazek: 2 Strana: 1094
Přistavovati, vz Přistaviti.

265839   Přístavový Svazek: 2 Strana: 1094
Přístavový. Vz Přístav. Hafen-. P. čas, hráz. Nz.

265840   Přísteh Svazek: 2 Strana: 1094
Přísteh, u, m., vulgo fastrk, der Anschlag, die Anstossnaht. Šm.

265841   Přístěh Svazek: 2 Strana: 1094
Přístěh, u, m. Šla mu na p. (naproti, ale on o tom nevěděl, chtíc ho jakoby přistih- nouti, překvapiti). U Hlínska. Ktk. — P., přistěhování, Einwanderung, f. Stf.

265842   Přístěh Svazek: 7 Strana: 0486
Přístěh. Poslali je na přístěhy a když nás předstihli. 1580. Wtr. Vz Přístih.

265843   Přistehnouti Svazek: 2 Strana: 1094
Přistehnouti, přistěhnouti, hnul a ?, ut, utí; přistehati, přistehovati = stehem připo- jiti, přišiti, anheften, anstossen (d. i. zusam- mennähen, ohne den Stoff umzuschlagen). Jg., V. — co k čemu: podšívku k rukávu. Us. — co čím: rukáv jehlou. D., Koll. — Přistěhnouti, herziehen. Agend. čes. 12.

265844   Přistehnouti Svazek: 7 Strana: 0486
Přistehnouti. Mkl. Etym. 320. b.

265845   Přistěhovák Svazek: 2 Strana: 1094
Přistěhovák, a, m., der Einwanderling. Us.

265846   Přistěhovalec Svazek: 2 Strana: 1094
Přistěhovalec, lce, m., kdo se přistěhoval, der Einwanderling.

265847   Přistěhovalec Svazek: 9 Strana: 0257
Přistěhovalec, lce. m.: hostiak, priš, odkundes, sbeh sveta. Vz Zát. Př. 185. — 186.

265848   Přistěhovalý Svazek: 7 Strana: 0486
Přistěhovalý = kdo se přistěhoval, ein-, zugewandert. Vz Přistěhovalec.

265849   Přistěhovanec Svazek: 2 Strana: 1094
Přistěhovanec, nce, m. (nov.), kdo byl přistěhován, der Einwanderling.

265850   Přistěhovanec Svazek: 10 Strana: 0306
Přistěhovanec, nce, m. = přistěhovalec. Bílý Obr. 163.

265851   Přistěhování Svazek: 7 Strana: 0486
Přistěhování, n , die Einwanderung. Us. Pdl.

265852   Přistěhovaný Svazek: 7 Strana: 0486
Přistěhovaný, eingewandert. Lpř.

265853   Přistěhovatel Svazek: 7 Strana: 0486
Přistěhovatel, e, m., Einwanderer, m. Šp.

265854   Přistehovati Svazek: 2 Strana: 1094
Přistehovati, vz Přistehnouti.

265855   Přistěhovati Svazek: 2 Strana: 1094
Přistěhovati, einziehen helfen; se, ein- ziehen, einwandern. D. — koho. Josef otce Jakoba přistěhoval. Br. — se kam (s čím). Příští týden se k vám se vším přistěhuji. Sych. P. se do nového příbytku. — se kdy kam. Když židé po sedmdesátiletém zajetí domů do vlasti se přistěhovavše chrám sta- věli. Sš. J. 44. Kteří k náklonku života do sv. země se p-li. Sš. Sk. 20.

265856   Přistěhovati co Svazek: 8 Strana: 0320
Přistěhovati co. Nevím, co jest p-la (co stěhujíc se s sebou přivezla). Arch. XIII. 444.

265857   Přistehovka Svazek: 2 Strana: 1094
Přistehovka, y, f., vulgo fastrka, der Anschlagfaden. Šm.

265858   Přístejnec Svazek: 2 Strana: 1094
Přístejnec, jence, m., vulsella, mlž. Krok.

265859   Přístejný Svazek: 2 Strana: 1094
Přístejný, subregularis. P. koruna. Rostl.

265860   Přístěna Svazek: 2 Strana: 1094
Přístěna, y, f., Nebenwand, f. P. ke ka- mnům, der Ofenschirm.

265861   Přístěnek Svazek: 2 Strana: 1094
Přístěnek,přízděnek, nku, m., přistavená komůrka, výstupek, die Alkove. Us.

265862   Přístěnek Svazek: 7 Strana: 0486
Přístěnek. Nz., Tbz., Jrsk., Psčk , Hdk., Kká , Mkl. Etym. 323 a. P., opona mostová, clausura. Mezi téma dvěma slúpoma jest opona mramorová neb p z šerého mramora. Mill. 71.

265863   Přístenek Svazek: 8 Strana: 0320
Přístenek, u ku, m. = menší izba, izbétka, svědnica, seknica, seknic, sednica. 13rt. D. II. 435.

265864   Přístění Svazek: 2 Strana: 1094
Přístění, n., die Nebenwand. Mkl. B. 412. Vz Při-.

265865   Přístěnkový Svazek: 7 Strana: 1370
Přístěnkový obraz. Hudec.

265866   Přístěnný Svazek: 7 Strana: 0486
Přístěnný = co při stěně jest, Wand-. P. střecha. Zpr. arch. VIII. 81. P. pobřiš- nice, Peritoneum parietale. Ott. IV. 678.

265867   Přístěra Svazek: 2 Strana: 1094
Přístěra, y, f., zástěra, záštita, die Hülle, Verdeckung, Decke, der Deckmantel. Věci o něm vyprávěli, jimiž p-ry a věníky vadám svojim přičíněli. Sš. Sk. 70.

265868   Přístěra Svazek: 7 Strana: 0486
Přístěra lodní (k ochraně před střelami nepřátelskými). Lpř.

265869   Přistěradlo Svazek: 2 Strana: 1094
Přistěradlo, a, n., die Hülle, das Hüll- tuch, die Decke. Us.

265870   Přístěrek Svazek: 2 Strana: 1094
Přístěrek, rku, m. = přistěradlo. P. se- menný, die Samenhülle. Um. les. — P. na hlavu, rouška, der Schleier. Troj.

265871   Přístěrka Svazek: 2 Strana: 1094
Přístěrka, y, f. = přístěra. Dch.

265872   Přistesknouti Svazek: 2 Strana: 1094
Přistesknouti, knul a kl, utí; přistýskati, přisteskovati, přistyskovati, klagen. — komu čím. Že by každý sobě svým obchodem přistyskoval. Konáč.

265873   Přístevnice Svazek: 2 Strana: 1094
Přístevnice, e, f. = přástevnice. Kda.

265874   Přistěžiti Svazek: 2 Strana: 1094
Přistěžiti, il, en, ení (zastr.) = přistěho- vati. — se s čím: s koráby. Troj. — se ke komu. Ráj.

265875   Přísti Svazek: 2 Strana: 1094
Přísti, n., místo, kde se směr směrem kři- zuje. Přišla mi zrovna na p. U Zbir. Lg.

265876   Přísti Svazek: 2 Strana: 1094
Přísti, předu, dl, den, ení; přásti (přadu, zastr.), přadl, přaden, ení; prádati, spinnen; ztlusta p., grob lügen. D. Strsl. prędą, lit. spredu, predu, prest ze sprend, vlastně = točiti. Mkl. aL. 41., 123. — abs. Předeš jako vřes. Vz Bázlivý. Prov. Smil. Kočka přede (vrňouká, vrní, schnurrt). D. — co : len, Us., hedvábí, niti, Martini., tabák (točiti). D. — co na čem: na kolovratě, na vřeteně, na přeslici. Kom. — co jak. Z tlusta přísti (makavě lháti). Ros.; Bude-li co z tlusta p. Dh. 95. Parš tlustě přad (= přadl) = příliš neohrabaně svého zisku hleděl. U Dobrušky. Vk. — kde. Ve světnici dívka přede. Šk.

265877   Přísti Svazek: 7 Strana: 0486
Přísti. Mkl. Etym. 262, Gb. Ml. I. 146., List. fil. 1883. 116., 1887. 185.— abs. Kto je v rade, nech len prade. Slov. Rr. MBš. Ani dělajú, ani přadú. Ev. víd. 65. — co. Předl sny své dále. Hrts. Šídla hravá modré blesky předou. Kká. Strýc s bratrem nikdy dobrou přízi nepředli (byli nesvorní). Jrsk. — P. = tahati. Hříbata nechtěla příst. V Kunv. Msk.

265878   Přísti Svazek: 7 Strana: 1370
Přísti v dialekt. Vz List. fil. 1892. 107.

265879   Přísti Svazek: 8 Strana: 0320
Přísti. O tvarech cf. Gb. II. ml. 54., 107.

265880   Přísti Svazek: 9 Strana: 0257
Přísti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 136. Časování na Císařovsku. Vz Ces. 1. VIII. 158. Přede kocourovi na kalhoty = špatně. Ta toho nahouká, ale niť má někde jako vlas, někde jako klas a někde jako psí ocas (špatné). Čes. 1. IX. 165.

265881   Přísti Svazek: 10 Strana: 0306
Přísti. Vz Lucie, Masopustní, Niť, Sobota, Sobotní, Škaredý, Štědrý, Tučný. Čes. XI. 78. nn.

265882   Přístih Svazek: 7 Strana: 0486
Přístih, vz Přístihy (doleji). — P., vz Přístěh. Vyšel jim v p-hy. Vlč.

265883   Přístih Svazek: 10 Strana: 0306
Přístih, u, m. Pustili sme se domu na p-hy = přímým směrem přes pole a louky. Hoš. Pol. 141.

265884   Přístiha Svazek: 2 Strana: 1094
Přístiha, y, f., přístih, u, m., místo, kde se kůň v žílu postihne, nebo rána sama. Db. P., roztažení krevnice, městska a nádor z toho (na koňské noze) povstalý, der Blutspath, die Krampfader. S. N. Vz Přistihnouti.

265885   Přistihač Svazek: 7 Strana: 0486
Přistihač, e, m., der Ergreifer. Pr. tr.

265886   Přistihačský Svazek: 8 Strana: 0320
Přistihačský. P. podíl, Ergreifersantheil, m. Sterz. I. 835.

265887   Přistihnouti Svazek: 2 Strana: 1094
Přistihnouti, hnul, ut, utí, hl, žen, ení; přistihovati = postihnouti, dopadnouti, an- treffen, ertappen. Jg., Vl. zř. — koho, kde. v čem: mořského loupežníka v přístavu. Sych. Někoho v krádeži. Sych. P. někoho v samém skutku. J. tr. — co. P-hne žeň mlatbu. BO. — čeho. Den dne přistiháše (den po dni míjel). BO. — při čem: při skutku. Zříz. F. I., Aesop., J. tr. — na koho. Pulk. — na čem: na krádeži. Rk. — komu. Kůň si přistihl (uhonil si přístih, nemoc na noze, jako u člověka křečná žíla), bekam den Blutspath.

265888   Přistihnutí Svazek: 2 Strana: 1094
Přistihnutí, přistižení, přistihování, n., das Ertappen. Ros.

265889   Přístihy Svazek: 7 Strana: 0486
Přístihy. Všady jí chodí na p. (nadbí- há jí, Hledí se s ní setkati). Mor. Brt. D. 257.

265890   Přistíniti Svazek: 2 Strana: 1094
Přistíniti, il, ěn, ění, přistiňovati, be-, verschatten, Schatten machen; v malířství schattiren. — co čím. Us.

265891   Přistírání Svazek: 2 Strana: 1094
Přistírání, n., die Bedeckung. Houně k p. příbytku. Br. — P., přístěra, die Decke.

265892   Přistírati Svazek: 2 Strana: 1094
Přistírati, vz Přistříti.

265893   Přistírka Svazek: 2 Strana: 1094
Přistírka, y, f. = přístěra. Na Ostrav. Tč.

265894   Přistižení Svazek: 7 Strana: 0486
Přistižení, vz Přistihnutí. — P. = pří- stiha, koňská nemoc. Ruk. kd.

265895   Přistižné Svazek: 7 Strana: 0486
Přistižné, ého, n., Ergreifersantheil, m. Neč.

265896   Přístka Svazek: 2 Strana: 1094
Přístka, y, f. = přástka. Ros. a Us. na Mor. Hý.

265897   Přistlati Svazek: 2 Strana: 1094
Přistlati, steli, stlal, án, ání; přistélati, přistýlati, zustreuen. — čeho, co: slámy, slámu. Vz Přibrati, Při-. — komu čeho. Us.

265898   Přístně Svazek: 2 Strana: 1094
Přístně = přísně.

265899   Přístnosť Svazek: 2 Strana: 1094
Přístnosť = přísnosť.

265900   Přístný Svazek: 2 Strana: 1094
Přístný = přísný.

265901   Přístodolek Svazek: 9 Strana: 0257
Přístodolek. U Hostařovic na Mor. = kol- nice u stodoly. Mus. ol. XI. 128.

265902   Přístodolek, přístodůlek Svazek: 2 Strana: 1094
Přístodolek, přístodůlek, lku, m., pří- stodola, přístodůlka, y, f., = perna, die Banse, Anscheuer. Us. v Čech., na Mor. i ve Slez. Brt., Tč., Mtl. Cf. Přístěnek. Do p-lku skládati, einbansen. D. Z p-dlku do sto- doly (na mlat) přes oploteň lezou. Jg. — P., plevník. Mor. Mrk.

265903   Přistodolí Svazek: 10 Strana: 0306
Přistodolí, n., sostena. Bhm. hex. 640.

265904   Přístodolník Svazek: 10 Strana: 0306
Přístodolník, vz Stodolník.

265905   Přístodůlek Svazek: 8 Strana: 0320
Přístodůlek, u Zábř. přístodůlko. P-lky od mlatu ohrazují a) stranice (slov.); b) oplota (han.), voplotně, sg. -teň, oplotek; c) sruby n. srúbení; d) humenice n. humeniska, laš. Brt. D. II. 437.

265906   Přístoj Svazek: 2 Strana: 1095
Přístoj, e, m., das Zugehör. Koruna, tociš p. králový. BO.

265907   Přístojce Svazek: 2 Strana: 1095
Přístojce, e, m., 6 ??????????, der Bei- stand. Za takového p. má Kristus Hospo- dina. Sš. Sk. 26.

265908   Přístojenství Svazek: 2 Strana: 1095
Přístojenství, n., stání při něčem zvl. s úmyslem pomoci, der Beistand, die Bei- hilfe. Br.

265909   Přístojičnosť Svazek: 2 Strana: 1095
Přístojičnosť, i, f., (šp. m.: případnosť), Zufälligkeit, f. Ros.

265910   Přístojičný (šp Svazek: 2 Strana: 1095
Přístojičný (šp. m.: případný), zufällig. Ros.

265911   Přístojně Svazek: 2 Strana: 1095
Přístojně, geziemend, passend. Zázračně a p. k záměra svému. Sš. Sk. 42.

265912   Přístojník Svazek: 2 Strana: 1095
Přístojník, a, m., člověk přístojící, der Danebenstehende. A po malé chvíli opět p-ci pravili Petrovi: Jistě z nich jsi. Sš. Mr. 67.

265913   Přístojnosť Svazek: 2 Strana: 1095
Přístojnosť, i, f., příslušnosť, náležitosť, die Zuständigkeit, Anständigkeit, Wohlan- ständigkeit. Kram., Koll.

265914   Přístojný Svazek: 2 Strana: 1095
Přístojný, přístojící, dabeistehend. Rostl. Jeden z p-ných sluhu tak odrznul, že . . . Sš. J. 276. — P., slušný, příslušný, anstän- dig, geziemend. P. list. Jg. Němi Němci za horami, němy ryby pod vodami, nás však obdařil Bůh chlebem hojným, jazykem pří- stojným. Č. M. 472. — komu. Jakoby úřad toliko Janovi p. si osoboval. Sš. J. 59. Osud oběma p. Sš. J. 270.

265915   Přistojný Svazek: 7 Strana: 0486
Přistojný = slušný. — čemu: slohu, stilgerecht. Dch. To mu nebude p-né. Šf. 111. 320. — P. = pomocný. Že jim bude p-jen. Arch. VII. 347. V takové věci budú nám p-ni. 1b. 7. — Zem. des. krnov.

265916   Přístolek Svazek: 2 Strana: 1095
Přístolek, lku, m., der Nebentisch. Němc.

265917   Přístolí Svazek: 2 Strana: 1095
Přístolí, n., co se k stolu přidává, aby byl větší. Ros.

265918   Přístolící Svazek: 7 Strana: 0486
Přístolící, Tischgenosse, m. Slov. Tč.

265919   Přístolní Svazek: 7 Strana: 0486
Přístolní, Tisch-. P. pohovky. Mlč. 141.

265920   Přístolný Svazek: 10 Strana: 0306
Přístolný. Zeus sedě s Themidou p-nou. Mns. Hym. 67.

265921   Přístopa Svazek: 2 Strana: 1095
Přístopa, y, f., když jelen n. zvěř vůbec zadním během vedlé stopy předního běhu šlape, der Beitritt. Šp.

265922   Přístopečkovaný Svazek: 2 Strana: 1095
Přístopečkovaný, subpedicellatus. P. květ. Rostl.

265923   Přistoupání Svazek: 7 Strana: 0486
Přistoupání, n., das Hinzutreten. Mus.

265924   Přistoupení, přistupování Svazek: 2 Strana: 1095
Přistoupení, přistupování, n.,die An- näherung, der Hinzutritt, Beitritt. Šm.

265925   Přistoupilý Svazek: 7 Strana: 0486
Přistoupilý = kdo přistoupil. Lenz. Vz -lý.

265926   Přistoupím Svazek: 7 Strana: 0486
Přistoupím, ě (i), f., vz Přistoupín. S. N. XI. 74., Pal. Rdh. l 130.

265927   Přistoupím Svazek: 8 Strana: 0320
Přistoupím, ě, f. Wtr. Živ. č. I. 101.

265928   Přistoupín Svazek: 2 Strana: 1095
Přistoupín, a, m., ves u Čes. Brodu. PL.

265929   Přistoupiti Svazek: 2 Strana: 1095
Přistoupiti, stup, stoupě (íc), il, en, ení; přistoupati, přistupovati= k někomu při- kročiti, blíže přijíti, blížiti se, hinzutreten, hinzuschreiten, sich annähern ; počínati, je- dnati, mluviti, wozu schreiten, zu thun o. zu sprechen beginnen, antreten; blížiti se, sich nahen; k něčemu přivoliti, své zdání spojiti, beipflichten, zustimmen, einwilligen ; připojiti, přidati se k někomu, auf Jemands Seite treten, hinzukommen; blížiti se podo- bou, přirozením, cenou atd., nahe kommen; ruce vztáhnouti, angreifen; přijímati, kom- municiren; na něco vstoupiti, auf etwas treten. Jg. — abs. Svoji se psi hryzte, cizí nepřistupujte. Smil. Prov. Moře v jistých hodinách schází a přistupuje. Har. Přistupo- vali, jak kde fortel viděli. Kom. — ke komu, k čemu: k němu nelze p. V. P. k oknu, D., k Bohu, Št, k zavírce a konci řeči, V., k učení někoho. Jel., k řeči. Br. Nyní zase k městu přistupme (o něm mluvme). Har. K správě obce p. (na úřad nastoupiti), V., k manželství, Bern., k 20. roku, Bern., k mí- nění něčímu, Řd., k přímluvě něčí (= k mí- nění, in sententiam), k zdání něčímu, ku pravdě, V., k něčí straně. D. K tomu při- stupuje i to, že . . . V. Stříbro k zlatu nej- blíž přistupuje (podobou, cenou atd. se mu blíží). Kom. Přistoupá k tomu i to, že staří . . Štr. Ke kteréž strane přistúpi úřad větší, to má před se jíti. O. z D. Nemoha k tomu p., aby se s tou věcí na jeho příjezd čekalo. Žer. f. 19. Aby k napomenutí jeho p-li tím spíše a čileji; Měl-li by ku křesťanství nově vzešlému p.; Přistupujeme tu k hlavité nauce víry naší. Sš. Sk. 30., 122., I. 61. (Hý.). K samé věci, k návrhu, k výmínkám, k něčí straně p. Dch. P-pil dobrovolně k utrpení pod Pilatem. Hus I. 16. K níž (jeskyni) ižádný p. nemohl. Pass. — Alx. — s kým. Přistup sem s ním. Flav. — kam. P. před trůn boží, Br., před krále. Us. Přistoupili přede mne mudrci. Br. P. před pány. Arch. I. 138. Opět před nás konšelé zlínští při- stúpivše žádali jsú. NB. Tč. — z čeho kam. Ze všeho tvého uma přistup k múdrosti (in omni animo tuo accede). BO. Chtějí mezi věrné p. a hodovati spolu. Štelc. — k čemu nač, čím o co, proč, jak. Na slzavé prosby k tomu přistoupil. Har. Kornelius pohanem jsa pro ukojení vyšších potřeb ducha svého k Bohu pravému avšak jenom soukromě p-pil. Sš. Sk. 121. K statku ně- čímu pořadem práva o spravedlnost svou p. Pr. Mocí, právem p. k někomu (ruce naň vztáhnouti). Jg. K té radě žádnou měrou p. nechtěl. V. P. k někomu moudře, násilím, lichvami, loupežemi. Chč. 382. P. k někomu s důvěrou. Sš. J. 65. K modlitbě celou myslí p. Jg. Ale poněvadž mimo osobu krále žádný k takovým lidem pro pokutu jest nehleděl a nepřistoupal. Zř. F. I. A. 24. Přistupuji k tomu smyslu pro pravdu. Jel. K smluvám více z nuzné potřeby p-pil nežli svou dobrou volí. V. Maso chutí k telecímu přistupující. Ler. S pobožnou myslí k večeři Páně p. — s adv. P. blízko, blíže. V. — ke komu s čím. Chč. 375. P. s darem, Us., s hradem. Arch. I. 28. — kam kdy. Po odůvodnění překladu již p. potřebí k samému výkladu. Sš. Sk. 41. — k čemu zač: ke spolku za úda (nikoli: co úd). Brt. — co (na něco stoupiti): nohu, sukni, plášť. Plk. — aby. Přistoupil k tomu, aby ho ošidil. Us.

265930   Přistoupiti.— abs Svazek: 7 Strana: 0486
Přistoupiti.— abs. Noc p-pi. Alx MB. v. 179. (HP. 85). — k čemu (čím, kdy). Já též k němu p-pám. Výb. II. 1547. P. k sepisování dějin. Osv. Nepřistúpí k tobě zlosť. Ž. kl. Po matce k víře křesťanské p-pil. Pass. mus. 372. Ovoce když dozrá, k zlaté barvě přistupuje. Ler. P-pati k Bohu svú duší blížež blížež. Št. Kn. š. 180. — čemu. Tedy král bratru svému p-piv vece. Pass. brn. 51.— nač: na návrh (k návrhu). Osv. I. 73. — si co: šatičky si přistupo- vati (na dlouhé šatičky šlapati). Us Vck

265931   Přistoupiti co Svazek: 10 Strana: 0307
Přistoupiti co. Sedmé zrnko přistup (stup na ně). Kld. II. 33.

265932   Přístrach Svazek: 2 Strana: 1095
Přístrach, u, m., strach nedlouho trva- jící, der Schrecken, die Furcht, das Grauen. Jest zabit k p-chu a na příklad jiným. Lom. Mladým ta přísnosť nemalý p. učinila. V. K p-chu někomu býti. Br. — P., strach před strašidly a strašidlo samo, das Gespenst. P. noční. V. Přišel na nás p. Sych. Pro p-chy hrad byl pustý. D. Vz vice v Mus. 1863. b. (Jir.). — P., vůbec to, čeho se kdo straší, zlé, das Schreckniss. Ze všech p-chů mých vytrhl mne Bůh. Br. — Jg.

265933   Přístrach Svazek: 7 Strana: 0486
Přístrach = strašidlo. P. noční. Výb. II. 1679. — P. = zlo. Nepřivodili k vieře p-chy tělesnými nebo sliby světskými. Krnd. 79.

265934   Přístracha Svazek: 9 Strana: 0257
Přístracha, y, f. = strach. Vz Mus. fil 1898. 205 Vz Přestracha.

265935   Přístracha Svazek: 10 Strana: 0307
Přístracha, y, f. = úzkost. Nemocný u p-sě bude. Lék. B. 39a a j. Vida hynutie a p-chu. Hus I. 241.

265936   Přistrájeti Svazek: 2 Strana: 1095
Přistrájeti, vz Přistrojiti.

265937   Přístranec Svazek: 2 Strana: 1095
Přístranec, nce, m., p-ci, pl. = veřeje, die Eckwandpfeiler. Reš.

265938   Přístrannosť Svazek: 2 Strana: 1095
Přístrannosť, i, f., die Parteilichkeit. Mor.

265939   Přístranný Svazek: 2 Strana: 1095
Přístranný, parteiisch. Mor.

265940   Přístranství Svazek: 2 Strana: 1095
Přístranství, n., die Partei, dle Jg. lépe: přístrannosť.

265941   Přístrasť Svazek: 2 Strana: 1096
Přístrasť, i, f., die Vorliebe. D.

265942   Přistrašiti Svazek: 2 Strana: 1096
Přistrašiti, il, en, ení, přistrašovati, schreckend hinzujagen. — koho kam. P-šie se k Hospodinu. BO.

265943   Přístrašný Svazek: 9 Strana: 0257
Přístrašný, vz Priestrašný.

265944   Přístrboulatý Svazek: 2 Strana: 1096
Přístrboulatý, subcapitalis. P. květy. Rostl.

265945   Přístrček Svazek: 2 Strana: 1096
Přístrček, čku, m., nástrček, das An- schiebestück. Šm.

265946   Přistrčiti Svazek: 2 Strana: 1096
Přistrčiti, il, en, ení; přistrkati, přistr- kávati, přistrkovati, zustecken, zuschieben. — abs. Kdo přistrkuje, dobře postupuje. Na Ostrav. Tč. — koho. Však on tě čert přistrčí (říkají tomu varujíce, kdo se do ně- čeho dává, při čem by snadno špatně mohl pochoditi). U Kunvalda. Msk. — co, koho k čemu: loď k břehu, Us., svíčku ke kou- deli, Ros., stůl ke zdi, Jg., ke všemu nos přistrkovati. Us. K čemu tě kdo přistrčil (navedl) ? Vz Přimlouvání. Č. Voda k ohni přistrčena byvši v nádobě povahu ohně při- jímá. Sš. J. 49. — co čím: holí. — co komu. Jemanden zustecken. Us.

265947   Přistrčiti Svazek: 7 Strana: 0486
Přistrčiti. Přistrkati se někam = brovati se, zdlouha přijíti. Us. Kšť.

265948   Přistrčiti Svazek: 9 Strana: 0257
Přistrčiti. Nepřistrkuj mně (při psaní). Us. Hoř. 93.

265949   Přistrčiti co Svazek: 10 Strana: 0307
Přistrčiti co. Kom. Did. 50.

265950   Přístrčka Svazek: 2 Strana: 1096
Přístrčka, y, f. zástrčka, der Anlege- kloss (in Salzw.). Šm. — P., náhrnek, das Anschiebsei. Šm.

265951   Přístrčka Svazek: 7 Strana: 0486
Přístrčka. Když kaká p. se přidá, jenž jest jako ujma a znamená kteréžkolivěk dobré, jež člověk nejvíce miluje. Hus I. 65.

265952   Přístreška Svazek: 7 Strana: 0486
Přístreška, y, f., Hutkrämpe, f. Šm , Loos.

265953   Přístrk Svazek: 2 Strana: 1096
Přístrk, u, m., přistrčení, der Anstoss, Anschub. Jg.

265954   Přistrkati Svazek: 2 Strana: 1096
Přistrkati, vz Přistrčiti.

265955   Přistrkavý Svazek: 2 Strana: 1096
Přistrkavý, der an-, zuschiebt. — k če- mu : k očím = brlooký, kurzsichtig. V., Kom.

265956   Přistrkovací Svazek: 2 Strana: 1096
Přistrkovací, nastrkovací, Anschieb-. P. stůl, der Anschiebetisch. Srn.

265957   Přistrkovač Svazek: 7 Strana: 0486
Přistrkovač, e, m. = přistrkovatel (pří- stroj při mísidle). KP. V. 327.

265958   Přistrkovadlo Svazek: 7 Strana: 0486
Přistrkovadlo, a, n., das Pussoir. Šp.

265959   Přistrkovatel Svazek: 2 Strana: 1096
Přistrkovatel, e, m., der Anstosser. Šm. Vz Přistrčiti.

265960   Přístroj Svazek: 2 Strana: 1096
Přístroj, e, m., die Vorrichtung, Vorbe- reitung, das Präparat, Werkzeug. P., koř. stri, i stupňováno v oj. Mkl. B. 3. P. scezo- vací, Seihevorrichtung, chladicí, Kühl-, k pl- nění láhví, Bierabfüllmaschine. Suk. P. mě- řický, Messapparat, čepní, Zapfapp., k líhnutí, Brutapp. Dch. P. k porodu, písařský, vá- lečný, k dobývání hradeb, Us., p. pneuma- tický n. plynopudný. Nz. Býváť to ďáblovým p-jem (nastrojením): Kostkářstvie jest ďá- belským p-jem. Št. N. 183., 99. P. tesařový. BO. P. dalekomluvný, Telephon, návodný, Induktionsapparat, ke kotlům a strojům, Kessel- und Maschinenarmaturen, zvonicí, Läuteapparat. Dch. P. k tažení svíček, die Ziehbank. Ktk. P. odmedňovací (odmedňo- vadlo). Všk. P. chytací, die Fangvorrichtung. Hrn. P. polarisační, vz Bř. N. 68. — P., stroj, der Bau, die Einrichtung. P. světa. Výb. I. 667. — P., die Montour, Adjustirung. Čsk.

265961   Přístroj Svazek: 7 Strana: 0486
Přístroj stlačovací, stavěcí, rycí, vě- decký, ZČ., divadelní, Vch., ku zkoušení uhlí na plyn, ku zkoušení plynoměrů, Krost, oteplovací, k rozvádění páry, Zpr. arch, zavěrací, brzdicí, NA., k spalování kouře, Šmr., na řepu, k paření a práni spodia, k uvarování výbuchu parních kotlů, poji- šťovací s plováky magnetickými na plnění, mytí láhví. Us. — P., die Adjustirung Nádherný p. koní. Osv. I. 190.

265962   Přístroj Svazek: 8 Strana: 0572
Přístroj. Elektrické p-je. Vz KP. VIII. 500.

265963   Přístroj Svazek: 10 Strana: 0307
Přístroj, e, m. P-je lodní. Škd. Od. 28.

265964   Přístrojek Svazek: 7 Strana: 0486
Přístrojek, jku, m. = malý přistroj. ZČ.

265965   Přistrojení Svazek: 2 Strana: 1096
Přistrojení, přistrojování, vz Přistrojiti.

265966   Přistrojení Svazek: 9 Strana: 0258
Přistrojení, ?. = nápoj s omastkem (s otrubami) připravený pro dobytek. U Stu- dené. Vlch.

265967   Přistrojený Svazek: 2 Strana: 1096
Přistrojený; -en, a, o, vz Přistrojiti. — čím = oblečený. Us. u Rychn.

265968   Přistrojený k čemu Svazek: 10 Strana: 0307
Přistrojený k čemu. Kom. Did. 27.

265969   Přístrojí Svazek: 7 Strana: 0486
Přístrojí, n., der Apparat, die Armatur. Šf. III. 236. P. kotlu. Šmr. 42

265970   Přístrojí Svazek: 9 Strana: 0258
Přístrojí světa = zařízení. Št.

265971   Přistrojiti Svazek: 2 Strana: 1096
Přistrojiti, il, en, ení; přistrájeti, el, en, ení; přistrojovati = připraviti, přichystati, bereiten, vor-, zubereiten, zurecht machen, zu-, anrichten, veranstalten; obléci, an-, ein- kleiden; připraviti koho oč, um etwas Je- manden bringen. Jg. — co, koho : oběd, večeři, snídaní, Ros., čihadlo, Kom.; někoho pěkně p.; koně, D., mlýn (po křesání koš a lub na kámen dáti, ausrüsten), Vys. -— co, se k čemu: k jídlu. D. — co komu. Bibl. — na co: na stůl (Br.) pro dvanáct osob. — co čím. Touto obecnou větou to- liko sobě přistrájí výrok. Sš. I. 65. — (co komu) zač: oběd za dva zlaté. Us. Přistroj mu ho (hada) za rybičku. Er. P. 478. Při- strojena na těle a duši za obydlí syna bo- žího. Sš. L. 15. — co s čím: nějaké jídlo s cukrem. — koho, se do čeho : do šatů, Vrat., Ros., do hrobu. Puch. — v co : v šaty. Bl. — koho oč (připraviti, ošiditi) : o život, D., svou ženu o jmění, někoho o peníze, o česť. Us. Násilné smilstvo jest, když panny n. vdovy mocí snižovány a o své poctivosti přistrojeny bývají. Bdž. 184.